Slavné kriminální případy

Objevila jsem při uspořádávání knihovny - zaujaly mne dobové ilustrace, které jsou fakt hodně drsné - znázorňují mučení a popravy - chci si knihu přečíst, ale nevím, zda to zvládnu na jednou, asi budu číst po jednotlivých příbězích.

Překvapila mne ta krutost. Ale události jsou jen popisovány, nehledejte rafinovanost ani u autora a už vůbec ne u zločinců.

Obsahuje tyto příběhy:
- Případ nešťastného Jakuba Le Bruna
- Marie Markéta d Aubray, markýza de Brinvillier, proslulá travička
- Případ Markýzy de Gange
- Duch aneb odhalený podvod
- Urban Grandier a posedlé jeptišky loudunské
- Případ pana de Cinq-Mars, nejvyššího podkoního, a pana de Thou

Neznám původní vydání či vydání v jiných jazycích, takže nemám srovnání, co vše Pitaval napsal a proč autoři výboru zvolili zrovna tyto příběhy. Po knize jsem primárně nesáhla jako po beletrii, ale po zdroji informací o fungování francouzského justičního systému, nemluvě o informacích o markýze de Brinvilliers, kterou zatýkal - ó ano, ti co mne znají, už vědí, co přijde - policista Desgrais.

Nakonec se mi dostalo mnohem víc, než kolik jsem čekala, protože Pitaval kromě samotných slavných kauz obsahuje popis reálií tehdejší doby (například v případu Le Bruna popis domu paní de Mazel - s veškerou vnitřní dispozicí, popisem vnitřního vybavení místností i funkcí služebnictva) a trochu jiný náhled na některé z velkých osobností. Současně lze v knize nalézt i mnohá poučení a myšlenky, které by se hravě daly ukrást a trousit jako bonmoty. Do paměti se mi vrylo hlavně "Zpravidla ten, kdo dámu obléká od hlavy k patám, má velká práva," ale je jich tam mnohem víc ;-).


O samotném Pitavalovi jsem se z doslovu dr. Rausche moc nedozvěděla (chtěla bych vědět, jak to přesně bylo s tím únosem klientovy manželky z kláštera!), zato Doležalova studie O právu a právních institucích v době Pitavalových příběhů, na kterou se odkazuje i Jaromír Slušný ve svých dějinách policie, byla naprosto skvělá a nejraději bych JUDr. Doležala kontaktovala a položila mu nekonečný proud zvídavých dotazů.

Na knize oceňuji i poznámkový aparát, který už u současné literatury není samozřejmostí, a který neznalému čtenáři pomůže zorientovat se v osobnostech, událostech či místech, ale má mnoho co nabídnout i čtenáři znalému.

Co se týče samotných příběhů - Cinq-Mars mi do výboru moc nezapadal, zde bych viděla spíše hodnotu historickou, ale u ostatních jsem si vychutnala i právní stránku a Pitavalovu argumentaci (bohužel má nepříjemný zvyk hned v úvodu čtenáři překládat své závěry, jimiž prozradí pointu), a v neposlední řadě odkryla některé z inspiračních zdrojů Anne Golon při psaní Angeliky (Urban Grandier je naprosto jasný, ale třeba scéna s vraždou Markýzy de Gange silně čpěla atentátem na Angeliku v Louvru ;-)).

P.S.: Když se markýza de Brinvilliers od svého zpovědníka dozvěděla, že ji Desgrais bude doprovázet na popraviště, velmi se rozčílila. Jsouc pokárána, prohlásila: "Ať mi tedy Bůh dopřeje tu divnou vyhlídku." Ovšem v dopisem paní de Sévigné je uvedena "krásná vyhlídka"! Pitaval a paní de Sévigné nás proto s kamarádkou dovedly i k debatě na téma vzhledu pozadí policisty Desgraise. Zatím jsme nerozsekly, jestli měl divný či krásný zadek, ale já doufám, že to druhé :-).

Výbor z Pitavalova obsáhlého díla, byť se jedná o reprezentativní sbírku kriminálních deliktů své doby, by asi milovníci detektivek měli pominout. Nenarazí totiž ani na inteligentního vyšetřovatele, ani na zamotané záhady. Ba právě naopak, případy jsou předkládány velmi přehledně a líčeny zcela bez pochybností. O způsobu nalezení pravdy se většinou nedozvíme nic. Příběhy se často odehrávají v prostředí vyšší šlechty či bohatých měšťanů a jsou mnohdy velmi kruté. Jejich autor je zjevně zamýšlel především jako svého druhu mravní exemplum a možná i jako pomůcku pro mladší advokáty a soudce. Zábavného na tom čtení vlastně není mnoho, byť po knize mnozí čtenáři asi sáhnou právě jako po svého druhu oddechové literatuře. Celkový dojem: 70%