Šílenství
Mário de Sá-Carneiro
Soubor fantaskně laděných povídek, v nichž se stírají rozdíly mezi fyzickou a duševní realitou. Autor se v nich táže po otázce hranice mezi zdravým rozumem a šílenstvím. Doslov „Prózy banality a nadreálna“ napsala Pavla Lidmilová.
Přidat komentář
Velmi zvláštní povídky. U první mě při dočítání chytla i husí kůže. Všechny byly skvostné, ač ta poslední byla za mne nejslabší. Děj jsem moc nechápala a přišlo mi že se tam točí dokola ty samý věty.
Krátké povídky o záhadami opředených úmrtích, očima přímých svědků pozvolného přesunu dekadentní, vlastní imaginací a smysly excitované psyché obětí, za sebezáchovné hranice "normálnosti". Jednoduchou a přístupnou formou, ale atmosféra postupného propadu do pomezí reality a úzkostného přeludu, stejně jako popisy přecitlivělých, často konvenčního života neschopných stavů umělecky senzitivní duše, jsou sugestivní.
❝Jsem klidný – nemám přání ani nadějí. Budoucnost mi starosti nedělá. A když znovu přehlížím svou minulost, zdá se mi, že patřila komusi jinému. Dosud trvám, ale pro sebe už nejsem. A do té skutečné smrti mi nezbývá než sledovat, jak před mou tváří míjí čas... Ta skutečná smrt – je jen hlubší spánek...❞
– Lúciova zpověď
Šílenství je kniha, jejíž povídky nahlodávají mysl a probouzejí úzkost v její čisté podobě. Psány jsou velmi čtivou formou, vždy jde o až téměř jednoduchý mystický příběh, který se rozuzlí až na úplném konci. Nejzajímavější jsou asi postavy - vždy naprosto psychicky choré a zahalené tajemstvím a především depresivní úvahy, které vám pomohou nahlédnout hlouběji do autorovy duše a pochopit, proč si vzal život již ve svých pětadvaceti letech.
"Jsem zlatá dýka, jejíž čepel se ztupila.
Má duše je štíhlá – jen se vymrštit. Jen mé tělo je těžké. Duše mi vězí v síni.
Tváří v tvář strachu nejsem zbabělec. Zbabělý jsem jen vůči sobě. Ach! Kdybych tak byl krásný…
Sám se stydím, jak velký si připadám.
Jsem tak velký, že svá tajemství mohu svěřit jen sobě.
Nikdy jsem necítil obavy. Vždycky jsem cítil chlad."
"Ve skutečnosti totiž čas už nemá žádnou moc nad těmi, kdo prožili okamžik, v němž se soustředil celý jejich život. Nic už nás nezabolí, dosáhlo-li naše utrpení nejvyššího stupně. Nic už nás nerozechvěje, otřáslo-li námi nejvyšší vzrušení. Tento vrcholný moment ovšem pocítí málokdo. Kdo jej jednou prožil, je pak buď zaživa mrtev jako já, nebo – pouze – hluboce rozčarován a nezřídka končí sebevraždou."
Štítky knihy
portugalská literatura výbor z díla fantastické povídky
Šílenství
čistá schyzofrénia, Sá-Carneiro nám však prekrásnym moderným jazykom priblížil svoj vnútorný svet.