Tmavé stěny Willardu
Ellen Marie Wiseman
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/303766/bmid_tmave-steny-willardu-kc9-303766.jpg
5
1019
1019
Izzy je sedmnáct a je poloviční sirotek. Žije u pěstounů a okolnosti smrti jejího otce jsou víc než tragické. Nešťastná dívka najde vítané vytržení, když v místním zrušeném psychiatrickém sanatoriu najde starý deník. Objeví v něm okno do své vlastní minulosti. – Claře Cartwrightové bylo v roce 1929 právě osmnáct let. Zmítá se mezi autoritativními rodiči a láskou k italskému přistěhovalci. Když odmítne vnuceného ženicha, nechá ji otec zavřít do soukromého útulku pro duševně choré… I když se Izzy musí porvat s potížemi spjatými s novým životním začátkem, Clařin příběh ji stále poutá k dávné minulosti. Pokud Clara opravdu nebyla duševně nemocná, může to nějak objasnit i Izzyino trauma? Pátrání po Clařině osudu přiměje Izzy přehodnotit vlastní životní rozhodnutí – s šokujícími důsledky.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2016 , Ikar (ČR)Originální název:
What She Left Behind , 2013
více info...
Přidat komentář
Nádherná knížka, je neuvěřitelné, jak se dříve v sanatoriu - a nejenom tam, k lidem chovali!
Čekala jsem trochu něco jiného. Kniha spíše než do kategorie čtení pro ženy patří mezi čtení pro dívky či Young Adult . Dějová linka Izzy je napsána velmi prosťoučce a černobíle. Část o Claře je zajímavější a téma zneužívání psychiatrie je určitě nadčasové.Takže děvčatům ve věku Izzy (i mladším) mohu doporučit.
Moc hezké čtení, knížka už má svoje místečko v mojí knihovničce :-) .... Velmi ráda se k ní zase vrátím, je to jedna z těch knih, které prostě musíte mít :-) ...
Musím uznat, že jsem si nemyslela, že se mi kniha zalíbí, ale nakonec jsem z ní byla uchvácená. Příběh byl poutavý, vývoj událostí byl nepředvídatelný a při popisování některých procedur a prostředí Willardu mi běhal mráz po zádech. Claru jako hrdinku nesmírně obdivuji, především to že vydržela silná a odhodlaná i přes veškeré překážky, který ji život nastražil. Knihu všem jenom doporučuji a věřím, že i já se k ní ještě někdy vrátím.
Původně jsem se domnívala, že půjde o červenou knihovnu opepřenou záhadou ústavu pro choromyslné. Ale byla jsem příjemně překvapena spádem děje i některými zajímavými zvraty. Dějová linka Izzy mě až tak nezaujala, brala jsem ji spíše jako nutné pojítko mezi minulostí, v níž se odehrává příběh Clary a současností, a bez něhož by nešlo příběh uzavřít.
Musím se přiznat, že mě kniha dostala. Ne,opravuji se : pasáže Clary mě dostaly. Do jejího příběhu jsem se ponořila, zžila jsem se s ním, cítila jsem každý záchvěv štěstí, její lásku, její strach. Bolelo mě, co se jí stalo. Autorka krásně popisovala sled událostí s úžasnou atmosférou. O to víc jsem nechápala, jak mohla příběh Izzy tolik odbýt. Jsem ráda, že Clara zůstala v popředí, avšak Izzyin život byl dosti neoriginální a přiznávám, že ač mi je to líto, tak mi přišel i trapný. Proto bych ráda vyzdvihla Claru. Jen díky ní uděluji knize 5* a mohu ji doporučovat.
Sestra mi tuhle knihu půjčila se slovy: ".. Se ti bude od půlky klepat brada. . " (rozuměj: budeš brečet, budeš z toho hotová, fakt mazec . . . )
Myslím, že to vystihla dokonale. . . . Brada se mi klepala od půlky, to jo, ale čekala jsem to horší. . . . . Za to ke konci to přišlo s plnou parádou!!!!
Začátek mi přišel tak trochu do růžova, až červena, . . "ale ok, jsou to ty 30. léta. . jsem si říkala ". . Tématicky to připomínalo Přelet nad kukaččím hnízdem. . . .
Ale to, že jsem měla jednu bezesnou noc a před očima se mi odehrával děj z knížky, taky netřeba komentovat. . . . .
Co jsempostrádala, byly určité absence odpovědí na plno otázek, které mě napadaly během četby.. .(ale život nám taky všechno neřekne a nezdůvodní. .)
Spoiler:
. . .když se mi za půlkou objevilo jméno Bruno, začaa jsem jásat. . a ono nééééé :((((....:-((((.. .Na stranu druhou to vypadlo tragičtěji .. (ale já pořád doufám v dobré konce, i když jsem po několikátý, jako mladší viděla Romeo a Julie, věřila jsem, že teď neumřou. . . .:-)))
Prostě doporučuji.. . .A teď si jdu ale listovat v barevné kuchařce, ať si pozvednu náladu a myšlenky do optimična :-)
Táto kniha bola perfektná. Zaujímavá téma aj spracovanie. Musím povedať, že dej týkajúci sa Clary ma bavil o trošku viac ako Izzin, veľmi ju odporúčam, tento typ kníh ma baví.
Poutavě psaný příběh dívky Izzy, která hledá pravdu o dívce jménem Clara chybně zavřené v psychiatrickém sanatoriu Willardu ve třicátých letech dvacátého století. Hodně reálně popsané postupy a chování lidí v těchto zařízeních. Osud Clary byl od začátku smutný a mě jí bylo opravdu líto. Ale díky ní Izzy dokázala mít odvahu a zjistit, co stálo za tragédií její vlastní rodiny. Zajímavý příběh, doporučuji!
Během prvních padesáti stránek jsem chtěla knížku ne odložit, ale rovnou zahodit hodně daleko. Nejvíc mě štvaly ploché a schématické postavy Clařiných rodičů, prostě hrozný otec, co celé dny vysedává za velkým dubovým stolem, odkud řídí své velkolepé obchody a ve volném čase nemá na práci nic jiného než kazit život svým dvěma dětem. Setapouch a sobí hnusec, jak by řekl Saturnin. Matka rovněž příšerná - uťápnutá bezcitná povrchní nóbl alkoholička, schématická a plochá až běda. Setkání Clary a Bruna pak bylo jedno velké trapné červenoknihovní klišé. To už jsem se chytala za hlavu. Pak přišla Izzy, její puberta a nová škola. Děs běs. Stmívání je proti tomu hóch literatura. Jenže jsem byla zvědavá, jak to dopadne, a tak jsem se stylu psaní přizpůsobila, přestalo mě iritovat místy nelogické chování postav, které se vymykalo jejich charakteru, i naivní dialogy a během jediného dne knížku přečetla. Dějově to nebylo až tak špatné, zápletka byla vcelku dobře promyšlená, prostředí léčebny a bezmoc zdravého člověka semletého systémem psychiatrické péče mi hodně připomínala Přelet nad kukaččím hnízdem ... tak dobrá, tři hvězdy za čtivost.
Devadesát čtyři procent? :-o Tak nevím, jestli do Willardu patřím já, nebo ti, kteří hodnotili přede mnou :-D Byl to typický americký příběh, román pro mládež (nebo jak se dnes říká young adult), který se tváří jako něco víc. Druhou hvězdičku přidávám jen kvůli Ježíškovi, který mi knihu přinesl.
Dějová linka Izzy na mě působila jako vystřižená ze slohové práce středoškolského studenta -
schematický popis a snadno odhadnutelné směřování děje. Naopak u osudu Clary se autorka vyřádila s popisem hrůzných postupů v blázincích v minulém století. Bohužel všechno je v knize natolik černobílé, že výsledkem je melodramatický příběh s prvky hororu pro dospívající.
Dvě dějové linie, dvě odlišné dívky, ale přesto všechny je něco spojuje. Zatímco sledujeme Claru, která se všem snaží vysvětlit, že není blázen a že je zavřená neoprávněně, Izzy bojuje v nové škole se svými novými spolužáky a snaží se zapadnout.
Každá z dívek dostává svůj vlastní prostor, střídání kapitol je dnes už věcí dosti běžnou a musím říct, že styl autorčina psaní se mi velmi líbil, protože je to skvělá vypravěčka, tak lehce jsem se do příběhu začetla, držela jsem hlavním hrdinkám palce, i když k srdci mi přirostla spíše Clara a její životní příběh, jednak protože to byla velmi silná hlavní hrdinka a hlavně protože příběh nabízel něco docela jiného než co jsem doposud četla. Tím nechci říct, že by část s Izzy nebyla zajímavá jen se tam promítlo moc těch školáckých problémů, což mi ten celkový dojem trochu kazilo, myslela jsem, že autorka půjde na dřeň ostatně u Clary to tak bylo. Přiznám se na rovinu, že jsem od knihy očekávala něco docela jiného a má očekávání nebyla příliš veliká, ale jsem velmi ráda, že jsem se spletla, protože jsem se do příběhu položila a dostalo se mi neuvěřitelného zážitku, u kterého jsem někdy nemohla ani dýchat. Na konci jsem uronila i slzičku,což se mi u podobných románů stává málokdy a upřímně doufám, že od autorky se u nás něco objeví, protože má rozhodně co říct. Ještě podotknu, že Clara je jednou z nejpozoruhodnějších ženských postav s jakou jsem se kdy v románu setkala a tak jí musím přiřadit k mým nejoblíbenějším postavám k knihách, protože ona si to rozhodně zaslouží.
Od poloviny knihy jsem se neubránila slzám ale konec jsem vyloženě prořvala. Nádherný příběh který mě chytil za srdce.
Knihu jsem si vybrala náhodně a mohu říci, že jsem neprohloupila. Takhle skvělou knihu jsem dlouho nečetla. Příběh srdce rvoucí a dech beroucí, který mě zcela pohltil. Autorka vše skvěle zpracovala.
Málo kdy se mi stává, že bych u knížky brčela, ale tahle mě fakt dostala.
Štítky knihy
psychiatrické léčebny tajemství romantika duševní zdraví prolínání minulosti a současnosti
Autorovy další knížky
| 2016 |  Tmavé stěny Willardu |
| 2018 | Pro tvoje dobro |
| 2021 | Sběratelka sirotků |
| 2023 | Ztracené dívky z Willowbrooku |
Na doporučení jsem si tentokrát vybrala četbu, kterou běžně nečtu.Je to jedna z nejbáječnějších knih co jsem kdy přečetla, vřele doporučuji přečíst a prožít tento silný příběh!