Totální rauš – Drogy ve třetí říši

30.12.2021

Velmi zajímavý pohled na drogovou účast ve válečné zóně.
Nemohla jsem se od knihy odtrhnout.

18.12.2021

Tak to jo. To byla jízda! Tolik let po válce, a tolik nových informací. Když se začalo mluvit o pervitinu a nacistech, vyjasnilo mi to jejich krutost a Ádovu vytrvalost a euforii v jeho projevech, jenže teď vidím, že to tak jednoduché není a zírám.
Hodně mě oslovil i doslov, kde Jiří Brenza odhaluje naše české pokrytectví a dělení na tvrdé a měkké a ty nevinné drogy.
Opět smekám před Němci, jak důsledně vytahují svá národní traumata, to my máme kostlivce ve skříních rádi.

01.10.2021

Nejvíc mě "pobavilo" to, že voják psal domů o pervitin, jako by šlo o běžnou věc. Dále si pamatuju i výrok: "Chtěl jsem po vás, abyste nespali 48 hodin. Vy jste to vydrželi 17 dní."

26.06.2021

Knihu jsem si poslechla v audio verzi a jsem velmi spokojená. Už dříve jsem viděla část série Hitlerovi narkomani, takže pro mne problém zneužívání drog v nacistickém Německu nebyl žádný neuvěřitelný objev. Koneckonců, je známo, že drogy využívaly ve válkách i jiné mocnosti...

Bezbřehé užívání kokainu, pervitinu i jiných povzbuzovadel bylo zřejmě zkraje dvacátého století problémem obecnějším - všude, kde se k nim lidé dostali (třeba i v USA, atd.), byli nadšeni z jejich "božských" účinků. Byl to jev poplatný době, málokdo (včetně mnoha lékařů) si uvědomoval i druhou stránku mince, tedy jejich devastující účinek...

Kniha se mi líbila především pro svou přehlednost a zakomponování do historických okolností. Jestli všechno, co autor čtenáři předkládá, je na sto procent podloženo prokázanými fakty, je pro mne celkem nepodstatné, protože fakta týkající se řízeného podávání drog vojsku i tragičnost Hitlerovy důvěry v pochybného takylékaře Morella, jsou nepopíratelná. A v každém případě zajímavá i zajímavě popsána.

Souhlasím s podrobným hodnocením mé oblíbené spolučtenářky Rihatamy a jen dodávám, že autor se o tristním stavu Hitlerových žil v knize taky docela podrobně zmiňuje.

Zajímavá kniha, kterou mohu doporučit.

21.06.2021

Rozporuplná (přesněji zavrženíhodná) postava Hitlera a jeho více či méně zaslepených stoupenců budí v podání Ohlera rozporuplné reakce. Mě nicméně, právě proto o koho se jedná, nijak neuráží ani nepohoršují případné faktické/zdrojové nedostatky tohoto nepochybně novátorského pohledu na období nacistického režimu. Norman Ohler nepíše a priori o hrůzách fašismu, ale o jeho protagonistech, kteří vítězili - a chátrali - mimo jiné i proto, že se vezli na vlně pervitinu, multivitamínů a nejrůznějších hormonálních doplňků z jatečných zvířat všeho druhu - "zásluhy" osobního Hitlerova lékaře Morella, který si v jeho službách vybudoval farmaceutické impérium - počínaje Hitlerem a samotným Morellem konče. Do určité chvíle. Jednou takovou šikovnou injekcí "pomohli" nabrat dech i Emilu Háchovi, když se na schůzce s vůdcem zhroutil. Drogy odsuzující Německo bylo jejich největším uživatelem, výrobcem i distributorem. Jen Ohlerovy vývody, že když Němci nedisponovali svými vlastními kávovými a čajovými plantážemi, tak si svá povzbuzovadla museli vyrobit chemicky, jsou trochu přitažené za vlasy, pakliže srovnává metamfetamin, kokain nebo heroin s kávou. To Češi a Slováci si našli lepší povzbuzovadlo - alkohol .

Totální rauš je totální bomba. Bylo fascinující seznamovat se s úspěchy Německa na chemickém poli drog, alias léků. Od toho taky musely v Americe vzniknout drug stors, vedle lékáren, protože Američani pečlivě studovali (a neméně pečlivě vyslýchali německé zajatce) německé úspěchy s udržováním organismů vojáků "aut" beze spánku po desítky hodin, což jim umožnilo na tehdejší poměry např. nebývale rychlé přesuny. I teď mě fascinuje, co všechno se dá v drug storu sehnat. Němci tu svou filozofii moc neuhlídali. Čistá rasa, čistá duše, zamořené tělo. Zdecimovaná postava Hitlera v závěru války a konce jeho života neschopná samostatného rozhodování a konání ve funkci vůdce a nejvyššího velitele ozbrojených sil je představa vskutku kuriózní. Skoro se mi zdá, jako by se historie opakovala... Drogy přitom byly v první fázi jejich boomu nabízeny a prodávány i ženám a dokonce dětem. Kdo by nechtěl být štíhlejší nebo bystřejší?

Svým podáním Ohler nenapsal odbornou publikaci, ale válečný, historický příběh o masivním užívání návykových látek, kde se určitá míra fabulace připouští. A pokud snad studiem zvolených zdrojů Hitlerovi & spol. trochu ublížil (a to neumím dost dobře posoudit), tak to věru snesu. Jedno mi ale jasné není. Hitler dostával v pozdější fázi života několik injekcí denně (intravenózně i intramuskulárně). Jenže tělo má jen omezenu vnější plochu a omezený počet míst, kam injekce vpravovat. Něco jsem v tomto smyslu zažila, protože svého času jsem se "vezla" na morfinech a různých injekcích proti bolestem. Nedobrovolná zkušenost s dennodenními injekcemi a kapačkami. Ovšem omezená na týdny. Neumím si představit měsíce neřku-li roky v takovém režimu, který byl v případě Hitlera nadmíru intenzivní co do počtu injekcí. Ale tady asi Ohler fabulovat nechtěl nebo neuměl.

02.05.2021

Kniha je velice čtivá a svým kontroverzním obsahem okamžitě vtáhne do děje. Pro mě nejzajímavější je první část, historie drog a hlavně používání metamfetaminu v Německu. Část o Hitlerovi a ostatních vysokých představitekích říše pro mě byla dost neuvěřitelná, i když, kdo ví...

26.04.2021

(SPOILER) Norman Ohler, má bujnou fantasii.
Jako politický thriller funguje kniha příkladně.
V seriosní debatě, bych ale fakta načerpaná z ní, nepoužil.
Ohler si na některých místech knihy doslova protiřečí.
Také čerpá ze zdrojů, které sou účelové( Allgemeine Zeitung, co bylo vždy židovské periodikum a tedy měli povinnost vytahovat špínu na všechny národovecké spolky v Německu, Hitlerova NSDAP byla nejsilnější, tedy byla tato špína vidět i na mezinárodní scéně a dochovala se dodnes.
Kniha má z poloviny vyprávět o úspěších Wehrmachtu, kterých ten údajně dosáhnul pouze díky Pervitinu, pravda, že tehdejší Německo zkrátka mělo zkušený vysoký důstojnický sbor, který prošel perfektní monarchistické kadetky, plus získal cenné zkušenosti, ve velké válce, není brána do úvahy.(polní maršál Rommel je zde ponížen do role věčně nafetovaného budižkničemu, který ztratil své štěstí v severní Africe, když si Pervitin začal vybírat svou daň)
Ze druhé části vypráví o dění přímo kolem Hitlera, tam bych tolik kritický nebyl, ale také, Ohler sám tvrdí že když luštil dokumentaci doktora Morella, musel se dopouštět dedukcí a některá fakta upravoval aby byla použitelná zkrátka proto, že Morell, měl dost nečitelný rukopis a čerpat z jeho deníků bylo problematické.
Kniha je zajímavá jako zdroj informací o dalším prominentní nacistovi a sice Morellovi, který ač nebyl členem SS a dlouhou dobu ani NSDAP byl schopný se v Hitlerově okolí konstruktivně pohybovat a nokonec zneužít války k vlastnímu obohacení.

15.04.2021

Což o to, kniha to zajímavá je. Ale jak hodně se zakládá na pravdě je těžké říct.
V každém případě ji lze brát jako jiný pohled na osobu Hitlera a na průběh WW2.
Určité pasáže považuji za, kulantně řečeno, velmi přitažené za vlasy.
Dobře se čte, posouzení obsahu je na každém z nás.

03.04.2021

Vypadá to, že by to mohla být pravda a přitom je to podané skoro jako beletrie.
WW2 tady působí jako jeden velkej německej rauš. Jednostranný pohled na problematiku v tomto případě knize ale velmi prospívá.

14.02.2021

Tuhle knížku jsem už dlouho měl "v merku", až minulý týden jsem se k ní konečně dostal- a rozhodně mě nezklamala. Druhou světovou válku popisuje jako jednu velkou perníkovou jízdu a i když jsou určité okolnosti určitě trochu přibarvené a snad i autorsky upravené (čímž se ostatně ani sám autor netají), je to podané velmi čtivou formou.
Musím říct, že části knihy popisující německou společnost, její vývoj v meziválečných letech a pak následně přesah do armády na začátku WW2 pro mě byly mnohem zajímavější než části zabývající se přímo Hitlerem, které vycházejí ze zápisků jeho osobního lékaře. V těch jsem měl osobně pocit "fabulace" největší, ani se mi skoro nechce věřit že by si Hitler nechal dobrovolně opravdu píchat takové neuvěřitelné dávky všech možných směsí. Na druhou stranu jeho rychlé fyzické i psychické chátrání během závěrečných let války je zdokumentovaným faktem, to jakým způsobem se na tom podílel jeho osobní lékař zůstane už asi navždy tajemstvím...

05.01.2021

Pouze jako audiokniha, ale obsahově mi přišlo poměrně dost zajímavé, snad je to vše 100 pct pravda, to jediné bych se bál a pochyboval, jinak palec nahoru..

27.09.2020

Tak tedy za mě 5 * , téma velice zajímavé. Vznik a konzumace drog , to je kapitola sama osobě. Za sebe mohu říct , že mě nějak drogy neberou , snad pouze kafe v jaké koliv podobě. V knize byla zajímavá dostupnost pervitinu pro veřejnost. I dětem , matkám s poporodními depresemi , studentům v době náročných zkoušek , tyto látky pomáhaly. O závislosti se moc nemluvilo , to až časem. Dovětek autora - drogy nemusí být špatné , to lidi k nim špatně přistupují - s tím se nedá nic než souhlasit
Opravdu čtivá publikace , též poukazující na naši zemi a "Výzkum a výrobnu drog" v Olomouci za protektorátu

07.06.2020

„V kapse na koleni mám pásek plátna v celofánu veliký jako tabulka čokolády, pod nímž drží pět nebo šest mléčně bílých tablet. Na pásku je nápis Pervitin. Tablety proti únavě, řekl dr. Sperrling. Otevřu kapsu a z podložkyutrhnu nejprve dva, pak tři z těchto plátků, na chvíli si z obličeje sundám dýchací masku a začnu tablety žvýkat. Jsou příšerně hořké a moučné, nemám ale nic na zapití.“
„Po chvíli začínají účinkovat: Motor běží čistě a klidně. Jsem bdělý, v uších mi duní tlukot srdce. Proč je obloha najednou tak jasná, oči mě v ostrém světle bolí. Ten jas je téměř nesnesitelný; když si volnou rukou zastíním oči, je to lepší. Motor teď vrčí plynule a bez vibrací – daleko, hrozně daleko. Tady nahoře je skoro ticho. Všechno je nepodstatné a abstraktní. Daleko od skutečného světa, jako bych se sám vznášel nad svým letadlem.“

Autor vypráví příběh vzestupu třetí říše a druhé světové války ze zcela jiného úhlu. Pohled je to nesmírně zajímavý. Kniha je čtivá, čtenář mnohdy jen nevěřícně kroutí hlavou. Autor ukazuje vliv povzbuzujících drog na válečné operace, ve všech složkách pozemních vojsk, letectva i námořnictva. Jejich roli v úspěchu tažení, nabuzené vojáky schopné rozdrtit nepřítele. Popisuje počátky a důvody zkoumání účinků drog. Popisuje zcela jinou dobu, dobu, kdy pervitin a podobné byl považován za něco normálního a k dispozici každému. Ukazuje vliv povzbuzujících prostředků na samotného Hitlera, prostřednictvím jeho osobního lékaře. Mnohé z toho jsou pravděpodobně spekulace, nicméně autor vše vysvětluje a dokládá, tam kde spekuluje, tam na to upozorní. Vysvětluje tím jeho chování, úbytek mentálních schopností, změny jednání, paranoiu, rozpad osobnosti. Kniha je rozhodně zajímavým doplňkem studia dějin druhé světové války. Doporučuji.

01.06.2020

Úplně jiný pohled na druhou světovou válku, měla jsem o něčem jen vzdálené povědomí a netušila jsem, do jaké míry během války fungoval drogový průmysl. Jediné, co mi kazilo celkový zážitek bylo, že jsem pořád netušila, jaký žánr vlastně čtu, chvílemi byla kniha velmi vědecká, poté přišlo vyprávění a místy cynické komentáře, což ve mně budilo rozpaky. Ale přečteno během dvou dnů, takže asi mi to tolik nevadilo...

20.03.2020

Tak tohle byla pro mě totální novinka. Doteď jsem teda četla knížky o 2.SV z té druhé strany, z pohledu židů a utrpení, které válka přinesla, takže se ke mně tato informace ani neměla jak dostat, ale wow. O užití drog ve válace se vůbec nikde nemluví. Dobrá a mravenčí práce autora. vůbec si nedokážu představit, kolik toho musel pročíst.

08.03.2020

Ohler skvěle doplnil historickou skutečnost, o které se tak podrobně zatím nemluvilo. Je to neuvěřitelné a přitom tomu lze tak snadno uvěřit, prootže to do už známých skutečností pěkně zapadá.
Pro mě jako velkého fanouška drog to navíc byla slušná jízda.
Hrozně rád bych to i viděl zfilmované jako takovou faktickou drogovou grotesku. Párnem sjetej Wermacht dobývající křížem krážem Francii. Ano, blesková válka stála na amfetaminu. Já myslel, že jim elán dodal nacionalismus, ale nikoli. Byl to pervitin - ten zázračný všelék, který udrží člověka svěžího. Obecně je známo, že člověk na perníku dělá věci rychleji, ale méně přesně.
Hitler pak jako těžkej narkoman ujíždějící na eukodalu (krom jiného). Adolfův osobní lékař Theodor Morell svého pacienta číslo jedna dopoval zvířečími steroidy, vitamíny i tvrdými drogami, aby vůdce s jeho chatrným zdravím (zažívací potíže) udržel v běhu. Tedy spíš na megalomanském tripu. V iluzi, že průběh války lze zvrátit a tím stále nechávat umírat Němce, kteří musí mít druhý nejsilnější důvod, proč tu přefetovanou uprděnou trosku zavrhovat.

22.02.2020

Obal prodává, takže tady jsem se chytil hned a čtení bylo...návykový. Něco už jsem věděl, spoustu novýho dozvěděl (občas bral věci s nadhledem, autor někde přišlápnul plyn pro větší drajv), ale jako celek to fungovalo skvěle. Jenom je smutný, jak si dnešní pohrobci kníratýho blba, svůj idol vykreslujou pořád jako vegetariánskýho asketu, kterej si snad v životě ani neštrejchnul (na Evu se spolu jenom zálibně koukali, asi :D ). Takže když skopčácký jednotky blitzkriegem profičeli nafičený Evropou, bylo to doslova a do písmene.

05.01.2020

Tato kniha vydana v Berline roku 2015, odstartovala uplne jine smysleni o drogach ve treti risi. Vedeli jste, ze dvacata leta byla pro Nemecko plna heroinu, morfia i kokainu, dokonce predepisovanych i miminkum na lepsi spanek? Pak se heroin zakazal a masove se zbavovalo “fetaku”....nasledoval pervitin, ktery byl prostoupen celou valkou. Ve Francii byli diky timto jedem nadopovanym nemcum naprosto zmateni. Pry meli tolik energie, jezdili sem a tam, naprosto nepredvidatelne, proti vsem moznym uvaham....to frantiky naprosto odzbrojilo. Nemci dokazali byt i 17 dni bez spanku, i spisovatel Mann, byvaky vojak, dost casto zminuje ve svych dopisech rodine prave pervitin, ze jen ten ho udrzuje nad vodou. Hitler, dlouho odmitajici drogy jim tez nakonec propadl pod vedenim sveho osobniho lekare Morella, ktery na nem i krom klasickeho pervitinu delal pokusy. Pichal do nej preparaty vyrobene z jater napadenych parazity-vse krom jednoho jineho strediska vyrobeno napriklad i v Olomouci...Mohl za jeho euforicke stavy a upadajici zdravotni stav? A co ponorka Seehund naplnena i desetiletymi chlapci z Hitlerjungend, kterym podali lekari zvykacky z kokainu a ti pak nevedeli pod vlivem drog ani smer ani cil a utopili se jako kotata... nebo testovani bot firem Bata, Salamander ci Leiser v koncentracich pod vlivem drog, kdy museli veznove slapat pres 90 km v kuse, aby firmy vyzkousely, ktere materialy jsou ty nej? Musim rict, ze knizka mi vcelku vyrazila dech, i kdyz je samozrejme vytvorena na zaklade archivalii, ktere ne vzdy sly prelustit a autor si daval dve a dve dohromady, tudiz nemuze byt 100% verohodna. Ale opravdu doporucuji si ji precist.

29.12.2019

Fascinujíci. Je zajímavé že o skutečnosti, že byl Hitler vlastně feťák se nikde nemluví. Super kniha.