Taglibro de mia frato: memornotoj de Petr Ginz el la jaroj 1941-1942

31.01.2016

Deník mého bratra jsem četla s neurčitým očekáváním a jsem moc ráda, že jsem se do toho pustila. Díky svkělé předmluvě od Leo Pavláta a bohatému doprovodnému slovu sestry Petra Ginze, izraelské malířky, dostaly deníkové záznamy rámec, v němž čtenář mnohem lépe pochopí jejich význam a důležitost. Autentičnost výpovědí malého chlapce člověka dojme a dotkne se ho, ať chce nebo ne. Stejně tak jako přidané ukázky z Petrových příspěvků do známého terezínského časopisu Vedem. To vše spolu s výtvarnými pracemi dokazuje, jakou osobností Petr už ve svém věku 14ti až 16ti let byl a v jakou mohl dozrát. Možná bychom se v české kultuře dočkali následovníka Karla či Josefa Čapka, možná někoho jiného. Kdo ví. Je každopádně škoda, že jeho život skončil tak rychle, i když překypoval až do poslední chvíle. Ale také je dobře, že stále žije díky své sestře, pamětníkům a dalším knihám, ve kterých se objevuje (viz Princ se žlutou hvězdou, Návštěva z pravěku).