Tenhle pokoj se nedá sníst

Solidní ujeťárna, zvlášť s ohledem na věk autorky.



Nicol Hochholczerová (str. 122): ...a řekne to tak, že jako pohlaď mě, ale přitom nemyslí sebe, ale prostě tam, jenže potom to zní, jako by on sám byl jeden velkej čurák!


Nicol Hochholczerová (str. 144): V hlavě mi dřepí tvoje ruce; dřepí a serou.

Malá Tereza na mne působila dojmem zneužívané autistky, avšak od chvíle, kdy po nástupu na střední školu dospěla, hraje ve vztahu prim ona a nepůsobí dojmem traumatizované lolitky, jak se nám ji (snad pod vlivem Nabokova a Springory?) snaží vylíčit všechny ty komentáre a anotace na netu. Nemám však z knihy dojem, že by se Tereza snažila "odpoutávat z toxického kolotoče" a vystoupit z "nezákonného vztahu s manipulátorem". Nikoli, to Ivan nakonec začne ze vztahu couvat, protože má dojem, že už na to jako muž nestačí.

S čímpak asi autorka přijde příště? Prvotinou nasadila laťku vysoko. Na rozdíl od Springory se jí podařilo dobře od sebe oddělit Terezu ve 12,... 18 letech.

12.01.2024

Wtf???

29.12.2023

(SPOILER) Přečteno během zhruba hodiny. Můj celkovej dojem asi nejlíp vystihuje aktuální mlhavo v mý mysli i útrobách.

--

Možná je to tím, jak moc osobní pro mě téma je.
Tím, kolik příběhů sexualizovaného zneužívání nezletilých osobou v pedagogickém postavení jsem už vyslechla.
A tím, s jakými příběhy (převážně vycházejícími též z autorských osobních zkušeností) jsem se setkala v umění.

S knihou jsme se emočně ani stylisticky "neprotly". Nezavajbovaly.

Přesto si moc vážím autorčiny odvahy vytáhnout z vařeného pstruha kostru a vyjít na veřejnost s tím, že některé*někteří z nás dobře znají vařenou krev. Nicol Hochholczerová zprostředkovává úderné svědectví o rocích myšlenkového a emočního pohlcení v sítích manipulátora.

Zároveň se nedokážu ubránit pocitu, že vyvolat ve čtenářstvu nějakou emoční odezvu možná ani nutně nebyl autorčin cíl. Možná knihu napsala primárně pro sebe - jako svědectví, které již nadále nebude muset ve vší zevrubnosti nést pouze ve své paměti.

Tomuto možnému záměru nahrává i velice specifická jazyková forma. Poetická. Sugestivní. Také ale velice obtížně čtenářsky "průchozí".

To je ale nakonec i sama zkušenost zneužití z pozice moci, přeživšími zprostředkovatelná světu jen v hrubých verbálních obrysech (a ani ty mnohdy nejsou to "ono"). Člověk hledá přiléhavá slova pro to, co se to "ve jménu lásky" vlastně událo, ale dlouho nenachází žádná dostačující. Zkrátka tak svou zkušenost cizeluje svým vlastním jazykem, v naději, že jednou třeba někdo porozumí. Má spoustu pocitů, často vzájemně zcela protichůdných - a pak mu najednou, v určitej moment, přestane připadat, že ještě vůbec cokoliv cejtí. Zeď. Rozpad. Prach. Co je bez toho příběhu? Je bez něj vůbec?

Jazykové subtilnosti textu navzdory [nebo nakonec možná právě pro ni] se mnou některé myšlenky a/nebo způsoby jejich vyjádření velmi rezonovaly:

"Říkáš 'Můžeme být spolu, ale jen na chvilku, nikdo se o tom nesmí dozvědět, ale na chvilku můžeme.' A taky 'Budeme spolu už navždy, navždy tě budu milovat.' A ještě 'Nečekal jsem, že budeš umět tak pěkně líbat!'" (str. 33)

"'Já ti rozumím', řekneš, líbáš mě jako ryby vnitřek konzervy, celý jsi ve mně namačkaný. Nikdo mě nehledá a ty celou dobu říkáš 'já vím, jak ti je'" (str. 46).

"Lžu, abych nic nerozbila." (str. 56)

"Z mého dětského pokoje se nedá jít za nikým jiným než za tebou (...)" (str. 71).

"(...) ty červené koberce, po kterých všude vcházejí, si musí předem sami natáhnout (...)" (str. 127).

"Vtipné je jen to, co je zároveň pravda (...)" (str. 151).

Moc se mi líbilo typografické zpracování knihy.

--

Roky procházím nekonečně působící spirálou střídavého zavrhování sebe a oné osoby v pedagogickém postavení. Proto pro mě bylo zvlášť pozoruhodný moci "zvenku" nahlídnout něco, co jsem sama zažila, co znám teoreticky, ale až teď - skrze užívání konkrétních výrazů a strategií - už neváhám nazvat groomerskou šablonou:

>> Děsně mě zajímáš se všema svýma daily issues - rozumím ti právě proto, že tě nikdo jinej neposlouchá. Nejvíc mě zajímáš, když jsi nahá.

A nebreč, šmankote, hlavně, prosím tě, nebreč. Však se nic neděje, ne?

A hlavně nenápadně. Jinak je konec. Tvůj. Ale kdyby byl náhodou můj, tebe to skončí taky.

Prosím tě, už mě nech. Už nemůžu.

Radši si najdi někoho svýho věku.

...ale stejně se máme rádx, že jo?! <<

A z toho mi teda není nijak valno.

--

Notně hlouběji se mě na rovině emoční i stylistické dotkla "Má temná Vanessa" od Kate Elizabeth Russell, jíž jsem se cítila opravdu viděná - a přečtením se kniha stala mou důležitou součástí.

Nepochybuju ale, že Tereza se stane důležitou součástí příběhů zase dalších přeživších. A to je dobře. Promluva člověka může osvobodit - a tím napomoci osvobodit i druhé.

--

Myslívala jsem si kdysi, že jsem jedna jediná - že takové "knižní" věci se přece reálně nedějou. Bohužel mám čím dál silnější pocit, že nás s podobnou zkušeností nejsou "desítky, ale stovky (a na světě tisíce).

Současně mám bytostnou potřebu vymezit se vůči zařazení díla pod DK' štítky "zakázaná LÁSKA" a "age-gap ROMANTIKA". Jsou to právě tyto společenské narativy, které (spolu s nulovým legislativním rámováním problematiky) umožňují, aby se obdobné zraňující příběhy odehrávaly.

24.12.2023

Text samotny ma kouzlo. Ale pribeh samotny - to jsem o knize jeste nikdy nenapsala - je strasny. Vylozene mi to nedelalo dobre. A to jsem dost otevrena a bez predsudku. Ale tohle pro me bylo hodne za carou. Ani pro zajimavost bych knizku nedoporucila.

19.11.2023

Drsné, velmi drsné a většinu času takè nechutné čtení o úchylovi. Ale právě v té drásavosti je to skvělé.

11.07.2023

Táto kniha vyvolala mediálny ošiaľ; aspoň teda v kontexte toho, ako sa v tuzemsku bežne (ne)píše o knihách. Iste, to by samo osebe pre mňa ešte nebolo dobrou reklamou, ale každopádne to kumulovalo moju zvedavosť (Naozaj je kniha taká kontroverzná, že ju treba stredoškolákom čítať iba s psychologickou podporou, alebo im ju inak radšej zakázať? Čo všetko vlastne tá Nicol prežila? Je kniha naozaj taká silná a dobrá, alebo sa skrátka istá novinárka z Denníka N, mimochodom, tiež účastníčka daných literárnych súťaží a Nicolina známa, jednoducho rozhodla spraviť dávnej kamarátke dobrú reklamu, a tým odštartovala všetko ostatné?).

A teda, ako to všetko vnímam po prečítaní?

Ako čitateľka som spokojná; úderné, krátke vety i odseky, žiaden balast, surrealistické obrazy a metafory, ktoré, možno trochu paradoxne, zachytili to, čo sa Terezke stalo, ešte reálnejším spôsobom... Medzi riadkami ľahko odčítateľná kauzalita. Pokus o ponor nielen do cítenia, myslenia a žitia obete, ale aj toho, kto ju z nej spravil. Možno by som uvítala ešte aj tretiu optiku; konkrétne by ma zaujímal pohľad dcéry, ktorej otec má milenku v skoro detskom veku. Pohľad dcéry, ktorá sa s tým musí vyrovnať (mimochodom, nebol by to aj dobrý námet na nejaké samostatné dielo?).

Tínedžerka schovaná v mojom vnútri Nicol ("Terezku") vlastne trochu chápe. Mladosť je často chúlostivé obdobie a človek (najmä zranený a zraniteľný, čo je skoro každý pubertiak) by pre prijatie a lásku (alebo aspoň pre ich vidinu) spravil všetko možné aj nemožné. A ak to navyše škrípe doma i v škole, tak dupľom. Tiež som si prechádzala ako tínedžerka kdečím, a pri čítaní mi nedalo nerozmýšľať, ako by som sa sama zachovala, keby vtedy do môjho života vstúpil muž, ktorý by všetky kruté, zraňujúce či nevyslovené slová môjho okolia vyvážil dávkou uznania, rešpektu, komplimentov. Muž, ktorý by surovosť a ľahostajnosť blízkych vyvážil záujmom, obdivom, ilúziou osudovej lásky, navyše s prímesou tajomna a dobrodružstva. Veď netúži po tom (skoro) každá násťročná? A čo keby mal ten muž 50? Varovalo by ma to, odradilo? Alebo by som sa, podobne ako Terezka z danej novely, jednoducho nechala zviesť všetkou tou zdanlivo príjemnou zmenou, a ešte by som si navyše myslela, že v skutočnosti som ho zviedla ja? Že viem, čo robím? Že som dosť dospelá na vážne rozhodnutia, vyznania, intímnosti?

Dospelá žena a matka, ktorou som aktuálne, sa bála čítať túto knihu, lebo čo ak sa po jej (do)čítaní budem báť, že raz sa takouto Terezkou stane aj moja dcéra? Prekvapivo som však strach nemala. Pokojne do mňa hoďte kameňom, ale pripadalo mi to, že aj zneužitá a zmanipulovaná Terezka mala možnosť voľby. Samozrejme, tým nechcem uberať vinu jej učiteľovi a už vôbec nie preniesť ju na Terezine plecia. Ale predsa len som vnímala (hádam ma za to nikto neukameňuje), že iné dievča v rovnakej situácii by sa možno zachovalo inak. Zľaklo by sa, stiahlo. Zverilo kamarátke. Počúvalo varujúci hlas v svojom vnútri či okolí. Nehralo by sa s ohňom. Opäť zdôrazňujem, neviním obeť a nezbavujem viny vinníka. Len uvažujem (ba som presvedčená), že tento príbeh (na rozdiel od znásilnenia či obťažovania, napríklad) mohol mať aj iný priebeh a koniec. A to je práve dôvod, prečo neviem dať piatu hviezdičku. Iste, je to veľmi subjektívne, neprofesionálne, ale skrátka mi tu chýbal nejaký "mea culpa" moment (ak už nie od trinásťročnej Terezky, tak aspoň od tej osemnásťročnej, ktorá sa nechá preťahovať všetkým s penisom a, v súlade s dnešnou dobou, občas aj s vagínou) a toto svoje na prvý pohľad kruté konštatovanie si dovolím vyjadriť jedine preto, že som si v živote (vrátane toho detského a dievčenského) prešla tiež kdečím ťažkým, a predsa sa mi nezdá správne obhajovať si každé svoje chybné rozhodnutie rolou obete. A ako matka by som nebola rada, ak by si v nejaké potenciálne raz odniesli moje deti z tejto knihy práve takýto dojem, čo, nazdávam sa, tak trochu hrozí.

01.07.2023

Přečteno s husí kůží během jednoho dne.

16.05.2023

Knihu mi odporučil mladík, čo predával knihy. Keďže sa neviem nikdy rozhodnúť akú knihu si vybrať. Čítanie na jeden večer. Štýl písania mi tiež sedel, obsahovo ma nepobúrila....nedávno som čítala zrovna Lolitu. Super.....odporúčanie predajcu bolo výborné...

11.05.2023

Celé zpracování knihy mě velmi oslovilo. Velmi cením práci autorky, která dokázala na tak malém množství slov vyobrazit tolik pocitů, emocí a problémů. To všechno ještě potrhla použitím metafor, které nás doprovází celou knihu a svým způsobem popisují pocity tak, abychom si je dokázali naprosto přesně představit na vlastní kůži. Podle mého názoru nebylo v knize ani jedno slovo navíc, které by nevytvářelo celiství dojem a nepřenášelo poselství knihy dál.
Je důležité, aby vznikala díla, která se zajímají o toto téma, které je kolem nás častější, než si chceme přiznat. Je potřeba, aby vznikaly diskuze o tomto tématu a aby se o něm začalo mluvit víc. I na školské půdě. Hlavně na školské půdě. Myslím si, že autorka tento úkol zvládla skvěle a předala světu svou zpověď s veškerými dobrými a špatnými pocity, a hlavně s velkou odvahou a odhodláním napsat tento příběh, který upozorňuje na problém, ale zároveň ukazuje, že ne vždy to začíná a probíhá, tak zle, jak si každý z nás myslí.

03.02.2023

Kniha, či skôr knižka, okolo ktorej vznikol minulý rok na Slovensku veľký rozruch, skoro až senzácia. Odrazu sa o nej všade hovorilo. Prečo ? No, po prečítaní sa už vôbec nečudujem, že to všetci teraz tak žerú. Je to dostatočne krátke a kontroverzné, ešte k tomu sexuálne kontroverzné, čo môže byť lákavejšie. K tomu je IZBA fyzická, telesná až naturalisticky, odpudzujúca, ale pritom doslova surrealisticky poetická, s naozaj originálnymi, surovými metaforami. Je to dielo ozaj mladé, moderné a pritom teenagerské, také že ako asi naozaj vidí svoju situáciu taká vyspelá neplnoletá, čo spí so starším chlapom a vníma to citlivo, že túži po láske, čo je jej nie že nedostupná, ale vlastne zakázaná. Takže je drsná a súčasne ublížená. Ale mňa to dosť často aj rozčuľovalo, boli tam momenty naozaj od veci alebo zbytočne nechutné a keď už v aj tak malom objeme slov x-tý krát odniekiaľ trčal chlp, aj tie metafory sa prejedli. Príliš rýchlo. A ten skutočný príbeh a emócie za tým sú napokon v podstate odbyté, rozprávanie je príliš krátke, chcelo by to viac rozviesť, aspoň ku koncu, keď už má sedemnásť, osemnásť a kedy to vlastne (literárne) úplne púšťa.
Takže oceňujem to ako nápadité vypísanie sa z vlastného života, ktoré tuto u nás trafilo nie že dieru na trhu, ale skôr také vzduchoprázdno po autentickom a nápaditom písaní o veciach, o ktorých sa tu nehovorí. Hochholcerová vlastne svojim debutom hodila na verejnosť umelecky veľmi suverénne spracovanú jednu z minima ešte stále tabuizovaných tém, navyše nevnímaných čiernobielo, ako nejaký vyhranený, jednoznačný, ale pritom vzdialený, neosobný, v podstate politický postoj.. že toto je zlé, treba proti tomu bojovať, alebo dobré alebo že to škodí takto a takto...
Keby to neboli jej osobné skúsenosti, tak je to póza.
V tomto prípade ide zase vlastne s kožou na trh... - a v tom je to silné. ale ona je si toho vedomá a buduje na tom. Ktovie akú verziu udalostí by poskytol ten starší chlapík...

28.12.2022

Táto izba sa nedá zjesť.
Od tejto knihy sa nedá odtrhnúť.

Po vydaní bolo túto knihu chvíľami ťažké zohnať, nakoľko vyvolala veľký rozruch na slovenskej literárnej scéne.

Ostane Vám po nej trpká pachuť v ústach, sediac a hladiac do steny, premýšľajúc o každom slove.

Téma vztahu 12 ročného dievčaťa s jej 50 ročným učiteľom je kontroverzná, zážitok upevňuje najmä fakt, že nám mladučká autorka rozpráva svoju životnú skúsenosť. Motív izby ako intímneho priestoru a štýl písania tak mladej autorky len dokazuje, aká je talentovaná.

Text je sureálny, strohý, krátky, vulgárny, no plný básnických prvkov. Niekedy je len veta na celej strane. A aj cez to cítite ten krik, to volanie. Absolútne fenomenálne.

29.10.2022

Veľmi ťažko sa hodnotí kniha, ktorá je umeleckým opisom reálnych udalostí, ktoré prežila samotná autorka. Hlavnou témou je patologický vzťah a manipulácia.
Keď začnete listovať túto knihu, už na prvý pohľad vás upúta svojou inakosťou. Nie je totiž písaná klasickou formou. Väčšinou sa na jej stránkach nachádza len jeden odstavec textu, niekde dokonca len jedna veta. Dej je tak dynamický aj bez výrazných zvratov. Takže túto útlu knižku máte prečítanú za naozaj krátku chvíľu. Myslím si ale, že väčšina čitateľov ju, rovnako ako ja, bude v sebe dlho spracovávať.
Po obsahovej stránke je veľmi zaujímavý surrealistický rozmer, ktorý príbehu autorka dala. Svoju psychiku expresívne prirovnáva k tráviacim procesom. Celá kniha sa nesie v ťaživej atmosfére. Erotické scény vyvolávajú znechutenie. Nečakajte žiadne ódy na krásu a mladosť.
Postáv je v knihe len zopár. Každá do príbehu pekne zapadá a je dobre vykreslená. Táto izba sa nedá zjesť je originálna kniha, ktorá si zaslúži pozornosť čitateľov. Myslím si, že aj napriek pišťaniu stredovekého krúžku, by sa mala spolu s knihou Ty krásna temná Vanesa zaradiť medzi povinnú literatúru na školách.

01.09.2022

Čo napísať. Vediac, že to nie je len kniha, ale aj reálna udalosť, skúsenosť, relatívne čerstvá výpoveď mladučkej autorky. Zrazu sa kniha vznáša uprostred verejnosti, všetkým na očiach, so všetkou svojou citlivosťou a otvorenosťou a zarazení ľudia nevedia, čo si počnúť, čo povedať. Akoby sa na svetlo dostalo niečo skutočné, čo nie je iba správa o pedofilnom kňazovi v novinách, ktorú vnímame ako súčasť toho zlého sveta kdesi tam vonku, ale niečo, čo vyplynulo na povrch spomedzi nás, niečo, o čom sme možno aj vedeli, ale tvárili sme sa, že to nevidíme, že sa nás to netýka. Môžeme napríklad vyradiť knihu z literárnej súťaže, pretože "na to nie sme pripravení" a čakať, čo sa stane ďalej. Ale dosť o tom. Samotný text je výborný, s kusom sureálna, pri tom je ale jasné, že autorka sa snaží iba nájsť ten správny spôsob na vyjadrenie pocitov a myšlienok hlavnej hrdinky - tínedžerky. Darí sa jej to, badať je to hlavne v spôsobe, akým hrdinka vníma ústredný vzťah, resp ako s pribúdajúcimi rokmi vplýva na jej psychiku. Je z toho cítiť autentický pohľad súčasného mladého človeka. Dalo by sa povedať, že je to neoceniteľný pohľad do vnútra mladistvej, ktorá prežíva niečo, čo by sa nemalo stať. A nielen o nej, ale aj o tom, ako to berie verejnosť. Aj to, čo sa dialo po vydaní knihy je koniec koncov súčasť tohto príbehu.

29.05.2022

Audio. Uff. Vlastne neviem vyjadriť pocity po vypočutí. No áno, kontroverzná téma. Neobvyklý štýl a sem tam vulgarizmus mi nevadili. Ale prečo 12ročné dieťa, ktoré by malo mat detské priateľstva a zažívať prvé lásky úplne iného druhu? :o Ako sa to stane, kde je pôvodný problém?

19.05.2022

Nevšedná téma, vyzerá to tak, že na základe jej životných skúseností, zaujímavé metafory, proste na prvotinu veľmi slušné... Až mam chuť napísať, že aj ja by som takto chcela písať, avšak nenapíšem, lebo kto sme my, aby sme chceli byť v koži toho druhého, keď život toho druhého nepoznáme a nevieme čím všetkým musela daná osoba prejsť. Držím palce v Anasoft litera!