Usedlost

Usedlost https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/521930/bmid_usedlost-65a0f76a9520f.jpg 5 16 4

Usedlost se odehrává na jednom místě, ale v různých dobách. Začíná v současnosti – žena, která odlehlé rodinné stavení s pozemky právě zdědila, k nim nemá příliš silný vztah, připadá si tam cizí. Ale jak chodí po vsi a zařizuje vše potřebné, na každém kroku ji někdo poznává. Jako by ji poznávala snad i samotná země. Pochází zkrátka odsud, z místa, kam v 17. století přišel vysloužilý voják Matts, založil první políčko a svázal svůj život se zdejšími tajemnými lesy a močály. Přes čtyři století sledujeme osudy jedné rodiny na jednom místě, ale není to tradiční kronika – Usedlost mluví mnoha hlasy, každý je naprosto originální, má svůj rytmus a poetiku. A nevyprávějí jen lidé: stejnou důležitost může mít i chleba, kámen, ptáci nebo rostliny. Kořeny lidí a lesa se proplétají v hlubinách země. Román připomíná, odkud jsme přišli, a vybízí k úvahám o tom, co po sobě zanecháme budoucím pokolením.... celý text

Literatura světová Romány
Vydáno: , Argo
Originální název:

Arvejord , 2022


více info...

Přidat komentář

Kizuizi
24.04.2024 5 z 5

Usedlost je poetická, povznášející, originální. Přečtěte si ji, protože ta kniha je prostě kouzelná. Vím že moje vyjádření je nedostatečné, za což se omlouvám, ale stále nenacházím vhodných slov, která by vypověděla o její jedinečnosti.

intelektuálka
17.04.2024 5 z 5

Pěkný baladický příběh z mokřad finského severu....

V 17.století přichází do kraje voják Mats - a stává se zakladatelem usedlosti Nevabacka....
A také po návštěvě zlatovlasé lesní víly dostává dar v podobě svého syna ....
Ovšem tento dar je podmíněn slibem nezasahovat do přírodních blat....

Dále se odvíjí historie pokračovatelů na Divomeší .... zachycuje osudy jednotlivých postav a století ubíhají ...
A promítají se zde i místní mýty a báje .... i změny ve světě až do závěrečné kapitoly - kde v usedlosti dožívá osmdesátiletá Doris .... a zanechává dědictví ....

mé kroky na této půdě se rozléhají
a půda naslouchá
a šeptá
vnímám tvé kroky
poznám hned čí jsi dcera ....

Krásné sdělení o lásce a úctě k zemi, přírodě a dědictví předků ....

Ač hlas každého z nás
ztichne a umlkne
nové zazpívají zas

/Mikael Wiehe /


pajaroh
04.03.2024 5 z 5

Pro mě asi nejlepší román severské literatury, který jsem četla (a četla jsem jich hodně). Skrývá nejen mnoho příběhů nebo úrývků a nastínění osudů jednotlivých osob spojených s usedlostí Nevabacka a krajem Pohjanmaa, ale také - a především - propojení s krajinou, lesem, blízkými blaty a jejich bytostmi. Každá postava tento domov vnímá jinak, jeden nedokáže žít jinde, jiný se zde uprostřed temných lesů trápí... někdo bytosti vnímá, jiný odmítá... A přestože s žádným z obyvatel Nevabacky většinou nezůstaneme déle než kapitolu, většina osudů (těžkých, jak jinak) se mi hodně zapsala do duše (především Ptačí dívka Alina a "mapař" Ant). V závěrečných kapitolách mi chyběly bytosti z blat, ale je to přirozené, málokdo dokáže ve 21. století vnímat...
Také musím vyzdvihnout krásné grafické zpracování knihy.
Krajina domova JE důležitá.

evineckY
28.02.2024 5 z 5

když se sní poslední mámina brusinková marmeláda
to je ta chvíle, kdy přestáváš být něčí dcera...

Román o několika generací, těžké lopoty, války, ale taky spjatost s nádhernou přírodou a její popisy, mytologie se špetičkou fantasie. Nejvíce se mě dotkly Kopřivy.
Krásný román, nad kterým musíte při čtení i po uvažovat.
Doporučuji.