Tisíc polibků
Tillie Cole
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/322063/bmid_tisic-polibku-wLE-322063.jpg
4
588
218
„Možná jsme jako ten třešňový květ. Jako padající hvězdy. Možná jsme se milovali příliš moc, příliš mladí a zapláli tak jasně, že musíme zaniknout. Extrémní krása, rychlá smrt.“ Jeden polibek trvá okamžik. Tisíc polibků však může vydržet na celý život. Jeden chlapec, jedna dívka. Pouto mezi nimi je ukováno v jediném okamžiku a střeženo v srdci celou dekádu. Jejich pouto vydrží navždy. Nebo tomu alespoň věří. Když se sedmnáctiletý Rune Kristiansen po dvou letech vrací z rodného Norska do ospalého městečka Blossom Grove v Georgii, kde se v dětství spřátelil s Poppy Litchfieldovou, vrtá mu hlavou pouze jediné: Proč mu dívka, která byla druhou polovinou jeho duše a která mu slíbila, že bude věrně čekat na jeho návrat, přestala před dvěma lety odpovídat na jeho dopisy a telefonáty? Poppyino mlčení zlomilo Runovi srdce. Zatrpkl a zatvrdil se. Když však odhalí pravdu, zároveň zjistí, že ještě větší bolest ho teprve čeká. Samostatný román pro čtenáře od 14 let. Přichystejte si kapesníky.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2017 , Yoli (ČR)Originální název:
A Thousand Boy Kisses , 2016
více info...
Přidat komentář
Vřele tento dechberoucí příběh doporučuji všem naivně romantickým duším, jako jsem já. A také těm, kteří si chtějí připomenout pouhopohou vzácnost prostého bytí.
"Poppymin, můj třešňový kvítek. Nedostižná kráska s omezenou délkou života. Kráska tak jedinečná ve svém půvabu, že nemůže vydržet dlouho. Je tu, aby obohatila naše životy, potom ji odvane vítr. Nezapomenutelná. Protože nám připomíná, že musíme žít. Že je život křehký, přesto se však v té křehkosti skrývá síla. A láska. A důvod. Připomíná nám to, že život je krátký, že naše nadechnutí jsou spočítaná a náš osud pevně dán, bez ohledu na to, jak tvrdě s tím bojujeme.
Připomíná nám to, že nemáme promrhat ani vteřinu. Že máme žít na sto procenta milovat na dvě stě. Honit se za svými snými sny, vyhledávat dobrodružství, zachycovat okamžiky.
Žít krásně."
Mi osobně tento příbeh nemohl dát krásnější poselství.
Kniha se četla dobře to přiznávám. Ale já jsem nebrečela. Přišla mi strašně přeslazená. Stále se opakovali ty samé věty o polibcích. Ale nejvíc mi vadilo chování Runeho k rodičům (hlavně tátovi) a celkové si Poppy strašně přivlastňoval. Vím. že mnozí se mnou nebudou souhlasit ale mě to tak prostě připadlo.
Tak jsem právě dočetla knihu Tisíc polibků. Musim říct, že mé tato kniha dostala... roztrhala mě na cucky. Ačkoli je to YA žánr, musím říct, že ukrývá v sobě smutek, dojetí a a něco tak nádherného ... přiznávám, skoro celou jsem jí probrečela. Ta kniha je tak nádherná, až mi z ní skoro puklo srdce....
Ach, ach, ach....záměrně jsem nečetla žádné recenze a nekoukala na recenzní videa, pouze jsem na instagramu viděla pár fotek kde se nad knihou čtenáři rozplývali...Udělala jsem dobře, čekala jsem toho od knihy mnoho a dostala jsem mnoho...jak každý brečel na straně 17 tak ja ale ne (asi je to tím že jsem všude četla že strana 17 je nejdojemnější)....
Kniha je tak krásná, romantická, bolavá a ještě nevím co víc....a mě uplně dostala, když se mé čtení blížilo ke konci měla jsem co dělat abych se ve vlaku, ve kterém jsem četla, nerozbrečela...a ten konec....páni, to jsem nečekala...nádhera...opravdu nádhera...
Doufám že autorka brzy přijde s další peckou..:)
Tak tohle byla ta nejvíc smutná, ale zároveň krásná knížka, kterou jsem kdy četla. Skoro celou jsem jí probrečela. A ten epilog mě rozbrečel nejvíc.. Nejdřív jsme nechápala co to čtu.. A pak jsem jen se slzami v očích zírala jak to dopadlo. Opravdu nejlepší zakončení jaké jsme kdy četla. Klaním se před autorkou. Nemám víc slov... Brečím ještě teď..
Tohle bylo jedno velké, milé a bolestivé překvapení... Už od první stránky jsem si byla jistá, že toto bude nezapomenutelný příběh... Kniha je plná krásných myšlenek, které jsem měla chuť všechny podtrhnout... Nevěřila jsem, že by mě mohlo něco tak dojmout nebo rozplakat jako Hvězdy nám nepřály nebo Všechny malé zázraky, teď už mám svou oblíbenou trojku... Jedna z nejlepších YA knih tohoto roku!
No upřímně,nevím co na téhle knize všichni máte... Asi již nepatřím do skupiny pro kterou je kniha určena... Ale mě kniha přišla naprosto praštěná,strašně preslazena...u knihy jsem nebrecela, nevím proč u ní všichni pláči,ale tahle kniha mě tak nedojala... Za mě lepší přečíst si hvězdy nám nepřali ta je poměrně líp napsaná a dá se to číst.. Tohle bych doporučila jak 12-14 letym holkám...mě se to prostě nelíbilo a nebavilo.... Jak už jsem psala jsou rozhodně lepší knihy s tímhle tématem.. Viz desky strany,kdy prostě již víte že hlavní postava v knize zemře (to se pak již kniha číst ani nemusí)...
Nejprve- romány mám moc ráda. Čtu je cca od 13 let. A již přesně tolik let je mým koníčkem četba.
Ke knize- samostatný román pro čtenáře od 14 let. A zřejmě zde je kámen úrazu. Nejspíš jsem na tuto knihu stará, protože jinak si nedovedu představit, proč mám z ní takový dojem.
Takže:
Chválím- českou i slovenskou obálku knihy. Nápad s tisíci polibky, symbol stop v písku (dokonalá pointa), nápad s lampiony. Návštěvu města, které nikdy nespí. Toť vše a odměněno 3*.
Kritika- Kýč !!! Kniha má 344 stránek. Proč ? Protože je tam tisíckrát napsáno- a vyrvalo mi to srdce z hrudi, srdce se mi rozervalo vedví, srdce mi puklo, srdce mi poskočilo... Milionkrát si vyznali lásku- prostě téměř na každé stránce si museli dokazovat, jak se milují. Opakování toho, co již víme a známe. Přišlo mi, jako kdyby autorka si říkala- oni určitě nechápou, že se milují. Tak to napíšu ještě jednou, a hned znova, a ještě jednou. Mně to velice kazilo čtení a od poloviny jsem si přála jediné- abych to už měla dočtené. Kdyby se odstranilo nadbytek vyznání lásky a párkrát slovo srdce, bylo by o hodně stránek míň. Runeovo chováni k otci a bratrovi. A ten epilog ??? Thessa (autorčina hvězdná asistentka) udělala špatné rozhodnutí. Ten tam rozhodně být neměl.
Dodatek- moje srdce málem puklo, než jsem to dočetla !!!
Nad touhle knihou by i cukrová vata roztála. Delší dobu jsem se jí vyhýbala, ale po shlédnutí velmi kladných recenzí a navíc mě i provokovala nádherná obálka, mě kniha začala ještě víc přitahovat a už ji nešlo prostě déle ignorovat.
Kniha je obdařena o krásné myšlenky a citáty a díky vlídnému, příjemnému a dojemnému stylu psaní se četla úplně sama.
Myslela jsem si, že už to ani nejde víc, aby vás něco takového silně zasáhlo, ale tento příběh o dvou mladých lidech, o jejich lásce, bolesti, ztrátě a vrtkavému štěstí, je toho důkazem. Mozek se tomu bránil, ale srdce si nedalo poručit, takže jsem stejně musela sáhnout po kapesníku, abych si osušila slzy, které byly bolestivě upřímné.
Během čtení pasáže, kdy Rune vzal Poppy do Carnegie Hall, jsem se odvážila pustit skladbu Labuť z Karnevalu zvířat a mohu říct, že díky tomuto propojení, jsem zažila jeden z nejkrásnějších čtenářských zážitků mého života :-)
Pokud hledáte srdcervoucí příběh, který ve vás vyvolá silné emoce, určitě sáhněte po této knize.
Nepatřím nejspíš do věkové kategorie pro koho byla kniha určená, takže odhlédnu od stylu psaní a ohodnotím příběh jako takový. Předvídatelný ? Ano! Občas lehce naivní a sentimentální, ale málem mi puklo srdce :) Uznávám, že některé pasáže byly přeslazené a přes čáru (ta líbačka v 8 letech mi také trochu nešla do hlavy...).
Nevím, zda si přát konec takový jaký byl, nebo toužit po jiném. Přesto dávám palec nahoru. Tato kniha je pro ty, jejichž srdce bylo zlomené, naprosto nečitelná, neboť přes slzy neuvidí. A komu se zdá Rune neuvěřitelný, pak nikdy nepotkal lásku svého života...
Menší poznámka: Neposlouchat u toho Eda Sheerana (Perfect)
Tahle kniha nebyla jedna z nejlepších, co jsem četla (a to jsem jich četla spoustu :-)), ale trochu jsem si z ní něco vzala. Kapesník jsem nepotřebovala teda kromě konce. A taky kdo už se v osmi letech s někym líbal, žejo? Ale jinak se něco dalo přečíst. ;-) Ale chápu, že se to někomu mohlo zdát smutný.
Tahle kniha mě v mnoha ohledech opravdu zklamala.
Nevím, jestli jsem jen já takový kámen, ale za celou knihu se mi nechtělo brečet kromě konce, kde jsem přece jen potřebovala jeden kapesník. Ale i tak nechápu lidi, co píšou, že brečí už od poloviny knihy. Vážně, vždyť máte v podstatě celý děj vyspoilerovaný zezadu knihy, protože ten, kdo navrhoval obal a měl možnost vložit část z knihy na zadní stranu obalu knihy, evidentně chtěl všem čtenářům zkazit celý příběh. Anotace je napsaná tak, aby vás donutila se ptát na otázky: "Proč mu přestala odepisovat?". Jenže díky zadní straně knihy to ani nemusíte číst, abyste na odpověď přišli. Takže ano, další minus knihy je její obal - hlavně konkrétně zadní část.
Další věc, co mi přišla nereálná nebo alespoň... divná, byl fakt, že jim bylo osm let a už se políbili? Pardon, ale kdo se v osmi letech s někým líbal? Sice je to milé gesto, ale i tak je to nepravděpodobné - minimálně v naší době. Prostě mi příběh přišel až moc přeslazený a pohádkový, ačkoli takový konec se k pohádce nehodí (dopadlo to špatně, ale vlastně dobře - nejde ani vlastně říct, jestli je to happy nebo sad end).
Co ale musím uznat, že bylo pěkné, byly některé věty, které, když si člověk uvědomí jejich význam, tak zjistí, že opravdu nejsou zbytečné. Většina by se mohla použíti jako citáty, protože jsou pravdivé nebo minimálně literárně krásné. Taky vztah Poppy s Runem.
Co mě ale naopak mrzelo bylo chovaní Runeho, když se dozvěděl co se stalo a před tím). Vím, taky bych asi byla naštvaná, kdyby mi vzali moji druhou polovičku, ale dva roky nenávidět jednu osobu za to, že jeli kvůli práci pryč (v podstatě kvůli penězům, aby měli jak se živit) a naprosto ji díky tomu ignorovat, mi přišlo fakt přehnané. A to nezmiňuji chování k jeho mladšímu bratrovi, kterého mi bylo líto víc, jak Poppy - minimálně tři čtvrtiny knihy ano. :(
Nakonec jsem ale byla ráda, že se všichni nějakým způsobem dali do kupy a srovnali se (hlavně Rune :D). Konec (především epilog) mě překvapil. Ale upřímně? Nevím, jestli pozitivně nebo negativně. Uvítala bych definování, co se vlastně stalo, že to skončilo tak, jak skončilo.
A jedna věc, která byla nádherná, byly lampióny - kdo četl, ví. Tohle gesto bylo fakt něco, co jeden nezapomene!
Ale i přes všechny ty negativy, co jsem psala ta kniha nebyla zas tak špatná. Spíš průměrná. Kdyby to šlo, dala bych jí 3,5 hvězdičky. Bohužel to nejde. Možná, že by se mi líbila víc, kdybych byla mladší (třeba okolo čtrnácti let), jelikož v tomhle věku jsem měla ještě trošku zkreslenější představy o lidech a světě jako takovém. Možná se to zdá jako pitomost, ale řekla bych, že i dva roky jsou velký rozdíl - minimálně v období dospívání.
Už dlouho jsem nečetla knížku, která by mě tak moc chytila za srdce. Byla to dokonalá knížka. Slza tekla jedna za druhou už od smrti babičky...avšak poslední kapitoly byly opravdu srdcervoucí. Až nemám slov. Trošku jsem to přirovnávala ke knížce od Nicholase Sparkse (Nezapomenutelná cesta), ale tohle bylo snad více smutné. Nikdy jsem One Direction moc neposlouchala, ale teď si dokola pouštím písničky, které autorku inspirovali a slyším v nich příběh Poppy a Runeho. Nedokáži pochopit, jak to autorka dokázala napsat. A taky nechápu, proč je tato knížka zařazená mezi knížky pro děti a mládež...každý dospělý by si ji měl přečíst.
Snad najdu taky nekoho, koho to nastvalo.
Vzdyt je to slabsi odvar Sparkse... A to ani v tomhle zanru toho tolik nepise...
Ano, precetla jsem, ale byla jsem tak strasne zklamana!!!
Začnu připomínkami a skončím chválou. Příběh je o velké, romantické, mladé lásce, což je krásné, ale na mě toho vyznání bylo hodně a působilo to přemrštěně.
A teď, co se mi líbilo. Jsou to vzájemné momenty, které dokazovali svými činy, jak moc se mají rádi. Splněné sny, citlivé povídání o smrti, které ukazuje, že víra v nebe je uklidňující a utěšující.
Poslední dvě stránky závěru mě moc nenadchly, protože zde mohlo být více rozepsáno, jak k takovému konci došlo. Jinak se kniha čte velmi dobře a je opravdu dojemná.
Jeden polibek trvá okamžik. Tisíc polibků však může vydržet na celý život.
Knížka je určená pro děti a mládež, přesto jsem se rozhodla zkusit si ji přečíst.
Musím říct, že knížka je velice krásně napsaná a zaujala mě od první stránky. I když téma není nové ani zpracování není úplně originální. Přesto se knížka četla velice dobře. Konec příběhu byl přece jen jiný než čtenář očekává a moc se mi líbil. Nápad s tisícem polibků je taky moc fajn. Náctiletým dívkám můžu doporučit. Starší generaci , ale asi neosloví.
Nevím jestli je se mnou něco špatně, ale očekávala jsem víc. Kniha byla čtivá, ale jakmile se dozvíme něco co jsme nečekali mě bohužel kniha přestala bavit. Byly tam milé a krásné chvíle nad kterými jsem se pozastavila a popřemýšlela, ale víceméně to nebylo tak dobré, jak jsem si představovala. Jsem celkem zklamaná... :(
Štítky knihy
nemoci první láska rodinné vztahy pro dospívající mládež (young adult)
Tisíc polibkůKniha Tisíc polibků je v
| Právě čtených | 14x |
| Přečtených | 742x |
| Čtenářské výzvě | 71x |
| Doporučených | 92x |
| Knihotéce | 346x |
| Chystám se číst | 417x |
| Chci si koupit | 124x |
| dalších seznamech | 10x |
Nejsem cílová skupina této knihy, přesto přečtení určitě nelituji. Příběh Poppy a Runeho je krásný, silný, smutný, bolavý, ale i plný naděje a lásky. Pro mě osobně byl až moc sladký, ale lze to přičítat i tomu, že mi už dávno není -náct. Jak bylo zmiňováno již jinou čtenářkou, co se s Poppy vlastně děje, se dozvíte z obalu knihy - za mě hodně nedomyšlené. Samotný nápad na tisíc polibků se mi ale líbil, takže hodnotím kladně. Čtení nejlépe pro mladší čtenářky a romantické duše.