V rouše beránčím
Simo Hiltunen
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/427226/bmid_v-rouse-berancim-pgD-427226.jpg
4
38
14
Nikdo nezůstane bez ušetřen. Šťastná rodina – tak to alespoň říkají sousedé. Ale přímo na Štědrý den zavraždí otec své děti před očima jejich matky, poté samotnou matku, a nakonec – sebe. Finský kriminální novinář Lauri Kivi začíná psát rozsáhlý článek o rodinných vraždách, který ho zavede do jeho vlastní minulosti a zdrcujícího dětství a také do života jeho dospívající dcery. Kivi má pocit, že zde se nejedná o náhodné vraždy. A má naprostou pravdu. Ale v mnohem šílenějším smyslu, než si kdy dokázal představit… V rouše beránčím je příběh o násilí, které je předáváno z generace na generaci, ale také o odpuštění.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2019 , BookmediaOriginální název:
Lampaan vaatteissa , 2015
více info...
Přidat komentář
Velmi podivná a znepokojivá záležitost, ze které si odnáším pocit, že Finsko je polorozvojová země, kde je domácí násilí a týrání dětí národním sportem a policie ještě nedospěla k forenzním vědám. Celé je to ale zároveň dost sugestivní.
To nejnapínavější pro mě nakonec nebylo ani odhalování sériového vraha (popravdě značnou část knihy mě vůbec nezajímal), ale odhalování toho, kdo je Lauri Kivi a jak nakládá a naloží sám se sebou. A nejen on. Celé je to poskládané z podivných antihrdinů, kteří se točí v chronickém koloběhu zla. Není tam snad nikdo, kdo by někomu ze svých blízkých více či méně neublížil, i proto mi zde ty skutečné vraždy nakonec nepřipadaly jako to nejhorší. Vždyť nečekaná bezbolestná smrt zde opravdu není to nejhorší co jeden na druhém páchá. Nenajde se tam snad ani jediný zdravý vztah. Zároveň ale ani nikdo, komu by přeci jen na někom nezáleželo - čili za bezcitné se to označit rozhodně nedá. Je to volání po nějakém východisku, upřímné, byť spíše skeptické.
Nejsem si vůbec jistá, co si o tom myslet.
Snad jen, že byť to není bezchybné a je tam řada pitomostí, má to větší grády (a koule) než módní série ve kterých jde hlavně o to vymyslet co nejzvrhlejší způsoby vraždy.
PS: Jen tu mám trochu pochybnosti o překladu.
Na to, jak je příběh rozsáhlý - čtyři sta padesát stran na detektivku není málo - mě až překvapilo, jak je ústřední dějová linie prostinká. Většinu prostoru tak Simo Hiltunen využívá především k jitření ran vnitřně rozervaných postav a rozebírání sociálních dramat uvnitř zdánlivě obyčejných rodin. Což v důsledku ve čtenáři vyvolává dojem, že co Fin, to násilnický psychopat, jen čekající na svou příležitost k páchání nepravostí.
Samotné jádro zápletky přitom vůbec špatné není; úvodní zločin působí právě tak hrůzně, jak je třeba, přičemž postupné odhalování skutečností, jež dokazují, že všechno, co si vyšetřovatelé dosud mysleli, je maličko jinak, udržuje čtenáře v příjemném napětí. Jen si člověk musí zvyknout na nesympatické charaktery, se kterými se dost těžko ztotožňuje, na spoustu odboček, jejichž účel je čistě manýristický a na policejní důstojníky, jimž k zatčení podezřelého stačí instinktivní dojmy. Na druhou stranu, bez toho balastu by z příběhu zbyla jen další tuctová detektivka.
Poslední dobou mám jak čtecí krizi, tak krizi psaní příspěvků. Tuto audioknihu jsem doposlouchal už před docela dlouhou dobou, Hodnotím ji tedy sice s odstupem, ale taky už s bez mnoha detailů, které se mi mezitím vypařily z paměti.
Všechny, kteří by si V rouše beránčím chtěli někdy přečíst předem varuji, že se jedná asi o nejdrsnější thriller co jsem kdy četl. O týrání dětí a vraždách celých rodin se mi četlo opravdu těžko. Nejedná se ani o čistokrevnou detektivku, není tady počáteční okruh podezřelých, který by se postupně zmenšoval. Příběh se postupně odhaluje díky množství flashbacků z temné minulosti jak hlavního padoucha, tak hlavního hrdiny. Celé to autor ještě doplňuje úvahami na téma rodičovství a rodinné vztahy. Nakonec sice přijde katarze a závěr je docela silný, přesto mi hlavní dějová linka poněkud vybledla a asi bych teď už přesně nevěděl, jak se povedlo vraha odhalit. Překvapivě to, co mi v hlavě zůstalo a co mě i trochu inspirovalo, byly ty rodičovské úvahy.
Opravdu nevím, jestli tuhle knížku doporučit. Určitě je ve vícero směrech silná, ale v brzké době bych určitě nechtěl něco takového opakovat.
Pokud jde o tuto knihu, je poměrně těžké ji hodnotit. Určitě to není detektivka, i když se zde vraždí dokonce celé rodiny. Autor napsal spíš zajímavý psychothriller a zároveň psychologické drama z pro nás neobvyklého prostředí Finska. Čtenář tak dostává možnost celkem podrobně nahlédnout do dětství i pozdějšího života novináře Lauriho. Tyto dvě časové roviny se pravidelně střídají, což je důležité pro pochopení toho, co se děje v současnosti. Během své práce totiž Lauri Kivi brzy narazí na nesrovnalosti a díky této skutečnosti jako první přijde na to, že činy páchá někdo jiný, než otcové vyvražděných rodin, jak se to jeví na první pohled. Dojde to dokonce tak daleko, že se na určitou dobu stane pro policii podezřelým číslo jedna! Je tedy donucen dokázat svoji nevinu tím, že se pokusí odhalit, kdo oním sériovým vrahem je... Víc už prozrazovat nebudu, kniha je opravdu čtivá a napínavá, přestože si autor vybral téma, které určitě nesedne každému - už i kvůli ne vždy vybranému slovníku, který autor používá ;-).
Tak trochu jiná severská detektivka. Spíše dobrý psychothriller. Příběh o lidském jedinci, s nahlédnutím do jeho temného nitra...
Velice zajímavá kniha. Sledujeme počínání finského kriminálního novináře, který nám postupně odhaluje své zážitky z dětství. Celý příběh je vyprávěný v pomalejším tempu, což je v tomto případě rozhodně dobře. Umožní nám to nasát atmosféru a zcela se ponořit do příběhu. Očekávala bych, že bude příběh nějak gradovat, ale to se nestane. To je z mé strany k této knize jediná výtka. Audiokniha je tak jako pokaždé, když je z produkce Bookmedia naprosto perfektní a dělá z poslechu opravdový zážitek. Knihu čte Aleš Procházka.
Já jsem spokojená. Námět zajímavý, kniha se četla dobře, nechyběl napínavý děj a překvapivé rozuzlení. Člověk by se měl zamyslet nad tím, tolik zla se kolem nás nachází a to vlastní, co v sobě (podle knihy všichni) nosíme, bychom se měli naučit korigovat.
Podle mého názoru si autor ublížil rozvláčností textu, nešťastným střídáním současnosti s minulostí a pomalým tempem, které v závěru sice gradovalo, ale nejspíš se mihlo účinkem. Celkový autorův nápad nebyl vůbec špatný, ale doporučovala bych text proškrtat a zbytečné, nicneříkající a pro děj nedůležité popisy vynechat. Zpracování knihy mě tedy moc nenadchlo.
Knihu bych doporučila čtenářům, kteří se nebojí delšího a popisnějšího textu a raději sáhnou po severském psychologickém dramatu s prvky thrilleru a počítají se syrovějším podáním celého příběhu. V tom případě věřím, že by se vám kniha V rouše beránčím mohla líbit.
Tohle je vlastně strašně temné a smutné, možná i mírně depresivní čtení. Neřadila bych ho čistě mezi severské krimi. Pro mě to bylo spíš takové severské rodinné drama smíchané s thrillerem. Ale bylo sakra dobré. Výborně se čte, hlavní hrdina je originální, není to žádný zaslepený klaďas, ale zároveň taky ne alkoholik. :-D Drsné rodinné podmínky, nějaké ty vraždy a pár "co to sakra je" momentů. Tohle stojí za přečtení!
Zahraniční recenze knihy V rouše beránčím slibovaly "pečlivě budovanou teorii zla", takže jsem se docela obávala, jestli to pro mě nebude trochu moc silné kafe. Navíc číst kolem Vánoc o vraždě na Štědrý večer tomu moc nepřidá. Naštěstí se ale děj odehrává začátkem léta a Lauri Kivi se k předchozím "rodinným usmrcením" vrací kvůli velkému novinovému článku. Díky retrospektivním vsuvkám se však podíváme i do minulosti. Hned na začátku knihy narazí chlapec v lese na vlka, a vyhraje nad ním. Jenže kdo je ten chlapec - Lauri, vrah, nebo někdo úplně jiný?
Všechny střípky do sebe pomalu zapadají - tou hlavní otázkou totiž ve skutečnosti není jméno hlavního záporáka, ale jestli může být zlo dědičné. Jak moc naše chování v dospělosti ovlivňuje naše dětství? Proč nosí Lauri Kivi od dětství naslouchátko? Jaké jsou vlastně pohnutky vrahů? Dokážeme i s někým takovým soucítit? Nebo může i úplně normální člověk cítit nutkání ukončit nějaký život?
Mezi klasickými severskými detektivkami působí V rouše beránčím trochu jako zjevení. I když by si zasloužil trochu víc poznámek pod čarou - třeba o tom, že Kivi znamená ve finštině Kámen a ne to zelené ovoce. Pak byste možná Lauriho brali hned od začátku jako tvrďáka, že? :)
Detektivní příběh z pohledu novináře. Moc zajímavý úhel pohledu a hodně jsem se na to těšila, když jsem našla knížku pod stromečkem... Bohužel jsem byla dost zklamaná. Kniha je čtivá, ale prvních 200 stránek se prakticky nic neděje, pak se začne dít, ale tak, že jsem nevěřila svým očím.
SPOILER ALERT Zatčení podezřelého na základě "tří" pseudodůkazů, kdy jeden získají až v průběhu výslechu po zadržení, a další dva - jsou vlastně jeden - kdy člověk nechápe, jakou haluzí ho mohli dostat - byly pro mne velkým kamenem úrazu. Jestli to takhle ve Finsku opravdu chodí, no tak potěš. K tomu hodně špatné odhalení motivu a celého života pachatele...
Z knihy si odnáším jen dojem, že Finsko je přeplněné magory, násilnými chlapy a hrubými a zřejmě masochistickými ženami, oživení slovní zásoby o pojem vulva a velké zklamání.
V rouše beránčímKniha V rouše beránčím je v
| Přečtených | 52x |
| Čtenářské výzvě | 13x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 16x |
| Chystám se číst | 20x |
| Chci si koupit | 11x |
Knížku jsem koupila ve slevě. Rozhodně mě překvapilo, tím, jak je dobře napsaná. Děj je drsný a kniha je to velmi dobrá.