Farba mágie

Hmm, spíš ne.
Hodně čtenářů tenhle díl nedoporučuje na první seznámení se Zeměplochou, ale mi ten díl ani nic nepřinesl, po přectení více knih Zeměplochy. Jde poznat, že je to jiný styl psaní, vše je v plenkách. Takže budu pokračovat spíš v novějších dílech.

Úžasnou Zeměplochu jsem objevila před 20 lety, cca ve 20 letech a část série jsem tenkrát schroupala. Pamatuji si, že mě nejvíce bavily díly o čarodějkách, o hlídce a díly o Vlahošu von Rosretovi (miluju film Zaslaná pošta). Po letech jsem se více věnovala jiným knižním žánrům a myslela jsem si, že už by mě tohle fantasy asi ani nebavilo. Chyba lávky... Zkusila jsem se vrátit do světa Zeměplochy hned prvním dílem Barva kouzel, kde poznáme čaroděje Mrakoplaše, který až tak čaroděj není a prvního turistu Dvoukvítka, neméně úžasné Zavazadlo a další postavy.
Touto knihou si splňuji 20. poslední knihu letošní Čtenářské výzvy a musím říct, že jsem si čtení užila více a řekla bych, že i mnohem více vtípků a narážek jsem pochopila než kdy dřív...

Moje prvé stretnutie s Terrym Pratchettom, ku ktorému som sa dostal po dopyte na nejaké kvalitné fantasy / sci-fi série a na prvú dobrú môžem konštatovať, že kniha ma síce pobavila, ale nenadchla. Príbeh je pomerne jednoduchý a je založený na kontraste dvoch ústredných postáv, čarodejníka Vetroplaša a turistu Dvojkvietka s jeho verným spoločníkom truhlicou, ktorí sa dostávajú do rôznych bizarných situácií a snažia sa z nich bez ujmy vykľučkovať. Keďže ide o žánrovú paródiu, dej je pretkaný zámerne zveličenými, vtipnými či inak nadnesenými prvkami a postavami, s akcentom na detail (je zrejmé, že autorova fantázia je neohraničená a celý fiktívny svet má premyslený do hĺbky). V niektorých detailoch a prvkoch som sa však strácal, tak isto ako aj v dejových skokoch a príbehových nuansách, ktoré zrejme budú mať svoje opodstatnenie v ďalších knihách. Vo výsledku ide o zábavné a osviežujúce čítanie, v ktorom mi však chýbalo niečo viac, niečo čo by ma "zaháklo" a vyvolalo vo mne pocit, že chcem ihneď pokračovať v ďalších príbehoch. Zo zvedavosti to však zrejme skúsim.

Tímhle titulem by měl podle mě každý začít. Je to totiž zkouška, protože pan Pratchett má několik zvláštností. Už jen to jeho jméno. Jak dlouho mně jen trvalo, než jsem se naučil, který ty "t" se píšou dvě... Další věcí je jeho skákání v ději. Jste chvilku tady a chvilku támhle, až za chvíli nevíte, kde vlastně jste. A tak se musíte o kousek vrátit, abyste si připomněli, co se to tam vlastně psalo, ale rozhodně toho nebudete litovat, protože to bude zaručeně další skvělej fór, kterých jsou knížky pana Pratchetta plný (je to samozřejmě zásluhou i pana překladatele Kantůrka a jeho slovní zásoby, která byla podle mě srovnatelná s rozsahem textů kupříkladu v Krajský vědecký knihovně v Liberci). Co se konkrétně téhle knížky týká, tak Mrakoplaš je hlavní hrdina tak trochu k posrání a to samý platí i pro Dvoukvítka, ale u toho je to tak nějak z druhý strany (Dvoukvítek vám bude vadit tím, co dělá, Mrakoplaš tím, co nedělá). Aspoň si na tenhle typ hrdinů zvyknete, protože v každý knížce bude aspoň jedna taková postava, která vám bude občas trochu pít krev, ale to je jako v životě, bez toho by to ani nešlo. Jinak se seznámíte s tím, jak Zeměplocha vypadá, co se na ní děje, a pak ještě pár dalších věcí. Každopádně platí, že pokud vás knížky pana Pratchetta chytnou, máte zaprvé kliku, a pak taky postaráno o hodiny a hodiny smíchu. Tak to zkuste a budete vidět.

Barva kouzel vznikla jako parodie na klišé, které se objevuje ve fantasy knihách. Pokud ji tak bereme, je naprosto skvělá. Někomu však děj může připad až moc ztřeštěný. Rozhodně se nejedná o mou nejoblíbenější knihu ze Zeměplochy, ale musí se nechat, že při čtení se člověk hodně zasměje. To, jak bohové hrají deskovku a smrtelníky používají jako figurky, je podle mě zábavný detail.

Postupné formování mého oblíbeného settingu, zatím ve formě parodie na známé autory (Lovecraft, Howard...).

Pořád zábavné, ale k vybroušenosti pozdějších dílů Plochy to má hodně daleko.

Konečně jsem se dostala k tomu, že si přečtu něco z Úžasné Zeměplochy, ale byla jsem zklamaná. Spousta míst, spousta jmen, spousta časů. Ze začátku jsem se vůbec nechytala a nebavilo mě to. Avšak posledních sto stran jsem četla jedním dechem!
Bylo mi řečeno, že první dvě knihy jsou slabší, a tak doufám, že další knihy už mě chytí trochu víc.
Mrakoplaše jsem od začátku nemohla vystát, hrozně mi lezl na nervy, ale Dvoukvítek se mi hrozně líbil a vážně se těším na další knihu! (červenající se)
(A ta obálka? :O Miluju!!)

Na Barvu kouzel jsem poprvé narazila díky seriálu. Hrozně mě bavilo sledovat rozdíly mezi originálem a adaptací. Ze zeměplochy se stala srdcovka, i když mi chvíli trvalo zvyknout si na to, že Pratchett v podstatě nepoužívá tradiční kapitoly. A ten cliffhanger na konci nemá chybu.

Z cyklu o Zeměploše jsem toho nějakých pětadvacet let zpátky přečetl dost, teď jsem se k němu rozhodl vrátit, ale v originále.
První díl mi místy přišel trochu rozpačitý, jako by si autor ten svět ještě trochu nejistě osahával, okamžitě si mě ovšem získal oním jedinečným stylem spojujícím britský humor a ohromnou spoustu nejrůznějších odkazů, narážek a hříček. Těžko říct, co se ztratilo v překladu a co jsem v těch patnácti prostě nebyl schopen pobrat, je to ale každopádně o řád lepší, než mi to přišlo tehdy. Obratem se tedy vrhám na další díl.

Dlouho, předlouho mi trvalo, než jsem se k Zeměploše odhodlala. Na co jsem jen čekala??! Je to jeden velký chaos plný černého humoru, nepředvídatelných situací a mnoha kliček a zatáček, které by vás nenapadly ani v těch nejpestřejších snech. Nemůžu se dočkat dalšího dílu a pokračování toho, jak to dopadne s Mrakoplašem a Dvoukvítkem... a se zavazadlem samozřejmě!

Kouzelný placatý svět na hřbetě A’Tuin, která přichází odnikud a bude kráčet navěky nikam.
Moc jsem si užívala hru se slovy. Až budu mít chuť na milé čtení, co pohladí po duši i intelektu, sáhnu po dalším dílu.

Protože spisovatel je legenda, těšila jsem se a byla velmi zvědavá, jestli to bude opravdu pecka. A je! Mě se to prostě líbí.
Fenomenální je také překlad, já se místy náramně bavila použitou češtinou, místy hláškami, trefnými přirovnáními...
Líbí se mi jméno Mrakoplaš, chodící truhla, mluvící meč (no to byl vůbec borec, ten když se rozmluvil...), zkrátka u mě se nadšení koná!

Moc pěkný díl jsem spokojen

Myslím, že je nakoniec dobre, že som sa až po rokoch odhodlala k čítaniu tejto knihy a v čase, keď už mám pár kníh zo série prečítaných. Ak by som toto čítala ako prvé, asi by som po ďalších knihách nesiahla tak nadšene. A to je pritom táto kniha výborná. Ale zároveň je v mnohých ohľadoch čudnejšia a v istých momentoch až ťažko stráviteľná.

Barva kouzel je první kniha ze Zěměplochy, kterou jsem před mnoha lety četl. Přišla mi vtipná, ale výsledný dojem byl, že je to takový jeden velký bordel. S odstupem času jsem se k ní vrátil, ale názor na tuto knihu mám stále stejný.

Prosím nechápejte mne špatně. Je spousta věcí, která se mi na Barvě kouzel líbí. Třeba úvodní část ve městě je taková vtipná a zajímavá. Je v ní spousta skvělých momentů a hlášek, které mi utkvěly v paměti. Nicméně od okamžiku, kdy hlavní hrdinové opustí město, už mi to přišlo jako jeden velký guláš. A vlastně mě to ani moc nebavilo.

Naopak výborně hodnotím krátké pasáže, které se věnují kosmologii. Velká želva A'Tuin, na zádech čtyři sloni Berilius, Tubul, T'Phon Veliký a Jerakeen, kteří nesou Zeměplochu. Kdo by v takovém vesmíru nechtěl žít?! A k tomu popis, jak obyvatelé Zeměplochy zkoumají svět ve kterém žijí. Želvonauti jsou prostě top.

Za velmi dobrou, také považuji volbu hlavních hrdinů: neschopný kouzelník Mrakoplaš a naivní turista Dvoukvítko, kterého na jeho cestách doprovází chodící truhla z myslícího hruškovníku. Prostě tahle trojice se vyhrabe z jakékoliv šlamastiky a ještě si při tom pod zadkem odpálí atomovku. :)

Barva kouzel je pro pochopení světa ve kterém se odehrávají příběhy Terryho Pratchetta zcela zásadní. Nabídne čtenářům zajímavé a neotřelé hrdiny, vtipné hlášky a mnoha staletími prověřený kosmologický model. :) Bohužel ji nepovažuji za vhodnou pro někoho, kdo s tímto autorem začíná. Já osobně bych si pro seznámení s Terry Pratchettem zvolil třeba knihu Mort, protože mi přijde taková více jednolitá a následně bych se vrátil k Barvě kouzel vrátil.

Dávám 4 hvězdy. Jednu hvězdičku z celkového hodnocení strhávám za nepřehledný a chaotický děj poté co hrdinové opustí město.

P.S.
Zajímavostí je, že Barva kouzel byla v roce 2008 zpracována jako dvoudílný film. První díl se více méně kryje s knihou Barva kouzel a druhý zahrnuje události z knihy Lehké fantastično. Guláš je to stejný jako v knize a je poznat, že film neměl velký rozpočet. Nicméně chodící truhla je zpracovaná fenomenálně a u nás doma se stala nejoblíbenější postavou filmu.

Vítejte na Zeměploše – světě plochém jako palačinka, neseném na hřbetech čtyř slonů, kteří stojí na zádech obří želvy. Pokud už tohle nezní jako nejlepší nápad na knihu všech dob, Barva kouzel vás přesvědčí během pár stran. Terry Pratchett zde naservíroval první chod svého geniálního humoristického menu a je to hostina, na kterou nezapomenete.
Příběh sleduje Rincewinda, nejhoršího mága v historii, a Dvoukvítka, prvního turisty na Zeměploše, kteří společně prožívají dobrodružství, jež je stejně šílené, jako když se snažíte naplánovat dovolenou na poslední chvíli. A ano, je tu i Zavazadlo – vražedná, věrná, chodící truhla.
Pratchettův styl psaní je jako mix filozofického zamyšlení a stand-up comedy. Každá stránka je nabitá vtipnými poznámkami, geniálními metaforami a momenty, kdy se smějete nahlas, zatímco přemýšlíte o životě, vesmíru a všem ostatním (včetně toho, proč želvy vůbec plavou vesmírem).
Barva kouzel je dokonalým úvodem do světa, kde nic není normální, ale všechno dává dokonalý smysl. Pokud hledáte knihu, která vás rozesměje, překvapí a ještě vás donutí uvažovat nad tím, proč má magie barvu, rozhodně neváhejte.

(SPOILER) Dostat se až po čtyřicítce k první knize tohoto autora je úžasný zážitek. Jednak si říkáte, kolik z něj čerpali autoři po něm. Pak si uvědomíte kolik humoru by mi uniklo, kdybych to četl jako Harryho Pottera či Zaklínače. Proto mi chvilku trvalo, než jsem začal vnímat ty perly. Černohumorné a třeskutě zábavné. Jakmile jsem se ale dostal na palubu, už jsem se nemohl pustit. Začátek velkolepé mise a tolik svazků přede mnou!

Moc pěkné láska na celá život

DNF na 15 %
Bohužel ani můj druhý pokus se Zeměplochou (první byl kdysi dávno v teenagerovskem věku) nevyšel a já po 40 stranách opět odkládám. Nevím jestli je chyba, že začínám prvním dílem… Mě to prostě vůbec, ale vůbec nebaví :,(
Každopádně ještě jsem si pořídila audioknihu Soudné sestry, tak ještě učiním svůj poslední pokus proniknout mezi fanoušky Terryho Pratchetta formou audioknihy.