Skleník
Karel Václav Rais
Příběh se odehrává na Českomoravské vrchovině ve vesnici Běleč. Pojezdný Domomrázek se oženil s mladou Gustýnou, ale Gustýnu tamní smetánka nepřijme kladně. Paní starostová, paní doktorová i paní poštmistrová s paní Dařbujánovou ji nechtějí vzít mezi sebe. Hlavním důvodem je to, že Gustýna nemá v bytě skleník, prosklená skříň vzadu se zrcadlem, do které se dříve dával porcelán a ozdobné sklo. Gustýna to zpočátku ignoruje, ale když jdou jako novomanželé ze zdvořilosti na návštěvy, nechovají se k nim jako k rovnocenným. Jednají s nimi jako s podřadnými a dávají jim najevo, že kdo nemá skleník, k nim nepatří. Matka pojezdného dává synovi peníze, aby si skleník také pořídili, ale on hrdě odmítne a ještě jí vynadá, že až budou skleník chtít, tak si ho opatří. Gustýna tuhle nepřízeň snáší dosti špatně. Nakonec se rozhodne požádat otce, aby jí poslal peníze na skleník. Když přijde psaní od otce, Gustýna je šťastná. Svěří se služce, že skleník si kupovat nebudou, protože ve městě už vyšel z módy. Moderní je kredenc. A že tu si koupí místo skleníku. A tak se taky stane. Rychle se mezi smetánku donese, že si Gustýna pořídila kredenc a všichni je chtějí navštívit, aby se podívali. Paní doktorová ihned svému manželovi říká, že takový kus nábytku musí mít taky, a musí ho mít dříve než paní starostová. To samé povídá při odchodu i paní starostová. Celá vesnice se chce podívat na tento obdivuhodný nábytek. Od této doby je začne panstvo počítat mezi sebe.... celý text
Přidat komentář
Vynikající povídka! Vždycky si vzpomenu na mou prababičku (kterou jsem ovšem nezažil), ta výstavní skleník měla, a na mou babičku, která měla trojdílnou kredenc, a - světe div se - obé je stále ještě funkční!
Staré časy nám jsou dost často podávány jako ideální doba, kdy si byli lidé tak nějak bližší. Ale tento ideál má dost trhlin a tady je popsáno členění do "kastovního systému", závist a přetvářka. Je přítomná ale i světlá strana, mladí novomanželé, kteří nechtějí přijmout způsoby horních vrstev ... a pomůže jim v tom obyčejná/neobyčejná kredenc.
Vtipná a čtivá povídka, autor humornou formou kritizuje maloměšťáctví a závist mezi "honorací" malého města, podle ilustrací z mého vydání se předlohou zřejmě stala Sobotka. Aktuální v každé době.
Kniha o maloměšťáctví, o tom, jak může malicherné okolí škodit spokojenému páru. Kdo nemá skleník (zasklenou polici), není přijat mezi společenskou smetánku. Mladý pár si z ostatních lidí nechce nic dělat, ale společenský tlak je nepříjemný. Je otázka, kolik z tohoto díla je dnes aktuální, zda-li jsme se změnili, či ne.
Žádná tragédie to není, rozuzlení je vtipné.
Skleník mi doporučila i darovala babička, ale trvalo mi asi pět let, než jsem se odhodlala ke čtení, ale stálo to za to. (Není to žádná bezvýchodná tragédie jako Kalibův zločin.) Jako k odpočinkovému letnímu čtení se ke Skleníku jistě brzy vrátím.
3. kniha v krátké době, kde si nevím rady, jak se poprat s příběhem. Jak se lidi k sobě chovají v té době minulé.
Bohužel, když se nad tím ale člověk zamyslí; dnes jsme k sobě možná více upřímní (až to bolí) a pokrytečtí jiným způsobem než v těchto knihách popsáno jest.
♥
Nadčasové a pořád ještě aktuální. Mladá, slušná a nepříliš majetná žena se nastěhuje k novomanželovi. Místní drbny okukují její nábytek a výbavu . Podle toho ji společensky zařadí. Tohle znám osobně. Znám fifleny, které mají na sobě značkové hadry ale v hlavě slámu a ještě pokálenou a jsou oblétávané a jsou tu lidé, skromní, vzdělaní a ochotní pomoc a ti jsou přehlíženi. Protože to podstatné je očím neviditelné.
Neskutečně aktuální - klasická ukázka maloměšťáctví a opovržení v hlavní roli. A proč? Kvůli skříni. :-)
Moc pěkné! Aneb příběh o tom, co řeší lidé, kteří nemají skutečně starosti a co všechno se dokáže stát stredobodem jejích vesmíru- tady je to kus nábytku, ale můžem si dosadit téměř jakoukoliv 'malichernost'. Krásná satira, doporučuji :-)
Nenápadný příběh, který vtipně charakterizuje maloměstské prostředí. Televizní adaptace (http://www.csfd.cz/film/275786-sklenik/prehled/) je podobně zdařilá.
Knížečka na mě nedávno koukala v knihovně ještě po babičce - a musím říct, že ač jsem se vytrvale bránila jakýmkoli formám ženských románů, tuhle tu knížku jsem otevřela a přečetla hned na zemi u knihovny a fakt byla moc milá - taková nečekaná návštěva, na kterou rádi vzpomínáme.
Hezky napsaná povídka o tom, jací lidé dokážou být docela zlí kvůli malichernostem. A lidé takoví byli, jsou a budou, bohužel. Snobství, pýcha, závist, zloba, pomlouvačství, tyto vlastnosti se ale nejvíc projevují na malém městě, a to dodnes, mám ten dojem. Ve velkém městě si lidé ostatních ani moc nevšímají a na vesnici bývají lidé prostší, více k sobě přátelští.
Tak takoví jsme byli! Nebo snad stále jsme?
Rais snad nejlépe z českých spisovatelů dokáže věrně postihnout realitu života českého venkovského lidu konce 19. století. Přestože si v povídce Skleník bez servítek bere na paškál celou škálu směšných vlastností maloměstských obyvatel, je z povídky cítit, že je měl skutečně rád.
Tuto relativně hutně napsanou povídku doporučuji i čtenářům, kteří zrovna neholdují klasice, ale mají rádi humor a satiru.
Oddechová kniha, která hezky vykresluje maloměšťáckou společnost, závist, předsudky a hodnocení lidí dle výše majetku a postavení. Paní pojezdná se s s touto společností vyrovnala se ctí.
Mladý pan pojezdný si přivede do městečka svou novomanželku. Zdánlivě nic nestojí v cestě jejich štěstí, ovšem v městečku se začne proslýchat, že mladá dvojice nemá skleník. Nebyl to jen kus nábytku, ale znamení vážnosti a bohatství. Manželé napřed nechápou, co je jim bráno za zlé a pak z principu odmítají řešit tak malicherný problém. Jenže, není skleník, nejsou společenské styky
Štítky knihy
povídky zfilmováno maloměšťáctví české povídky
Autorovy další knížky
| 1972 |  Cestička k domovu: výbor povídek a básní |
| 2010 |  Kalibův zločin |
| 1974 | Z křišťálové studánky |
| 1965 | Zapadlí vlastenci |
| 1961 | Výminkáři |
Četla jsem kdysi u babičky a pamatovala jsem si knedlíky s hrušicemi, mňam. A když jsem tenhle malinký skvost našla v Knihách do vlaku, byla hned moje. Budu muset najít nějakou na výměnu.