Usedlost

Co všechno prožívají obyvatelé jedné severské usedlosti po dobu 4 století. Některé příběhy mohly být rozepsanější a víc propojené.
Hodnocení: 329 / 90%

Magický realismus finskošvédské autorky mě nadchnul. Dějiny usedlosti v povídkách, kterými se zprvu nejasně, a pak stále zřetelněji táhne celá historie rodiny z Nevabacky. Výborné, výborné.

Moc rádu čtu knihy, které se odehrávají na severu. A pokud jsou z minulosti, tak jsem o to víc nadšená. Příběh se vine staletími od sedmnáctého století do 21. století. Právě četba o těch nejstarších dobách mne bavila nejvíc, ale i příběhy z doby nedávné se četly dobře a měly své kouzlo.

Je to vlastně sled jakoby povídek, které spolu zdánlivě nesouvisí. Ale dá se vysledovat rodinná souvislost. Usedlost založil vysloužilý voják Matts a navíc svůj život zde spojil s tajemnými lesními lidmi, žijícími v místních mokřadech. A to propojení pokračuje i v dalších generacích. Jak moc nemusím magický realismus apod., zde mne to bavilo. Jsou lesní lidé opravdu lidé nebo nadpřirozené bytosti?

Kromě zobrazení těžkých osudů lidí žijících v této usedlosti nejvíc oceňuji úžasné popisy přírody. Jako bych se ocitla uprostřed hlubokých lesů, v tajemných mokřadech, se záhadnými lesními lidmi, kteří můžou usedlíkům pomoci nebo naopak. Podle toho, jak se lidé chovají k nim.

Historie usedlosti Nevabacka, a jejích obyvatel, ve Finsku v oblasti Pohjanmaa u pobřezí Botnického zálivu od 17.stoetí po současnost. Takhle to zní jako velká nuda, ale opak je pravdou. Tohle je tak kouzelná kniha, že to ani neumím popsat. Ty popisy přírody, ta magičnost příběhu, ale i drsná realita, jazyk a použití různích literárních forem... já jsem totálně nadšená. Nejlepší kniha za hodně dlouhou dobu.

Nádherná kniha. Jak se během několika posledních staletí proměnilo naše vnímání přírody i prožívání obecně. Ze zajímavého, nám neznámého prostředí. Z rozmanitých části pro mě byly dopisy od Aliny nejsilnější.

nápadité využití různých literárních druhů, forem, žánrů a stylů vyprávění (báseň, legenda, dialogické podobenství, deník, optika dítěte, román v dopisech, vzpomínka...), které oživují rozsáhlý generační příběh;

vzhledem k historickým aluzím, byť velmi slabým, mne překvapilo celkové melancholické ladění a idylická pohádkovost vyprávění, které románu dodávají téměř univerzální přesah (generační zkušenost smazává hranice staletí, kultur, geografie i jazyků), i přes vyzrálost závěrečné Inventury a Pokynů (au, tady u mne autorka trefila do živého) bych román zařadil do Young Adult

krupicová kaše s moruškovou nebo brusinkovou marmeládou... kdyby mi tak zase bylo 5 let...

Skvělá kniha. Příběhy obyvatel Nevabacky budou ve mně probublávat dlouho.

Bylo to takové snové čtení. Asi jsem nic podobného zatím nečetla. Báje se prolínají s historií a současností, pohanství s křesťanstvím. A do toho popisy okolní přírody. Dostávala jsem chuť na morušky a borůvky.
Moc na mne zapůsobil vztah poslední majitelky ke zděděnému lesu. Doporučuji všem, kteří nespěchají. I když jsem to četla na jeden zátah.

Sbírka životních osudů z jedné usedlosti v průběhu více než čtyř století. Taková neotřelá varianta cestování časem. Vyprávění je velmi barvité a fantaskní. Funguje podobně jako magický realismus u "Letnice". Kniha by mohla mít klidně i dvojnásobnou délku. Některé příběhy jsou takové moc otevřené, nedokončené a to je škoda.

Román Usedlost mapuje několik století na statku v odlehlém finském kraji. Slyšela jsem na něj plno chvály, takže když byl vybrán pro čtenářský klub, pustila jsem se do audioknihy.

Zpočátku vyprávění obsahuje řadu nadpřirozených prvků. Osudy obyvatel usedlosti se prolínají s místním folklórem, takže v příbězích vystupují “lesní lidé” a další kouzelné bytosti. Pohádky a pověsti nevyhledávám, takže mě mile překvapilo, že mě příběhy bavily.

Jak vyprávění postupuje staletími, nadpřirozeno ustupuje. Myslela jsem si, že realistické vyprávění se mi bude líbit ještě víc, ale opak byl bohužel pravdou. Zhruba v polovině přišla série dopisů jedné postavy, které mě nudily a rozčilovaly. Jejich rádoby dobový jazyk na mě působil uměle a z jejich sentimentu mi bylo nanic.

Od té chvíle bylo už jen hůř. I když se vyprávění přeplo zpátky do třetí osoby, tak hrozně mě nudilo, že jsem audioknihu v 70 % vypla a nehodlám se k ní vracet.

Začátek byl až moc protkaný fantasy a magickou mocí přírody. Ale jak kapitoly ubíhaly, pomalu jsem začala chápat, proč v těžkých dobách hladu a nemocí, v době válek a ztracených synů se lidé tolik upínali k těmto obětem. Občas jsem se mezi kapitolami ztrácela v jednotlivých postavách. Konec byl smutný a dojemný.

Po knížce jsem sáhla díky výzvě ve čtenářském klubu, díky :)
Jinak během čtení se různily emoce, než jsem si zvykla na styl psaní. Pořád si nějak nejsem jistá, jestli je to úplně román, na mě to působilo více jako jednotlivé povídky, které jsou svázané jedním místem a nějak se vzájemně propojují postavy. Určitě to stojí za přečtení, já měla lehce problém cca v 1/3, že to bylo takové nijaké, ale muselo to tam být. Možná bych i doporučila si naopak doslov překladatelky, uvedený na konci, přečíst na začátku. Pro mě jako neznalou historie severských zemí, by to určitě ještě prohloubilo zážitek ze čtení.

Kdybych mohla této knize dát 6 hvězd, neváhala bych. Kniha mě od první stránky vtáhla do děje. Nejvíce mě oslovilo, jak kniha zachycuje propojení lidí s přírodou: místo není jen kulisou, ale živým svědkem a tichým vypravěčem osudů. Jazyk je líbezný a přesto silný, plný detailů, které si dlouho pamatujete. Usedlost je kniha, která ve vás zůstane ještě dlouho poté, co ji dočtete.

Usedlost jsem přečetla téměř na jeden zátah. Je mi vlastně teď trochu líto, že tak rychle, jenže v mezičase mezi čtením se mi po ní stýskalo. Moc se mi líbily popisy přírody, které přirozeně rámují koloběh života: zamilování se, rození dětí, práci, smrt, radost z obyčejných věcí, z každodenního života. A asi právě svojí nenápadností, klidem a lidskostí se mi dostala pod kůži.

Krásné čtení, nejlepší kniha, co jsem četla za poslední rok, možná déle. Moc se mi líbí nenásilné prolínání příběhů jednotlivých postav, které jsou nějakým způsobem spřízněné, ale jejich rodinné vazby nejsou vyzdvihované a ve své podstatě ani důležité. Vše na pozadí dějinných událostí, které více či méně ovlivňují životy obyčejných lidí, víry v různé přírodní bytosti a síly, které přetrvávají staletí i přes příchod výdobytků civilizace. Upoutání člověka k místu a přírodě, která nelze zpřetrhat. Vyvolalo to ve mně spoustu pocitů a vzpomínek na vlastní dětství, cesty s babičkou na hřbitov a k pomníku padlého pradědečka, do lesa na dříví a šišky na otop, k lesu na kopřivy a na janky. Půda plná pokladů po těch, kteří už tady nejsou. Děkuji.

Není to fantasy, jak tu někdo psal, alespoň já ten dojem nemám ani teď po dočtení.

Spíše je to vyobrazení světa, ve kterém žili lidé, než k nim násilně dorazilo křesťanství se svým jediným Bohem. Je to o lidech, kteří byli nuceni se vzdát svých tradic, rituálů, víry v různé přírodní bohy, bůžky a stvoření, které vyjadřovaly různé části okolní přírody, museli se vzdát svého způsobu života. A to vše jen aby se měli hůře, než předtím.

Osudy jednoho rodu na úuzemí jedné oblasti/usedlosti, kdy vždy hlavní postava v dané generaci až do současnosti naráží na jisté vzorce toho, odkud a z čeho pochází. Z původních obyvatel dané země, kteří se snaží přizpůsobit v každé nové době tomu, co se tam přižene zvenčí. Stále si však uchovávají a předávají generačně jisté dovednosti, znalost a pověrčivost spojenou s jejich původem.

Řekla bych, že podobně o náboženství a tradicích byla i kniha Legenda o Ladě.
Můj celkový dojem je kladný a kniha je psaná velmi čtivě.

Na přečtení knihy jsem měla pouze týden, takže jsem si ji bohužel moc nedokázala vychutnat pomalým čtením s občasnými zasněnými přestávkami. Už začátek knihy byl nezvyklý a po přečtení jsem se k němu ještě vrátila. Oceňuji, že si autorka nastudovala a začlenila do příběhu historické události Finska, mentalitu obyvatel dané doby, také zmiňovala proměnu víry v Boha, sledovala linku přeměny krajiny v oblasti Pohjanmaa a to vše vpletla do jednotlivých příběhů jednoho rodu obývající osadu Nevabacka po dobu pěti století. Jedno osamělé místo obklopené lesy, mokřady a jezery a tolik různorodých příběhů spjatých s obděláváním půdy, s lesem, lesními bytostmi, troly, skřítky, zvířaty hospodářskými i volně žijícími. Krásné příběhy byly o ptačí dívce Alině, o tvůrci map Antovi, o létě s Doris... Závěrečná polemika o vztahu k majetnému i duchovnímu dědictví pobídne k přemýšlení snad každého. Zajímavá kniha plná různorodých impulzů. Obálka knihy překrásná.

Kniha ma vtiahla a chvíľami i strhla vďaka výbornému prekladu Marie Voslářovej. Text plynie veľmi hladko a príjemne, ľahko a dobre sa číta v metre i na lavičke v parku.
Až ma to trochu prekvapuje, lebo neoplýva nejakým extra originálnym či vynaliezavým jazykom. Možno ma baví aj to, ako ide na hranu. Na jednej strane skvelé, plnohodnotné živé rozprávačstvo, na druhej ľahké kontakty s hladinou sentimentu a idylickej gýčovitosti. Silnou stránkou románu je miešanie: žánrov (povesť, rozprávka, kronika, listy atď.), jazykov a národností (fínsky, švédsky, ruský prvok), pohanstva a kresťanstva. Autorka dobre zvolila perspektívu: jedno miesto v premenách rozličných časov, postáv, životných perspektív a názorov. Je to nový prístup k ságe, aj keď miestami s využitím staršieho, už ošúchaného jazyka (so zrkadleniami na vodnej hladine a popismi hospodárenia). Ten je našťastie oživovaný pestrými opismi prírodného sveta, motívmi žltých kvietkov či ďatľa, signalizujúceho a symbolizujúceho, prípadne svojím zobákom zošívajúceho rôznorodé časti patchworku dohromady, do jednej tkaniny, jednej látky textu, ktorý vnímam ako oslavu tradičného rozprávačstva a rozprávania.
Motív hmly nad blatami (spomínam si na magické a rustikálne zbudovské blatá Karla Klostermanna medzi Netolicami a Hlubokou, ktoré sme navštívili pred rokmi v sprievode českých básnikov), lesné bytosti a prepletanie ich života s ľuďmi - to sú už x-krát opakované a do nejakej miery už aj vyčerpané témy, no tu im zručná prozaička vdychuje nový život. Na niektorých miestach dych trochu stráca, na iných naberá nový, silný, presvedčivý.

Od knihy jsem očekávala román spojený mezi sebou jednotlivými generacemi potomků a vzájemně více dějově propojený. Zde byly spíše pokusy o fantasy, román a popis přírody. Kapitoly byly useknuté. Pro mně zklamáním.