Už dva tisíce let / Jak jsem se stal chuligánem

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Skandál, jenž vypukl kolem románu Už dva tisíce let rumunského židovského spisovatele Mihaila Sebastiana, „rozvířil skutečnosti a problémy, které se nacházejí nejen za knihou, nýbrž za literaturou. Když se odchýlil od literární skutečnosti, objevil boj zakrátko politické cíle.“ Kniha vychází v roce 1934, kdy „byly ideje, které zaměstnávaly rumunské intelektuální nadšení, dvě: antisemitismus a diktatura“. Své dílo ovšem Sebastian začal psát v době relativního klidu, r. 1931. Tehdy také požádal o napsání předmluvy svého osudového „guru“, prof. Nae Ionesca, k němuž se kniha obracela s mnoha otázkami. Ten na tuto čistě literární výzvu k dialogu zareagoval neočekávaně a přepjatě. Předmluva, o niž ho Sebastian požádal, byla chladnou a drtivou obhajobou antisemitismu. Uveřejněná na prvních stránkách knihy se stala roznětkou aféry, o níž by se mohlo říci, že to byla „soutěž v intelektuální devastaci, prověrka morálního chuligánství, hon za co nejsilnějším slovem, za co nejbrutálnějším podvrhem, za tou nejlítější nadávkou“, v níž se hulvátství a pomatenost postavily proti slušnosti a zdravému rozumu a která ještě více rozdmýchala antisemitské vášně. Sebastian odpověděl koláží esejů a textů Jak jsem se stal chuligánem, kde objasňuje okolnosti vzniku románu a své postoje a vymezuje se vůči Ionescově „předmluvě“ i intelektuální vřavě, kterou vyvolala. Úvahy sedmadvacetiletého vyzrálého myslitele jasnozřivě překračují dobovou kauzu a jsou znepokojivě aktuální. Tento z velké části nezamýšlený konglomerát je podivuhodným výsledkem zvláštních součinností se skutečným životem. Podivuhodným o to více, že jeho základem je vynikající román s komplikovanou kompozicí, který bravurní zkratkou zobrazuje „lidskou komedii“ (či drama?) v její mnohovrstevnatosti. Hrdina zde kvazi-deníkovou formou mapuje události, společenské klima a vypjaté ideologické tendence i atmosféru tehdejší mondény od r. 1922 do r. 1933, v rumunském kontextu i zasazené do evropského rámce. Kniha se snaží popsat a vymezit postavení Žida ve společnosti, pozici jedince vůči mase, intelektuála vůči světu, rozehrává metafyzické téma osamocenosti. Před hrdinou vyvstávají stále nové otázky a nuance, román je prostoupen citem, melancholií i humorem, který nezřídka nabývá podoby ironie. citát: Mám dojem, že velcí korzáři historie, její velcí zbojníci, „dobří tyrani“, vždy postupovali tak, že hledali citlivá místa davu. V okamžiku, kdy tyto citlivé body našli, v okamžiku, kdy věděli, „kde pošimrat“ – byla partie vyhrána. Reakce mas byla vždy eliminována stimulací jejich prostoduchých choutek. Sbory, rytmický pochod a prázdné symboly, tato psychologická opojení jsou prima materia každé diktatury. … Existuje jediný nepřítel, který se jim může postavit: kritický rozum. Proto každá diktatura … začíná tím, že jej potlačuje. „Zavržení kritického ducha“, který alkohol a diktatura odstraní po prvních excesech, někdy ze studu, vždy ze strachu … Nevím, kde skončí proces rozkladu, který bezesporu zažíváme. Vím však, že existují jisté nezničitelné lidské hodnoty. Ty zůstanou. (Jak jsem se stal chuligánem)...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/383078/uz-dva-tisice-let-jak-jsem-se-stal--aAU-383078.jpg 4.73
Žánr
Literatura světová, Fejetony, eseje, Romány
Vydáno, Herrmann & synové
Orig. název

De două mii de ani (1934) / Cum am devenit huligan (1935)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (1)

Kniha Už dva tisíce let / Jak jsem se stal chuligánem

mirektrubak
28.12.2018

„Nikdy jsem to nepoznal, nikdy to nepoznám. ‚Já‘. Nic z toho, co dělám, o čem přemýšlím, nedosáhne na tuto laťku: ‚já‘. A mám tu politováníhodnou smělost být na tuto nemohoucnost hrdý, považovat okno, ze kterého pozoruji svět za ‚pozici‘, zatímco není než skrýší, tu smělost považovat svoji osamocenost za hodnotu, zatímco není než neschopností.“

Dozvěděl jsem se o téhle knize z eseje Anne Applebaum. Byla zmíněna jako příklad zachycující nárůst hrubosti ve společnosti a dokladující zhoubnost vlivu stádního myšlení. Předpokládal jsem tedy deníkové eseje. Ale kdepak, dočkal jsem se plnohodnotného románu, ve kterém byl antisemitismus pouze jedním z témat – obecně šlo o výpověď mladého muže, který vnímá svoji nekompatibilitu s většinovou společností.

Hlavní hrdina není žádný klaďas, nejedná se o černobílý střet dobrého jedince a zlé společnosti. Naopak, nejsilnější je román právě v momentech, kdy je kritický k sobě a odvážně se pustí do upřímného sebepozorování: „V pronásledování je velká rozkoš a cítit se ukřivděně je pravděpodobně jedna z těch nejmarnivějších soukromých radostí.“
Nebývale přesná jsou hodnocení uniformní společnosti (Například: „‚Já a zbytek světa‘ je drama, které člověk v uniformě nezná. Je to šťastlivec. Šťastlivec jako včela, jako mravenec. Jeho místo ve světě je jisté, horizont pevně daný, úloha jasná.“) i popis principů mediálních bojů („Je rozčilující bojovat s knihou. Její mlčení je tíživé. Obecně řečeno, je rozčilující bojovat s někým, kdo nereaguje. Každý člověk, který huláká, se stane směšným, jestliže jeho hulákání padne do prázdna, a tehdy je nucen, z oprávněného rozhořčení, hulákat dál, hulákat stále, aby přehlušil svůj vlastní hlas.“).
Nejméně zajímavé jsou popisné kapitoly, zdá se mi, že Sebastian je mnohem víc inteligentní pozorovatel než talentovaný vypravěč.

Druhá část knihy, která zobrazuje polemiky po vydání knihy, skutečně ukazuje, že fungování veřejné diskuze je nezávislé na čase a místě. Komunikace, která neslouží k objasňování sebe a co nejlepšímu pochopení oponentova postoje. Komunikace, která naopak slouží jen k tomu, abych diskuzi „vyhrál“. Zkrátka, touha namazat si toho druhého na chleba tady byla vždy. A vždy tady byli lidé, kteří se nestyděli takto nečestné účastníky diskuze označit za spravedlivé a následovat jejich sílu a moc, protože ta skýtá ten tolik vytoužený pocit bezpečí a přijetí do komunity.

„Každý z nás žije na hromadě pokroucených pravd, které neměl čas přezkoumat. Přátelé, lásky, averze, myšlenky, soudy – se v průběhu času hromadí, jako se hromadí noviny a staré papíry na psacím stole. Je dosti těžké znovu probírat štos papírů a spálit ty, které už nejsou potřeba. Je nekonečně těžší probírat se znovu hromadou pocitů a úsudků. žijeme s nimi, z nedbalosti, z únavy, z uspěchanosti, a strpíme, aby se vskrytu rozkládaly, aniž bychom věděli, kdy, a aniž bychom se ptali, proč. Jednoho dne je náhoda, nehoda, koincidence vytrhnou z naší lenosti, naší nevšímavosti, a pak užasle staneme, shledávajíce, že jsou napůl mrtvé, sterilní, cizí...“

Štítky

židovská literatura antisemitismus

Autor a jeho další knihy

Mihail Sebastian
rumunská, 1907 - 1945

Kniha Už dva tisíce let / Jak jsem se stal chuligánem je v

Přečtených3x
Chystám se číst5x
Chci si koupit2x