Tamařino souhvězdí
Anna Musilová
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/414869/bmid_tamarino-souhvezdi-NTn-414869.jpg
4
371
107
Život devatenáctileté Liv se ani trochu neubírá směrem, kterým by si přála. Přijímačky na vysněnou fotografickou školu nevyšly, místo toho studuje práva, přivydělává si jako servírka v kavárně a těžko hledá společnou řeč s rodiči. A pochybuje. O sobě, o tom, co cítí, o své budoucnosti. Jedinou spřízněnou duší je její nejlepší kamarádka Johana, sarkastická mladá novinářka, která má navzdory drsné fasádě sama problémů až dost. Všechno se ale začne obracet vzhůru nohama, když v kavárně potká o několik let starší Tamaru. Tamara ji fascinuje a zároveň děsí – její tajemnost i náhlý příval citů, který k ní Liv začne chovat. Tehdy ještě netuší, jak moc měsíce strávené po Tamařině boku ovlivní zbytek jejího života…... celý text
Přidat komentář
Ta kniha je napsaná krásně, to bez pochyb, ale možná až příliš nuceně krásně? Všechny ty metafory jsou opravdu vyšperkované, ale měla jsem z nich dojem, že se autorka až příliš snažila přijít s něčím originálním, zkrátka mi to neznělo přirozeně, ale jako když chce někdo být za každou cenu hrozně poetický. Asi bych v tomhle trochu ubrala plyn.
Postavy vesměs chválím, oceňuji především Johanu a popis jejích úzkostných stavů a deprese. Takhle pěkně zpracované je to dost výjimečné i ve srovnání se zahraniční literaturou.
Jenže jsem měla hrozný problém s Tamarou. Ona pro mě byla vlastně... nikdo. Přestože se ten příběh a prožitky hlavní hrdinky tolik točí kolem ní. Jenže já prostě neviděla důvod, co by na ni Liv tak fascinovalo, že mi prostě byla celá taková ukradená, stejně jako ten jejich vztah. A ten zvrat, co se jí týkal? Ten byl od začátku jasný.
Co zase chválím jsou vesměs všechna ta témata, která se tam řeší. To, jak se Liv hledá, když přišla o ten svůj velký sen. To, jaký má vztah s rodiči, jak se poprvé osamostňuje, to vše mi bylo důvěrně známé. A pak je tu to, jak Liv hledá samu sebe i v otázce vlastní sexuality. To bylo naprosto výborné a z toho českého prostředí mi to zatím přišlo asi i nejlepší. Víc takových knih!
Jenže další problém nastal v momentě, kdy jsem se dostala do druhé poloviny, přešla jsem ten velký "zvrat" a ono mě to přestalo bavit. Zajímaly mě vlastně jen ty deníkové pasáže z Edinburghu. Kterých zas není tolik, že. Ono se to totiž až příliš točilo v kruzích a pořád dokola to byly ty samé myšlenky.
Celkově ale musím říct, že na české prostředí je to dost dobrý. A tvorbu slečny Musilové si budu teď hlídat. Jen prostě jsem už i jen letos četla až moc skvělých knih, kterým se tohle úplně nevyrovná.
Když tuto knihu čtete, tak se do ni zaboříte tak hluboko, že z ní na celý den nevystrčíte nos. To se právě stalo mě. Liv a Tamara mě strhly do svého příběhu ve kterém bylo napětí, obavy, vášeň, a ta na konec trvala tak dlouho, že jsem byla i překvapená z toho, jak rychle to pominulo a změnilo se v cestu, kterou si musí každý člověk zažít, když hledá sám sebe.
Z tohoto příběhu si každý odnese něco jiného. Někdo zavzpomíná na svoje studijní a pracovní začátky, a také na to jak bylo těžké se dostat na vlastní nohy, když vylétal z rodinného hnízda. Nebo vzpomíná na svou první lásku a poznávání sama sebe.
Za mě osobně je to krásná knížka. V mnoha věcech se s Liv ztotožňuji a v mnoha ne. Jak jsem řekla na začátku:"Je na každém co si z toho odnese."
No tak šup! Jdi číst! Na co čekáš!
Jako celek kniha funguje velmi dobře, styl psaní autorky je čtivý, příběh ne nezajímavý. Co mě ke konci už občas rušilo a nudilo, bylo věčné popisování stále stejných pocitů Liv, pořád dokola to stejné opisování těch stejných prožitků. Knížka mi tím přišla zbytečně natahovaná, ke konci jsem popisné odstavce přeskakovala. Nicméně kniha, ze které si přece jenom odnesete zážitek.
Anna Musilová píše krásně a opravdově, nejspíš o tom, co sama zná. O strachu a nejistotě, které pojí s obdobím dospívání. O tom, jak se v mladé hrdince pere to, co chce sama s tím, co od ní očekává otec. O lásce. Nádherná kniha.
Krásný styl psaní a děj, který chytne za srdce každého čtenáře. Těším se na další knihy autorky.
Nemám slov. Potom co byla Černooká takovým propadákem jsem od téhle knížky tolik nečekala. Bylo to ale výborné. Úplně jako by to psal někdo jiný. Anna M. do knížky zasadila krásné filozofické myšlenky jazykem, který působí na čtenáře někdy až vznešeně. Tahle knížka by se měla lidem mezi střední a vysokou školou dávat jako povinná bible, protože tohle je český skvost, kterého bychom si měli vážit. Těším se na další autorčiny knihy!
Čekala jsem asi něco víc po přečtení pozitivních ohlasů. Každopádně se četla hezky a i já jsem se tam v něčem určitě našla. Prolínání přítomnosti a budoucnosti (nebo přítomnosti a minulosti) v denících mi nevadilo.
Už od prvotiny Černooká této autorky jsem se těšila na její další knihu. A jsem opět nadšená. Stejně tak musím opět zdůraznit, že věkově nejsem cílová skupina už velmi dávno, navíc tématiku LGBT nevyhledávám a neznám nikoho, kdo ano. A co je úplně nejdůležitější - nevyhledávám příběhy se zamilovanými postavami v centru dění, nic, co připomíná klasické ženské romány, nebaví mě to. Tento příběh má k takovým velmi blízko. Přes toto všechno mě děj vtáhl a nepustil. Především proto, že autorka píše krásnou češtinou, text je slovně bohatý (v Černooké ještě malebnější), to je radost číst. Nejsou tu žádná bezduchá klišé a předvídatelný děj.
Příběh čteme ve dvou časových rovinách. Je o radostech a především starostech devatenáctileté dívky, o hledání životní cesty, o uvědomování si vlastní sexuality, o komplikovaném vztahu k otci. Je také o tom, jak moc těžké bývá se rozhodnout v těch nejdůležitějších věcech.
Opět se mi potvrzuje, že má-li spisovatel talent, je jedno kolik mu je let, zda jde o prvotinu... Anička Musilová mě zaujala už prvotinou a stejně tak touto knihou, která je přitom obsahem naprosto vzdálená tomu, co nejčastěji vyhledávám. Je to krásné. V rámci svého žánru si kniha bezesporu zaslouží 5*.
Budu tiše doufat, že autorka se někdy pustí do románů pro dospělé :-)
Tahle kniha si plný počet hvězd rozhodně zaslouží. Krásný poetický styl psaní, hodně silný a emocionální příběh a postavy, které mají hloubku. Autorka tu zpracovává řadu věcí, ale dělá to naprosto s přehledem - celá kniha působí kompaktně, všechno do sebe skvěle zapadá. A musím souhlasit s těmi, kdo tvrdí, že každý si tu najde něco, s čím se ztotožní, nebo něco, co si sám v nějaké podobě zažil. Se mnou dost zamávalo to, když hlavní hrdinka prožívala neúspěch, když nebyla přijata na vysněný obor na VŠ, včetně toho bolestného pocitu zklamání. Bože, jak já té hrdince rozuměla! Kniha je napsaná tak úžasně, že jsem měla potřebu pořád číst dál a dál a celou knihou tzv. profrčet až do konce. Už teď vím, že si někdy knihu určitě přečtu ještě jednou, a to pomaleji, abych si mohla ještě daleko víc užít ten krásný poetický styl psaní a ty krásné, hluboké myšlenky!
Knížku od Aničky Musilové jsem původně číst vůbec nechtěla. Nevěděla jsem o čem je, ale i tak mě dlouho nijak nezaujala - i přes masivní pozitivní ohlasy všude kolem. Pak ale byly slevy a znáte to. Najednou jsem ji chtěla. No... moje intuice se nemýlila. Knížka je výborně napsaná, to jo. Sedl mi styl psaní, který je velmi vstřícný ke čtenáři. Ale... na mě to bylo příliš pomalé a nezáživné. Vůbec jsem dopředu neměla šajnu o čem kniha bude, a pak jsem byla dost překvapena, protože knížky s touto tematikou nečtu. Ne proto, že bych s tím měla problém, ale jednoduše mi to nic neříká a nebaví mě (moje chyba). Kvituju některé diskuze, které mohou čtenáře inspirovat k zamyšlení, ale mě nijak neobohatily. Na českou mladou autorku je to dobrá knížka,
má mnoho nadšených čtenářů, ale já se mezi ně bohužel řadit nebudu, za mě prostě průměrná knížka. Nenadchne, neurazí
I když mi není příběh není ničím blízký, tak se mi moc líbil styl, kterým píše spisovatelka. Krásný příběh napsaný krásným jazykem.
Krásná kniha, která toho v sobě nese tolik... chvílemi jsem se tak moc vcítila do hlavní postavy Liv, že jsem se jí vlastně stala. Velmi oceňuji, jak autorka vykreslila vztahy: přátelský, romantický i rodinný.
...
"Ale na spřízněnou duši, na tu věřím. Můžeš si rozumět se spoustou lidí, trávit s nimi čas, můžeš je milovat, někoho z nich si vzít a prožít s ním život. Ale pak je tu ten člověk. Poznáš ho, když ho potkáš. Jako by v ten moment něco v životě zapadlo do sebe, skoro slyšíš, jak to cvaklo. Věci najednou začnou dávat smysl, a zároveň ho úplně ztratí." (A. Musilová)
Jako hezký to bylo. Určitě se mi to četlo líp jak Černooká, ale že bych si z toho sedla na zadek, to ne. Tleskám za lesbické téma, o kterém jsem zatím moc nečetla. Jinak slza nebyla, tak asi nejsem úplně cílovka :)
Už po přečtení první knihy, Černooké, této autorky jsem věděla, že její knihy nebudou promrhaný čas. A Tamařino souhvězdí mi to jenom potvrdilo. Moc se mi líbila celá dějová linie. I když je fakt, že od půlky knihy byla až moc předvídatelná, ale to mi ten krásný pocit z ní nijak neubralo. Liv byla zkrátka dívka, které někteří její nejbližší nepřáli to, co si sama vysnila. Ale i přes veškeré jejich pokusy její sny zmařit, se dostala tam, kam chtěla. A já jí celou knihu fandila, protože kdyby to nedopadlo tak, jak to dopadlo, asi bych probrečela celé dny a noci. :-)
Tamařino souhvězdí je moc hezky napsaná kniha. Líbí se mi i styl jakým je psaná.
Je to milý a dojemný příběh ( i když mě k slzám tedy nedohnal a to jsem bulík ).
Rozhodně je to originální příběh, který jsem ještě nečetla. A Anna Musilová píše tak čtivě, že se to čte vlastne úplně samo.
Liv, devatenáctiletá dívka, která se nedostane na svou vysněnou fotografickou školu, se „protlouká“ životem, jak se dá. Studuje práva, přivydělává si v kavárně, bydlí s kamarádkou Johanou. Jednoho dne však potká Tamaru, ženu, díky které se Liv změní život…
Upřímně, bojím se knížek, které jsou hodně vychvalované, mám pak velké očekávání, které se kolikrát nenaplní. Ne však u této knížky. V první třetině jsem si říkala jo, dobrý, ale pak už se to jen stupňovalo, já se nemohla od knížky odtrhnout, kapesníky mi nestačily a já byla úplně uhranutá.
V některé části příběhu se musí najít opravdu každý, ať už je to škola, rodiče, lásky, pocity. Je tam všechno. Je tam mraky emocí, které s Liv prožíváte. Kniha je označována jako Young Adult, já do této kategorie už dávno nespadám, ale i tak je pro mě knížka úžasná.
Anička Musilová mi stylem psaní a dávkování emocí po kýblech připomíná Colleen Hoover a je mi jasné, že stejně tak i na její další knihy se budu neskutečně těšit.
Krásné čtení, styl autorky je vyspělejší než v Černooké. Jen mi trošku vadilo, že úryvky z deníku trošku prozrazovaly děj v současné lince.
Tamařino souhvězdí mě zasáhlo víc, než jsem čekala. Myslela jsem, že to bude fajn jednohubka. Namísto toho jsem dostala příběh, který se mnou rezonoval a který rozhodně nespadá pouze do kategorie YOUNG ADULT. Nemusíte mít čerstvě po maturitě, abyste čas od času vytahovali kapesník, vůbec ne, autorčin druhý román je nadčasová věc, ke které se budu vracet. Třeba kvůli dějové lince s tátou, mámou a kvůli posledním pár stranám. V průběhu čtení mi vlastně chyběla jediná věc: Tamara v knize byla, ale častěji nebyla. Míhala se kapitolami a vlastně jsem o ní nevěděla skoro nic. Nedokázala jsem k ní cokoli cítit, přišla mi neurčitá. Pak přišel konec… a všechno do sebe naráz zapadlo.
Štítky knihy
přátelství Praha homosexualita umění novináři fotografie lesby, lesbismus pro dospívající mládež (young adult) Edinburgh LGBT, queer, LGBT+
Autorovy další knížky
| 2018 |  Černooká |
| 2019 |  Tamařino souhvězdí |
| 2020 | Hrdinky: Příběhy významných českých žen |
Tak tahle knížka byla hotovým pohlazením po duši. Četla se lehce a děj přirozeně plynul. Postavy byli sympatické a s napětím jsem čekala jakým směrem se jejich osud bude vyvíjet.
Dlouho jsem nic young adult nečetla, a už vůbec ne od české autorky...Za mě velký palec nahoru.