Skláři

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Karel Klostermann je od nepaměti znám jako spisovatel Šumavy, která tvoří pevný rámec většiny jeho děl. Ve Sklářích (1897) jde však o mnohem víc. Osobní dramata dvou rodin, které spojuje sklářská profese, vykreslují nejen tvrdý život na staré Šumavě, ale i mnohé skutečné příběhy a postavy ze spisovatelovy rodiny. Středobodem děje je dnes již zaniklá obec, Hůrka u Prášil (Jezerné), avšak témata, která autor nastoluje, obdivuhodně rezonují právě s dnešní dobou. Tato kniha vás zavede do zadumaných šumavských hvozdů, kde můžete v klidu a tichu přemítat o osudu, vině, cti, smyslu lidského snažení, nestálosti úspěchu i pomíjivosti života....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/433677/big_sklari-Sp7-433677.jpg 456
Nahrávám...

Komentáře (20)

Kniha Skláři

escritor
16. července

Nejnovejší vydání triptychu od Spolku Klostrmana - spisovatele Šumavy jsem četl pozpátku, takže Skláře až nakonec a kniha ve mně nechala největší dojem. Popis osudů rodin, jejich charakterů, chyb, které učinili a ovlivnili tím další generace, nebo se dokonce sami utrápili žalem....síla. Nicméně v knize je zase dost moralních, nebo spíš životních poučení. V době kdy řeším rodinné osudy a vyrovnání se s dědictvím v širokém smyslu slova, mi tahle kniha pomohla ještě lépe pochopit a být více shovívavý k těm, co si svůj život prožili a už ho nenapraví. A mám takové přání, aby jak v současnosti, tak i po mnoha generacích, ke mně byli shovívaví i druzí

YangJie
16. dubna

Karel Klostermann. Opět geniální vypravěč staré Šumavy. Brilantní znalec prostředí, ale i lidských povah a hnutí. Znova a znova mne fascinuje, jak neuvěřitelně čtivá jsou jeho díla po více jak sto letech.


lapagerie
09.11.2021

Skláři se čtou sami, i když oproti jiným Klostermannovým dílům mě tak nezaujali. Možná to bylo tím, že kniha nemá jednu hlavní postavu, věnuje se spíš jednotlivým rodinám. Ale stojí za přečtení, protože podvodníci, manipulátoři i prchlivci se vyskytují pořád. A i dnes si snadno lze zničit život. Stejně jako před sto a více lety. Svět se vlastně moc nemění.

Kate72
22.05.2021

Musím říci, že kniha V ráji šumavském se mi líbila o poznání více. Skláři mě obsahově vůbec neoslovili, ke konci jsem se musela přemáhat abych knihu vůbec dočetla.

soukroma
21.03.2021

(+ SPOILER) Uf, to ale bylo drama nebývalých rozměrů: všechny špatné lidské vlastnosti vyšly na povrch, spikly se a zahubily nakonec celé prosperující podnikání majitelů šumavských hutí, a ne jedněch. Hodný pan hrabě, uprchlík z napoleonské Francie, si tady našel manželku a založil prosperující podnik na hranici s Bavorskem. Jenže od chvíle, kdy jeho čtyři děti dospívaly, začaly problémy. Dcery si našly nevhodné manžely, volnost ve výběru se hrubě nevyplatila celé rodině, netrpěly jen ony. A pak stačil už jen "věrný" rodinný přítel, který jako cizopasník kul dlouhé desítky let podlé plány, a ty dokonaly zbytek. Obsahově dost hrozné čtení, zejména s přihlédnutím k tomu, že leccos bylo autobiografické.
Napsáno na sklonku 19. století, o době o pár desítek let dříve, zcela jiné poměry politické, vojenské, podnikatelské, mezinárodní, ale lidská nátura se nemění ani za mák.

"Prchlivec, byť srdce dobrého, ve hněvu svém zasazuje rány, které zůstavují palčivé jizvy; prchlivec se vemlouvá do svého hněvu a hněv jeho stává se čím dále trvalejší; zdá se, že cítě vinu svou, přenáší trpkost myšlenek svých na svou oběť, zvláště je-li mu stále na očích; hledá omluvu a nalézá ji, řka sobě, že oběť jeho je vinna vším." (s. 148/9)

Po šumavských krásách ani památky - pár popisů přírody spíš melancholických až temných, rozhodně nepříjemných a sekundujících pesimistickému ději.
A k tomu ještě ohavné (nesporně velmi moderní) ilustrace v posledním vydání (2020), jinak s přiměřeně upraveným jazykem (a bez překlepů).

IvikaS
16.01.2021

Dobře se čte na to jak je ta kniha stará.

ZaS
15.11.2020

Zpočátku velmi zajímavá sága o sklářských rodech na Šumavě se v polovině 'láme'. Děj začíná být rozvláčný a současně předvidatelný, takže po prvotním nadšení jsem knihu dočítal už jen z povinnosti. I přesto však stojí za přečtení už pro svou historickou hodnotu.

Apo73
08.10.2020

Klosterman je svéráz. V tom nejlepším smyslu slova. Jeho popisy šumavské přírody mohou možná někoho nudit, ale ono je to napsané s takovou láskou, že mě to vždycky nějakým způsobem strhne. Ono se v té jeho přírodě totiž stále něco děje, nějaké drama, a to jak mikrodramata tak samozřejmě velké bouře, vánice apod. Právem lze v tom romantizujícím popisu spatřovat jeho sílu - v tomto je Klosterman skutečně šumavský bard.
To by mohl mít společné s Jiráskem, ale nemá. Jiráska zajímá jedinec jako součást společnosti, nadto v nějaké epoše. Klostermana zajímá Šumava a jako hlavní téma: změna. Vývoj. Přeměna. Proměna. V této knize se osudově spojují dva sklářské rody, které jsou velmi rozdílné, a oba v nějakou chvíli bojují jak PRO změnu tako PROTI změně. Takže je to dramatický kus se špetkou naivismu a velkým nánosem romantismu, je to trochu učitelské, ale odzbrojující.
Když jsem před časem četl trilogii T. Gulbransena Věčně zpívají lesy o životě na norské vesnici na konci 18. a na začátku 19. století, říkal jsem si, že je to takový norský Klosterman. A teď, po Sklářích, konstatuji, že je to skutečně stejný typus, ALE - Klosterman byl o 50 let dřív! Takže buď je to zpozdilost norské literatury ve vývoji od romantismu k realismu a nebo prostě Klosterman svým svérázem předběhl dobu. (Mimochodem: komu se Klosterman líbí, nechť si určitě přečte právě zmiňovanou trilogii.)
Skláři jsou čistý příběh, plný zvratů a nepředpokládaných situací. Jsou o boji o přežití, o cti, o morálce, o sklářském řemesle a samozřejmě o lásce a kráse i krutosti tamní přírody. Je to staromilské čtení, ale potěší ducha. Všem doporučuji.
P.S. Četl jsem vydání z roku 2020. To je bohužel děsné. Má krásné ilustrace, krásnou obálku, je to čisté, vzdušné - ale vnitřek je zalomen naprosto strašně - strašně velké zrcadlo, od kraje do kraje, nehodící se typ písma, hustota řádků, děs. Navíc je to první díl nové klostermanovské edice, nemůžete někdo tomu nakladatelství, klostermanovskému spolku říct, že to vydávají krásně, s láskou, ale hrozně?

1