Temná dcera
Elena Ferrante
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/423733/bmid_temna-dcera-Quc-423733.jpg
4
371
92
Rozprávačka tohto surovo úprimného príbehu je štyridsaťsedemročná Leda, profesorka angličtiny na univerzite vo Florencii. Keď jej dcéry odídu za svojím otcom do Kanady, očakáva, že sa bude cítiť osamelá a opustená. Na svoje vlastné prekvapenie však cíti len úľavu, akoby sa oslobodila od veľkej ťažoby. Rozhodne sa zájsť na dovolenku k moru do malého prímorského mestečka na juhu Talianska. Na pláži ju zaujme mladá matka Nina obklopená množstvom neapolských príbuzných a pripomenie jej časy, keď sa aj ona cítila absolútne pohltená starostlivosťou o deti. Séria zdanlivo bezvýznamných udalostí však Ledu vráti späť k znepokojivým spomienkam a príbeh o príjemnom návrate k vlastnému životu sa stáva ostrou konfrontáciou s minulosťou. Elena Ferrante opisuje rozporuplné pocity, ktoré pútajú rodičov k deťom priamo, ostro a pravdivo. Z jednoduchých pozorovaní vytvára silný príbeh o nádeji a nesplnených túžbach. méně textu... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2019
,
Prostor
Originální název:
La figlia oscura , 2006
více info...
Přidat komentář
Těžko hodnotit.
Začátek vcelku příjemný - Ferrantovský. No ale postupně se pro mě kniha stala něčím, ne co radostně čtu, ale něčím, čím se prostě už nějak musím prokousat.
Věčné rýpání se v minulosti, proč to a ono bylo nebo nebylo správné. Na jednu stranu je Leda ráda, že je sama, na druhou stranu sama být nechce.
Taková "mučednice" rodiny, dětí a okolí.
U nás se tomu říká - neví roupama, co dělat - tak na mě působila hlavní hrdinka a její dumání o nesmyslech.
Pro mě výborné. Opět motivy hlavního tématu E. Ferrante, ženy jako matky, dcery, přítelkyně a jejich vztahy. Výborná,byť smutná a drsná sonda do hlubin duše ženy.
První román od E.Ferrante. Byla jsem fakt zvědavá. Kdysi jsem se pokusila přečíst její prvotinu, ale ta mě moc nezaujala, což mě pak odradilo od slavné Geniální přítelkyně. Když jsem ji zahlédla jako audioknihu na ČRo2, řekla jsem si, že to zkusím. Zajímavý vhled do několika ženských duší, nejen vypravěčky samé. A účtování s minulostí a se všemi ženami, které se v ní kdy objevily - matka, dcery, náhodná stopařka... jen trochu příliš těžké a pochmurné...může však účtování být lehké? Jen já si teď budu muset naordinovat nějakou veselejší četbu.
Nebýt rozhlasové četby, asi bych si knihu nevybrala. Mám špatnou zkušenost z Dnů opuštění.
Leda, profesorka anglické literatury, hledá sama sebe zpočátku celkem sympatickým způsobem. Stejně tak autorka si k tomu vybrala obstojný vzorec či úhel pohledu.
Leda tráví čas u moře ve společnosti asi celkem tradiční (alespoň v minulosti) italské rozvětvené rodiny.
Duševní zmatky a neukotvenost ženy nespokojené a zraněné v původní rodině, následně v manželství i mateřství? A logicky neuspokojené ani kariérním postupem?
Současnost jak víno, která ovšem vyjma až vyhroceného napětí a přehnaných očekávání hlavní postavy a snad i čtenáře, nenabídla o moc víc než nejistotu a tápání.
Konfrontace, jak píše Prync tam po celou dobu probíhá, to ano.
Jen neústí ani do náznaku souladu sama se sebou a pochopení ženskosti, role matky nebo souhry v rodině.
Je to rozhodně současné, drásavé, psychologické, výstižné a až přeplněné napětím. Nabité emocemi také.
Zároveň bloudící sama v sobě a trochu ospravedlňující ženské nejistoty ohledně rodiny?
Z mého pohledu tudy cesta v literatuře ani v životě nevede.
Jen na chvíli zažene nudu a znechucenost z reality.
* Vždycky jsem sexuální styky považovala za krajní velice lepkavou skutečnost. Za ten co nejméně zprostředkovaný kontakt s cizím tělem.
Kdo má rád ze všech stran zpřevracené holčičí přemítání o minulosti, přítomnosti a bezvýchodnosti čtěte.
Velmi silný zážitek! Na minimálním prostoru maximální nálož emocí! Opět jedinečná osobnost ženy, která konfrontuje skutečnost se svými vzpomínkami a prožitky, a hlavně s pohnutkami, které ji vedly právě k tomuto jednání a k těmto pocitům. Nelehké bilancování vztahu k matce a rovněž k dcerám, svoje ambice k seberealizaci v pracovní oblasti, vztah k mužům - vše podává s krutou upřímností, protože jen tak může pochopit sama sebe.
S hrdinkou nemusíme vždy souhlasit, ale musíme obdivovat Elenu Ferrante a její vypravěčské umění a vhled do ženské duše!
Poslouchala jsem jako audioknihu a kdyby ne, tak bych ji myslím odložila. Hlavní hrdinka mi byla velmi nesympatická a celou svou bytostí jsem s ní nesouhlasila. Zbytečně zdlouhavé a přesto, že obvykle jsem opravdu empatická, tady to nebylo možné. Pro mě zklamání.
Elena Ferrante nás opětovně zavádí do Neapole, a hlavně do duše ženy, matky, pracující ženy = ženy mnoha rolí, které mezi sebou zápasí. Hlavní hrdinka řeší jednak svůj komplikovaný vztah s matkou a zároveň ještě komplikovanější se svými dcerami. Psychologické drama na malém dějovém jevišti. Kdo má rád knihy této spisovatelky, opět nebude zklamán.
Ja pevne verím, že ďalšie knihy od Ferrante na mňa zapôsobia väčšmi. V tejto knihe bolo veľké plus akurát tak to, ako bol poňatý ženský monológ. Ten bol uveriteľný, záživný až prudký.
Ferrante je láska! Opäť silná postava, divná, až zvráteno krutá, a predsa tak reálna, že sa v nej spozná každý...
"Ferrantovské" motívy, ktoré nájdeme neskôr aj v neapolskej ságe, a ktoré sú - aspoň pre mňa - neuveritelne aktuálne, podané s fascinujúcou až analytickou úprimnosťou. Temná dcéra bola napísaná skôr ako Geniálna priateľka a jej nasledovníčky, kde sa téma ženskej sebarealizácie rozvádza z viacerých uhlov a v košatom rámci. Páči sa mi, že podobný účinok dokázala Ferrante aj na tomto skromnom priestore, bez potreby širokého časového či priestorového záberu.
Štítky knihy
zfilmováno italská literatura rodina psychologické romány rozhlasové zpracování rodiče a děti
Autorovy další knížky
| 2016 |  Geniální přítelkyně |
| 2017 | Příběh nového jména |
| 2017 | Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou |
| 2018 |  Tíživá láska |
| 2020 | Prolhaný život dospělých |
Nadšení – to je ten správný výraz, který plně vystihuje mé pocity z této knihy.
Každé slovo tady má své místo. Nic nechybí, nic není zbytečně navíc.
A tu upřímnou brutalitu, se kterou jsou popisovány pocity a myšlenky hlavní hrdinky, tu obdivuji ze všeho nejvíc.