Strážci občanského dobra
Petra Hůlová
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/33950/bmid_strazci-obcanskeho-dobra-JRx-33950.jpg
3
116
116
Pošesté přichází Petra Hůlová ke čtenářům s novým románem a pošesté překvapuje. Tentokrát provokativním tématem: dnešní českou skutečnost popisuje „očima poražených“. Hlavní postava nového románu vnímá předlistopadový svět jako sice nedokonalý, ale nejlepší ze všech možných světů, zatímco proměnu společnosti po roce 1989 vnímá jako dobu plnou tolika omylů, že cítí potřebu aktivně a třeba i násilím vnutit ostatním svou představu o společenském dobru. Román je temnou groteskou, která upozorňuje na to, že všechno lze nahlížet ze zcela odlišných úhlů pohledu a že co pro jednoho člověka znamená nové možnosti a svobodu, může druhému člověku přinášet úzkost, prázdnotu a beznadějný pocit chaosu. Romány Petry Hůlové nikdy nehýřily optimismem, tento však zneklidňuje ještě o poznání více než ty předchozí, protože – ač se odehrává na půdorysu jednoho města a jednoho osudu – vytváří přesvědčivý obraz úplného zmatení jazyků bez možnosti dorozumění mezi lidmi.... celý text
Přidat komentář
Jak zmrvit dobrou knihu slabým koncem, díl tisící prvý. Celou dobu jsem měl pocit, že hlavní hrdinku autorka líčí jako sice naivního, ale veskrze dobrého člověka. V samotném závěru uspěchaně a nevěrohodně eskalující děj dává tušit ledasco, ale rozhodně jsem nečekal popravu čtenářových sympatií k ústřední postavě doslova na poslední stránce.
Chtěla se snad Hůlová vyvarovat nebezpečí nálepky "levicové autorky" tím, že vypravěčce, se kterou celou dobu tak soucítí, připíše rozhodnutí za čarou námi vnímané morálky?
Kromě konce už budu chválit. Jazyk i stylizace jsou ňuňu, číst o "cvičebním úboru nahňácaném za topení" nebo o "krakovské zoo, kterou tvoří medvěd brtník, osel a vedle v ohradě jelínek" je rozkoš. Tempo vyprávění, variabilita postav a jejich přiměřené množství z knihy činí lehce se čtoucí, ale ne prázdnou jednohubku.
Člověk chvilku chápal lidi, kteří z polistopadových změn nejsou nadšeni. Někde jsem četla, že kniha je takové české sci -fi. Ve světle toho co slyším v "krizové" době na ulici a co se děje na hranicích některých ghett, to už zase takové scifi není.
Výborný začátek, nesmyslný konec. Jako kdyby autorka chtěla za každou cenu přijít s něčím šokujícím. Místo toho bohužel přišla s nesmyslem, který sráží jinak podnětnou a dobře napsanou první půlku knihy.
Kniha je dobře napsaná, zajímavá, ale nějak mě "nechytla". Možná už jsem přesycená příběhy z reálného socialismu, anžto jsem v něm žila, není to pro mě zas taková exotika ;-).
Nevím. Detaily brilantně popsané, ale nějaký ten "silnější" příběh mi v tom prostě chybí. Asi jsem v případě téhle knížky naladěná jinak než autorka, ačkoli jsme stejná generace.
Má první kniha autorky. Přečteno jedním dechem, od prvotních rozpaků jsem zapadla do té alternativní reality socialistického budovatelského ráje, ze kterého mě vytrhl až (opět poněkud rozpačitě) absurdní závěr. Při čtení jsem zkoumala své vlastní vztahy k postavám, zejména k vypravěčce-hrdince jsem cítila občas až nemístné porozumění. Pěkný náznak satiry na současnou společnost, sice ne plně využitý, ale rozhodně s potenciálem. (Když jsem nad knihou a zejména jejím závěrem s odstupem času přemýšlela, přišlo mi, že to psaní už Hůlovou nějak přestalo bavit a tak to potřebovala rychle a pokud možno vtipně utnout.)
Po přečtení, a vlastně už při čtení, u mne převládaly spíše rozpaky. Tady opravdu nevím, co tím chtěla autorka říci. Po Tajze je to zklamání.
Hůlová umí nejen psát, ale také své příběhy promýšlet. Pro mě osobně jedna z nejsilnějších knih roku 2010. (http://hn.ihned.cz/c1-43142850-strazci-obcanskeho-dobra)
Stále se nemůžu naladit na Hůlové vlnu ... Je to reál? Je to fikce? Je to slátanina?
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2002 |  Paměť mojí babičce |
| 2008 | Stanice Tajga |
| 2019 |  Zlodějka mýho táty |
| 2006 | Umělohmotný třípokoj |
| 2014 | Macocha |
Povedená románová úvaha o tom, v kterém režimu, v které době se lidem žije lépe. Úvaha dospěje k obecně známému faktu, že každý systém nese jistá rizika, vykazuje pozitiva i negativa. Žádný systém není ideální a nezdá se mi, že by Petra Hůlová líčila předlistopadovou dobu jako nejlepší ze všech možných. Naopak se mi líbí, jak specifickou formou výstižně všechny palčivé problémy, s nimiž se obyvatelé Krakova museli potýkat, ať byl u moci Petr nebo Pavel. Hned po několika stranách mě autorka znejistěla, tak jsem hledal na mapě, zda skutečně nějaký český Krakov existuje. Našel jsem malou obci na Rakovnicku, což mi nesedí. Když se později v knize hovoří o Drážďanech, došlo mi, že je to jedna z autorčiných hříček. Bylo to moje první setkání s touhle českou autorkou a rozhodně mě svým stylem zaujala. V brzké době zamířím do knihkupectví pro některý z jejích dalších literárních počinů.