Solný sloup

Jsou knihy, na které se člověk těší a pak je to jízda. Na jiné knihy se člověk těší a pak je to spíš sešup a velké zklamání. S Weinerem to mám již dávno úplně jinak. Na jeho knihy jsem spíš zvědav než bych se na ně těšil, ale rozhodně neočekávám ani jízdu, ani sešup. Spíše bloudění, tápání a lámání si hlavy.

Stále mě nepřestává fascinovat Weinerův způsob vyjadřování na - a někdy až za hranicí srozumitelnosti. Zde je tomu podobně, ačkoli ne absolutně. Jednotlivé texty se od sebe často velmi liší, přičemž míra nesrozumitelnosti stoupá každým přečteným textem a svého vrcholu dosahuje u dvou textů, jimiž sbírka končí. Jde o texty Hra na čtvrcení a Hra na čest za oplátku.

Weiner musel být velmi složitou osobností a myslím, že ne úplně šťastnou. Ostatně v bojích I. světové války si prožil své, byl skrytým homosexuálem, introvertem, žil uzavřen v osamění. Na literární scéně platil za outsidera, nebo spíš za nechtěné dítě a svými složitými mnohovýznamovými a symbolickými texty to jen potvrzoval.