Slunečnice

30.09.2018

Kniha klame nejen obálkou ale i počtem stran; nečte se úplně snadno. Je psaná lehce poetickým stylem bez interpunkce a s rychlými přechody v čase.
První polovina je psaná z větší části ve třetí osobě a my sledujeme Ellise, začátek jeho přátelství s Michaelem a jeho smutek.
„ A pak byl venku a padal sníh a on slyšel, jak padá. … A už byl zase klidný, tady venku a sám jen on a sníh.“
V druhé polovině se kniha překlopí do vyprávění v první osobě z pohledu Michaela. A my můžeme vnímat jeho prožívání života s Ellisem a bez Ellise.
„Přemýšlím, jaký je to asi zvuk, když se láme srdce. A myslím, že by to mohl být tichý, téměř nerozpoznatelný, a vůbec ne dramatický. Jako zvuk vyčerpané vlaštovky, která padá k zemi.“
Vyprávění zanechává pocit křehkosti. V každém životě je smutek, bolest, ale i radost a naděje a záleží vlastně na nás, čeho se chceme držet víc.

21.08.2018

Nemohu si pomoci, ale od určité stránky této úžasné knihy mi v hlavě stále zněla písnička Pavla Vítka Mám rád vůni tvý kůže. Muže, kterému ležely fanynky u nohou a on vlastně zpíval muži.
Nemohu si pomoci, ale odmítám zařazení této knihy mezi “romány pro ženy”. Měli by ji číst i muži!
Více zde: https://www.treninkpameti.com/news/mam-rad-vuni-tvy-kuze/

03.08.2018

Kniha chameleon.. Podle obálky letní čtení, ale uvnitř nečekaně zamotaný příběh..

Velmi rychle psaná a čtivá kniha, co by se měla číst opravdu pomalu...
Nádherný příběh co stojí za přečtení, doporučuji.

08.07.2018

Nevšední čtení, při němž jsem se mnohokrát bála, abych omylem nesevřela příběh, křehký jako ta nejtenčí váza, tak moc, že by popraskal a roztříštil se na tisíce kousků, které by už nebylo možné složit dohromady.

S nálepkou román pro ženy absolutně nesouhlasím. Je to spíš román pro muže. Nebo ještě jinak, přesněji, o román o mužích. I když, ženy zde rozhodně nehrají druhé housle. Nebýt jich, jejich síly, jejich lásky, jejich pochopení, oni muži, hlavní i nehlavní, kladní i záporní hrdinové, by byli namydlení, neb by a) nebyli a b) (tím pádem) by nebylo co řešit. Takže, vivat ženám! Nebýt jich, nebylo by Slunečnic. Slunečnic, které připomínají lesk a bídu (výtvarného) umění, van Gogha a dávají vzpomenout na kdysi zhlédnutý film Philadelphia. Dodala bych, že šlo o milé počtení, ale až takový fanda oxymór nejsem, takže jinak - pokud vám nevadí, že musíte nad tím, co čtete, trochu přemýšlet, a nejste úzkoprsí, přečtěte si ;-).

24.06.2018

Tato teňounká kniha celkově klame svým tělem. Uvnitř na nás totiž čeká velký kotel emocí, který se začíná pomalu míchat hned ze začátku, aby přibližně v polovině začal pomalu bublat. Ano, přátelé, ač se to nezdá, tak tato kniha vás rozloží na kousky pohnutým osudem všech hrdinů. Bude vám při čtení hodně smutno a rozhodně nad příběhem budete přemýšlet i dny po dočtení.