Ti, kterým se narodíš
Alžběta Bublanová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/445894/bmid_ti-kterym-se-narodis-PNx-445894.jpg
3
56
27
Když se mladým manželům narodí dcera, nemají ponětí o tom, že jim zároveň do rodiny přibyla i malá glosátorka jejich každodenních radostí a strastí. Očima dítěte, které svět kolem sebe komentuje vyspělým vnitřním hlasem, nahlížíme na životy dvou lidí, kteří žijí spolu, a přesto každý sám. Tehdy ještě netuší, že o devatenáct let později bude v tom velkém světě, kde jí dřív všechno připadalo tak okouzlující, stejně ztracená jako její rodiče. V poutavé novele autorka nevšedním způsobem nahlíží na všední problémy nás všech a vtipně vypráví o hledání sebe sama, stereotypech, snech, o rodičích a jejich dětech.... celý text
Přidat komentář
První příběh je velmi vtipný a čtivý. Druhý příběh mě moc nenadchnul a poslední je takový průměrný. Asi jsem čekala po prvním příběhu víc, než skutečně bylo napsáno. Celkově bych knihu označila jako průměrnou, ovšem hodně čtivou. Líbí se mi lehké propletení mezi všemi příběhy, i když se každý odehrává v jiné časové době.
Tato kniha je přímo určená pro ženy a rozhodně ne pro teenagery... neztěžuji si, není to hrozná kniha ale nebyla poutavá
Veliká legrace! Alespoň první z příběhů budí dojem, že se počůráte smíchy. Aneb jak by vypadal svět z pohledu (ne)narozeného miminka. Další dva příběhy na něj volně navazují, ale ty už čtenáře spíš deprimují a ukazují mu rozvrácené vztahy a nestabilní manželství. I tak ale skvělá sonda do mezilidských vztahů, především těch mezi rodiči a dětmi. V zásadě však z knihy máte pocit, že všechny vztahy rodiče-děti jsou rozpolcené a narušené. Určitě by bylo zajímavé prozkoumat autorčino rodinné zázemí, zda-li vycházela i z vlastní zkušenosti. Výhodou je, že kniha má sto a něco stránek, je čtivá a každý se v ní zřejmě najde - to, co potkává autorčiny hrdiny, potkalo snad každého z nás.
Tři části knihy. První část pecka. Čtivé, vtipné. Druhá a třetí nikoliv. Šup +19let. Šup -25. Kdyby celá kniha byla vyprávěním mimina, byla by zaručeně lepší.
Souhlasím s recenzenty pode mnou, že první část byla top (jediný “detail”, který mi neseděl, byl ten, proč ono nemluvně následně vše zapomnělo) a zajímavá byla i s ohledem na věk rodičů (vždy mě zajímalo, jak a zda by mohl fungovat vztah s věkovým rozdílem 10 let a víc; i přes vše uvedené v knize i po dočtení knihy stále věřím, že mohl a může, záleží na lidech ve vztahu). Druhá část mi přišla zajímavá (viz SPOILER) a třetí část už nezáživná, ale dala se číst. Celkově bylo zvláštní v dobrém slova smyslu číst o lidech/rodičích, kteří si pořídili dítě v mém věku či věku mi blízkém (25 let, 28 let).
SPOILER: Druhá část se mi líbila proto, že mi poskytla pohled na to, jak uvažují holkaři. Byť onen hlavní protagonista druhé části knihy nejspíš nebyl holkař, jen hledal tu pravou.KONEC SPOILERU
(SPOILER)
Kdyby celá kniha vypadala jako její první část, tak dám plný počet hvězd. Z první části jsem byla opravdu nadšená, kolikrát jsem se u ní i nahlas zasmála. Komentáře očima nemluvněte byly hodně povedené.
Pak ale začne druhá část, kdy se z té glosátorky stane vedlejší postava a hlavní roli přebírá její kluk, protože uběhlo devatenáct let. A nakonec se dočkáme ještě třetí části, kdy se vracíme o dvacet pět let zpátky a hlavní roli zase přebírá starší sestra toho kluka.
Na konci třetí části se sice dočkáme nějakého propojení s původní hlavní postavou a toho, že co se má stát se jednou stane, i kdyby to třeba mělo trvat dvacet let. A také je tu samozřejmě ten náhled toho, jak nás ovlivňuje to, komu se narodíme. Ale přesto mi druhá a třetí část neseděla, ať už stylem psaní nebo jednoduše tím, že ta první část nasadila vysokou laťku a pak přišlo zklamání.
Kniha se skládá ze 3 částí. První vyprávěná batoletem, jak vám řekne anotace. Druhou vypráví kluk, co o 19 let později s hrdinkou randí a třetí, ve které vypráví sestra hrdiny z druhé části o své krušné pubertě.
První část se mi moc líbila. Byla vtipná, milá a hezky napsaná. Působí, jako by byla vyprávěna dospělou osobou, ale stále očima dítěte.
Druhá byla nejslabší. Humor zmizel, a nezůstalo tak nic poutavého. Nápad zaměřit se na utváření charakteru dospívajícího kluka není špatný, ale nefungovalo to. O postavách se nic pořádného nedozvíme, takže je vše jen povrchové a za mě nudné.
Poslední část už byla lepší. Četla se lépe a postava byla propracovanější. Bohužel se příjemná vlna humoru nevrátila.
Je velká škoda, že se autorka od první části tak silně odchýlila. Humor mě bavil a hrdinka byla povedená. Kdyby celou knihu věnovala jen jí, bylo by to lepší.
Jedná se o obyčejnou knihu se zajímavým nápadem, ale nic vám nedá. Pokud vás mine, o nic nepřijdete.
Hodnocení 3⭐/5⭐
Začátek a první ze tří příběhů byl povedený, zábavný a svěží. I když samozřejmě vyprávění skrz oči novorozeně bylo trochu přitažené za vlasy, ale bavila jsem se. Další dva příběhy mě až tak nenadchly i když se zajímavě prolínaly. Naprosto chápu myšlenku této knihy, ale musím přiznat, že žádnou postavu jsem si moc neoblíbila. Mají chyby, ale ono to tak prostě má být, člověk je plný chyb. Tato kniha úplně přesně ukazovala chování moderní společnosti a také jak se chováme sami ke svým nejbližším. Jak jsme lehce ovlivnitelní a snažíme se před veřejností vypadat nejlépe jak jde. A ono to jde, ale je to protkané pavučinou lží všech postav. Je to o manipulaci a ústupcích, je o moci a slabosti. Je to taková 160 stránková jednohubka, která je za chvíli přečtená, ale nějak extra nezaujme ani neurazí. Každopádně se mi líbí poselství, které tato kniha nese (alespoň pro mě) jaký vliv má narození dítěte do bezdětné rodiny. Vliv chování rodičů a jejich výchova a pohled na svět. Jako odpočinková a relaxační kniha super.
První část mě opravdu hodně bavila a měla jsem ji za chvíli přečtenou. Bohužel ty zbylé dvě části už tak skvělé nebyly. Asi hlavně kvůli hrdinům. Z roztomilého miminka se stala taková nesympatická persona, které je snad všechno lhostejné, její kluk byl takový nezajímavý a se sestrou zmiňovaného jsem se moc neztotožnila. Otcové hlavních postav byli neskuteční ****, co jen ponižovali svoje manželky.
Nejvíc mě u knížek této autorky mrzí, že nemají žádné vyvrcholení. Na konci (ani nikde jinde) se nestane nic, na co bych si třeba za týden vzpomněla. Tady byla aspoň taková malá snaha o "šokující odhalení", ale i tak nic moc.
Co čtenáře ovšem nutí číst dál a dál, je to, že kniha je čtivě napsaná, má jen 156 stran a skládá se z krátkých kapitol.
Také jsem ráda, že se mluva postav aspoň trošku lišila, že nikdo nemluvil úplně stejně.
Jak už tu zaznělo, jde trochu o "slepenec" několika kapitol. Bavila mě v podstatě jen první část, vtipně psána pohledem plodu, novorozence, batolete. V dalších se sem tam doplnily informace, načrtnuté v první části, ale jinak už to pro mne bylo nezáživné čtení... A román to tedy není zcela určitě.
Na začátek asi musím říct, že jsem od toho čekala trochu víc. Kniha byla rozdělená na tři části, první se mi docela líbila, bylo vtipné číst z pohledu malého dítěte, ale ostatní mě už tolik nebavily. Myslela jsem, že bude z pohledu dítěte vyprávěná celá kniha, ale po chvilce se to useklo. Další část byla o nějakém muži a třetí část, jak jsem si domyslela, o jeho sestře. Děj nebyl nijak zvlášť zajímavý, vlastně se tam nic moc nedělo, jenom jsme nahlíželi do jednotlivých životů.
Ale nejdivnější na knize bylo, že se tam vůbec nepoužívaly jména. Za celou dobu jsem nezjistila, jak se hrdinové jmenují, když chtěla ta dívka pojmenovat svého přítele, řekla "ten můj" a jediný, kdo se oslovoval jménem byla paní Smejkalová. Jinak mi byly postavy docela nesympatické a za těch pár stránek jsem je nemohla ani více poznat.
Nakonec bych tuto knihu zhodnotila spíše záporně, protože nevím, co mě na tom mělo upoutat. Jako první část dobrá, ale ten zbytek nic moc. Ale jestli vás tahle kniha láká, klidně si ji přečtete, těch 150 stran nikoho nezabije.
Chvíli jsem přemýšlela, jak tuhle knihu vlastně ohodnotit. Kniha je svým zlůsobem originální, ale obyčejná. Originálně vypráví o každodením životě. Kniha byla poklidná a odpočinková. Svým způsobem mě kniha bavila.
Dělila se na tři části. V každé z nich jiný vypravěč a jiné časové pásmo. Já osobně jsem si nejvíce oblíbila první a zároveň nejdelší část, která byla z pohledu novorozeněte. Další dvě části dávaly jakésy souvislosti. Jaké to bylo před narozením malé jolčičky nebo jaký je její dnešní život. Každá část měla svůj styl psaní - spisovný, nespisovný nebo směsku. Styl psaní autorky mi velmi sedl. Kniha nám vtipně ukazuje, jaký vliv může mít narození děťátka do bezdětné rodiny. Vliv výchovy děťátka na jeho budoucí život. Smýšlení lidí okolo nás a jejich předsudky. Nebo jak může být těžké se rozhodnout a že musíme něco obětovat, abychom mohli získat něco jiného. Je to vlastně každodenní život každého z nás. Kapitoly byly krátké a ještě k tomu dělené na malé odstavce což mi vyhovovalo. Ale co mě na knize trochu vadilo bylo, že tam nebyla skoro žádná přímá řeč. Kniha si plyne svým tempem. Střídali se ve mě emoce k jednotlivým hrdinům. K některým jsem cítila sympatii a k jiným zase vztek. Dobrá volba, ldyž si chceme přečíst něco odpočinkového. Čte se to samo a vždy, když jsem si ke čtení sedla, tak jsem toho přečetla moc. Stránky se totiž obracely samy a než jsem se nadála, tak jsem měla přečteno. Za mě byla nejčtivější a nejzajímavější první část.
Taková psychologická oddechovka. Některé pasáže vedly k úsměvu, mnohé k zamyšlení.
Je to už skoro 5 let, co vyšla autorčina kniha V tichu, o které se moc nemluvilo, ale mně se líbila nesmírně... Proto jsem se na její novou knihu hodně těšila... Ale po dočtení jsem trošku zklamaná, mám poněkud rozpačité pocity... První polovina knihy je senzační! Zábavná, dobře napsaná a originální... Druhá polovina mě už ale tolik neoslovila a postrádala pro mě ono kouzlo první půlky... Proto hodnotím 3*, možná lehký nadprůměr
Námět by to byl asi zajímavý, zajímala by mě ta otázka udržitelnosti vztahu a vloh pro rodinu, škoda, že je to tak zoufale špatně napsané. První část byla kýč jak bič a ztratila jsem veškerou důvěru v serióznost knížky; vzpomínala jsem na film Kdopak to tu mluví. V dalších částech se styl psaní omezil na minimalistické "on řekl...a ona řekla... ale on řekl...a ona si jen myslela....", chyběl tomu spád, zvrat, hloubka, náboj, cokoli... Místy se objevovalo téma předsudků, ale myslím, že autorka sama měla problém postavy nekategorizovat.
Tahle knížka nestála za přečtení.
U Baráku to autorce šlo a všechno krásně sedělo. Tady už toto seskupení a tolik myšlenkových pochodů nefungují tak, jak bych si představovala. Kniha je díky tomu opravdu hutná a chybí jí alespoň nějaké odlehčení, které by v tomto případě opravdu působilo jako světlo na konci dlouhého tunelu.
Štítky knihy
stereotypy svět očima dítěte rodiče a děti
Autorovy další knížky
| 2016 |  V Tichu |
| 2020 | Ti, kterým se narodíš |
| 2021 | Život s panikou |
| 2022 | Pozůstalí |
| 2019 | Barák |
Kniha Ti, kterým se narodíš je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 72x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 66x |
| Chystám se číst | 43x |
| Chci si koupit | 11x |
| dalších seznamech | 1x |
Od knížky jsem vlastně čekala to, co naplnila v 1. Kapitole. Zasmála jsem se skvěle a nahlas, ale teprve druhá část mě dostala. Za mě osobně mnohem zajímavější a přínosnější než část první. Na třetí si asi nejvíc cením toho, že přišlo definitivní propojení. Od konce bych zase čekala trochu něco jiného, možná víc. Ale po hodně dlouhé době i řadě zvučnějších autorů, kniha, která mě nutila číst dál, překvapovala a kterou nepošlu dál, protože si ji chci přečíst znovu. Nebo možná podtrhat některé pasáže, které pro mě mají hodnotu. Už vybírám další díla od autorky. :)