Střet náboženství
Jean-Paul Roux
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/243639/bmid_stret-nabozenstvi-243639.jpg
4
8
4
Dlouhá válka mezi islámem a křesťanstvím (7. až 21. století) V současné době snad nemine den, abychom neslyšeli o násilných činech a atentátech spáchaných těmi, jež jsme si navykli nazývat poněkud podivně „fundamentalisty“ či „islamisty“, ačkoli to jsou jen muslimové zabíjející a umírající pro to, co pokládají za svou víru, svou svobodu, své tradice, svá práva. Ať si to přiznáváme nebo ne, zdá se, že Západ je dnes s muslimy, a tedy s islámem, ve válečném stavu. Jaký obrázek se nám naskytne, obrátíme-li se do minulosti? Procházíme-li zběžně dějiny, ať už dávné nebo novější, vynořují se před námi všeobecně známé historické události: bitva u Poitiers, křížové výpravy, dobytí Cařihradu, obléhání Vídně, alžírská válka, útok na Světové obchodní centrum v New Yorku a celá řada dalších. Podíváme-li se na ně ovšem blíže, ukazuje se, že všechny jsou jen epizodami jediného konfliktu, který začal v roce 632 a trvá podnes. Neuplynul rok, neuplynul měsíc, ba snad ani týden, kdy by nebyla prolita křesťanská nebo muslimská krev. Neměli bychom našim současníkům připomenout a ukázat, že události, které nás aktuálně zaměstnávají a naší současností tolik otřásají, jsou pouze pokračováním bezmála čtrnáct set let trvajícího konfliktu? Válka mezi islámem a křesťanstvím, ať už vyhlášená a otevřená, se svými velkými bitvami, dobytými městy, obsazenými zeměmi, vyhlazováním obyvatelstva, nebo skrytá a záludná – tato válka je realitou, a to navzdory často připomínanému a leckdy skutečnému přátelství, vzdor dlouhým obdobím příměří a pokojného soužití, bez ohledu na vše, co si křesťané a muslimové vzájemně přinesli a čím se obohatili, a přes vzájemný obdiv, který k sobě kdy chovali. Tato válka vlastně nikdy doopravdy neskončila. Kniha Střet náboženství, která představuje první ucelenou historii střetávání islámského a křesťanského světa, pokrývá téměř čtrnáct století a pojednává o událostech odehrávajících se na čtyřech kontinentech.... celý text
Literatura naučná Historie
Vydáno: 2015 , Rybka PublishersOriginální název:
Un choc de religions: La longue guerre de l'islam et de la chrétienté 622–2007 , 2007
více info...
Přidat komentář
Kniha je úzce zaměřena na historii střetávání islámského a křesťanského světa, jak je i uvedeno na přebalu. Já bych zdůraznil především "vojenského" střetávání. Zřejmě proto autor neuvádí další širší souvislosti této problematiky. Autor sleduje expanzi islámu od jeho počátku, která existuje do dnešních dnů i když mění formu. Upozornit na problém neustálé expanze islámu je dle mého názoru hlavní záměr autora v této knize. Ano, je to 300 stránek naplněných válečným šílenstvím, jak uvádí "Eldar80" ve svém komentáři. V knize samozřejmě chybí všechny válečné střety, které islám spáchal v jižní Asii, kde se střetl s hinduistickými a buddhistickými civilizacemi. Cílem knihy byl jen střed islámu a křesťanství jak ostatně uvádí podtitul "Dlouhá válka mezi islámem a křesťanstvím (7. až 21. století)".
Nedobře napsaná dějepisná kniha, protože vrší historická fakta za faktem, ale prakticky vůbec neuvádí žádné další souvislosti. Skoro vůbec se nevěnuje kultuře a v průběhu knihy dokonce ani ne náboženství jak by se mohlo z názvu zdát. Ohledně tohoto může být název trochu matoucí, protože v knize se popisuje pouze válečný střet oproštěn od tématu náboženství. Začátek se samozřejmě náboženství týká, protože kniha začíná shrnutím konce Mohamedova života a popisuje co se dělo bezprostředně poté. Naprosto nezadržitelnou expanzi Arabů, kteří si během pár let postupně podmaní velmi rozsáhlá území. Hlavně ze začátku je motivace dost náboženská, protože se často vyhlašuje tzv. malý džihád. Pak se však dostáváme do ranného středověku a sledujeme postupující válečné střety až do dnešní doby, kdy kupodivu se začne opět objevovat silnější vliv náboženství. Probírané téma se věnuje prakticky pouze bitvám a dobýváním území. Během středověku se však jedná spíše o války mezi vyvíjejícími se státními útvary a dnes již zaniklými knížectvími. Sledujeme expanzi islámu od začátku až po jeho největší sféru vlivu za Osmanské říše v 17. století a posléze postupný úpadek od reconquisty ve Španělsku až po vyhnání Osmanů z Evropy a kolonizaci islámských zemích počínaje 19. století. Kniha se nedobře čte, protože jakoby chybí příběh. Autor se skutečně věnuje pouze vojenskému střetu a odboček na jiná témata je minimální množství.
Zážitek z knihy je zdrcující.
Jedna věc je vidět brněnskou přednášku Billa Warnera (viz: https://www.youtube.com/watch?v=Im0IisZ77QI) a druhá věc přečíst 300 stránek naplněných válečným šílenstvím. Bitva za bitvou, válka za válkou, dobývání a ztráty území. Značnou nevýhodou knihy je tak, že spoustu informací nejspíš hned zapomenete, protože není možné si pamatovat tolik historických údajů. Zůstane vám v hlavě spíš určitý dojem z průběhu střetu křesťanství a následně západní civilizace s islámem ze začátku a posléze muslimskými zeměmi. V knize tak skutečně chybí všechny válečné střety, které islám spáchal v jižní Asii, kde se střetl s hinduistickými a buddhistickými civilizacemi. Takže další velká část islámské agrese v knize vůbec není. Je vlastně jedno, kdo knihu napsal zda křesťan nebo muslim. Počty válečných střetů mluví samy za sebe. Bohužel teprve až z knihy člověk získá širší povědomí o brutalitě tohoto střetu. Kniha je poměrně náročná na zeměpisné znalosti a povědomí obecně, protože čím více už toho teď znáte, tím více se knihu užijete. Naštěstí měl vydavatel knihy perfektní nápad a do knihy začlenil barevné mapy ze starších učebnic. Tohle musím rozhodně ocenit, protože původní originální mapky jsou extrémně stručné a jejich velmi málo. Před čtením knihy rozhodně doporučuji přečíst si Ve stínu meče od Hollanda (viz: http://www.databazeknih.cz/knihy/ve-stinu-mece-249873), který popisuje historický vznik islámu. Podle mě je velká škoda, že v knize je minimálních zmínek o rozvíjení kultury a hlavně vědy a dějin obecně. Proto jen 70%
Ve chvíli, kdy jsem se dočetla, že kniha je věnována (stejně jako veškeré dílo pana autora) Bohu, mi bylo jasné, že v četbě daleko nedojdu. Pokud bych chtěla číst knihu na toto téma, tak bych si vybrala někoho nestranného.
Štítky knihy
křesťanství islám náboženský fanatismus křesťanství a islám náboženské války
Těžko se mi hledá něco pozitivního, naopak výhrad mám celou řadu. Začnu od stylu, který je vypravěčsky těžkopádný, neohrabaný, někdy snad až na úrovni základní školy (je otázkou kolik z toho se dá přičíst na vrub překladu). Není mi až tak proti mysli, že jde vlastně jen o výčet událostí téměř bez jakýchkoli kulturních nebo sociálních souvislostí. Ale i s tímto omezeným materiálem pracuje Roux značně nešikovně a někdy i docela svévolně.
To samozřejmě souvisí s tím, že vědomě zastupuje křesťanský tábor a z jeho pozice "výklad" vede.. Snaží se sice čtenáře přesvědčit o své nestrannosti a jistou dobu se mu to celkem daří, ale pozornému oku neujde, že na křesťanské násilnosti je pohlíženo přeci jen o něco shovívavěji (expresivní slova jako "masakr" a "vraždění" má autor vyhrazené pro muslimy, u křesťanů volí mírnější slovník, ačkoli k tomu není důvod). Většinou tenhle dvojí metr nepřesahuje snesitelnou míru, ale občas to autorovi opravdu ujede. To když třeba omlouvá činnost španělské inkvizice s jinak celkem rozumným poukazem na to, že za určité období nechala upálit jen 252 osob, z nichž ovšem "některé byly jistě vinny."(!). Že by pan Roux schvaloval upalování heretiků třeba i dnes?
Z jeho pojetí také vycházejí muslimská zvěrstva jako zákonitý důsledek islámské věrouky, zatímco ta křesťanská jsou jen jakýmsi klopýtnutím, politováníhodným selháním jinak veskrze mírumilovného náboženství. Definitivně se odkope v závěru, z něhož vyplývá, že problém vlastně není v přetrvávání islámského fanatismu ale v absenci toho křesťanského. Pro Rouxe by bylo řešením obnovení náboženského zanícení v západním světě, asi aby se ta mašinérie násilností mohla zase vesele točit oběma směry. I když on si spíš představuje, že tím Západ přiláká muslimy ke konverzi. Ale jak jsem říkal, křesťanský akcent nakonec není až tak nápadný, to formální diletantství mi vadí podstatně víc. Nechce se mi věřit, že tenhle člověk je odborníkem, který někde přednáší.