Staré odrůdy

Nejdříve jsem nevěděla,co od knížky očekávat,ale autorův styl psaní mě naprosto přesvědčil, že musím dočíst až do konce.Jedná se o příběh o přátelství dvou žen, které se setkají zcela náhodně,kdy každá v té době prochází těžším životním obdobím a snaží se ho nějakým svým způsobem překonat.Nakonec si vlastně pomohou navzájem už jen tím, že stráví nějaký čas spolu a zjistí, že na ten svůj problém nejsou úplně samy.

Hodně jsem o ní slyšela. A bála se, že to je jen nafouknutá bublina, že se mi nebude líbit.
Ale mýlila jsem se. Naštěstí.
Příběh mi něco hodně připomněl, donutil mě přemýšlet.
Krásná kniha, výborně popsané postavy, prostředí,...
Doporučuji!

Moje první seznámení s autorem a nejspíš si najdu i další z jeho knih. Líbily se mi skvělé popisy, které rozvíjely představivost a obraz dostával barvu a vůni. Konec se mi zdál trochu moc idylický, takové zklidnění oproti první půlce.

Zvláštní kniha plná chutí, vůní a pocitů. Člověk při čtení cítí chuť hrušek, podzimní vítr a vůni země. Trochu mi chybí Lissin příběh, v knize jsou jen náznaky, nevím, co se stalo s jejím otcem ani proč dál zůstává na statku, který nenávidí. I tak knihu doporučuju.

Je tam všechno - podzim, jako nejvýraznější roční období ve středu a západu Evropy, hněv a vzdor jako hnací síla, smutek a zrada a zoufalství, jako nevyhnutelné externality, lidský vztah, jako něco, bez čeho je těžké a skoro i nesmyslné žít.

Lissi je nezávislá a žije ve svém světě, který se zdá být imunní vůči spěchu moderní doby.
Její svět naruší příchod Sally, mladé dívky, která utíká před problémy a hledá dočasné útočiště.

A zrodí se vztah, který je skutečným srdcem celého vyprávění.
Jejich komunikace je zpočátku minimalistická, plná ticha, nevyslovených otázek a nesouhlasu. Přesto je právě toto ticho naplněné hlubokým pochopením.

Jejich pouto se utváří skrze sdílenou práci v zahradě. Lissi nabízí tichou podporu a bezpečí, Sally zase vnáší do jejího života novou, i když zprvu neklidnou, energii. Vědí, co ta druhá potřebuje, jen tím, že jsou spolu.

Lisiiny vzpomínky a bolestivé lekce pomáhají chápat Sallyino trápení.

Staré odrůdy jsou románem plným emocí. Nenajdete zde velké zápletky ani zvraty, ale zcela vás pohltí jeho atmosféra. Je to příběh o tom, že domov není vždy místo, ale spíše člověk, který nám dá pocit přijetí. Pokud aspoň trochu věříte v sílu lidské blízkosti, tak se vám celý příběh bude moc líbit .

Dívka a žena, náhodné setkání. Společné dny, postupné sbližování, otevírání se. Podzimní melancholicky laděný příběh s úžasnými popisy krajiny i každodenní práce na statku.
Moc pěkná kniha.

Prostředí venkova, ve kterém se příběh odehrává mi bylo neskutečně milé, protože určité práce, které autor prostřednictvím Liss a Sally ukazuje, se mě také jako dítěte týkaly... S knihou si budu napořád spojovat také holčičí soudržnost, jak hezky pojmenovala Chesterton :) Upřímně mě také těší, že se z jejich vztahu nakonec nevyklubalo, že by byly "pouze" lesby, ale něco hlubšího. Zůstává tu i mnoho nezodpovězeného (co Peter?), což nemám v knihách moc ráda, ale chápu, že tady šlo o něco jiného :) Pěkné a milé čtení.

Krásná poetická knížka.

Kniha se mi moc líbila.
Zaryla se do mě. Mela jsem ji v audioverzi.

(SPOILER) Při čtení této knihy jsem si celou dobu vybavovala krajinu Slovácka s mírně zvlněnými kopci vinohradů zalitými teplým podzimní sluncem. Sklonek léta, kdy rána jsou chladná, ale slunce ještě pořád má sílu zahřát. A ano, také svoje prsty lepkavé čerstvou šťávou z hroznů vína, když je čas vinobraní.
Žena a dívka, které se ztratily mezi "normálními" lidmi, protože byly jiné. Ale dokázaly se najít srkze vzájemné tiché porozumění.
Psychologie postav je vážně skvělá, autor se nebojí silných a ostrých slov, emocí.

Jsem tím příběhem omámená. Nedalo se přestat číst. Úplně jsem s nimi žila. Dlouho na obě ženy budu myslet, protože se mi dostaly pod kůži.

Knižní skvost, ač první stránky mě šokovaly a říkala jsem si, že jsem si ale na dovču jinou knížku nevzala. Ale pak jsem začala cítit vůni hrušek, divočiny, vína. Prvotřídně vykreslené postavy s neméně úžasné popsanou krajinou.

Zítra se stavím v knihkupectví pro další knihu tohoto autora!

Nejdříve příběh plyne pomalu, skoro líně. Dlouhé a nádherné popisy venkovské přírody a prací v ní. Vnímáte ten zpomalený jednotvárný rytmus dní, cítíte vůni přezrálých hrušek, slyšíte šustot spadaného listí... Po dvou třetinách přijde katarze - vyhřezne tragédie, která byla v podvědomí už od začátku. Za mě naopak mají obě hrdinky mnoho společného a závěr je jen logickým vyústěním, které jste jim nejpozději od poloviny knihy přáli.
Je to moje první kniha od tohoto autora a určitě si přečtu i některou další.

Vlastně depresivní smutná kniha, která pohladí na duši.. oxymoronek, který funguje až překvapivě dobře.

V této knize opět musím nejvíce vyzdvihnout, stejně jako ve Velkém létě, atmosféru - nádherně vystižené popisy venkova, statku a práce na něm. V tomto je pan Arenz opravdu mistr. Samotný příběh je trochu rozporuplný - přátelství dvou jak věkem, tak povahou naprosto rozdílných žen, z nichž každá má svůj těžký životní úděl. Jedna nedospělá utíká před rodiči, školou a všemi pravidly, kterým se nechce přizpůsobit a druhá, zklamaná partnerem i rodiči skrývá temné tajemství. Obě se navzájem podporují a jedna druhé ukáží správný směr svého života.
Některé situace však jsou trochu nereálné: opravdu by osaměle žijící žena na velkém statku pustila do svého domova naprosto cizí, hledanou osobu? A dívka, která neuznává autority, brojí proti učitelům, rodičům, se najednou na statku této ženy úplně změní, tvrdě pracuje a okamžitě se podřizuje všem pokynům? "Možná Sally dosud prostě jen rostla na špatném místě" - říká autor.
Opět pěkná obálka i některé další myšlenky:
"Pracovat bylo dobré, protože denní sled činnosti se podobal značené cestě v horách. Člověk věděl, kam má jít."
"My lidi jsme zvířata. Mazaná zvířata, neuvěřitelně zběhlá v manipulaci. Nestojíme mimo přírodu jenom proto, že dokážeme stavět jaderné elektrárny."

Rozhodně je to moc hezká knížka. Důvodů, proč si ji přečíst je několik, ať už je to kvůli kouzlu venkova nebo popisů života na farmě. Více si přečtěte v sekci RECENZE - Kde ty staré odrůdy jsou?

Dana´s books 22

Krásně vykreslený venkov, ty hrušky jsem.při čtení úplně cítila. Ewald Aarenz prostě umí vykreslit i vůně. Ale Dva životy a Láska za mizerných dní mě od něj uchvátily víc.

Divné dialogy, nereálné situace (např. výslech na policii za přítomnosti rodičů?). Obrovské zklamání tím, jaký je okolo knihy hype.

(SPOILER) Tak nevím, Staré odrůdy mne lákaly výborným hodnocením už dlouho, ale začala jsem s autorem knihou nejhůře hodnocenou (obecně i u mne), abych se pak měla na co těšit.
Nicméně: příběh mi velmi neseděl, připadal mi zcela nevěrohodný, vyumělkovaný, účelově postavený.
Předně, aby si zralá tvrdě celodenně pracující žena, sama na obřím statku, klíďo píďo k sobě domů pustila nezvedenou neplnoletou holku, o níž nic neví, kterou vidí poprvé, to je na pováženou, naivita hraničící s nízkým IQ. A holka byla na jednu stranu líčená jako superpuberťačka, vzteklá, utíkající od všeho, dělající všemu a všem naschvály (klišé na klišé), ovšem na druhou stranu nesmírně inteligentní, vnímavá, ochotná pracovat! a poslouchat pokyny! i encyklopedické informace!, od cizí starší osoby. Opět pro mne neuvěřitelné.
Ano, touha po svobodě, to má asi každý, někdo podlehne iluzím, někdo utéct od povinností prostě nemůže, ale tady to nějak celé hodně neladilo. Jakoby hlavní hrdinka (neznámého věku), neměla nikdy děti a vždycky toužila právě po dceři, které předá vědomosti a zkušenosti - jak předváděla po celý děj knihy. Tak to ale nebylo a didaktický styl (vhodně zmíněný i někde v dřívějším komentáři) k ní prostě neseděl, nebyla žádná učitelka a vychovatelka, spíš by jí slušela tichá usilovná práce, které tedy bylo celodenně opravdu hodně. Její minulost byla poněkud zamžená až zase neuvěřitelná, taky trochu na efekt.
Takže zápletka a postavy se mi opravdu nelíbily, ale co se mi líbilo, byl podrobný popis statku a všech prací na něm, spolu s působivými obrazy přírody, počasí, atmosféry, krajiny, to autor opravdu umí, i když někdy i to působí trochu moc na úkor právě děje.
Ve výsledku proto opět hodnotím jen lehoučce nad průměr.