Turbulentní vesmír
Tomáš Bartoš , Miroslav Žamboch
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/269678/bmid_turbulentni-vesmir-1OQ-269678.jpg
4
117
27
Vesmír dávno nepatří jen lidem. Křemík proti uhlíku, krev proti supratekutým kapalinám, evoluce je neúprosná. Naštěstí pro Homo sapiens sapiens válčí stroje i proti sobě; spojenectví rychle vznikají a ještě rychleji zanikají, a stejně tak vznikají bytosti stojící na pomezí světů.
Přidat komentář
Jo a tohle mě bavilo. Možná někoho odradilo to, že místy se některé popisy autorů prostě asi nedají pochopit. Taky jsem s tím měl problém, ale pak jsem si řekl, jó chlapče holt nemáš Matzyf, tak tomu nerozumíš, ale neřeš to... A v tu chvíli jsem si to začal užívat.
Povídky o jednom hrdinovi, proč ne. Funguje to, baví to, jede to. Příjemná změna. Dávám 5/6
veľmi zvláštna kniha. Sú to štyri nadvezujúce kratšie poviedky, spolu tvoriace jeden celok, ale teda neviem ako to zhodnotiť. On človek asi nechce povedať, že je to blbosť, lebo veď to napísal Žamboch... Ale bohužiaľ je to tak. Príbeh má zaujímavé momenty, ale to čo inde Žambochovi funguje, tak tu to drví príbeh na prach. Mal som to problém dočítať.
Nápad to bol dobrý, ale to je asi všetko. Neverím, že je to od Žambocha a od Bartoša som čítal taktiež lepšie diela. Mám rád sci-fi, obvzlášť, ktoré sa odohrávajú vo vesmíre, no tento príbeh zlyhal na plnej čiare. Umelá inteligencia, ktorá sa dokázala oslobosiť od ľudstva a sama brázdi nekonečným vesmírom. Konkrétne sa tento príbeh týka jednej vesmírnej lode, zvanej Kovboj. Ľudstvo bolo rozdelené na menšie frakcie a jednej skupine sa snaží Kovboj pomôcť. Bohužial celý čas to bolo nezáživné, ploché a už ako bolo spomenuté v iných komentároch, nenašiel sa žiadny favorit, ktorému by sa dalo fandiť.
Dlouho jsem přemýšlel proč ve mě kniha nezanechává něco hlubšího... Nevím přesně co bych jí vytkl, ale vím, že snaha autorů o smysl knihy (transcendence, duch ve stroji) nevyzněl tak, aby to zanechalo kýžený efekt. Došlo mi to až na druhé čtení, ale vyvrcholení knihy, kdy se má čtenář zamyslet na tím kdy začíná být stroj bytostí a bytost strojem, ve mě nevyvolávalo to co měli autoři nejspíše v plánu.
Možná kdyby sci-fi termíny byly spíše ke konci, než na začátku. Možná, kdyby přidali ještě jednu kapitolu, která by se touto problematikou zabývala více... Nevím, ale takto napsané to prostě nefunguje.
Na druhou stranu musím autory ocenit. Na to jak velké sousto si ukousli, to nedopadlo tak špatně, jak by mohlo. Silné tři hvězdy.
S Turbulentním vesmírem pánů Žambocha a Bartoše jsem na tom podobně jako hlavní postava, bojový robot s umělou inteligencí pojmenovaný bůhvíproč Kovboj, když se vypraví na setkání s hvězdnou lodí Bonitou a říká, že se stal součástí hry, jejíž pravidla nezná a o jejímž cíli nic netuší. Autoři tímto výrokem trefně uhodili hřebíček na hlavičku mých pocitů. Ať jsem se snažil, jak jsem chtěl, nenašel jsem v této vesmírné bublanině žádný smysl, o cíli ani nemluvě. Více než co jiného mi toto surrealistické dílko připomínalo tahání králíka z klobouku, doplněné pseudovědeckou slovní masturbací. Textu chybí struktura i myšlenka. Celá osnova je roztříštěná do mnoha směrů a žádný není dotažený do konce. Člověk by řekl, že když už kniha nefunguje jako celek, alespoň z jednotlivých segmentů se něco zajímavého urodí, ale bohužel ne. Z nahozených příběhů nic nevykrystalizuje a na happy endy se čeká marně. Napětím naládovaný děj si představuji docela jinak, tady jsem se nudil od začátku do konce a nebýt to Žamboch s Bartošem, šel bych s hodnocením nejspíš ještě níž.
Akce, akce a zase akce. Ano děj je trochu na pozadí, ale vzhledem k tomu že se jedná o military cyber sci-fi akci mi to bylo jedno. Za mě se kniha povedla
Představte si, že jste stroj... Ne, vážně, jste stroj, kterému se najednou povedlo získat osobnost. A nejenom ji, ale i touhu psát o sobě. Kovboj se rozhodl, že udělá - co vlastně? Kniha mi prostě nesedla. Není psaná formou komplexního vyprávění, ale stylem několika příběhů (z nichž je ten poslední suveréně nejlepší a měl by se ještě víc propracovat, ten se fakt dal číst!), jenže než mi došlo, že to jsou na sebe velmi lehce navazující příběhy, tak jsem byla ehm dostl mimo... Navíc mi trvalo, než jsem pochopila, že je příběh vyprávěn z pohledu stroje (většinou tak pomalá nejsem), hledala jsem v tom osobnost nebo část člověka, což se mi samozřejmě nepovedlo...
Nekončící bojový děj z pohledu bojové umělé inteligence. Je to trochu moc plochý příběh, ale zhltnul jsem ho, mám tyhle příběhy z vesmíru rád.
Mám radši jiné knižní hrdiny než nějaký hardware s výborným programem. Moc mi tato kniha nesedla a popravdě jsem spíš zklamán.
Přitažlivé Žambochovské povídkové SCIFI, které jsem přímo zhltnul. Celé je protkané hypertechnickou terminologií, která bude pro drtivou většinu čtenářů bez rozhledu naprosto nezkousnutelná a ještě za to budou knihu kritizovat.. Pro mě to byla lahůdka, které odpouštím jistou plochost nekonzistentnost.
Žamboch opět nezklamal. Sice to není taková ta klasika, na kterou jsme u něho zvyklí, ale mě se to líbilo i tak a bavilo mě to.
Ale jo, dá se to celkem dobře číst. Po Žoldnéřích od T. Bartoše jsem čekal od spolupráce těchto mých oblíbených autorů o hodně víc. Bylo to pro mě zklamání.
Ale jo, odpočinková četba, akce akce akce, kde se člověk občas ztratí, žádné velké filozofické otázky(na to ani nějak nebyl moc času). Co více si na odpočinek přát. Možná, kdyby kniha byla delší, nebo měla někdy pokračování...
Táto kniha bola po dlhom čase oživením klasickej sci-fi. Prečítal som ju jedným dychom a už som dlho nič také dobré nečítal. Rýchly dej plný akcie. Keďže rád hrám všeliake hry na PC tak mi žiadne percentá a ani tie techy nevadili hold každému čo jeho je myslím, že zasa budem dlho čakať na niečo nové čo ma tak zabaví
Docela zklamání. Oba autory mám rád a proto jsem se na jejich spojení těšil. Rovněž téma, válečný robot, jeho rozvíjející se UI na pozadí vesmíru, toto vše mě moc lákalo, protože takové scifi mám rád. Ale už po pár stránkách mi bylo jasné, že to nebude lehké čtení, samá procenta generátorů a mimoeuklidovské prostory...prostě jsem se začal ztrácet a díky tomu mi začala unikat i linka děje. Musel jsem se do čtení čím dál tím víc nutit...takže nakonec ještě , že je knížka tak tenká. Nevím co tímhle dílem autoři sledovali. Dokázat, že mají "na víc" jak jen zábavnou scifárnu? Nebo dělali knihu na zakázku pro nějakou katedru na Matfyzu? Nevím, ale za mě tedy nic moc...
Příběh z pohledu válečného robota, umělé inteligence, je originální a plný dobrých nápadů. Našlo by se tam dokonce pár věcí k zamyšlení. Bohužel mě čtení nebavilo, děj jsem nechápal a ani mě nic nenutilo se o to snažit. Žambocha jsem tam nepoznával, jeho jméno na obálce pouze zvýšilo mé zklamání. Postavy jako by tam žádné nebyly, nemohl jsem se tak do nich vcítit, natož někomu fandit.
Naštěstí to nebylo tak dlouhé.
Jak mám ráda všemožné sci-fi, tohle byl jednoznačně krok vedle. Děj v jednotlivých kapitolách nepřehledně uspořádaný a nelogicky navazující - že jde o povídky, jsem se dozvěděla až zpětně, nikde na obálce knihy tato informace k dispozici není. To nicméně nemění nic na faktu, že i v rámci povídek děj postrádá jakýkoli smysl, konání postav je bez nějaké zjevné motivace, prostě se děje. Samotné postavy přitom nejsou nijak výrazně vykresleny, takže si člověk vlastně ani nemůže říct, která je mu sympatická, které chce fandit. Jediné pokusy o přiblížení hlavní postavy čtenářům, byly jeho neustálé "vtipné" hlášky a poznámky, kterými se zřejmě měl evokovat postupný přerod stroje ve stále "lidštější" inteligenci. Že tato technika naprosto zklamala, protože po třetím "kurva" už začly být hlášky spíš trapné a až moc "okaté", asi dodávat nemusím. Jednalo se o mého prvního Žambocha a soudím, že nadlouho asi i posledního...
Kniha se skládá ze 4 povídek (Zrození, Vnitřní nepřítel, Pátrání, S Cháronem tam a zpět), jejichž hlavním hrdinou je UI válečného robota DB 24, který vystupuje pod jménem Kovboj. Kam přiletí, všechno rozstřílí a vyhodí do vzduchu. Používá lidské nadávky a hlášky jako např. mrazení v zádech, parádní jízda, v tom jsem fakt dobrej, apod.) Stále dokola opakující se scény: akce, hlášky, opravy, akce, hlášky, opravy,..). Překvapil mě pouze nečekaný konec poslední povídky.
Tahle kniha je úlet. Bohužel úlet velmi špatným směrem. Typicky žambochovská akce utopená v hromadách nesmyslného technoblábolu.
Je mi jasné, že spousta toho má reálný základ. Například jsem hledal Clausewitzovu mez (ano, není to technověc, ale kdo to nezná, tomu to stejně nic neřekne) a narazil jsem na pruského generála Carla von Clausewitz a jeho knihu O válce. Zajímavá informace. Těžko ovšem rozlišit, co je fakt a co je výmysl. Čtenář, který nemá vystudovanou fyziku (a já nemám) nemá šanci poznat, jestli quark-gluonový led má nějaký reálný základ nebo ne. Možná někdy slyšel, že je něco jako quark-gluonové plasma. Quark-gluonový led mi příjde jako hloupost, ale nemám vzdělání na to, abych to posoudil. A nahlíženo touhle optikou v té knize vlastně nemůžu věřit skoro ničemu. A kdyby člověk z knihy chtěl vytěžit všechny opravu zajímavé reálné věci, musel by týden jen googlovat, třídit a prosívat.
A i když je tam spousta reálných věcí, jsou podané chaoticky a absolutně nezáživně.
Nějaké ztotožnění se s hlavním hrdinou? Ani omylem, klidně, ať si ta plechovka chcípne. Bojový bazmek, který havaroval vícekrát, než F16, chrlící nekonečnou záplavu hloupých hlášek... Vlastně klidně, ať si tam chcípnou všichni, protože jsou mi všichni ukradení. Není tam jediná postava (nebo "postava"), která by byla sympatická.
Děj? Nevím, komu bych měl fandit a proč. Když je baví se mezi sebou rubat, ať se rubou...
No, nicméně, aspoň jsem se poučil. Tomáš Bartoš už nikdy více a nefantasy Miroslav Žamboch pouze po předchozím přečtení recenzí :-).
Kniha Turbulentní vesmír je v
| Přečtených | 170x |
| Čtenářské výzvě | 18x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 67x |
| Chystám se číst | 33x |
| Chci si koupit | 10x |
| dalších seznamech | 1x |
Šlape to, dobrá SF akce, pořád lítají miny, rakety a torpéda, destrukce na každé stránce. Někdy jen mezi jednotlivými roboty, jindy přímo planetární. Jenom je to po chvilce stále podobné, ale těch 160 stránek uteče fofrem. Trochu to osvěžuje i téma sebeuvědomění umělé inteligence, ale není to nosné téma, spíš takové zpestření, i když je k tomu na závěr taky pointička.