Smrt cikánského krále
Kazimierz Orłoś
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/125895/bmid_smrt-cikanskeho-krale-Fq1-125895.jpg
3
4
1
Výbor z Orłośových próz byl uspořádán tak, aby českému čtenáři co nejvíce přiblížil život polské společnosti ve druhé polovině minulého století. Autor barvitě líčí osudy svých hrdinů na pozadí měnící se historické skutečnosti od nástupu komunistického režimu až do jeho neslavného konce. Podobnost mnohých událostí a jevů v nás vyvolává dojem, že jsme svědky čehosi známého, co už jsme kdysi prožili. Přestože se autor snaží zobrazit měnící se životní styl a kritéria hodnot střídajících se generací nestranně a bez zbytečného moralizování, zůstává pro něj nejdůležitějším problémem otázka dobra a zla. Podle jeho slov jsou to povídky o stalinismu a jeho obětech, o oklamaném svědomí a pokřivených dějinách, ale i o mládí a nevinnosti, o kráse přírody a neopakovatelném kouzle vzpomínek. V posledních dvou povídkách se zabývá nejpalčivějším problémem polské současnosti - alkoholismem a bezvýchodností života mladých lidí na okraji společnosti. Orłoś zaujme především svým vypravěčským uměním, díky němuž přečtete jeho povídky jedním dechem.... celý text
Přidat komentář
Smrt cikánského krále
nález ve vyřazených knihách z knihovny...dle hodnocení na DK jsem byla zprvu ostražitá...povídky (aspoň u mně) kolísají...váhala jsem mezi 3-4, spravedlivě asi 3,5*...
První dvě přibližují život malého kluka -- Jozefa, jeho cestu za strýčkem a vlastně také výlet na venkov a pak výpravu v lednu na kolech za kamarádovou vyvolenou dívkou....třetí...těžko říct, kdo je hlavním hrdnou..autor nám jeho jméno neprozradí...ale tady ta povídka - Mrtvé jezero, ta byla ze všech nejlepší, za 5* s čistým svědomím...v další - Ledňáček, je už Jozef sám otcem a se svým synem vyráží splavovat řeku (pokud jsem teda ty rodinné vztahy pochopila správně ???) a v Kříži z povstání Jozef pohřbívá tatínka...
Poslední dvě byly docela drsné...nepříjemné, mrazivé- ano , ty z okraje společnosti..z prostředí alkoholiků, bezdomovců, mladistvých násilníků a delikventů..za ten drsný obsah a pocity, co to ve mě vyvolalo, jsem měla chuť ubrat hvězd...ale vlastně autor popsal, to co vidí...a to co cítí...tak, že mi z toho bylo smutno a nedobře...
a to je podle mě velké plus autora - i když ppovídky byly možná až moc jednoduché - třeba popis výletu na venkov, naznačená politická zápletka u dospělých, kterou malý Jozef nechápe, ale zato svými dětskýma očima vnímá ten kouzelný svět plný vůně léta, nové zvuky, vlahou letní noc...jak dopadla zápletka se sice nedozvíme, ale léto cítíme až hmatatelně...a podobně dokázal ve mně vyvolat pocit, že stojím vedle hrdinů povídek, u každé jedné story. Takže tímto dorovnáno na 4* .
co bych vytkla : nějaký ten překlep a pak ten nejasný pocit, že by povídky asi měli nějak navazovat - první dvě jsou příběhy stejného kluka, to jsem pochopila rychle...ale co ta třetí ? hrdina je někdo jiný ? a ta čtvrtá, Ledňáček, dle jmen a vztahů jsem usoudila, že se nám to přehuplo o generaci dál...prostě - buď avizovat, že to má navazovat, a nebo nevím :D rozhodně mě to rozhodilo a lehce narušilo čtenářský zážitek...
"Dodnes si vzpomínám na ten radostný pocit, který jsem pak už nikdy neprožil, kdy jsem seděl vedle otce či matky na prkně přikrytém houní v kolébajícím se a skříajícím voze a vdechoval vůni koňského potu a sena. Vůně , které přinášel teplý vítr z lesů a polí : země, trávy a borového chvojí..."
"Pokyvoval jsem hlavou a tvářil se, jako že mě to zajímá. Tehdy jsem však myslel na úplně jiné věci, než na Kostka. Njspíše na smrková prkna na podlahu a na čistou vodu ve studni. Vzpomínám si, že když Grabovská vracela hrnek, povzdechla si : všechno je v rukou Božích. Dokonce i tehdy, když člověk umírá pod stolem,"