V pekle plynových komor
Shlomo Venezia
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/39223/bmid_v-pekle-plynovych-komor-a7T-39223.jpg
5
799
199
Podtitul: Svědectví přeživšího člena osvětimského sonderkommanda „Až doted’ jsem to nikomu nevyprávěl. Je to tak tíživé a děsivé, že mluvit o tom, co jsem viděl, mi stále dělá potíže…“ Autentické svědectví někdejšího člena židovského sonderkommanda v Osvětimi – jednoho z mála těch, kteří osvětimské peklo přežili, a jediného, kdo podal ucelenou pravdivou výpověď o smrticí mašinérii, které musel sloužit. Shlomo Venezia se odvážil otevřeně popsat i ty nejděsivější stránky své „práce“ a vynesl na světlo šokující podrobnosti, jež odhalují spáchaný zločin v celé jeho obludnosti. Jak konstatuje spoluautorka knihy Béatrice Prasquierová, Veneziovo svědectví je historický dokument, který vrhá světlo na nejtemnější stránku našich dějin.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2010 , Rybka PublishersOriginální název:
Sonderkommando - Dans l´enfer des chambres á gaz , 2007
více info...
Přidat komentář
Zpověď člověka co prošel něčím co si dnes nedokážeme ani představit. Popsal absolutné peklo, kterému musel čelit. Je to připomínka pro všechny, aby nezapomněli na to co způsobil jeden zfanatizovaný národ.
Každý asi ví co se dělo v koncentračním táboře. Ale musím napsat že toto bylo nejhorší vyprávění co se týče obsahu o zrůdnosti lidského pokolení. A ještě ty ilustrace k tomu.Poklona autorům, takovéto knihy musí vycházet a být čtené.
Dostává se mi do rukou další kniha z prostředí koncentračních táborů, která se poslední dobou stává mojí oblíbenou. Tato kniha je psaná formou dialogu, kdy po mnoha letech promluví přeživší člen sonderkommanda.
Už jsem četla na dané téma spoustu knih, ale tohle, tohle bylo fakt neskutečné peklo. A to jsem v elektronické verzi byla "ochuzena" o fotky. Něco takového nesmí upadnout v zapomění....
Kniha je psaná formou dialogu. Ten se vedl 61 let po konci války, přičemž hlavní aktér přiznává, že "o tom" s nikým nejprve vůbec nechtěl mluvit. Údajně se o to snažil po válce, ale byl označen za lháře, tak se zatvrdil. A pak trvalo 47 let, než začal například objíždět školy a dělat přednášky.
Asi ještě v době rozhovoru ho pronásledovaly noční můry. V manželství, to jen zmínil, potřeboval "trpělivou ženu" a patřičně jí za to poděkoval. Pochopila jsem, že přestože měl rodinu a žil, radost z žití si užívat neuměl. Psal, že "se mu to" pořád vracelo.
Zvláště jedna věta, která asi jeho stav dokáže popsat, mě zaujala: "Celý ten zločin byl tak nesmírný, že prvních deset, nebo dvacet dní jsem byl permanentně v šoku." Řekla bych, že ten nikdy nepominul.
A teď, ač se tím nic nezmění, špetka nesouhlasu.
Jak spolehlivá je paměť poznamenaná něčím takovým po 61 letech? Nechápejte mě špatně, spíš mě zajímá, jestli takhle duševně zkoušený člověk po takové době dokáže nevědomky zkreslovat události, něco vytěsnit, něco přibarvit... O takovou spolehlivost mi jde.
Protože on v rozhovoru několikrát v reakci na různé otázky odpoví a pak zmíní "ale já tam nebyl, ale já ho neznal, nic jsem neviděl, tam jsem nešel, nechodil, nikdy jsem to neudělal."
Jako by i po té době potřeboval obhajobu přežití, i přesto že si uvědomuje, že nezabíjel a odporem by nic nezměnil.
Přiznal drobné bitky, krádež a nějakou rebelii, většinou až na pochodech smrti. Uváděl, že "při práci" se s nikým moc nebavil, vlastně nikoho moc neznal, poznat nechtěl a jo, já to chápu. Nebo ne?
V knize je zmíněna likvidace krematorií, jak to uvádí historie a film "Šedá zóna." V těch zničených nepracoval a o odporu se dozvěděl na poslední chvíli.
V této kapitole jsou prapodivně uváděna čísla krematorií a události, o které šlo. Popravdě jsem se v textu x krát vracela a nerozklíčovala jsem.
Některé popisy jsou poměrně otřesné, přesto a možná za to díky, jsem si nedokázala představit rozlehlost "toho všeho." Neuměla jsem se pohybovat v prostorách svlékáren, komor a krematoria a "rozhlížet se." Všechny doměnky o rozměrech mám jako by zmenšené na velikosti šaten ve školách a prostorách mnohem menších, než jaké muely být.
A ještě jedna věc mě při čtení napadala. Totiž kdy přestanou být knihy o Druhé válce autentické?
Tahle zpověď se uskutečnila před šestnácti lety. Dnes už se asi nedá říct, že by žil někdo, kdo si něco pamatuje. Už jsem slyšela/četla, že různá nakladatelství vydávají knihy o hrůzných věcech v historii jaksi "na oko." Takže kdy tohle postihne i válečné téma? Tedy nedělám si iluze, že už se to neděje.
Opravdu silný příběh. Pro mě naprosto nepředstavitelné, že bych se musela účastnit něčeho takového. Knihu jsem přečetla jedním dechem( za 1 den).
Peklo na zemi... Knihu jsem musela na pár dní odložit abych rozdýchala ty zvěrstva... Knih co se týkají 2. světové jsem už několik přečetla, ale tohle je opravdu zlo. Mám raději příběhy z této doby, ale tahle zpověď opravdu stojí za přečtení, tohle se v žádném románu nedozvíte... Pokaždé když dočtu knihu z této doby, tak se ptám...proč? Ale teď? PROČ PROBOHA!
Tohle je silná, drsná a bohužel pravdivá kniha, která mě opravdu zasáhla. Člověk si nedokáže představit ty hrůzy a strach lidí v tehdejší době a hlavně v jeho situaci a podmínkám, jenž byli vystaveni. Pokud máte dost silnou povahu, doporučuji si tuto knihu přečíst ať je její příběh sebe děsivější, nemělo by být zapomenuto, co se dělo za hrůzy.
Miluji svůj život . Ač se někteří snaží , aby se na " Holocaust" zapomnělo, tyto, ač děsivé a hrůzné knihy nám tuto dobu musí neustále připomínat, abychom byli trochu pokorní a těšili se i z mála. Člen židovského sorderkomanda Shlomo Venezia tuto hrůzu přežil.
Pro něj těžké odpovídat na otázky a tuto dobu si připomínat, ale pro všechny ostatní přínosem, že měli to štěstí a možnost žít jinak.
Na holocaust se nesmí zapomenout.
Za vše úryvek z knihy:
Pokaždé se mi vybavila jedna matčina věta: " Dokud se dýchá, ještě se neumřelo". Byli jsme smrti až příliš blízko, ale šli jsme dál, den po dni. Myslím, že bylo potřeba mimořádné síly, aby to člověk unesl, jak fyzické, tak morální.
Četla jsem už hodně knih o koncentračních táborech, ale tahle byla první, která se týkala přímo sonderkommanda. Je to velmi silná kniha, je to neuvěřitelné, místy nechutné, ale je dobře, že tato kniha byla napsána. Těžko se chápe, že se něco takového dělo.
Ráda a hodně čtu v MHD. Ale jsou knihy, které si zaslouží důstojné prostředí (a ne ve vagónu metra). A tato kniha k nim rozhodně patří. Brečela jsem u stránek s obrázky D. O. Obsah budu mít v hlavě hodně dlouho.
Děsivé, pravdivé.
Pár knih jsem na toto téma přečetla a věřím, že nic v této knize není přidáno, i když chvílemi kroutíte hlavou a říkáte si: ne, ne, ne...
Než je vlak odvezl do pekla, nikdo z nich neměl potuchy, kde mají až hranice, co dokážou snést a vydržet.
Knihu řadím mezi ty, které mi něco daly, i když s dobrou náladou, to nemá nic společného.
Oproti románům, se jedná o výpověď a díky tomu se vše tak nějak víc zhmotňuje. Nečetla jsem horší knihu, ve smyslu hrůzností které se děly, než je tahle. "Blíž" jsem se už dostat nemohla, několik dní ve mě převládala úzkost.
Knihy o tomto období čtu ráda. Myslím, že bychom všichni měli vědět nějaký základ. Toto dočíst pro mě ale bylo ohromně náročné. Bylo tam spoustu zbytečné omáčky, která neměla informační hodnotu ani žádný příběh. Tuto knihu určitě znovu číst nebudu.
Není to čtení vhodné ke kafíčku (spíš k panáku něčeho ostřejšího). Je to zcela syrová zpověď člena sonderkommanda (jeho příběh je v podobě rozhovoru, kde autorka jen "naťukne" nějaké téma a Shlomo Venezia vypráví - velice dobře se kniha čte), který nic netají, nic si nepřikrášluje. A to jak dobu před, během a i po válce.
Vyprávění je doplněno o obrázky (ilustrace) francouzského malíře D. Oléra, taktéž člena sonderkommanda, které názorně zobrazují peklo plynových komor.
Pokud vás téma sonderkommanda zajímá, doporučuji knihu Svědkové z továrny na smrt (kde jsou i zmínky o Shlomo Veneziovi).
Nevim, zda se to hodi napsat, ale asi ano...na knize se mi libi, ze sam autor rika veci tak, jak byly, jak je citil, jak je delal a jak by je udelal znovu. Co velmi ocenuji je, ze se zdrzel "bulvarniho" charakteru, tj. ze kdyz neceho nebyl svedkem (ale vi, ze se to rika/pise), tak rekne, ze to nikdy nevidel, nebo ze to nemuze dosvedcit, nebo ze si nepamatuje. To velmi ocenuji. Libi se mi i hisotricke shrnuti dane problematiky v zaveru knihy. Mozna to mohlo byt spise v uvodu, ale i na zaver je to fajn.
Vyprávěné formou rozhovoru. Pohled na tábor z "lepšího" postavení, kde ale byli lidé sonderkommanda v denním kontaktu s mrtvými, pomáhali jim se svlékáním před plynovými komorami,.... Určitě stojí za přečtení.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) holokaust, holocaust
V pekle plynových komorKniha V pekle plynových komor je v
| Právě čtených | 21x |
| Přečtených | 1 164x |
| Čtenářské výzvě | 158x |
| Doporučených | 105x |
| Knihotéce | 394x |
| Chystám se číst | 607x |
| Chci si koupit | 174x |
| dalších seznamech | 19x |
Kniha podává formou dialogu s přeživším členem sonderkommanda svědectví o hrůzách, které jsou historicky jen nedaleko od naší současnosti a které se mozek prostě brání přijmout. Osobně, čím víc toho o problematice vím, tím méně chápu, jak bylo něco v tak příšerném rozsahu vůbec možné. Na něco takového se prostě nesmí zapomenout, ze srdce si přeji, aby ty nejhrůznější a nejvýkonnější továrny na smrt v dějinách lidstva z Osvětimy zůstaly už jen a pouze děsivou vzpomínkou a nestaly se v budoucnu pro nikoho inspirací.
Rozhodně velice silný zážitek a mohu jen a pouze doporučit ostatním.