Slezské písně
Petr Bezruč (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/388507/bmid_slezske-pisne-COK-388507.jpg
3
952
952
K 150. výročí narození básníka Petra Bezruče (15. 9. 1867 – 17. 2. 1958) jsme připravili nové vydání Slezských písní. Jedná se o zcela výjimečné vydání, v němž jsme k narozeninám básníka chtěli dopřát výtvarný doprovod všem básním Slezských písní. Každá báseň sbírky je ilustrována jiným výtvarníkem. V jedné knize básní se tak Bezručovy verše snoubí s tvorbou 81 současných výtvarných umělců. Některé z básní se tak vůbec poprvé za celou dobu své existence dočkaly výtvarného ztvárnění. Zároveň se sbírka stala přehlídkou současného výtvarného umění. Pro spolupráci byli osloveni převážně umělci, kteří se primárně nezaměřují na tvorbu ilustrací. Všechny ilustrace vznikly jako nová originální výtvarná zpracování jednotlivých básní a v každé z nich se odráží ojedinělý výtvarný přístup daného umělce. Věříme, že kniha pomůže otevřít Bezručovu poezii milovníkům výtvarného umění a naopak, že literátům a čtenářům představí hlavní tváře současného výtvarného dění. Ilustrovali: David Adamec, Tomáš Alfery, Daniel Balabán, Karel Balcar, Benda, Josef Bolf, David Böhm, Veronika Bromová, Milan Cais, Tomáš Císařovský, Jonáš Czesaný, Jiří Černický, Dalibor David, Jiří David, Stanislav Diviš, Ei, Jiří Franta, Irena Friessová Staneva, Martin Froulík, Jan Gemrot, Eduard Halberštát, Veronika Holcová, Jakub Hošek, Anežka Hošková, Vladimír Houdek, Aleš Hudeček, Miroslav Huptych, Martina Chloupa, Mario Chromý, Boris Jirků, Alžběta Josefy, Radka Josková Jedličková, David Kalika (Kakalík), Jan Karpíšek, Lenka Klodová, Vladimír Kokolia, Igor Korpaczewski, Veronika Landa, Zbyněk Linhart, Martin Mainer, Jiří Matějů, Marek Meduna, Stefan Milkov, Iva Mrázková, Michal Nesázal, Petr Nikl, Bronislava Orlická, Ivan Ouhel, Eduard Ovčáček, Michal Pěchouček, Jiří Petrbok, Iveta Pilařová, Otto Placht, Hana Puchová, Luděk Rathouský, Petr Romanov, Jolana Ruchařová Kahounová, Tereza Říčanová, Zbyněk Sedlecký, František Skála, Vladimír Skrepl, Ludmila Smejkalová, Tomáš Smetana, Václav Sokol, Jiří Sopko, Václav Stratil, Antonín Střížek, Jiří Surůvka, Katarína Szanyi, Jana Šárová, Jan Šerých, Pavel Šmíd, Helena Šmídová, Jakub Špaňhel, Adam Štech, Jakub Tomáš, Zdeněk Trs, Filip Turek, Tomáš Vaněk, Markéta Vaňková, Jan Vičar. - anotace Slezského zemského muzea.... celý text
Přidat komentář
Velice krásné básně, zpěvné a plné krásných obratů. Dobře se čte. Jedinou překážkou mohou být archaická či nářeční slova. Proto bych doporučil vydání s propracovaným slovníčkem.
Bezručovy básně nejsou krásné. Nejsou dokonce ani hezké. Jsou syrové a temné a depresivní. Přesto jsou jedinečné. A protože sama pocházím ze Slezska a žiju v Ostravě, jsou mi hodně blízké. Hlavně odcizením Slezska Praze - nebo Prahy Slezsku? Jednoduše tím, o jak vzdálené světy se jedná, Praha vs. Ostrava. Taky se mi líbilo, že jsem se tu poprvé dočetla o násilném popolšťování. Vlastenecké básně vždycky zmiňují ve spojení se ztrátou identity našeho národa Němce, ale nikdy ne Poláky. Poláci jsou možná taky Slované jako my, ale nejsme to my, jejich jazyk není náš.
Na tuhle sbírku jsem se těšila od té doby, co jsme ji ve škole probírali a četli si Maryčku Magdonovu. Má něco do sebe - ač jsem ve Slezsku, dnes v Moravskoslezském kraji nikdy nebyla, přesto na mě dýchá duch Petra Bezruče a nutí mě o problémech této oblasti přemýšlet dost živě...
Velmi se mi líbí jak ilustrace jsou od několika autorů. Moje oblíbená kniha...
Zde slova mají přesně svůj význam. Tomuto dílu lze bez výhrad věřit, byť se mi dost příčí antipolský a antižidovský (!) nádech. A nelze zcela věřit tomu, že Slezské písně napsal Petr Bezruč, po nich už nepublikoval nikdy nic.
Bylo hezké si oživit básně, které jsme probírali ve škole. Některé hned vyskakovat z paměti.
Skvělé verše, z nichž mnohé zůstanou v paměti ze školních let i těm, kterým poezie tak moc neříká. Byť mi Bezručův kraj (severní Morava a Slezsko) osobně není blízký, rozumím údernosti veršů tohoto slezského barda v historickém kontextu doby jejich vzniku a vnímání (zejména silného sociálního cítění) jejich autora.
Co báseň, to poklad. Nejraději mám Jen jedenkrát, umím zpaměti, pamatuji se, jak ji recitovali na Vánoce v televizi. Maryčka, Halfar, Ostrava - další moje lásky. Bezruč a Seifert - nejlepší básníci.
Milovaná Ostrava, město mého dětství až do studentských let.Město, ve kterém žije můj táta, moje sestra s rodinou, moje kamarádky nejmilejší. Ani čas ani vzdálenost lásce k milované rodině a kamarádstvím z nejpevnějších neublížily. A Bezručovy verše jsou stejné jako tohle drsné město s něžným srdcem, zadřou se Vám pod kůži. Některé si budete pamatovat navždy a vzbudí Vaše emoce. Přečetla jsem po dlouhých letech, vzpomínala jsem, stýská se mi. Už brzy ,Ostravo, na shledanou :-).
Přiznávám nečetla jsem všechny básně ve sbírce... (poezie jde mimo mě), ale ty které jsem přečetla si mi opravdu líbily. Jde z nich vyčíst tehdejší uvažování a nastavení společnosti. Určitě se ke sbírce chystám časem vrátit.
Básně asi nikdy nebudu hltat ve velkém, ale toto je jedna ze sbírek, kterým jde dobře porozumět a dobře se čtou. Některé básně odsud mám hodně ráda.
Na můj vkus dost pesimistická sbírka a velmi deprimující. Jakoby byl autor zklamán životem a neviděl sklenici zpola plnou. V budoucnu se k ní vrátím a zkusím se jednotlivým básním trochu více věnovat, zda nenajdu ještě jiný význam, než se na první pohled zdá.
Uf. Dodnes si vzpomínám na gymnaziální léta, kdy jsem Bezruče četla poprvé a byla unesená jeho naléhavostí. O více než dvacet let později jsem zjistila, že jsem už někde úplně jinde.
Sbírka by potřebovala výrazně proškrtat, když po třicáté čtete totéž, notně to leze krkem. Bezruč má velice omezený repertoár motivů, jeho nesnášenlivost má možná v jeho situaci opodstatnění, ale dnes mě jeho černobílé vidění (nejen) společnosti neskutečně dráždilo. K tomu ještě mnohdy těžkopádné verše, naprosto scestné odkazy na antiku, pozérství... Asi by Bezruč udělal líp, kdyby to svoje dílo pořád nepřepisoval a neupravoval. Sice jsem nepátrala po tom, jak vypadala první, časopisecká verze básní, ale přepracováváním se nejspíš vytratila velká část autentičnosti.
Kvůli skvostné Labutince a asi pěti lehce nadprůměrným básním jsem uvažovala o o něco vyšším hodnocení, ale na konci sbírky jsem na to byla až moc umrtvená.
(Docela by mě zajímalo, jak Bezručův jazyk pobírá někdo, kdo nepochází z jeho kraje.)
Poslední krůček ke splnění letošní Čtenářské výzvy. Ze svých školních let ve mně zůstaly stopy velice působivých básní, takže moje volba knihy z Ostravska byla jasná. Jen jsem si ji nechala na špatnou dobu. K vánočním svátkům se její melancholická, dramatická a místy silně depresivní nálada moc nehodila. Přesto se mi básně zdály ještě působivější, než jsem si je pamatovala. Nejspíš tomu napomohly roky navíc, mateřství, nasbírané životní zkušenosti. Ne všechny symboly mi byly jasné, občas jsem musela zapátrat po souvislostech v jiných zdrojích, ale o to to bylo zajímavější - hotové detektivní pátrání. Nebyla to tedy rozhodně kniha "na posezení" - musela jsem ji "užívat pěkně po kapkách", ale vůbec své volby nelituji.
Stejně jako ostatní jsem se dostala ke Slezským písním díky Čtenářské výzvě. Nutno však dodat, že to jsou opravdu písně slezské a ne ostravské.
Mám ale takový vnitřní boj. Já nejsem milovník poezie. Nejsem z těch co rádi hledají významy slov a tu již ustálenou větu: "co tím chce básník říci", jsem si u Slezských písní položila mnohokrát.
Na druhou stranu - ačkoliv Slezské písně nejsou můj šálek kávy - se mi nepozdává celkové hodnocení tady na databázi a 69% mi přijde prostě sakra málo. Z toho důvodu těch 5 hvězdiček dám.
Protože mám za to, že někdo, kdo poezii nemá rád, asi nikdy nedá super hodnocení knize, která vznikla před několika desítkami let. Je psaná tak trochu jiným jazykem, o problémech tehdejší doby. Málokterá báseň má hlavu a patu od začátku a vy se nemusíte pídit potom nitru.
Trochu nechápu tu zdejší kritiku, že jsou básně ponuré a negativní. Poezie vychází z autora a ono žít v tehdejší době nebyl žádný med.
Suma sumárům je to kniha, která není vůbec lehká. A pokud znáte jen Maryčku Magdonovu a díky Wimmerovi i pár vět Ostravy, tak nečekejte, že budou v podobném duchu i básně ostatní. Nebudou. Pokud si na poezii troufáte a rádi se zamýšlíte nad významem veršů, směle do toho. Pokud ale saháte po Slezských písní jen proto, že si chcete splnit čárku, tak bych doporučila najít nějakou jinou literaturu :)
Jsem ráda, že mne děti přivedli ke čtenářské výzvě. Sama od sebe bych jistě opět nevzala tuto básnickou sbírku Petra Bezruče do ruky. A přitom nás, starší generaci, provázela celou školní docházkou. Nejvíce mi v hlavě uvízla básně Ostrava
Znovu jsem si uvědomila, jak nás formuje i doba, ve které žijeme. Autor zprostředkovává ve své tvorbě své myšlenky, názory, které ve mě vyvolávaly tíseň. Moc naděje se ve sbírce opravdu nenajde. Četla jsem poezii, co se týká Ostravy, abych splnila poslední bod Čtenářské výzvy. Musím se přiznat, že se mě dotkla Maryčka Magdonova, protože si vzpomínám na krásný přednes jednoho spolužáka kdysi ve škole. A s básní Ostrava budu mít již navždy spojené vystoupení Jiřího Wimmra, i když netuším, jak by se s tím vyrovnával Petr Bezruč, že se u této básně smějeme, až nemůžeme dýchat.
Štítky knihy
Ostrava chudoba, bída Opava poezie česká poezie Slezská Ostrava
Autorovy další knížky
| 1951 |  Slezské písně |
| 1988 |  Maryčka Magdonova |
| 1952 | Stužkonoska modrá |
| 1954 | Domove líbezný |
| 1961 | Labutinka |
Je to nasraná severomoravská depka. Zhmotněná nenávist vůči vrchnosti. Sebelítost. Jsou tam ale i nádherné věci, láskyplné, jako Jen jedenkrát nebo Plumlov IV.
Jako kluk odtamtud mám za to, že díky práci komunistického režimu tahle knížka do jisté míry definovala něco, čemu říkám „ostravská povaha“. Světonázor lidí odtud jakoby vycházel z Bezruče, je to až děsivé a vlastně to vůbec nepovažuji za zdravé.