Tatínku, má ďábel oči jako maminka?
Martin Petiška
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/137177/bmid_tatinku-ma-dabel-oci-jako-maminka-65b3b0d09f511.jpg
3
13
7
Jednotlivé neradostné příběhy souboru vypovídají především o vážně narušených kontaktech mezi rodiči a zdeformovaných vztazích matek k dětem, které si pak do života nadlouho nebo navždy odnášejí určitou citovou plochost, pocit trvalé ztráty a úzkosti. Současné hektické, povrchní a neuspořádané vztahy mezi dospělými jsou v šestadvaceti povídkách často reflektovány očima dítěte nejrůznějšího věku, trpícího pocitem nejistoty a marně hledajícího bezpečí, které v harmonických rodinách zajišťují oba rodiče. Psychologicky výrazně zaměřená kniha povídek známého autora je kritickou sondou do pokřivených mezilidských a především rodinných vztahů a na základě skutečných lidských příběhů vypráví o prostých, ale nesplnitelných snech dětí.... celý text
Přidat komentář
Celkem by to bylo zajímavé téma, ale bohužel je to zpracované nudným stylem. Na jedno brdo.
Také jsem si tuto knihu vybrala do čtenářské výzvy na letošní rok. Trochu smutné vyprávění, které čtenáře nutí k zamyšlení.
Tato kniha mi sedí do Čtenářské výzvy 2020 a splňuje hned několik témat - 6., 10., 12., 15. a 18. Nakonec jsem zvolila zařazení k tématu 12. Kniha, která je na Databázi knih v době čtení méně než 20x v Přečtených - momentálně 9x, což by ke konci roku třeba už nemusela splňovat...
Abych ale ohodnotila i knihu... Pro mě dost smutné a neuvěřitelné příběhy. Ačkoliv autor v doslovu tvrdí, že příběhy psal po rozhovorech s rodiči, dětmi, psychology, sociálními pracovníky atd., přesto je většina příběhů jako z jiného světa. Možná časem, až se mi to více rozleží v hlavě, budou pro mě uvěřitelnější, ale teď čerstvě po přečtení ne. Tolik smutku, zla a neštěstí přece nemůže být. Takhle nešťastné děti snad nejsou. A přece... Když se člověk zamyslí, tak to asi všude kolem sebe vidí... Jak se lidé k sobě chovají nehezky. Není ale vidět, jak to asi děti cítí, a to je naznačeno v těchto příbězích, velmi smutných příbězích...
Takové oddechové povídky, knihu jsem četla hodně dlouho, jen při cestách do práce ve vlaku, pro večerní čtení by to pro mě byla ztráta času.
Jsem rozpačitá z tak vysokého hodnocení. Kniha sice byla docela čtivá - krátké povídky se četly svižně, ale napsaná velice jednoduchým, naivním způsobem. Postavy v každém příběhu byly příliš černobílé, než aby působily věrohodně. Poslední příběhy se mi už ani nechtělo číst, všechny si byly totiž dost podobné.
ale jo dalo se to číst :-) A docela i dobře... jen bych na konci už pár povídek zkrátila :)
Autorovy další knížky
| 2002 |  Česká kniha mrtvých |
| 1988 | Roboti a androidi |
| 1986 |  Manžel z Marsu |
| 1990 | Manželka z Venuše |
| 1989 | Milenci našich žen |
Kniha Tatínku, má ďábel oči jako maminka? je v
| Přečtených | 18x |
| Čtenářské výzvě | 5x |
| Knihotéce | 4x |
| Chystám se číst | 9x |
| Chci si koupit | 1x |
Je to kniha povídek o rozchodech, rozvodech, o dysfunkčních rodinných vztazích a především o dopadech toho všeho na děti. Nosné téma – upozornění na tyto v dnešní době určitě docela časté situace, je určitě správné, ovšem ze zpracování jsem trošku rozpačitá. Mám pocit, že autor snad sesbíral všechny absolutně nejsmutnější příběhy a nahustil je do jedné knihy, takže vzniká pocit, že svět je plný jen nešťastných dětí, manželů a manželek utápějících se v depresích a sebelítosti. Jednotlivé povídky mě přišly dost šablonovité, kdy jeden je jasný viník a druhý nevinný ublížený, který s pokorou přijímá svůj osud a beze snahy se jakkoliv vzepřít. To, co mi na knize asi nejvíc vadilo, je nejen totální absence jakéhokoliv optimismu, ale především nulová snaha rvát se za správnou věc a bojovat s nespravedlností často ve jménu štěstí vlastních dětí. Hlavní (dospělí) hrdinové se často staví až téměř do mučednické polohy. Autor tak dost tlačí na pilu a sentiment, který z povídek plyne, mi připadal často až hodně násilný a prvoplánovitý. Taková cílená klasická citová ždímačka. Prostě trochu mi vadil tento jednostranný a zjednodušený pohled na vztahy, které v běžném životě nejsou tak černo-bílé a myslím si, že někdy je rozchod i pozitivním řešením.
Všechny povídky jsou opravdu tíživé, těžké a smutné – první pocit po přečtení knihy byl totální deprese a absolutní absence jakékoliv radosti a štěstí….ale pak, když se rozhlédla kolem sebe, jsem viděla, že tomu naštěstí tak zas tak úplně není. Rozhodně nedoporučuju číst, těm, kteří aktuálně řeší složité rodinné vztahy.