Transport za věčnost
František Tichý
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/237025/bmid_transport-za-vecnost-RNA-237025.jpeg
5
222
68
Novela, kterou napsal František Tichý, ředitel gymnázia Přírodní škola s použitím textů Petra Ginze, Hanuše Hachenburga a Josefa Jana Kratochvíla. Kniha byla vytištěna pouze ve vlastním malém nákladu formou sešitu, který má evokovat časopis Vedem. Petr, Honza, Matouš a Jakub jsou spolužáci ze stejné holešovické školy. Jejich kamarádství i osobní statečnost má ale brzy prověřit houstnoucí temnota světové války. Kniha je rozdělena do tří dílů. V prvním se čtenář seznámí s životem mládeže na počátku protektorátu. Honza, z jehož pohledu je celý příběh vyprávěn, je docela normální kluk, avšak potom, co je jeho otec zatčen gestapem, je nucen převzít v rodině mužskou roli a starat se o svoji mladší sestru. V druhém díle je popisován další průběh kamarádství mezi hochy, které nově nastolený režim postupně rozděluje – vnitřně i navenek. Vycházejí v platnost protižidovská opatření, začínají transporty. Třetí díl je nejtemnější a naplno se zde projeví zlo tehdejší doby – najdou kamarádi světlo, odvahu a věrnost sobě navzájem i sami sobě i uprostřed terezínského ghetta? Dobrodružný příběh odehrávající se v protektorátní Praze a terezínském ghettu se snaží nejen přiblížit osudy několika chlapců na pozadí dobových událostí, ale míří i k hlubším otázkám po původu zla a základního určení lidské existence.... celý text
Přidat komentář
Dílo Františka Tichého vysoce překračuje literaturu pro děti a mládež. Pro mladé čtenáře bude, troufám říci, osudovým setkáním - pro dospělého čtenáře zase zastávkou, vyžadující dlouhý čas rekapitulace, reflexe, vstřebávání a věřím, že podnítí cestu rešerší za Petrem Ginzem a ostatními chlapci, kteří se stali předlohou pro postavy v knize.
Citlivě a krásně napsaný příběh, který dalece překračuje šablonovitost chlapeckého přátelství. Velice představitelně, uvěřitelně a přitom historicko-fakticky předkládá vývoj a závoj hrůzy válečných i předválečných let, kdy si židovský chlapec nemohl sednout do prvního vagonu elektriky, hrát si v parku a posléze v Terezíně doufal, že neuvidí své jméno na seznamu směr Osvětim.
Nejkrásnější kniha s touto tematikou vůbec, oceněna zcela a docela právem!
František Tichý propojil dochované informace o několika lidech do silného příběhu. Srozumitelně a živě zachycuje, co zažívali lidé v Praze během druhé světové války, postupné utahování zákazů pro Židy (například v městské dopravě) a proměny chování lidí vůči Židům. Kniha velmi bavila mě i děti, menším dětem jsem některé části raději přeskočil.
Knihu jsem dala na jeden zátah. Ač jsem původně měla v plánu pár kapitol a zbytek na cestách vlakem, nemohla jsem přestat. V některých chvílích mi připomínala foglarovské příběhy o velkém přátelství a odvaze. Život ve válečných letech, očima dvanáctiletého kluka, kterému právě gestapo zatklo tátu. O kamarádech, kteří najednou mizí ze škol i o síle přátelství. Doprovázena výbornou ilustrací.
Primárně jde o dětský příběh, ale rozhodně stojí za přečtení i když je vám mnohem víc, než 10 let. Stejně tak ji vidím jako vhodné pojítko při povídání si o některých tématech s dětmi.
Ač je kniha určena čtenářům od 10 let, tak bavila i mě coby dospělého člověka. Příběhy party kluků jdou skvěle a věrohodně napsány, navíc jsou založeny na skutečných událostech. Za mě palec nahoru!
Příběh klučičí party kamarádů z let 1940-1943, který je inspirovaný skutečnými událostmi i osobami. Děj se odehrává v Praze a v Terezíně. Kniha je určena pro čtenáře od 10 let a mě i v mém věku absolutně rozsekala. Neskutečný příběh o statečnosti, odvaze a kamarádství. Četla jsem knížek ze 2.SV opravdu nesčetně, ale tato mě zasáhla velmi, bolí mě srdce i duše. Je to bolavé a tak opravdové. Knížku můžu doporučit, je opravdu výborně zpracovaná a není jí co vytknout. Určitě se ještě podívám na autorovy další knížky, protože tohle byl prostě skvost.
Krásná kniha se zajímavým a silným příběhem. Zase úplně něco jiného než knihy, které z této doby normálně čtu. Doporučila bych ji i mladším čtenářům.
.. Vyrazil jsem rychlým krokem ke křižovatce, ale už po pár metrech jsem zjistil, že Petr stojí na místě. Co je? No..měli bychom cestou dělat, že se neznáme. Co blbneš? Nechápal jsem.. No víš přece, že pomáhat Židům a projevovat jim přízeň se trestá. Přikývl jsem a vyrazil. Víc a víc jsem se divil, kolika místům se Petr musel vyhnout- roh parku, dětské hřiště.. A když konečně přijela tramvaj a já nastoupil, Petr zůstal stát na ostrůvku. Co je zase? Nemůžu. Má jen jeden vůz, Židé smí jezdit jen v druhém vagóně. Takže, když přijede tramvaj jen s jedním vozem, tak prostě nesmíte nastoupit? ...Mej-fa-zu - co se dá dělat.
Krásný příběh o přátelství v době protektorátu. O přátelství, které nerozdělí židovská hvězda na kabátu ani zdi Terezína.
Kniha o holokaustu psaná pro děti od 10let. Sama si myslím, že těch deset let je málo, že v tomhle věku by ještě dětství mělo být neposkvrněno těmahle hrůzama, i když kniha obsahuje jen málo naturálních popisků hrůz, o to více pak v knize o partě kluků vyčnívají.
Samotný příběh inspirovaný skutečnými příběhy chlapců v době protektorátu, je krásný a přibližuje válečné osudy Židů mladším čtenářům. Nejtíživěji pak působí pravdivé informace na konci knihy o životě Petra Ginze, Hanuše Hachenburga, Jana Kratochvíla nebo Pavla Liona.
Když vyšla tato kniha, měla jsem z ní smíšené pocity. Říkala jsem si že to není úplně téma pro děti a přišlo mi to až trochu zvraceny, cpát to do dětí už tak brzy. Ale strašně jsem se spletla a čtenářská výzva mě přiměla pochopit můj omyl. Kniha je naprosto skvělá a těm pubertakum naprosto prospěšná. Přečetla jsem ji jedním dechem a oceňuji zvláště zase trochu jiný pohled na věc. Děkuji že takové knihy vycházejí.
Můj devítiletý syn knihu zhltl během 5 dnů. Mně to trvalo déle. Ale kniha mě nadchla. Příběh, který se klidně mohl stát, s využitím reálných postav, citací z časopisu Vedem, na konci knihy popisy osudů jednotlivých postav a nakonec umístění jednotlivých osudů na časovou osu.
Přesně tohle by měly děti číst. Aby tušily, o čem tahle doba byla. Aby je ten pocit nepochopitelné nespravedlnosti vedl k touze dovědět se víc. Je děsivý, kolik dospělých z mé generace dneska o historii 20. století neví nic. O válce, koncentračních táborech, o stalinistickém Rusku, odsunu Němců z Čech... Podstrkování takových knih, jako je Transport za věčnost, je šancí, že aspoň některé děti se o historii zajímat budou.
Mám doma i Prince se žlutou hvězdou, ale toho otevřu třeba až za měsíc, ať nemám všechno najednou. A možná ho budu aspoň chvílemi předčítat i synovi.
Jsem moc ráda, že jsou lidé, kteří takové knížky “pro děti a mládež” píší... Je nutné o těchto věcech číst, mluvit, vědět! Kamarádství, odvaha, soucit, statečnost, čest, ale i smutek, bolest, strach, utrpení - je důležité naučit děti prožívat emoce a poznávat jejich hloubku...
Kniha byla pekná, psaná z pohledu nezidovského chlapce. Presto na mne zapusobila - z knih s tímto tématem - asi nejméne. Oceňuji, ze v knize vystupují také skutečné postavy - Petr Ginz, Hanuš Hachenburg a Valtr Eisinger - a obdivuji se autorovi, jak dokázal do sebe zakomponovat realitu a fantazii.
Knihu jsem půjčila pro mladšího bratra na doporučení mého židovského známého.
Pro děcka krásně zpracovaná kniha, psaná z pohledu dítěte. Hezky znázorněná nálada 2. světové války, všudypřítomný strach, etická dilemata. Ale žádná agitka, dítě si to přebere po svém tak, jak je to správné.
Knihy s válečnou tématikou jsou pro mě vždy výzvou, protože to nebývá lehké čtení. O to víc, když se jedná o knihu dětskou a čtete ji s dítětem společně. Musím ale říct, že tato kniha je i přes vážné téma moc pěkná. Je o válce, ale ne tak docela. Hlavním motivem je příběh přátelství, který se na pozadí války odehrává. O přátelství, které je pevné a snaží se překonat nepřízeň osudu a žít přítomností, protože ve válce je budoucnost vždy nejistá. Tato kniha dokáže přiblížit dětem dobu 2. světové války tím víc, že čtenáři jsou asi většinou právě ve věku hlavních hrdinů. O to lépe se mohou vcítit do pocitů smutku, ztráty, strachu, ale i chvilek štěstí, radosti a právě blízkosti kamarádů. Mohou srovnat to, co mají a zjistit, jak lehce může být vše ztraceno. Kniha se mi moc líbila, protože ukazuje dnešním dětem, co je v životě opravu důležité a za co stojí bojovat a riskovat.
(3/20)
Velice dobrá kniha pro žáky ZŠ, kteří se seznamují s pojmy jako židé, arizace, holokaust nebo Terezín. Zároveň zobrazuje, jakou sílu má přátelství nejen v této pohnuté době.
Sadu 30 knihy jsme koupili do školní knihovny a nechal jsem ji přečíst žákům 9. ročníku. Tuším, že bude vhodnější pro mladší, ale uvidíme. Připravuji soubor několika pracovních hodin ( čtenářských dílen) a jsem hodně zvědavý, jak moc se kniha líbila. Příští týden doplním komentář. Mně se kniha líbila hodně. Škoda, že jsem nikde nenašel k této knize PL.
Byl jsem zvědav jak se téma holocaustu dá citlivě nabídnout dětem. Proto jsem sáhnul po knížce která je psaná pro mládež. Nabídla mi toho moc, i když už mezi mládež dávno nepatřím. Myslím že se dílo a myšlenka v tomhle počinu podařila.
Štítky knihy
kamarádi pro děti od 10 let židovské děti děti a válka holokaust, holocaust pro chlapce Magnesia Litera dějiny pro děti a mládež
Autorovy další knížky
| 2017 |  Transport za věčnost |
| 2014 | Princ se žlutou hvězdou |
| 2022 |  Rekrut 244 |
| 2020 | Labyrint nedokončených setkání |
| 2012 | Přírodní škola - cesta jako cíl |
(SPOILER) !!! POZOR SPOILERY !!!
Knihu jsem brala jako osobní výzvu, neboť holocaustové literatuře se pro svoji útlocitnost vyhýbám. Zaujala mne vysoká hodnocení, a tak jsem po Transportu sáhla jako po jednom z 5 titulů, které jsme měli za úkol přečíst na předmět Literatura pro děti a mládež. Samotná dějová linie je poměrně prostá, do příběhu vstupujeme v okamžiku, kdy 12letému Jendovi gestapo zatkne tatínka. Spolu s ním pak čtenář reflektuje zejména sílící protižidovská opatření. Věřím, že jen osudy Jendova otce a celé rodiny by vydaly na samostatný román, autor se však vůbec netají tím, že jeho cílem bylo představit osudy dětí z terezínského Domova: "byli nám tak blízcí a tak podobní a my cítili, že jediné, čímž se od nich lišíme, je to, že jsme se narodili do šťastnějších časů." Z celé knihy je znát autorova snaha o co největší autentičnost, dobové reálie jsou předkládány nevtíravě, sem tam se v textu objeví nějaký pojem, který dnešní děti nemusí znát, ale postavy jej v běžné řeči používají, protože tvořil jejich běžnou realitu, a ač je kniha psaná současnou češtinou, Tichému se podařilo vyvolat ve mně dojem, že jsem skutečně ve 40. letech 20. století. (Oproti tomu přiznávám, že ilustrace S. Setinského mne moc nenadchly.)
Nosnou myšlenkou knihy je přátelství. Sice přátelství chlapecké, ale silné, pouto udržované navzdory "odlišné rase" nebo represi režimu. Jenda ze svého dětského úhlu pohledu vidí věci poměrně "černobíle", dospělý čtenář už si může klást různé otázky a řešit morální dilemata (zda by se i on sám dál kamarádil s Petrem navzdory všem rizikům nebo by se také raději nechal rodiči zapírat?). Jakmile jsem se ovšem dostala k Jendovu terezínskému pobytu, ztratila jsem motivaci ke čtení, protože od toho okamžiku se pro mne kniha stala fikcí. Chtěl by vůbec někdo dobrovolně vstoupit do ghetta? (Argumentovat se dá tím, že Jenda si na rozdíl od dospělých, z nichž mnozí o kruté realitě, co se s jejich židovskými sousedy a spoluobčany děje, ani nevěděli, neuvědomuje, co všechna nařízení skutečně znamenají, jak se vše bude vyvíjet, a že jen přesun do Terezína znamená, že je něco špatně - natož, co znamenají transporty v dobytčích vagonech „na práci“ do Polska.) V tomto momentě se příběh hodně zpomaluje, autor se zaměřuje na vylíčení místních poměrů, uchyluje se k dokumentárním materiálům. Kniha pak v závěru obsahuje nejen časovou osu, ale též medailonky hlavních postav. Věřím, že pro mnohé čtenáře může být šokující zjištění, že zas takovou fikcí ten příběh nebyl...
Transport za věčnost je rozhodně mimořádným titulem, nad kterým jsem přemýšlela mnoho dní po dočtení. V knize však vidím jistý rozpor - jako kdyby se František Tichý nemohl rozhodnout, zda píše beletrii nebo odbornou práci. (Kupř. bych pro větší autentičnost zařadila poznámky pod čarou spíše na konec knihy, aby výňatky z dopisů J. J. Kratochvíla působily jako skutečné vzkazy od Jendova otce.) Autor lavíruje mezi zobrazením historické reality a fikcí, příběhem, který je prostě vyprávěn, a snahou o vzdělání čtenáře. Možná, že kdyby na knize pracoval déle, dokázal by se více rozhodnout o tom, zda prezentuje příběh přátelství na pozadí války, anebo je jeho cílem vyprávět perzekuci Židů v tehdejším protektorátu se zaměřením na příběhy terezínských dětí, a to včetně reportáže z fungování ghetta. Tím ovšem v nejmenším nechci znevažovat přínos knihy a její dopad na čtenáře!
Osobně jsem silně vnímala i závěr knihy, kdy - ač jsem věděla, jak Petr skončí - stále doufala, že se útěk a jeho záchrana přece jen podaří... I když závěrečné pasáže byly poměrně snové, oceňuji autorovo zjemnění popisovaného, které tak na dětského čtenáře nemusí působit tak depresivně a definitivně jako na dospělého, který je s dějinami 2. světové války obeznámen hlouběji.
Forma i obsah vyprávění, která autor zvolil, zpřístupňují přijatelnou formou problematiku holocaustu dětem a dospívajícím. Většina z nás se dokáže vcítit do úzkosti, kdyby nám zatkli jednoho z rodičů, do pocitů bezpráví a nespravedlnosti páchaných na kamarádovi (což je nejvíce patrné v pasáži, kdy si Matouš s Jendou našijí na kabát Davidovu hvězdu), ale i do bezmoci, kterou hrdina po celou dobu prožívá. Z pohledu dneška, kdy jsme nezažili hlad, bídu ani obavy o vlastní existenci, se morálka některých jedinců za doby protektorátu hodnotí velmi snadno. Je ovšem otázkou, nakolik bychom mravně obstáli my, kdybychom byli na jejich místě, visela nad námi hrozba zatčení, výslechu, popravy, a to nejen nás, ale třeba i našich nejbližších…
Pro čtenáře, který „chce vědět víc“, anebo pro didaktickou práci s příběhem v hodinách literatury či dějepisu jsou určitě plusem nejen medailony reálně existujících osob (Petr Ginz a další židovské děti, Josef Jan Kratochvíl), ale i časová přímka příběhu uvedená v závěru knihy, která uvádí na pravou míru některé momenty, které autor pro svoji knihu upravil či stylizoval, a která pokračuje až do současnosti a zahrnuje tak nejen události kolem vzniku knihy, ale v samotném svém závěru zapojuje i čtenáře do příběhu: "Dočítáte knihu Transport za věčnost. Její příběh pokračuje i skrze váš životní příběh."