Strýc Kaich se žení
Bogdan Trojak
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/211967/mid_stryc-kaich-se-zeni-IDW-211967.jpg
4
12
2
Pitoreskní kosmogonické mýty, potměšilé archetypy, magie dětské představivosti, venkovanské balady se zákmity černé grotesky, šerotemné taje i pradávná tajemství — vše brilantně zbásněno jazykem nanejvýš osobitým, nápaditým, hravým.
Přidat komentář
10.11.2018
Co k tomu napsat? Snad jen, že to není nic pro začátečníky, co by si chtěli přečíst pár básniček. Má to něco do sebe, ale je to hodně básnické a asi nejsem dostatečně na výši, abych to do detailu ocenila. Ale bylo zajímavé to číst.
Zlá noc. Já v trní trnu.
Kos klove mločí skvrnu.
Srdce se chvěje. Zima mu je.
Kdosi se ke mně prolamuje...
1
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2020 |  Safíroví ledňáčci a Glutaman |
| 2006 |  Brněnské metro |
| 1998 | Pan Twardowski |
| 2004 | Strýc Kaich se žení |
| 2001 | Jezernice |
(SPOILER) Trojak opět ukazuje v čem je silný: výstavba obrazu plného smyslových vjemů, přirozený přechod od celku k detailu, pohádková zjevení - pokaždé nová, neokoukaná a přitom naprosto samozřejmá. A samozřejmě naprosto bravurní, jaksi mimovolný rým. Bylo to tak dobré, že jsem u prvního oddílu skoro usnul. Vše se zdálo být tak v pořádku a stejné jako dosud, že mě nic nenutilo dávat při čtení pozor.
A pak přišla próza Antikaich a ta mě zcela probrala. Najednou je objeví jedno z klasických autorových témat (víra v Boha) v úplně novém světle, v metaúrovni. Z konstatování se přejde ke zpytování. Je to tak silné a nečekané, že je to naprosto skvělé. (Navzdory mírné šroubovitosti textu.)
A pak už jsem byl vzhůru. A když jsem se už zase chtěl zasnít a ukolébat, vynořil se odnikud rozhovor s Amorem (mimochodem, Trojak je první český básník, u nějž mi antická mytologie připadá naprosto přirozená, ať se objeví kdekoli), který mě naprosto odzbrojil.
Mám zato, že se básník odvažuje jít trochu dál, než dosud. Sondovat nové možnosti (například zničehonic se objevivší černý humor). A to mě moc baví.
Mimochodem, skvělá je taky práce refrénem, který jsem napoprvé přešel, ale napodruhé (když se - opět - zničehonic objevil uprostřed jiné básně) ve mně zarezonoval velice silně.