Továrna na maso
Miloš Urban
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/487865/bmid_tovarna-na-maso-tZW-487865.jpg
4
104
25
Inženýr Leon Hebvábný je stejně výstřední jako jméno, které nese, a přesto se snaží žít výhradně svou prací a pro svou rodinu. Vystudovaný technik, který stál u počátků neonového rozsvěcení Prahy ve 20. letech 20. století, je pro svou tvořivost a činorodost zlákán zdánlivě jiným oborem: má vylepšovat společenský obraz Ústředních pražských jatek. Těm totiž vymyslí přezdívku „továrna na maso“, která se chytne nejdřív v pozitivním, později ale v čím dál negativnějším smyslu. Největší jatka ve střední Evropě jsou neohrozitelná a jejich pověst je čištěna a bělena Leonovým šarmem a důvtipem, když tu přijde do podniku nová zaměstnankyně a obrátí Leonův svět naruby. Jako by nestačilo, že v kafilerii na Maninách byly mezi zvířecími objeveny i lidské kosti…... celý text
Přidat komentář
Miloš Urban jako Pan Spisovatel - a první republika mu sluší. Přitom ji nepopisuje čapkovsky, snad jen ten smysl pro všednodennost je podobný. Holešovicko-bubnovská jatka, kabaret Luna a netvor, množství restauračních podniků, Koruna, ale i podoba soukromých domácností, to všechno odráží skutečnost bizarní a teatrální, postavy vyhraněné, přitom ne jednoduché (nikoli pouze jejich sexualita má vrstvy jako postupně loupaná cibule), případ tvářící se jako krotká verze Panoptika Města pražského se mění v melancholický, hard-boiled chandlerovský krvák. Příjemně znepokojivé čtení, pro mne na výši jako Lord Mort či Praga Piccola.
To...
Bylo...
Divný...
A jakkoliv to bylo divný, nedokázala jsem se od toho utrhnout a přečetla to za jediné nedělní odpoledne... Oči mi šly šejdrem a pak už i mozek...
A asi bych vyměnila "jakkoliv" za "právě proto, že" :-D
Zajímavé. Těsně před tím jsem četl Černou Rusalku a byla daleko čtivější. Ale zároveň jsem cítil, že je také daleko povrchnější. A nový Urban je stále stejný - v něčem podivně perverzní, v něčem novátorský. A objevuje zase novou oblast - tentokrát pražská jatka. V něčem (doba a její lidé) podobné sérii detektivek s Eliášem Sattlerem, v něčem podobný sám sobě (Praga Picolla). V hledání pohlaví jakoby se podbízel požadavkům doby, i když si to přizpůsobí sobě. Všechno ale povyšuje grafická podoba, kvůli které mám u Urbana raději klasické knihy než e-knihy.
První komentář na posledního Urbana. :-) S novým románem se autor vrací na literární scénu v plné síle, tak jak ho my, jeho letití čtenáři, známe a oceňujeme. A to je dobře. Po poněkud slabší Závěrce a ne úplně vydařeném KARu je Továrna na maso opět příjemným překvapením a důkazem, že autor má stále co říct. Pro znalce Urbana, nové dílo by se dalo vřadit někam mezi romány Praga Piccola a Lord Mord.
Psáno střízlivým a přesto velmi čtivým stylem. Reáliemi Holešovických jatek dvacátých let min. století se proplétá, jak už to bývá u Urbana zvykem, bizarní příběh vraždy a komplikovaných lidských typů s nečekanými pointami. V tomto románu je navíc dobře popsána problematika manželského soužití a homosexuální lásky. Rozhodně stojí za přečtení.
A jako tradičně opět skvělá grafická úprava Pavla Růta dotváří čtenářský zážitek.
Štítky knihy
tajemno tajemství kabaret jatky stará Praha transgender Holešovice (Praha)
Autorovy další knížky
| 2001 |  Hastrman |
| 1999 | Sedmikostelí |
| 2008 |  Lord Mord |
| 2005 | Santiniho jazyk |
| 2003 | Stín katedrály |
Románů s prvorepublikovými reáliemi, jež nosnou linku děje nenásilně zpestřují a dodávají mu tím i nádech noblesní elegance, vzniká v našich končinách spíše poskrovnu. Autorovo dílo si mě ale zejména získalo díky květnatému jazyku, jehož účinkem je právě ona iluze doby; člověk se rázem stává součástí masarykovy éry – onen styl psaní mě kupodivu potěšil více než samotný příběh, zvláštní, každopádně velmi podmanivý. Autor je jistě znalý svých jazykových kvalit; jako malý, zato ale důsledný vtípek považuju i to, že řadu anglicismů či jiných dnes již běžně počeštěných slov autor ponechává v původním tvaru, jazykový efekt doby je tak dokonán!
Samotný děj mě nadchl nepatrně méně, přesto však dílo stojí za přečtění, a to i díky zajímavě pojaté problematice ohledně sexuality jako takové, člověk si pak rázem uvědomí, že ve společnosti panuje jakési paradigma ženského a mužského typu chování u vjemů, které mohou být zastoupeny rovnoměrně jak u žen, tak i u mužů.