Upřímnou soustrast
Guillaume Bailly
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/405160/bmid_uprimnou-soustrast-S4J-405160.jpg
4
166
53
Upřímné soustrasti – nejlepší perličky ze smutečních obřadů je soubor krátkých vyprávění zaměstnance pohřebního ústavu ve Francii. Jeho historky jsou založené na skutečných událostech v jeho každodenní praxi, ať už při organizování, či vykonávání smutečních obřadů. Během pohřbů se může stát spoustu nepředvídatelných věcí, zvonící telefon, obří jeřáb nebo výkřiky z otevřeného hrobu nás určitě překvapí. Rozesmutnit nás může obětavost některých příbuzných, ale i těžké osudy lidí, které denně potkáváme, aniž bychom si byli vědomi toho, co prožívají. Upřímné soustrasti jsou jízdou na tobogánu emocí, který nás často dovede k zamyšlení se nad lidskostí naší a ostatních.... celý text
Literatura světová Humor Příběhy
Vydáno: 2019 , KontrastOriginální název:
Mes sincères condoléances , 2015
více info...
Přidat komentář
Vtipné historky ze života bretaňského funebráka.
Já však doporučuji knihu "Nohama napřed" českého autora, u které se budete za břicho popadat, ačkoliv je o rodině, která vlastní pohřební ústav.
Jsou to jen krátké příběhy. Občas vtipné a občas si říkáte, že je to ironie osudu. Ale těm, co máte dobrou představivost a trpíte nevolností, doporučuju u této knihy nejíst.
Ačkoliv téma smrti nemám ráda a opravdu se toho bojím, kniha si mě omotala kolem prstu svojí dokonalou barevnou obálkou, která působí veselým dojmem na to, jakým tématem se zabývá. A ve finále? Hrozně se mi líbila. Povídky byly krátké, tudíž se hezky četly a celkově čas s knížkou ubíhal hrozně rychle. Smála jsem se, brečela a místy i nevěřícně kroutila hlavou, co všechno funebráci ve své práci zažívají. A že to občas nebývá jen smutné a depresivní. Rozhodně si ji ještě někdy přečtu!
Čtivé. Upřímné, nechutné, vtipné, smutné, zodpovědné, obětavé, nemorální, obdivuhodné, nepochopitelné, lítostivé, bez příkras.
Za mě skvělé čtení. Dozvěděla jsem se díky knize mnohé o práci funebráka a také různá fakta. Chvilkama mě pobavila a chvílemi mi spadla brada. Moc, moc vydařené...
Kraťoučké příběhy, které jsou vtipné, smutné, místy až nechutné a často úplně nepředstavitelné. Každopádně kniha aspoň trochu přibližuje život funebráků skrze tyto příhody. Za mě fajn.
Byla jsem trochu zklamaná, asi jsem čekala víc nepravděpodobných nebo neuvěřitelných a přesto skutečných situací. Ale vcelku zajímavá kniha, rozhodně neobvyklá.
Historky z každodenní praxe funebráka - některé jsou vtipné, některé zase smutné...
Musím říct, že jsem od knihy měla nějaké očekávání, což obvykle bývá chyba, protože jsem nakonec většinou dost zklamaná, ale tentokrát jsem dostala přesně to, v co jsem doufala.
Místy jsem doslova řvala smíchy, což asi netěšilo moje sousedy, protože jsem se výbuchům smíchu nedokázala ubránit ani v noci...
Chvílemi jsem se nad příběhy zamýšlela, jindy se jen bavila. Seděl mi styl, forma a samozřejmě téma (jinak bych si knihu nekupovala).
Jediné, co mi nesedlo byla obálka. Český design mi nesedí, působí přeplácaně, kýčovitě. Ačkoliv jde o humornou knihu, uvítala bych trochu více střídmosti. Ovšem co do obsahu, s tím jsem byla spokojená a myslím si, že se ke knize občas vrátím.
Zvláštní věc - tam, kde se autor snažil nabídnout humor k popukání, je to trochu nuda; ale tam, kde věcně líčí ne úplně veselé příběhy o osudech kolegů a hlavně o setkávání s mrtvými a s blízkými mrtvých, beze snahy je šperkovat, se soucitem, ale bez sentimentu, to najednou funguje dobře. Autor není vypravěč z rodu úchvatných, ale přinejmenším řazení minipříběhů (včetně populárně naučných a anekdotických vložek) se mu povedlo.
Když jsem si knížku kupovala, čekala jsem typicky vtipné příběhy ze života zaměstnance pohřebního ústavu. Ze začátku jsem tedy byla trochu zklamaná, protože některé mi vtipné vůbec nepřišly. Postupně ale, když jsem se do knížky začetla, mě začala víc bavit. Není to jen o vtipných příhodách, některé jsou i smutné, jiné se nám zase naopak snaží něco sdělit. Všechny jsou ale originální, některé celkem nudné, některé z nich si budu dlouho pamatovat.
Malé, krátké i trochu delší a větší příběhy z pohřebního ústavu. Některé jsou smutné, jiné úsměvné, jiné i maličko tragické. Doporučuji nečíst najednou, pak je čtení trošku nudné.
Taková fajn oddechová knížka. Psáno ve formě příběhů. Některé veselé jiné smutné.
Povídky a historky z pohřebnictví. Povidky velmi krátké , některé usměvavé , některé nudné. Ale je to zase něco jiného a jsem ráda, že mi kniha přišla pod ruku
Kniha je souborem krátkých vyprávění zaměstnance pohřebního ústavu Guillauma Baillyho. Pracuje v pohřebním ústavu v Landerneau ve francouzské Bretani už přes 20 let. Připravoval a řídil více jak 2 000 smutečních obřadů. Příběhy, které vypráví, vycházejí z osobních zážitků anebo z vyprávění jeho kolegů. Bylo zajímavé podívat se pod pokličku tohoto zaměstnání. Autor vložil do knihy také krátké články, které pojmenoval: Věděli jste, že…? Myšlenka dne, K zamyšlení, (Až příliš) často vyslechnuto…
Osobně bych nedokázal pracovat v pohřebním ústavu jako funebrák, každodenně se setkávat s nebožtíky a pracovat s nimi, vyřizovat záležitosti ohledně pohřbu, komunikovat s hrobníkem nebo kameníkem, být přítomen u kremace apod. Mít neustále připravený služební telefon a v případě nutnosti vyrazit na místo činu. Myslím si, že by mne to odrovnalo. Není to asi práce, kterou by mohl vykonávat každý. Člověk vykonávající tuto práci musí mít silný žaludek, aby všechno ustál.
Dočteme se různé příběhy, například kdy pozůstalí se nechovají důstojně při samotném pohřbu, dočteme se třeba o záměně nebožtíků při kremaci, přečteme si telefonickou komunikaci mezi zaměstnancem a pozůstalým. Autor také zveřejnil dopisy stížností pozůstalých, na které odpověděl ředitel pohřebního ústavu. V knize se nachází hodně příběhů, nad některými jsem se pozastavoval a kroutil jsem hlavou. U jednoho příběhu se mi líbila šlechetnost funebráků při pohřbu bezdomovce. Autor také nabádá, abychom byli všímaví vůči starým lidem ze svého okolí, a pokládá čtenáři následující otázky: „Máte ve svém okolí člověka v pokročilém věku? Znáte jeho zvyky? Víte, komu zavolat, kdyby se mu něco stalo?“ Nejsmutnější je, když člověk zemře úplně sám v bytě a jeho tělo se postupně rozkládá a až zápach rozkládajícího těla upozorní ostatní nájemníky, že je něco v nepořádku. Autor vnáší do knihy humor.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Rodina vám s radostí v srdci oznamuje, že si Bůh k sobě zavolal…
Život po smrti neexistuje. Chcete důkaz? Na žádném hřbitově nemají reklamační oddělení.
Tak aspoň, že tvoji klienti nejsou nepříjemní…
Smrt blízké osoby musíte zaplatit ze své kapsy, zatímco narození platí zdravotní pojišťovna. Neexistuje moc možností, jak rodit, ale existuje neskutečné množství variant pohřbů. Civilní nebo náboženský, obřad v kostele, v chrámu, v mešitě. Můžete být uloženi do hrobu, můžete být zpopelněni, váš popel se může také uložit do hrobu nebo do urnového háje či může být rozprášen… Máte na výběr, můžete se svobodně rozhodnout. Kdo si nemůže pohřeb dovolit, může požádat o pohřeb na náklady státu. Stát pohřeb zaplatí z daní a záloh na sociální pojištění. Riskujete tím, že vám stát uspořádá obřad za minimální náklady a nebude brát ohledy na vaše přání, vaše vyznání a vaše principy. Cena pohřbu je tedy jednoduše rovna ceně svobodné volby.
Upřímnou soustrast
v knize najdete vše - smutek, smích, dojetí, neuvěřitelnost, skandály, lidské pády i lidi na výši.... jako celek to působí poněkud roztříštěně, sebrané a slepené cosi - což je škoda, kniha i téma by si rozhodně zasloužily lepší fazónu....
hvězda navíc za krásnou obálku :-)