Už nejsem vaše dcera
Karin Jäckel
Teprve smrt milovaného bratra dodala Monice B. sílu uniknout z rodinného pekla. Ve zdánlivě počestné měšťanské rodině se odehrávalo nepochopitelné drama. Otec a dva starší bratři po řadu let Moniku sexuálně zneužívali, matka ji prodávala cizím mužům...
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 1995 , Knižní klubOriginální název:
Ich bin nicht mehr eure Tochter , 1993
více info...
Přidat komentář
K tomu není moc co napsat. Velmi silný příběh, musela jsem si dělat ve čtení přestávky. Je hrozné, že se něco takového mohlo stát a že se to stává.
Co napsat, šokující příběh ze života malé holčičky, šílené, čím vším si musela projít a kromě malého bratříčka neměla nikoho, kdo by ji chápal, věřil jí.
Tak když jsem v aktivitě oblíbených uživatelů narazila na tuhle knížku, vzpomněla jsem si na ní, i když jsem jí četla v roce vydání. . .byl to masakr a pamatuji si, jak mě to šokovalo a otřáslo . .to prostě nechápete, co je možné. . . v tomhle prostě ani nemůžete napsat, že se vám kniha líbí. . . .ale že zanechá stopu, pocit nespravedlnosti, touhu po pomstě. . .
Smutný, silný za srdce chytajúci príbeh...o ubližovaní otca, dcére...
Takéto niečo by sa nemalo diať ani stávať...dala by som im doživotný trest...a držala ich uväznených na kúsku priestoru...a nech na nich robia to, čo robili oni tým deťom...
Kým sa neuvedomia...
Drsná kniha o nevšímavosti okolí k peklu které se jim děje přímo před očima. Možná si nechtěli připustit, že se něco takového děje. Nebo to možná nechtěli vidět. Hlavní hrdinky mi bylo neskutečně líto. Jestli nějak vypadá peklo je popsáno v této knize.
Uff.. nebyla jsem ani v polovině knihy a už jsem byla znechucená a chtěla mít knihu přečtenou. Ne snad, že by mě zajímalo jak to bude pokračovat, ale protože mi bylo špatně.
Neuvěřitelný, zvrácený, šílený a smutný příběh dívky, která se narodila do špatné rodiny.
Tyhle žánry nechci hodnotit ani hvězdami. Je to děs a hrůza. Nicméně klobouk dolů před těmi, kteří po takových zážitcích vezmou do ruky papír a tužku, otevřou se a sdílí to se světem. Dovedu si představit, že je to iistá forma terapie a jsem ráda, že dneska už se o těhle věcech mluví a nejsou tabuizovaná.
Ale neodpustím si poznámku: veškeré dospělé osazenstvo rodiny by zasloužilo vykleštit zaživa.
Nevěřím tomu, že nikdo nic nevěděl. Copak si ničeho zvláštního nevsimly třeba učitelky ve škole? Někdo z příbuzenstva? Nebo snad v záleželo víc na tzv. cti rodiny ve stylu,co tomu řeknou lidé?
Ukázka rodičovství a dětství v podobě té nejhorší noční můry. Musím říct, že čtení knihy bylo přes mé sebezapření. Nejsem žádná víla a přečetla jsem už kdeco odporného, děsivého nebo strašného, tady jsem měla neskutečný pocit odporu. Když Monika vyprávěla o své bezmoci a bolesti v tak útlém věku, mít po ruce jejího otce, vzteky ho umlátím k smrti. Nepochopení a odmítání ze všech stran, včetně tety nebo babičky, byl další hřebíček do rakve. Nechápu, jak mohl být někdo tak slepý a ignorantní. To vše dohromady vytvořilo koktejl, který Monice zničil celý život. Bylo to namáhavé čtení na psychiku, avšak velmi čtivě popsané, pokud se to tak dá nazvat vzhledem k tématu. Doporučuji přečíst, protože vypovídací hodnota je veliká. Škoda nedokončeného závěru ohledně trestů pro další zúčastněné - matku, tetu, babičku, Borise a Stefana.
Páni, tak tohle je masakr. Copak se opravdu nedalo nic udělat ještě v začátku? Řvát na celý svět? Jak může Monika žít s takovým ponížením? Jak vůbec tohle může udělat táta své dceři? Jak tohle může udělat matka své dceři a svým synům? Jak k tomuto mohou mlčet babičky, tety.. nevěřím že nikdo nic nevěděl.
Díky táto za to, že jsi byl mým tátou. Nedovedu si vůbec představit, že bych něčemu takovému musela čelit.
Knížku jsem četla na střední škole a její příběh mě šokoval. Je neuvěřitelné, čeho všeho jsou lidé schopní.
Kniha je psaná velmi poutavě, ač je příběh hrozný až děsivý, asi na mně nezanechal takovou stopu jako na jiných, kteří by tuto knihu již nikdy neotevřeli. Myslím si, že lze doporučit i lehce slabším povahám, nechutné detaily nejsou popsány příliš dopodrobna.
Z konce knihy jsem trochu zklamaná, čekala jsem asi více. Cca 250 stran je popsáno detailně, ale poslední strany, pro mne ty nejdůležitější, jsou shrnuty opravdu rychle, až bych řekla konec useknutý.
Ačkoli příběh hrozný, tak kniha zajímavá, dobře napsaná, čtivá. Kniha úplně vtáhla do děje. Pro silnější povahy, doporučuji.
Felix6338 - naprosto souhlasím s tímto čtenářem a s jeho komentářem k této knize. Tato kniha si zaslouží recenzi zvlášť, proto se zde nebudu rozepisovat, ale napíšu svůj pohled do oddílu "recenze". Hvězdičky jsem dala 4, protože ač se kniha četla "dobře", tak časová posloupnost mnohdy nesouhlasila, a to je dost velký nedostatek.
Více v mé recenzi.
Už je to hodně dlouho,co jsem tuto knihu četla a znovu ji určitě číst nebudu.Bylo to strašné ,občas jsem ji musela odložit a rozdýchat,abych vůbec mohla číst dál.Ale zanechala ve mně hlubokou stopu.
Četla jsem už několik knih na stejné nebo podobné téma, ale tohle je rozhodně to nejsilnější, nejhorší, nejodpornější a místy jsem četla s velikým znechucením. Psychicky mi z toho bylo úzko, fyzicky skoro až zle. Ale stejně jsem se nemohla odtrhnout a musela to dočíst. Šílené.
Nechápala jsem jen dvě věci. Že to Monika byla schopná vydržet (A neutéct-nevrhnout se dávno pod vlak) tak dlouho a že ta kreatura dostala jen osm let. A matka nejspíš nic. Tam spravedlnosti tedy nebylo učiněno za dost a oběť bude trpět až do smrti. Na stranu druhou, nesedělo mi tam hned několik věcí, hlavně pak časově a přesné popisky z doby, kdy byly Monice třeba dva nebo tři. To ubírá na reálnosti.
Je strašné dát něčemu, tak odpornému, plný počet *. Ale kniha se čte sama. Obsah knihy je ale odporný. Nikdo by to neměl zažít, natož dítě. Paní přeji už jen to dobré a mnoho sil.
Tuto knihu jsem dostala před mnoha a mnoha lety. Pěkně se četla, ačkoliv ten děj byl opravdu strašný. Jak mohli rodiče dopustit na svých dětech a hlavně dceři takové s prominutím svinstvo, to opravdu můj mozek nepobral. Pořád jsem si říkala, proč.... proč....... Hlavní hrdinka mi byla sympatická, prožívala jsem s ní všechno a byla ráda, že se nakonec na prahu dospělosti vymanila z toho pekla. Fuj. Lidi jsou fakt sobě navzájem vlky a tohle ještě páchané na dětech je na pováženou. Kniha se mi vryla do paměti a pořád si jí pamatuji a to doslova.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1995 | Už nejsem vaše dcera |
2016 | Isis, kněžka noci – ve spárech satanské sekty |
1997 | I tohle je manželství |
Kniha Už nejsem vaše dcera je v
Právě čtených | 1x |
Přečtených | 610x |
Čtenářské výzvě | 37x |
Doporučených | 45x |
Knihotéce | 156x |
Chystám se číst | 239x |
Chci si koupit | 49x |
dalších seznamech | 8x |
Jenom osm let?! Za tohle všechno??
Jestliže budete vůbec schopni knihu dočíst, budete zhnuseni i posledním odstavcem - délkou trestu.
V knihách snesu opravdu hodně. Šokující detaily, utrpení, podrobnosti, tabu o kterých se nemluví, ale tohle byla i na mě silná káva.
Tahle kniha nejde přečíst na jeden zátah. Je tak brutálně emočně silná, že si ji musíte dávkovat. Ideálně po kapitolách. Jakmile zpracujete prvotní šok, pak teprve seberete odvahu pokračovat.
Je to jako křivka srdečního tepu na monitoru.
Nahoru, dolů, krátké ustálení. A pak znova. A znova.
Samomluva je samozřejmostí, protože nemáte-li chuť si zrovna odplivnout, žádný vulgární výraz není v určitý okamžik dost vulgární. Vlastně si velmi často říkáte, že jste jakési dítě štěstěny. Narozdíl od Moniky, Georga,... A spousty dalších. Zaplavují vás miliony myšlenek, jak je tohle vůbec možné.
Stáváte se soudci a čím hlouběji se do příběhu noříte, jsou z vás najednou kati.
Chce se vám křičet, plakat a uvěřit, že už nikdo další podobně netrpí.
Realita je krutá. Mnohem krutější, jen se o ní nemluví. Nebo neví. Či nechce vědět.
Nelidskost nemá hranice. A vlastně ani naivita, protože vykouknete-li jednou na svět, stanete se závislým na vašich nejbližších. Musíte přežít. Otázkou je, CO.
Neuvěřitelně silný příběh, u kterého si čtenář sáhne na pomyslné dno svých schopností unést tištěná slova. Předem varuji, že tohle čtení opravdu není pro každého.