Slnko v duši, nádej v tebe
Agnès Martin-Lugand
Dvadsaťjedenročná Hermína, tuláčka, ktorú matka opustila ako malé dieťa, je večne na úteku. Žije na okraji spoločnosti, bez domova, bez peňazí a bez nádeje na lepší život. Jedného dňa jej v bare v Luberone skríži cestu Jo, drsne vyzerajúci šesťdesiatnik, a ponúkne jej sezónnu prácu chyžnej vo svojom hoteli. Mladá žena už nemá čo stratiť, a tak ho nasleduje. Starý, impozantný a majestátny hotel, ktorému dali meno Dača, sa stane jej domovom a zmení jej život.... celý text
Přidat komentář
Knížky této autorky čtu ráda, ale tady mi něco scházelo. Stále jsem čekala na nějaký děj a ono nic. Pořád dokola je omílán těžký začátek života hlavní hrdinky, její vděk a obdiv k jejím chlebodárcům a skoro nic se nedozvíme o druhém z hlavních hrdinů Vasjovi. Až na konci je nám vše trochu ovětleno.
Příběh plný hlubokých emocí v podání vícero postav, smutný od začátku až do konce. Je to o truchlení, vzpomínání a také i trochu o naději.
Dvadsaťjedenročná Hermína, ktorú matka opustila ako malé dieťa, je večne na úteku. Žije bez domova, bez peňazí a bez nádeje na lepší život. Jedného dňa jej skríži cestu Jo a ponúkne jej sezónnu prácu chyžnej vo svojom hoteli. Hermína už nemá čo stratiť, a tak ho nasleduje. Starý, impozantný a majestátny hotel, ktorému dali meno Dača, sa stane jej domovom a zmení jej život.
Uff tak toto bola kniha pri ktorej neviem, kde začať.
Od tejto knihy očakávajte emocionálnu žmýkačku, skoro po celý čas budete mať slzy v očiach a stiahnuté hrdlo.
Príbeh bol krásny, smutný, dobre napísaný a úprimne by mi bolo ľúto, ak by som knihe nedala aspoň štyri hviezdičky aj napriek nasledujúcim mínusom.
Veľmi mi vadilo, že to nemalo poriadny dej a autorka stále omieľala dokola to isté. Miestami som sa aj dosť nudila, a preto mi trvalo dlhšie, kým som knihu prečítala.
Ale vhľadom k tomu, že to je zaradené do kategórie pre ženy, ani anotácia nie je dvakrát vábivá a o hodnotení ani nehovorím, to bola oddychovka, ktorá nebola ničím náročná.
Aj napriek tomu, že to je moja prvotina od autorky, ju musím zaradiť do takej tej kategórie raz a stačí a neviem, či si od nej ešte niečo prečítam. Snáď v budúcnosti.
Nějak mi tam něco chybělo a ani jsem nechápala důvod Vasjova útěku.
Událost, která se stala, a kterou si vyčítal se přece mohla stát úplně komukoli. Bylo tam víc věcí k nepochopení, ale nechci prozrazovat děj.
Souhlasím s komentářem uživatele Vlaled níže. Po tak krásných a čtivých předchozích autorčiných knihách byla pro mě tato zklamáním. Pořád jsem čekala na nějaký spád, ale ten nastal bohužel až v předposlední a poslední kapitole. Snad příští autorčina kniha bude ve stylu "stará dobrá Agnes M. - L.".
Milá kniha, jejíž příběh a hlavně pohled hlavní hrdinky na život i na lidi kolem hodně rezonuje s mým. Autorka umí udeřit na správnou strunu.
hodnocení není na plný počet, jsou i hezčí knížky, já je ale dát chci, byla jsem tam s nimi a každé slovíčko mi přišlo vhod
Mám ráda knížky od této autorky,když potřebuji nenáročné odpočinkové čtení. Bylo to fajn.
Pro mě velké zklamání. V knížce je minimum děje a autorka stále dokola omílá jedno a to samé. Smutné dětství hlavní hrdinky a život majitelů hotelu, ktřeří jí kdysi pomohli, vzali k sobě a zaměstnali. Teprve na konci je vysvětleno, proč odešel syn majitelů, ale to už je dost pozdě. Prokousat se k tomu, bylo opravdu náročné. Za mě nejslabší kniha od této autorky.
Pořádně ani nevím, jak to vlastně ohodnotit.
Cítila jsem se u toho dost smutně, od začátku až do konce.
Podle anonce jsem čekala asi něco jiného.
Nebylo to špatně, to ne, ale asi mi tahle kniha a styl psaní nesedl.
Po přečtení anotace jsem čekala úplně jiný příběh, ale to nemění nic na tom ,že kniha se mi moc libila.Mam od autorky přečteno vše a libi se mi jak píše.
Štítky knihy
pro ženy francouzská literatura romantika
Autorovy další knížky
2016 | Šťastní lidé čtou a pijou kávu |
2016 | Šťastní lidé mají snadný život |
2017 | Lituji, čekají mě |
2019 | Kapka štěstí v ranní kávě |
2018 | Štěstí mi uniká mezi prsty |
Touhle knihou jsem dočetla všechny autorčiny knihy, které jsem měla doma a čekaly na své přečtení. Jediná kniha, kterou jsem nečetla (a ještě ji ani nemám) je loňská novinka "Než nás rozdělí láska". Jak je vidno - autorčiny knihy mám opravdu ráda a povětšinou mi i sednou. S Hotelem pod šťastnou hvězdou to nebylo jiné. Od prvních stránek se mi hezky četla, byla dojemná, poutavě napsaná a dějem i částečně smutná. Nestydím se za to, že během čtení nejednou ukápla slza. Byla to opravdu dojemná a hořko-sladká romance. Přála jsem Hermine trochu víc šťastnější konec a vůbec bych se na autorku nezlobila, kdyby tahle kniha měla třeba i pokračování. Ale je mi jasné, že autorka zvolila takový konec, který u některých čtenářů může vyvolávat další otázky, schválně. :-)