Srpny
Jakub Stanjura
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533886/bmid_srpny-65ea09c8d406b.png
4
674
674
KAM AŽ JSME SCHOPNI KVŮLI TOMU DRUHÉMU ZAJÍT? Daniela vyrůstá v rodině, kde ji místo lidí objímají úzkosti. Ty přicházejí s podivnou pravidelností každý srpen. Slunečné dny pro ni nejsou příjemné, nýbrž bolestivé. Když pak na univerzitě potká Štěpána, myslí si, že svým nepříjemným létům konečně unikne. Netuší však, že téhle minulosti se utéct nedá.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2024
,
Host
, Audiotéka
Interpreti: Veronika Lazorčáková
více info...
Přidat komentář
Tato kniha je příkladem toho, že kvalitnímu dílu nestačí jen silný příběh, ale v ruku v ruce jde forma, zpracování, jazyk. Přes velmi tíživé téma byla kniha lahůdkou napsanou krásným jazykem. Srpny jsou jednou z nejlepších knih, které jsem v letošním roce přečetla, a to po všech stránkách. Mluvíme o násilí domácím či sexuálním, ale zde se otvírá ne zcela známá problematika psychického teroru. O to děsivější, že „když nejsou vidět modřiny, tak to přece nemůže být tak strašné.“. O to složitější, že oběť postupně ztrácí sílu a schopnost vymanit se, volat o pomoc. Naštěstí se této problematiky chopil opravdu výborný autor a napsal syrový autentický příběh bez patosu a klišé.
Jedná se o autorovu prvotinu. Hlavní postavou je DANIELA, která nemá moc dobré vztahy se svou mamkou. Daniela ráda čte knihy a také se rozhodla napsat knihu o své rodině. Má také mladší sestru JANU. V této rodině se vyskytují problémy, o kterých se nemluví. Daniela se seznámí na vysoké škole s mladým mužem ŠTĚPÁNEM, který studuje doktorské studium. Bohužel netuší, jaký je to tyran.
Poprvé jsem se setkal s pojmem GASLIGHTING, což je zvláštní forma manipulace, která v oběti vyvolává pochybnosti o sobě samém. Na první pohled to může vypadat, jako by se nic nedělo, pokud o těchto záležitostech mluvíme s někým blízkým, ale ve skutečnosti trýznitel oběť tímto způsobem psychicky ničí. Pokud něco takového zpozorujeme u svého partnera, je nejlépe ukončit okamžitě vztah a jít si každý svou cestou.
V knize se nachází také deníkové záznamy, což se mi líbilo.
Kniha je přečtená za jedno odpoledne. Celkově se mi kniha líbila. Autor všechno dobře popsal a já si určitě rád přečtu další knihu, kterou napíše.
Za mě ne. Nefungující rodina, posléze nefungující vztah s partnerem z nefungující rodiny. A na konci... nic... Pokračování příští srpen, asi.
Srpnová symfonie bolesti... jak jednoduše dokážeme ztratit sami sebe a stát se cílem predátorského manipulátora... jak moc o sobě pochybujeme... jak moc si potřebujeme dokazovat svou moc a nadřazenost... jak moc z důvodu svojí vlastní nedostatečnosti dokážeme ublížit... zase jeden příběh z cyklu "děkujeme, rodičové!"... a sakra znepokojivý příběh... nejednou dost nepříjemně zabrnkal i na moje vlastní bytí... navíc jeden obrovský vykřičník... kolik jen takových osudů okolo nás tiše křičí o pomoc a my je přehlížíme z našeho pečlivě střeženého písečku... alarmující... tak moc alarmující a smutné!
Na závěr snad jen... buďme víc vnímaví a milujme svoje děti... bezpodmínečně, prosím!
Tak tohle byla hodně povedená prvotina! Příběh se zdá být jednoduchý, ale je syrový a bolestivý a čím blíž jste konci, tím víc vás z něj svírá úzkost. Zároveň vás ta úzkost ale nutí číst dál, protože chcete vědět, jak příběh dopadne. I proto jsem knihu přečetla během jednoho dne - škoda toho otevřeného konce :)
Autorovi se skvěle podařilo zachytit a popsat, jak může vypadat gaslighting, který je hlavním tématem knihy. Za mě to bylo i ukázka toho, že domácí násilí nemusí být vždy jen fyzické, ale i psychické a je otázka co je horší. Postavy a jejich pocity byly popsané věrohodně a do hlavní hrdinky nebyl problém se vžít a soucítit s ní.
Téma knihy bylo rozhodně originální, příběh byl skvěle vykreslen a styl psaní mi sedl. Za mě tedy není co vytknout. Kniha by vám tak neměla rozhodně uniknout a na další dílo autora jsem zvědavá, rozhodně budu mít Jakuba Stanjuru v hledáčku.
3,5 hvězdičky
Téma gaslightingu je děsivé, naprosto šílené. Bohužel to rozhodně není žádné sci-fi, nýbrž problém, který existuje a reálně se děje :/
Srpny jsou velmi zajímavý titul, originální jak zpracováním, tak tématem. Sic mě nepohltily natolik, jak jsem očekávala (možná kdybychom měli možnost jít ještě hlouběji, mít daleko víc informací, zvládla bych se do příběhu více ponořit, takhle uběhl na můj vkus až moc rychle, ale chápu, že to u tohoto konceptu knihy šlo těžko udělat jinak) i tak musím uznat, že se mi příběh bude jen stěží dostávat z hlavy...
Na závěr chci jen dodat takovou připomínku pro nás všechny - vnímejme lidi kolem sebe, nezlehčujme jejich pocity a věřme jejich intuici. My všichni, třeba pak někomu pomůžeme ven z toxického vztahu.. Protože občas to někteří nemají šanci zvládnout sami..
Ještě ani třicet let nemá a napíše takovou propracovanou,zajímavou a tíživou prvotinu.Myslím,že se ještě dočkáme spousty knih od autora.
Ačkoli sám název knihy a abstraktně laděná obálka v růžových tónech vybízí k letnímu čtení, jsem ráda, že jsem po debutu Jakuba Stanjury sáhla až v říjnu.
Atmosféra knihy připomíná těžký, sychravý podzim, s neúprosně krátícími se dny, se studenými, nemilosrdnými poryvy větru a kapičkami deště ostře narážejícími na každý obnažený kousíček těla...
Bravurně zpracovaná tématika psychické manipulace. O tom, jak navenek zdánlivě neškodné, avšak velmi toxické jednání nejbližších lidí v dětství dokáže celoživotně narušit tenkou krustu sebevědomí, ze kterého v dospělosti ukusuje i partner, až jej vysvleče do naha a slovy, potažmo činy, ostrými jako břitva jej úplně ochromí. Natolik, že hlavní hrdinka pochybuje o svém zdravém rozumu, úsudku, a z obav z nástrah světa a své neschopnosti, kterou jí partner dávkuje do žil jako jed se raději znova uchyluje do "bezpečné" náruče tyrana.
Opravdu silné téma, silný příběh protkaný až poeticky květnatými slovními obraty, který v knize graduje... A ve mně i po několika dnech po odložení knihy doznívá nepříjemná pachuť .
Přiznám se k jedné věci, ale podotýkám, že se za to nestydím. Jako knihomolka se často vyhýbám vážným, tvrdým tématům, protože v životě dostávám občas zabrat (ostatně jako každý člověk, i když někdo víc a někdo míň) a tudíž si čtením nechci nějak tížit hlavu a spíše volím to, co je pro mne odpočinkové ač je to většinou krimi.
Ale občas se najdou tituly, které mi do hlavy vehnají booktubeři a já pak jdu do knihovny a ta knížka tam na mne čeká a volá a já prostě musím!
A toto byl ten případ - a naprosto vážně prohlašuju, že nelituju jejího čtení, přestože mi bylo z jejího obsahu zle, ale z její formy mi bylo krásně.
Dokonalý český jazyk, plný dvojsmyslových slovních obratů, které dovedou čtenáře tam, kam jej jeho vlastní nitro dovolí. Je to pravda, co se děje hlavní hrdince, a nebo to není pravda a je to jen v její hlavě?
Kloním se k tomu, že to byla pravda a že její okolí, které to nechtělo řešit, velmi silně zapříčinilo její osobnostní úpadek až na samé dno neúcty k sobě samé.
Bylo mi líto, že z počátku její odhodlání a síla dostaly postupně doslova na zadek a Daniela to vzdala. Ale jak to vzdala, to si musíte přečíst, protože to každý čtenář může vnímat jinak.
A mě napadá otázka - co z toho mají ti, kteří dovedou druhé takto manipulovat? Hnus fialový, fuj. A pak, kdo je v té knize normální?
Knihu jsem objevil díky časopisu Host, už podle recenze bylo jasné, že si novelu musím přečíst. Autor se v této své prvotině zařadil k autorům české psychologické linie. Musím říct, že celkem úspěšně. Čtenář se díky barvitým popisům dokáže (alespoň z části) vcítit do nitra hrdinky, dokáže s ní sympatizovat i prožívat její noční můry. Knihu "pohání nejen" samotný obsah, ale i forma. Struktura kratších kapitol, které znamenají průřez časovým spektrem, dává textu jakousi "naléhavost", nutnost, aby byl čten dál.
Věřím, že čten bude! Doporučuji a těším se na další knihu. P.S.: Tak obálka mohla být nápaditější.
Srpny Jakuba Stanjury jsou pro mě velkým překvapením, i když pochvalné recenze naznačovaly, že nesáhnu vedle.
Autor ve své prvotině (!!) skvěle pracuje s tempem vyprávění a buduje atmosféru tak hmatatelnou, až se mi u čtení napínalo tělo nevolí.
A samotné téma je určitě potřeba otevírat. S nějakou formou manipulace jsme se v různých vztazích bohužel setkali asi všichni. Stanjura ukazuje, kam až to může dojít a že mlčením se nic vyřešit nedá.
Doufám, že jméno Jakub Stanjura v literárním světě nezapadne. Držím palce.
PS: Obálku má na svědomí talentovaná Alena Gratiasová.
Jak velkou moc nad námi může mít jiný člověk, aniž bychom si to sami uvědomovali. Jak cíleně mířená slova a činy mohou změnit naše myšlení, jednání, zasét v nás pochybnosti o tom, kdo jsme, co je skutečnost a co není? Kniha a její děj ve mě doznívají ještě dnes a způsobují mi mrazení.
U čtení mi nebylo dobře, cítila jsem tíseň a zvedal se mi žaludek. Natolik dobře autor přibližuje závažná témata a dusivou atmosféru. Pokud se chcete podívat do hlavy a duše člověka, který opravdu trpí a je v bezvýchodné situaci, sáhněte po Srpnech. Připravte se, že vás nečeká příjemný příběh, ale zároveň možná objevíte nový talent na české literární scéně.
Jakub Stanjura - Srpny
Gaslighting je velice zákeřnou formou manipulace, při které jsou zpochybňovány vzpomínky, schopnosti a celkové vnímání reality. Oběť přestává důvěřovat vlastním schopnostem a stává se závislá na manipulátorovi. S tímto se musí potýkat i dospívající Daniela, jejíž matka je bezcitná manipulátorka, které je podřízená celá rodina. Během vysoké školy Daniela konečně uniká z toxického prostředí domova. Nachází si partnera Štěpána a doufá, že se dokáže vypořádat se svojí minulostí. Je ovšem Štěpán ten pravý člověk, se kterým dokáže žít šťastný život?
Jakub Stanjura, prostřednictvím příběhu Daniely poodkrývá děsivou problematiku gaslightingu. Ukazuje postupný a plíživý rozklad vlastní sebehodnoty, správnosti úsudku a zpochybnění zažívané reality. Nejhorší je zmíněna plíživost a nenápadnost, ze kterých plyne nepochopení okolí, pro které se něco tak zdánlivě nevýrazného a těžko pojmenovatelného stává malicherností. Domácí nási.í ale není pouze o modřinách.
Stanjura do knihy zpracovává i další témata týkající se mezilidských vztahů. Zdůrazňuje především zásadní důležitost komunikace a potřebu sdílení a pochopení ze strany blízkých. Celé vyprávění je velmi citlivé, intimní a dává prostor především Danieliným pocitům a myšlenkám. Je jen škoda, že autor témata jen popisuje a nesnaží se přicházet s vlastními otázkami a myšlenkami.
Srpny jsou velmi emotivní a rozhodně se nejedná o příjemné čtení. Stanjura napsal realisticky působící příběh, nepřekračující hranici sentimentality. Díky tomu v sobě tato tenká kniha ukrývá silné a autenticky působící emoce. Celým vyprávění se navíc táhne tíživá a nepříjemná atmosféra, symbolizovaná horkým, dusným srpnem.
Předností knihy je i její obrazotvorný a místy až poetický styl. Autor používá krátké a úderné věty. Do jedné krátké věty dokáže vměstat velké množství významů a z mého pohledu nemá vyprávění žádné hluché místo. Svojí obrazotvorností skvěle dokresluje atmosféru probíhajích scén a Danieliných pocitů.
Téma disfunkčních mezilidských vztahů je v české literatuře velice časté. Srpny dle mého názoru patří díky své formě mezi to nejlepší, co bylo na podobné téma v české literatuře napsáno.
Hodnocení 4/5
Přečteno za hodinu.
Ovšem moje realistická a racionální hlava tohle nechápe. Daniela vyzněla na začátku příběhu stejně, tak bych čekala, že na konci k tomu nějak dojde. Ale chápu, že příběh musel hlavně zapůsobit na čtenáře. Jo, stalo se, jo, děje se to a o to víc mě mrzí, že konec knihy nikomu nepomůže..
Ty vole, Jakube, k té knize by měl být poukaz na terapii, asi potřebuju vyhledat psychologa. Sakra kruciprdel. Když se řekne srpen, polije mě horko a nastoupí úzkost, a tohle přesně jsem cítila i u této knihy, přímo vystihuje moje pocity, ten srpen má asi nějakou obecně zvláštní auru. Kdybych chlastala, tak už se zřejmě válím někde ožralá a v bezvědomí, takhle mě jen sžírá úzkost, která vlezla až do nejmenších částeček mého nitra, mám rozervaný srdce, tělo těžký jak kámen a pulzuje mi to v hlavě. Prohrabal ses mi v duši a vnitřnostech, kam se málokdo dostal a kam jsem málokoho pustila, vyšplhal ses mi přes střeva až do krku, kde to všechno bobtná a dusí. Vlastně na to nechci myslet, ale musím. Neměla bych tě za to mít ráda, ale seš holt dobrej, jakožto prvotina - tleskám.
Takhle nějak si já představuju psycho. Nenápadné, pomalu se táhnoucí, vlastně jakoby nic, aniž by si to člověk uvědomil, schované za úsměvy, prožírající se do kostí a v hlavě se usazující temno, které se s každou stránkou stupňuje. Tohle mám pod kůží a už to ze sebe nedostanu. Nikdo nikoho nezabil, aspoň ne doslova, ačkoliv mě teda psychicky jo, nicméně účinek to má stejný, možná horší. Komorný, na obsah skoupý příběh, který ale psychicky i fyzicky vyčerpá. Jakub píše věcně, ale každé slovo zasáhne, kde byste to nečekali. Šla jsem do toho bez očekávání a skončila jsem zlomená, znechucená, nasraná, bolavá a zdeptaná, avšak taky spokojená díky dobré literatuře. Zasáhlo mě to v místech, která byla dlouho zavřená, a v myšlenkách a ranách, které byly dlouho potlačené.
Od začátku jsem se cítila strašně nepříjemně, přesto jsem nemohla přestat číst, až jsem na konci zjistila, že nedýchám. Horší bylo, když jsem se v tom příběhu začala poznávat, chvílemi mi přišlo, že čtu historii svého života. Mrazí mě, kolik dalších takových příběhů ve skutečnosti je, kolik jich znám, jsem jich svědkem, ať vědomě či nevědomě, ale není z nich úniku. Je strašný, když vám nikdo nevěří a vy nemáte komu věřit, ale nejhorší je, když už nevěříte ani sami sobě.
Knihu jsem si vybrala vědomě právě kvůli tématu, ale že se v tom najdu až tak a že to bude bolet až tak, jsem nečekala. No, jako by těch traumat nebylo dost, že jo. Dostals mě. Já si jdu lehnout někam do díry a utápět se v depresi, fakt díky, Jakube.
Jakub Stanjura v této své prvotině bravurně zpracoval téma jedné formy psychické manipulace a citového zneužívání. Díky gaslightingu oběť postupem času začíná pochybovat o sobě, o prožitých událostech, díky čemuž pak dochází ke zpochybňování vlastní paměti a vnímání reality. Tento teror může mít fatální následky, ostatně jako každé jiné týrání.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků.
No tak jo. Tady je v těch několika málo strankách stlačená hořkost, ignorance, netečnost, manipulace, rodinný mýtus... ten nejhorší možný koktejl zvrácenosti vztahů a problém s (ne)realitou předstírání i ubezpečování a zpochybňování sebe sama. Krůček od šilenství... nebo možná už sto kroků za ním. Jak snadno je překročena hranice běžné starostlivosti k totální destruktivní kontrole, jak lehce ten vlak soudnosti nemilosrdně prosviští kolem, jak, zdá se, neexistuje cesta zpět... jak izolovaně jedinec působí a jak jej samota nakonec obklopí docela. Dala by se snad trefněji vystihnout atmosféra jednoho hroutícího se světa i osobnosti? Uneslo by čtenářstvo rozsáhlejší tíhu emocí, než v této kondenzované podobě? Pochybuji. A smekám srpnem upocený klobouk nad autorovou dechberoucí empatií. A nad vykřičníkem (snad) naservírovaným všem nevěřícím tomášům i většině společnosti, že kdejaká domnělá "hysterka" možná jen mnohem dříve vnímá a žije to, co je pro okolí mnohdy navždy skryto.
Štítky knihy
partnerské vztahy rodinné vztahy psychologické romány manipulace (psychologie) psychická traumata úzkost léto společenské romány české romány gaslighting (psychologie)
Kniha napsána hezkou češtinou, to mám ráda a chválím, je to čtivé, na prvotinu zdařilé dílko, uvěřitelný příběh.
Ale ! Tady se mnou spousta čtenářů nebude souhlasit, ale pro mě prostě by tento problém neexistoval, kdyby se "oběti" gaslightingu nenechali vtáhnout do toho "psychického" týrání. Já jsem v životě zažila hodně nepěkného, ale člověk se musí umět umět bránit a postavit se všemu. Jsem jiná generace a to bude tím. Dnešní mladí lidé jsou málo odolní, což nekritizuji, jen konstatuji, je to prostě dobou. Komunisté nás lépe naučili čelit jejich zvůli a nepodlehnout.
Autorovi moc držím palce, zúčastnila jsem se literárního festivalu nakladatelství Host, kde vystupoval, je to chytrý člověk, moc mu přeji úspěch.