Stůňu touž nemocí: Julius Zeyer a Jan Lier v zrcadle vzájemných dopisů

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Soubor korespondence z let 1883–1900 představuje jedinečnou výpověď, dotvářející podstatným způsobem obraz společenského, kulturního i uměleckého milieu v českých zemích na konci 19. století. Zachycuje hluboké přátelství dvou umělců, vzdělanců a skeptiků, lexikem jejich vlastní sebereflexe – malkontentů.// Knihu sestavila a edičně připravila Petra Ježková, doprovodné studie napsali Michal Fránek, Petra Ježková a Eva Stehlíková, ilustroval ji Petr Štefek....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/377367/big_stunu-touz-nemoci-julius-zeyer-a-ja-Dgo-377367.png 51
Nahrávám...

Komentáře (1)

Kniha Stůňu touž nemocí: Julius Zeyer a Jan Lier v zrcadle vzájemných dopisů

milamarus
30.08.2018

Místo oslavného komentáře jedna prostá věta Petry Ježkové: ,,Nejen to, o čem a jak si Zeyer s Lierem píší, ale i to, o čem nepíší, je vypovídající.“

-----------------------------
UKÁZKA:

73/31 Zeyer Lierovi 14.5.1892
,,Milý příteli,
zdá se sice, že Jste na mě už úplně zapomněl, to ale není příčina, bych zapomínal též, nebo affektoval, jako bych zapomínal, a přeju Vám tedy dle starodávného způsobu mnoho štěstí k svátku. Nemýlím-li se, tak se přávalo: stálé zdraví, pak celá řada nejlákavějších věcí a nakonec nebeské království a ,,radování se s patronem“. –
Myslete si tedy, že jsem to vše vyslovil a řekněte pohnutě: děkuji mnohokráte!–
Jak se Vám stále vede? Mně je smutno jako vždy a stýská se mi zase trochu pryč z těch Čech, kde člověk pořáde se cítí jako pes na řetězu. Nemám však groše a nemohu se následkem toho hnout, dřepím tedy na té hroudě a čekám, až se obrátí a až budu pod ní. – (…)“

91/50 Lier Zeyerovi 30.12.1893
,,Milý příteli!
Přijměte můj vřelý dík za všecko přátelské účastenství, za něž jsem Vám od srdce vděčen a zároveň mé ujištění, že Vám dnes jako včera a vždy i příště všecko dobré vrchovatě přeji, - iluse bez zklamání, štěstí beze trestu, mír bez nudy, úspěchy a zdar ve všem a všudy i na všech stranách, a přízeň od boha i od lidí, ode všech nad- a pozemských bytostí! Sám jsem skromnější. Blaho a radosti již ani nečekám a rád bych byl, tak rád, kdybych měl aspoň všední, docela sprostý svatý pokoj.
(…) Ale já nemám čas, abych se oddal sentimentalnosti. Člověk má své povinnosti a musí táhnout káru svého povolání dále, snad s nechutí, snad unaven, ale co komu po tom! C´est la vie! Et c´est la mort!
Buďte zdráv!
Váš Jan Lier“