To je metro, čéče!
Milada Rezková
Pražské metro určitě znáte vy, vaše babička i máma. Třeba s ním každý den jezdíte do školy, do práce nebo na nákup. Ale víte, že je to místo plné zajímavostí, tajemství, nápadů a dobrodružství? Seznamte se s Karlem Kroupou nejmladším a jeho svérázným dědečkem a ponořte se spolu s nimi do chodeb, tunelů, historie i současnosti podzemní dráhy. Poznejte, jak se metro budovalo, i zvláštnosti jednotlivých stanic. Zkuste si vypočítat, kam až byste dojeli, kdybyste všechny trasy pospojovali do jediné. Co se děje v metru v noci? Jak zasáhla metro tisíciletá povodeň? A straší ve Strašnické? Knížka plná ilustrací, plánků a komiksů představuje pražské metro jako úžasnou stavbu i skvělý dopravní prostředek. A protože spojuje populární výklad s veselým příběhem, čeká na čtenáře a čtenářky pořádná jízda. Tak ukončete výstup a nástup, roztodivná kniha o metru se právě otevírá.... celý text
Přidat komentář
Takhle nějak by asi měla vypadat kniha pro děti. Po grafické a typografické stránce hledá u nás knížka těžko konkurenci. Dějová linie sice není tak na výši, přesto obsahuje ucelené vyprávění s edukativním přesahem a naštěstí zde nenajdeme žádné infantilní mluvící metra. Jen houšť.
Pěkně zpracovaná kniha pro děti, kterou si užijí i dospělí. Čtenář se dozví mnoho zajímavých faktů (nejen) o pražském metru prostřednictvím milého příběhu, který je vyprávěn desetiletým Karlem, kterého každou středu po škole vyzvedává jeho dědeček, aby spolu zažili nevšední dobrodružství na zcela všedním místě. Koupeno pro synovce k Vánocům, ale sama jsem to přelouskala během jednoho odpoledne.
Ta kniha je hezká, jakože opravdu krásná. Ale napasování faktů na dětský příběh trochu drhlo, čéče.
Moc hezky zpracované a přínosné i pro dospělé. Kdo ví, jak to vypadá v zázemí metra nebo v tunelu?
Četli jsme si to spolu s mým sedmiletým synovcem a oba jsme si to užili! Spousta zajímavých informací a hlavně nádherné ilustrace a celkové výtvarné zpracování knížky je tak na 6 hvězdiček!
Všechny možné zajímavosti a statistiky o pražském metru na jedné hromadě zabalené do dětského příběhu v příjemném grafickém zpracování. Sice většinu těch informací ihned po přečtení zapomenete, ale i tak si uvědomíte, jak je metro rozsáhlé, složité a zajímavé.
Knížku jsem měla v hledáčku už dlouho, v době, kdy se teprve opakovaně avizovalo její vydání, protože pražské metro je zkrátka mému srdci i životu blízké. Běh všedních dní sledování vydání upozadil, a tak jsem si všimla, že kniha vyšla, až ve chvíli, kdy se o ní psalo, že má šanci získat zajímavé ocenění. Konečně jsem se tedy rozhoupala ke koupi, a ač nejsem věková "cílovka", musím knihu opravdu ocenit. Především ilustrace. Sice by se našlo pár výhrad k některým detailům, ale nic zásadního. Poněkud víc výhrad bych jich měla k textu. Samozřejmě musím pominout autorskou licenci a zjednodušování, když jde o knížku pro děti. A oceňuji přehled různých zajímavostí (nejen) o pražském metru. Co mi však asi bude strašit ještě dlouho v hlavě je věta: "Děda měří metr sedmdesát tři centimetrů, což je jenom o metr víc, než měří jeho plnovous." Nebude mi snad nikdo tvrdit, že je to něco, co by si kdokoli měl z knihy hlavně zapamatovat? Jistě by mi někdo vysvětlil, jak je to úžasný záměr pro úvod každé kapitoly. Faktem je, že pamatovat si to skutečně budu, jen bohužel ne v pozitivním smyslu. Jiné detaily pominu, to už by bylo asi k autorům částečně nefér. Jako celek tento počin rozhodně vítám a doporučuji.
Hlavní hrdina Karel Kroupa nejmladší je desetiletý kluk, kterého strašně nebaví chodit do družiny. A tak napíše dopis Ježíškovi, jestli by s tím nešlo něco udělat. Šlo - každou středu začne Karla hlídat jeho dědeček, Karel Kroupa nejstarší, zvaný Krtek. Dědeček je trochu svéráz, hlavně ale dlouholetý zaměstnanec a fanda pražského metra, který se rozhodne, že svou vášeň předá i vnukovi. Těšte se tedy na pravidelná středeční dobrodružství, při kterých tato nesourodá dvojice prozkoumá všechny linky a stanice, navštíví depa, tunely i stanoviště dozorčích, potká se s řidiči, uklizečkami i s tajemnými specialisty, kteří metro hlídají a připravují na případné mimořádné události. To je metro, čéče, je kniha obrázková, ilustrace v ní ale neslouží jen jako obrazový doprovod, ale velmi často přebírají vyprávění děje. Formou komiksu z nich poznáváme výzdobu jednotlivých linek a stanic, typy vagónů metra, najdeme tu i plánky a obrázky představující původní orientační systém a jednotný vizuální styl metra.
To je metro, čéče, je báječně vypravená knížka nejen pro zvídavé kluky a holky, ale i pro dospělé, které zajímají dopravní prostředky nebo historie a současnost hromadné dopravy v Praze. A vlastně si touhle knížkou rád zalistuje asi každý, kdo se někdy pražským metrem svezl:-)
To je kniha, čéče! O pražském metru pro kluky, holky a dospělé (nejen šotouše), které baví nápadité dětské knihy plné krásných, pečlivých a originálních ilustrací. Baví mě vyprávěcí linka a setkávání Karla s dědečkem, čéče, zkrátka všechny detaily. Těší mě prohlížet si knihu jen tak, snažím se šetřit každou stránkou co to jde, ale asi mi to moc dlouho nevydrží. Hezký dárek (jsem si nadělila)!
Štítky knihy
česká literatura metro příběhy pro děti městská hromadná doprava
Autorovy další knížky
2019 | To je metro, čéče! |
2017 | Neboj, neboj!: Velká kniha o strachu nejen pro malé strašpytle |
2018 | Velký bobek |
2010 | Babočky |
2012 | Hurá na kajak! |
Kniha To je metro, čéče! je v
Právě čtených | 1x |
Přečtených | 56x |
Čtenářské výzvě | 7x |
Doporučených | 4x |
Knihotéce | 11x |
Chystám se číst | 26x |
Chci si koupit | 10x |
dalších seznamech | 2x |
Líbilo, a moc, ale malounké výhrady bych měla.
Pominu vousy (a to především od 8.kapitoly dál), o kterých už tu byla řeč, ale to beru jako návnadu pro hnidopichy - dobře nám tak! Já jsem měla problém spíš s tím, že kluk, který píše Ježíškovi, zná George Clooneyho a Dannyho parťáky, resp. že někdo tak "malý" je občas větší, než by tomu odpovídalo (a mluví o svém dědečkovi jako o staříkovi či staroušovi).
Ale jinak jsem spokojená převelice, Milada Rezková opět předvedla, že dokáže neuvěřitelným způsobem zpracovat zvolené téma. A opět, jako ve všech jejích knihách, je grafická stránka knihy minimálně rovnocenná té textové, což je úžasný zážitek. Ovšem pro mě největší překvápko byla jednoznačně řeč Ladislava Rotta z roku 1898. A podle následujícího odstavce soudím, že a) buď ještě zdaleka nejsem tak stará, b) nebo jsem prožila tuze smutný život.
"Děda věří, že takové fleky mají všichni staří lidé, kteří žili veselý život. Pokaždé, když se člověk zasměje, tak mu prý na ruce vyrazí jeden flek. V mládí jsou světlé, protože důvod k smíchu není žádná dřina. Ale čím je člověk starší, tím má sklony k smíchu menší, a tak ty skvrny mají za odměnu pořádný grády. Staříci hůř vidí, i proto musí být skvrny poctivé, až kapitální. Člověk se potřebuje podívat na ruce a hned vědět, že je to dobrý, že se v životě nařehtal jako kůň."