Tekumseh (1. díl)

12.04.2024

Upřímně, už si příliš dobře nepamatuji děj. Vybavuji si spíše, jak jsme s mým pokrevním bratrem podle této knihy vyráběli indiánské zbraně a dokonce jsme si šili mokasíny. Na stavbu týpí jsme Bohužel nesehnali dostatek kůží

02.03.2024

Poutavé zpracování Tekumsehových začátků, života bílých osadníků a jejich vztahů s indiány. Na pozadí se dále schyluje k válce mezi Anglií a americkými kolonisty což ovlivňuje i osudy indiánských kmenů. Přestože byla kniha určena pro mládež, její zpracování je realistické a drsné. Autor studoval historické podklady, takže se setkáváme se skutečnými lidmi, událostmi a místy. Dozvídáme se i plno věcí o způsobech života domorodců. Vše doplňují krásné ilustrace. Škoda je jenom nějakých nesrovnalostí (Tekumseh byl nejspíše v době, kdy se děj odehrává, teprve dítě).

02.02.2023

Krásná vzpomínka na dětství.

15.06.2021

Veľmi dobré čítanie. Áno, ako píšu iní komentujúci, trochu drsné, trochu smutné. Ale jednotlivé príbehy sú krásne, prírodou, šľachetnosťou a húževnatosťou ľudí, či bielych, či červených.
Ktovie, čím to je, že Nemci píšu veľmi kvalitné indiánky, dosť presne popisujúce život Indiánov (a nemyslím teraz Maya :), ale Elisabeth Charlotte Henrichovú a jej Synov Veľkej Medvedice ako iný príklad).

15.08.2020

Jak už tu bylo napsáno přede mnou - kniha je překvapivě syrová a drsná, vzhledem k tomu, že to vycházelo v edici pro děti, resp. mládež. Oproti naivnějším Mayovkám je to velmi příjemné překvapení.

18.05.2020

Tento díl jsem začal číst s očekáváním co bude,mile mě tento spisovatel překvapil.Doporučuji

06.09.2019

Fritz Steuben vytvořil velmi syrový a při tom realistický obraz doby, ve které se formovaly Spojené státy a tento obraz je ještě dokreslen Vraštilovými, dřevorytu podobnými ilustracemi. Podle mého je to nejlépe propracovaný díl, který popisuje Tekumsehův raný vývoj v kruhu nejbližších přátel, ukazuje vnitřní rozpory v etniku a zároveň i nepřekonatelnou touhu bílých osadníku Kentucky po jejich půdě. Zvláštní důraz autora je kladen i na vyloženě záporné a zapšklé postavy (Kožený ret). Dávám plus, je to víc než poučné čtení na pozadí historických faktů.

V knize jsou pro mě důležité dva momenty. První na začátku, kdy Bedřich Wagner utíká před Indiány a předčí je na jejich vlastním hřišti (nebýt propasti) - inspirováno útěkem Adama Helmera před Mohawky.
Druhý, když Simon Kenton, vlastně Simon Butler, vysvětluje Wagnerovi, že "moje kůže je bílá a taková bude i tato země". Wagner byl indiánomil a Indiáni mu nakonec zmasakrovali rodinu. Věčný příběh.

16.01.2018

První díl Tecumseha byl jako rána do vazu, šokující a deprimující (v dalších dílech si člověk "zvykne"). Je to románové zpracování skutečnosti, takže brát sem tam s rezervou, ale přece jen to není fikce, což je na tom všem nejděsivější.

Tahle kniha je už poměrně stará, chtěla bych si přečíst také nějakou novější verzi, třeba od Allana W. Eckerta, ale jsem líná číst 1000 stran v angličtině. Kéž by to někdo přeložil a vydal u nás.

Dobrý den, o náčelníkovi Tekumsehovi jsem se dočetl, když mi rodiče koupili, v mých asi 10 letech, čtvrtý díl.Dnes je mi 40 let, sehnal jsem si za tu dobu všechny díly a stále, někdy i tajně, chodím do knihovny, kterou mají moje děti ve svém pokoji a znovu a znovu se nechávám vtáhnout do tohoto, pro mě, velice silného příběhu.Někdy se přistihnu, že si dokáži představit žít mezi těmito indiány, v jejich době a s jejich svobodou v duši i životě.Ale, abych jenom nesnil, tak je samozřejmě chyba v datech věku Tekumseha v bitvě u Velké Kanawhy, ale to není to nejpodstatnější.Podstatné je to,že v cestě za "pokrokem a vývojem" jsme schopní udělat cokoliv a ublížit komukoliv.Jinak všem, dříve i později narozeným "vřele" doporučuji přečíst toto dílo, zamyslet a zasnít se, nad příběhem tohoto muže, který,pro svůj sen, neváhal položit život.Tekumseh má dnes pomník, je po něm dokonce pojmenováno válečné plavidlo a možná by stálo za to, aby i v dnešní době se objevil někdo s jeho vlastnostmi, který by dokázal něco sjednotit a vytvořit.To už je ovšem jiný příběh a možná i pohádka.Nezbývá, než poděkovat spisovatali a třeba i věřit, že .......

14.05.2017

Jako většina dětí mé generace jsem vyrostla na Mayovkách. To byly doby,kdy jsme si ještě hráli na kovboje a Indiány a trávili většinu volného času venku.
Když jsem se začetla poprvé do příběhu o Tekumsehovi,bylo to hodně jiné,než většina "indiánek" co jsem do té doby četla. Potřebovala jsem na něj daleko víc času,ale přirostl mi k srdci.

S Kanadou to sice nemá nic společného,ale kamarádka mi před pár lety půjčila výtisk National Geographic,kde byl článek o prériích,které zabral kdysi "bílý muž",aby zjistil po letech,že jeho děti už nevidí štěstí ve dřině na pláních,které pořád zarůstají trávou.
Teď se tam vracejí potomci těch,kteří tam kdysi žili. Takže melou..pomalu,ale melou

30.01.2017

Jedna z moje srdcovek o životě velkého náčelníka Šavanů Tekumsehovi, všechny díly se četly jedna báseň. Doporučuji !!!

06.02.2016

Podle mého názoru jedna z nejlepších knih o severoamerických indiánech, navíc s nedostižnými ilustracemi Jaromíra Vraštila.
K prvnímu dílu mohu mít jen jednu výhradu - pokud se Tekumseh narodil roku 1768, tak se jako dvacetiletý nemohl zůčastnit bitvy u Velké Kanawhy v roce 1774. Ale co je časová logika proti nádhernému příběhu!

16.11.2015

Nebýt souhry okolností, nikdy bych se nedověděl o tomto náčelníkovi, který málem vybudoval zcela jiné Spojené státy, než známe dneska. Navíc v balení, ve kterém se KODovky zabývají i mapami, ilustracemi uniforem či zbraní a vůbec chtějí podat ucelený obraz doby i příběh.

10.03.2012

Po sedmi dnech na škole v přírodě jsem měl takový „absťák“ po čtení, že jsem si poprvé vzal knihu i do vany – první díl Tekumseha. Stále zůstává, spolu s druhým dílem, mezi mými nejoblíbenějšími knihami. Výborně napsaná knížka, podložená studiem historických pramenů, se sugestivními ilustracemi. A děsivě smutná – mezi dobrodružnými knihami je málo knih, v nichž je tolik zničených životů – a nejhorší je, že tohle není žádná fikce. Obsahuje mimo jiné i autentický Loganův nářek. – A tak jediné, co se od doby napsání změnilo k lepšímu (nevím, jak to říct lépe), je to, že Logan už má sochu (což je mu asi hodně platné), a že Cornstalkovo indiánské jméno už je známo: šavansky Hokoleskwa, také Colesqua, Keigh-tugh-qua a Wynepuechsika.


„Loganův nářek“, přečtený lordem Dunmorem v roce 1774 při mírových jednáních po válce o Kentucky:

„Traperovi, který ho mým jménem vyhledal, prohlásil náčelník Kajugů:

Jestliže někdo z bílých mužů někdy vstoupil hladový do Loganovy chaty, a Logan mu nedal najíst, jestliže přišel promrzlý a nahý, a Logan mu neposkytl oděv, vyzývám takového muže, aby to veřejně dosvědčil. Za vaší poslední dlouhé a krvavé války s Pontiakem zůstal Logan nečinně sedět ve své chatě a pokoušel se sjednat mír. Moje láska k bílým byla tak veliká, že lidé z mého kmene si na mě ukazovali prstem, když jsem šel kolem, a říkali: 'Logan je přítel našich nepřátel.' Věřil jsem, že budu moci žít s vámi až do smrti v míru, ale surovost jednoho člověka tomu zabránila. Na pokyn plukovníka Cresapa zavraždil ten člověk letos na jaře chladnokrevně a bez jakéhokoli důvodu všechny Loganovy příbuzné, neušetřil ani ženy a děti. Už ani krůpěj mé krve neproudí v žilách lidské bytosti. To volalo o pomstu. Hledal jsem ji, mnoho lidí jsem zabil, mohl bych tedy být spokojen. Těším se z plodů míru jen proto, že prospívají mé vlasti. Ale ať si nikdo nemyslí, že moje radost z míru pramení ze strachu. Logan nikdy nevěděl, co je strach, neuhne ze své cesty jen proto, aby si zachránil život. Proč by měl také žít? Cožpak je ještě někdo na světě, kdo by pro Logana truchlil? Takový člověk už není.“

Jilm, pod nímž tato slova zazněla, stále stojí.