Tapetář
Ema Labudová
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/469714/bmid_tapetar-AnK-469714.jpg
3
188
60
Mladá debutantka stvořila sugestivní a věrohodnou novelu z prostředí severobritského rybářského městečka Whitby v yorkshirském kraji 50. let. Jeho vypravěčem je dvacetiletý příslušník jisté (tehdy zcela automaticky zavrhované) menšiny, jemuž v rychlém sledu po sobě zemřou oba rodiče – příjezd na jejich pohřeb s místní komunitou, zbytkem jeho rodiny a hlavně s ním samým pořádně zamává. Řemeslně brilantně zvládnutá monologická próza má potenciál zabodovat na poli mladé české prózy: postupné odhalování tajemství a pohnutých událostí z vypravěčovy minulosti si nezadá s postupy klasické britské detektivkářské školy, zvláštnost ústřední postavy je zdrojem průběžných překvapení a silné a uvěřitelné emoce související s odlišnými charaktery a jejich složitými vztahy jsou dávkovány s entomologickou přesností.... celý text
Přidat komentář
Moc se mi líbily kulisy příběhu. Oceňuji, když si autor vybere jiné, než domácí prostředí. Díky tomu jsem snadno vklouzla do děje.
Originální příběh mladého gaye Irvinga z Manchesteru v 50. letech. Velmi dobře vykreslená špatná situace homosexuálů v tradiční a prudérní společnosti z doby před uvolněním v 60. letech, která je odsuzovala, kriminalizovala, odsouvala je na okraj společnosti. A s tím vším se musí mladý Irving poprat v hledání sebe sama, a ještě navíc se musí vyrovnat se smrtí rodičů, kteří ho na prahu dospělosti vyhnali z domova (a on je přesto miloval a hrozně ho bolelo, že se ho zřekli), a také se svými psychickými problémy. Při četbě jsem si uvědomil, jak moc se společnost za těch pár desítek let proměnila, a že jsem moc rád, že žiji v dnešní době. Dobře a originálně napsaný příběh, musel jsem ale pozorně číst, abych se neztratil v častých změnách času a prostoru při vyprávění. Ale příběh mě vtáhl a pak jsem si už užíval, jak si autorka hraje se slovy, obraty a výrazy, v knize je také poměrně hodně drsné poetiky i jazyka. Kniha tak není jednoduchá na čtení, a určitě ne každého zaujme. Všechny postavy kolem hlavního hrdiny jsou dobře vykresleny a jsou jedinečné a zajímavé, z nich vyčnívá Španěl Federico. Škoda, že se autorka se podrobněji nevěnovala vztahu Irvinga a Zeva i když byli evidentně partneři, kniha neobsahuje žádné intimnosti mezi nimi, a kromě každodenní rutiny ani bližší popis jejich vztahu. Jednu hvězdičku dolů dávám kvůli pár věcem nepatřícím do děje a do reálií ponurého Manchesteru 50. let, jehož atmosféra byla ale jinak vykreslena velmi dobře.
Jedním slovem - chaos. Hodně dlouho mi to přišlo jako nesourodé úryvky na přeskáčku poskládané za sebou, bez jakéhokoliv uvedení do děje či do prostředí. Spousta úvah, myšlenek, jakýchsi zážitků, u kterých dlouho marně hledáte souvislosti... Sem tam nějaké náznaky, ale teprve až se dostanete ve čtení poměrně daleko, začnete pomalu chápat, proč hlavní postava pociťuje takový životní zmar. Tento způsob vyprávění mi prostě nesedí a celou dobu mi vlastně ani nedovolil se do příběhu pořádně začíst. Určitě si kniha najde své příznivce, spisovatelka stvořila už vzhledem k svému věku opravdu pozoruhodné dílo. Jenže tento styl není prostě pro mě.
tohle se mi moc a moc líbilo. To prostředí - na první pohled se může zdát, že není vůbec zajímavé. Když už číst knihu z ciziny, tak z nějaké exotiky. Co zajímavého může člověk najít v rybářském městečku? V rybářském? Ale bylo to skvělé. Labudová s prostředím naprosto srostla a dokázala ho popsat a vykrelsit tak, že to byl jedinečný zážitek. Odvážný text i co se volby tématu a postav týče. Bezvadné!
Po přečtení anotace jsem byla plná očekávání. Takto mladá autorka! Novelu napsala ještě na když studovala gympl a hned literární cena! Co dodat? PÍ ÁR je PÍ ÁR. Ema Labudová jistě jednou bude psát dobré knížky, protože potenciál jistě má. Avšak Tapetář je přeceněný příběh. Zajímalo by mě na čem vlastně u poroty "nasbíral body", aby byl oceněn. Bylo to atraktivní téma? To je ale pro sbírání cen trochu málo. Škoda, že jsem nevěděla o audio verzi (jak je zmíněno o pár komenrářů dříve), protože mám Honzu Cinu moc ráda a díky němu bych knize určitě mnohé odpustila a přidala hvězdičku :-)
Proč 50. léta v Anglii?! Příběh se stejně tak mohl odehrávat kdekoliv jinde a jindy nebo v neurčitém čase a místě a čtenáře by tak nerušily četné chyby a nepřesnosti. Bez nich by byla kniha hodně dobrá, ale za to přirovnání s Brnem (a je tam toho fakt krutě víc) prostě nemohu dát víc jak 3 hvězdy (proč to proboha po autorce někdo nerevidoval?! možná kdyby bylo vydáno jinde..)
Když jsem vzala knihu do ruky, byla jsem velmi zvědavá. Když vyšla, byl to velký boom, každý ji kupoval… Potom mě pomalu začínalo odrazovat hodnocení a komentáře tady na Databázi… Nicméně přečetla jsem ji.
Nijak mě neuchvátila, téma bylo zajímavé, ale zvláštně zpracované. Na čtení poměrně složité, bylo velmi náročné orientovat se v ději. Autorka vše spíše naznačovala, nic nebylo řečeno přímo, asi aby si čtenář vše domýšlel. Někdo píše, že ho kniha velmi vzala a uchvátila, to já bohužel říct nemůžu. Nejspíš už si od autorky nic nepřečtu… Oceňuji však, že v tak mladém věku se pustí do psaní knihy s takhle složitým tématem.
Moc se mi to líbilo. V knize nebylo řečeno vše a zápletka byla odkrývána hodně pomalu a postupně. Autorka spíše naznačovala a čtenář musel domýšlet. Knížka ve mně vzbuzovala otázky, na které si stále, jakožto věřící, neumím odpovědět. S hlavním hrdinou jsem hodně sympatizovala. Zároveň jsem měla i pochopení pro zklamaného otce. To co synovi udělal se mi však nelíbilo…Mám pocit, že nikdo z lidí nemá právo druhého člověka za cokoliv odsuzovat. Tím méně za ,,problém” za který ten kluk nemůže.
O knize ani o autorce jsem si předem nic nečetl a o to víc jsem byl nadšený. Text se mi moc líbil, stejně tak styl psaní. Celému příběhu styl dodal nádech lehkosti, který mě neskutečně bavil. Knížka se mi četla lehce, četl jsem ji s radostí. Téma je za mě uchopeno velmi citlivě a lidsky, příběh je plný hlubokých myšlenek a vtipných situací. Za mě si toto dílko opravdu zaslouží plný počet hvězdiček. Díky za příjemný čtenářský zážitek.
Pokud čtete oceňovanou literaturu, vstupujete se svým hodnocením na tenký led. Obzvlášť tehdy, pokud zcela nesouhlasíte s porotou, která udělila příběhu nálepku: vítězný román.
Mladá autorka zasadila děj do Manchesteru (?), zvolila si poválečná léta s progresem v šedesátých letech a uvalila na čtenáře zběsilé tempo vyprávění. Stylově působí neučesaně, ale možná jde o záměr. Používání expresivity jen zvýrazňuje mladý věk spisovatelky a nenucenou nevyzrálost hlavního hrdiny.
Autorka vsadila na ožehavé téma ve společnosti, v kterém se zřejmě cítí silná.
Kniha má několik silných pasáží, zejména v dialozích, ale návaznost na pokračování v ději takovou silou neoplývá. Často působí zmateně.
Přesto je kniha zajímavá. Děj je energický a postavy charismatické.
Jen obsahově působí předimenzovaně a tudíž zbrkle. Na krátkém prostoru přespříliš přísad a málo omáčky.
Nečetla jsem snad jedinou recenzi, která by se nepozastavila nad mládím autorky a ano, i já obdivuji, že někdo dokáže napsat ve dvaceti knihu z cizího prostředí, se zajímavým námětem, roztodivnými postavami, a ještě za ni být nominován na Magnesii Literu (za objev roku 2020). Jenom mi asi trochu uniká, kde (kromě věku) ten boom kolem titulu vzniknul. Z Tapetáře na mě nedýchalo prostředí Anglie 50. let (nejsem moc všímavá, ale pochybuji, že by měl někdo na tom místě a v té době potřebu užít přirovnání „triumf jako Brno“), neměla jsem pocit, že by došlo k preciznímu ukrytí „hlavní události“ a jejímu nervy drásajícímu odhalení, neměla jsem dokonce bohužel ani pocit, že by emoce a vztahy mezi charaktery byly „dávkovány s entomologickou přesností“ (jak slibuje anotace). Novela Tapetář zkrátka jistě má potenciál, postava Federica je zajímavá, vztah mezi Irvingem a jeho spolubydlícím budí otázky, ale zároveň tam pro mě bylo až moc věcí otevřených, nedořešených a tentokráte jsem neměla pocit, že proto, že autorka ví a čtenáře jen navádí a ten, ať si domýšlí… Namátkou mě napadá, proč jsou zvoleny názvy kapitol tak, jak jsou? Kdo jsou výři? Jak je to tedy s tím Zevem? Proč je na úvod zvoleno motto: „Já, Olga Hepnarová, oběť vaší bestiality…?
Na druhou stranu bych moc chtěla pochválit audioknižní zpracování titulu. Vypravěčem byl zvolen Jan Cina a kdo už by se více na Irvinga mohl hodit než on? Pokud jsem Vás tedy úplně neodradila, zkuste audioknihu, je to dobrá volba, která textu hodně přidává.
Od knihy jsem neměla žádná očekávání a po přečtení si u mě na pomyslném žebříčku nevysloužila žádnou extrémní pozici. Styl psaní autorky je velmi zvláštní, někdy jsem byla v textu lehce ztracená a celkově na mě byla kniha asi moc "těžká". Přesto jsem si v knize našla pasáže, které se mi četly poměrně dobře a obsah knihy mě na chvíli zaujal.
Myslím, že na další autorčinu knihu se v nejbližší době chystat nebudu, protože ani Tapetáře nemohu doporučit.
Nějak nevím, co si o tom mám myslet... Příběh samotný měl určitě ohromný potenciál, ale říkám si: Neznehodnotilo jej zpracování?
První vlaštovky zajímavého příběhu se pro mě osobně začaly objevovat až někdy kolem str. 110, což je (vzhledem k rozsahu novely) velmi pozdě. První polovina knihy byla utopená v každodenních Irvingových úkonech - vstát, tapetovat, navečeřet se, spát. Zbytek knihy už byl o něco víc vzpomínkový.
Na novele mě zklamalo mnoho věcí. Především to bylo budování atmosféry. Autorka mohla zachytit aspoň atmosféru Manchesteru, Whitby, Anglie. Taktéž jsem plně nepocítila tu úzkost, když se Irvingovi hroutil svět, náznak tam byl, ale mně to nestačilo. Určitě tomu nepomohla ani postava vypravěče a jeho dlouhá souvětí.
Další, co příběhu zrovna nepřidává na kráse, jsou následující drobnosti:
1) Irvingovi rodiče se na svatební fotografii z r. 1935 podle slov hlavní postavy „zubí“. Viděla jsem i mladší svatební fotografie a nevěsta ani ženich se na nich nikdy neusmívali. Nebylo to ani zvykem.
2) Irving čte Spalovače mrtvol (v textu je i pár odkazů na děj knihy), který vyšel roku 1967 (a my jsme v 50. letech), a navíc nevěřím tomu, že by anglický kluk měl vůbec zapotřebí číst české autory.
3) Ulice ve Whitby nese název Dlouhá. Jsou tu anglická města, anglická jména postav - proč má ulice typicky český název? Proč není taky v angličtině?
4) „Udělali cestu, šel jsem mezi nimi jak Ježíš mezi dvěma masami slané vody...“ - neměl to být Mojžíš?
5) „Triumf jako Brno“ - Irving je sice nevzdělaný, ale geografii (aspoň když kráčí o naši zemi) ovládá bravurně.
6) Problém se psaním uvozovacích vět. Velká písmena tam, kde být nemají, a hru s čárkou a dvojtečkou jsem též nepochopila. Má tam být dvojtečka, ale pokud autorce vadí, tak ok, nechť si ponechá svou čárku, jen bych čekala, že ji bude dávat všude, ne jen někde. Navíc jsem neměla zrovna pocit, že by tyhle dialogy přidávaly textu na dynamičnosti.
7) Bramborová kaše v Anglii - nejsem odborník, ale vyloženě bramborová kaše se tam nejí, ne?
8) Postavy mění jména? Eva x Eve, Derschwitz x Gerschwitz. Čekala jsem nějaké vysvětlení, ale žádného se mi nedostalo, tak předpokládám, že to jsou chyby.
9) Opakování informací. Číst něco dvakrát na dvou stranách není nutné.
10) Jakou roli hráli v příběhu výři? Co byli zač? (Autor nemusí vždy odhalit vše, ale pak příběh působí nedotaženě...)
11) Nezačal Federico mluvit v polovině knihy jinak? A proč někdy řekne Colin a jindy Colín?
12) Tina Turner v r. 1958 je ok, ale říkám si, že je zvláštní, aby ji v době, kdy zahájila svou kariéru (podle tety Wiki), znali v Anglii, ba dokonce aby lidé věděli, že ji manžel týrá.
13) Měla jsem pocit, že odhalení Irvingovy orientace přišlo na řadu pozdě. Zřejmé to bylo už dávno předtím.
14) Jaký byl vztah mezi Irvingem a Zevem? Byli jen spolubydlící, nebo byli i milenci? Asi by se hodilo více vykreslit jejich soužití.
15) Můj celkový dojem byl, že autorka napsala první, co ji napadlo, a vůbec se nevěnovala editacím. Něco mi tam pořád ne a ne pasovat.
16) Konec, resp. poslední kapitola, na mě působila jako scéna, kterou tam autorka musela mermomocí dát. Nevěděla jsem, kam to mám zařadit, co si o tom mám myslet, co to má znamenat. Byl to pouhý pokus o jakési zakončení, k němuž příběh ani nespěl?
Ale abych nebyla jen negativní, tak napíšu i nějaké ty plusy:
1) Federico byl zajímavá postava se zajímavým osudem (kéž by autorka radši napsala o Španělsku!).
2) Promluvy postav - ve své podstatě mluvil každý jinak, což je velké plus.
3) Okamžiky z Irvingova života vyprávěné očima někoho jiného (promluva Sylvie, otce), dodaly příběhu šťávu, Irving na to vyprávění neměl.
4) Historické reálie, které odpovídaly době i místu.
Ve výsledku se to tedy přežít dalo (neurazí, nenadchne), ale ke knize se v budoucnu určitě vracet nebudu.
Tato nepříliš rozsáhlá novela mne zcela dostala. Pod jednoduchou osou příběhu - mladý tapetář Irwing ve svém monologu rozebírá svůj dosavadní život - se ukrývá spousta odkazů k dalším a dalším tématům. Pozorný čtenář až časem odhalí, co přesně vedlo k Irwingově vyhoštění do Manchesteru. Text byl čtivý - pokud jsme přistoupili na jakousi "hru na splétání tkaniček osudu", již s námi autorka rozehrála. Oceňuji její precizní znalost poměrů a reálií té doby - celý příběh působí zcela věrohodně. Otvírá nejen téma zakázané homosexuality, ale i depresivních a manických poruch osobnosti, vyrovnání se se smrtí i se strašáky své minulosti. Nesporně zajímavá je postava Federika, který nad Irwingem tak trochu drží ochrannou ruku - a musím napsat, že jeho řeč s přízvukem je kouzelná a naprosto dokonalá :-) Příběh se mi líbil natolik, že jsem jej nejen četla jako knihu, ale podruhé i poslouchala jako audioknihu, přičemž jsem si povšimla i dalších detailů. A teď jedna poznámka navíc, takový "menší spoiler" - nějak jsem nepochopila, co pro hlavní hrdinu představují jeho "výři", které v textu párkrát zmiňuje. Týká se to jeho duševního rozpoložení? :-) Jinak určitě zajímavé a moc se těším na další knihy od této autorky. Myslím, že v sobě ukrývá velký potenciál :-)
První polovinu knihy jsem se spíše nutila (a mučila) a myslela jsem si, že ji spíše odhodím. Nějak jsem asi nepochopila celý koncept a příběh, který se postupně odkrýval na pozadí bolestivého vyprávění. Ve druhé polovině se jako čtenáři konečně dozvíme, co stojí za tak komplikovanými rodinnými vztahy a to mi konečně dalo impuls se pořádně začíst. Ale ani tak mě kniha vůbec nechytila. Možná jsem jen nebyla naladěná nebo mi nesedl autorčin styl psaní.
Tak tohle mě úplně minulo. Podivné byly momenty, kdy kluk v padesátých letech v Anglii používal typicky české hlášky z dnešní doby. Také na pohřbu hrají Dvořákovu Novosvětskou. Nechci podceňovat dosah Dvořáka, ale že by byl tak známý v Anglii padesátých let? Doba beatníků už je pryč a asi na ní navázat nelze. I když se autorka snažila, výsledek je rozpačitý.
Štítky knihy
prvotina homosexualita česká literatura 50. léta 20. století Velká Británie novely Magnesia Litera LGBT, queer, LGBT+
Kniha Tapetář je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 242x |
| Čtenářské výzvě | 40x |
| Doporučených | 8x |
| Knihotéce | 84x |
| Chystám se číst | 131x |
| Chci si koupit | 25x |
| dalších seznamech | 2x |
Snažila sem se hodně knihu přečíst, ale nedošla sem ani do poloviny. Tohle se fakt nedalo..... slátanina jak hrom.