Sestry
Kamila Hladká
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468408/bmid_sestry-Wur-468408.png
4
236
78
Jsou tady již po staletí, v dějinách mnohokrát prokázaly velkou kuráž, stojí na nejnižším žebříčku církevní hierarchie, ale často vykonávají nejtěžší práci. Pečují o nemocné, pracují v nápravných zařízeních, sociálních službách a ve školách, pomáhají lidem na misiích, můžeme je označit za zakladatelky hospicové péče. Starají se o druhé bez ohledu na jejich víru, bohatství nebo jakoukoliv jinou příslušnost. Často jsou vázány mlčenlivostí. Žijí v ústraní. To, co někdo chápe jako svázanost, může jinému přinášet svobodu. Snad i z toho důvodu v dávné minulosti přicházely do řádu, aby získaly i vzdělání a nebyly jen hospodyněmi. Svou jinakost nikomu nenutí, nesou ji směle. Dneska jich u nás můžeme potkat už jen kolem tisíce. Málokdo nějakou osobně zná, vzbuzují v nás respekt a snad i strach. Jaké je to nemít muže a dítě? Je jejich víra pevná, nebo o ni musí stále bojovat? Odkud rostou kořeny západní vzdělanosti a tradice? Lze zpřetrhat neblahé dědictví komunismu? Je možné vnitřní svobodu svázat a uzavřít do cely? Mají z něčeho strach? Je důležitější krása, nebo služba? Lze porozumět bez naslouchání? Co si myslí o společnosti včera, dnes a zítra? A jedí o půlnoci čokoládu? Báli byste se zeptat? Autorizované rozhovory se čtyřmi generacemi řeholních sester sledují každodenní život těchto žen v dobách komunistického Československa i v současnosti a přinášejí autentický vhled do jejich tichých, avšak výjimečných osudů. Kniha vychází s doslovem Vojtěcha Vlčka, historika zabývajícího se pronásledováním katolické církve v Československu. Je doplněna dobovými materiály a fotografiemi Jana Cágy, držitele mnoha ocenění a několika Czech Press Photo.... celý text
Přidat komentář
Srovnám-li „vdovy“ a „sestry“, pak musím uznat, že jazykově je druhá kniha vyzrálejší, „učesanější“. Vím, že cílem autorky je zachovat autenticitu rozhovorů, ale jistá „knižní“ úprava obsahu určitě prospěla.
Skvělé na této knize je, že je napsána „obyčejně“, bez církevních dogmat. Může tedy přinést mnoho zajímavého, či dokonce podnětného, všem čtenářům bez rozdílu věku i (bez)vyznání. Mimochodem, nejmladší zpovídané řeholnici bylo 29 let.
Už teď se těším na Hladké třetí knihu.
Velmi čtivou formou zpracovány rozhovory s různými řeholními sestrami. Pro čtenáře se tak nabízí možnost nahlédnout "pod pokličku" řeholního života. Doporučuji.
Zajímavá kniha. Splnila všechna má očekávání. Zajímalo mě kdy dochází ke zlomu a rozhodnutí "ano, chci být sestrou / ano, vzdám se rodiny, dětí, partnerství / ano, podřídím se řádu, protože mě to naplňuje". Chtěla jsem vědět, jak reaguje rodina, když se dozví, že od své dcery nebude mít nikdy vnoučata. Jaké měly tyto ženy dětství, mládí, rodinné zázemí, co bylo "špatně" na tom všem, že se vzdaly myšlenky na založení vlastní rodiny. Čekala jsem zhrzené příběhy a bylo tomu přesně naopak. Moudrost, radost, pokora, lidskost. Kniha se dobře četla, byla napsána civilně, nejedná se o žádné křesťanské pojednání o životě "za zdmi". Žádné senzační odhalení. Jen prosté příběhy žen, které se rozhodly žít život jinak, protože tento životní řád jim dává smysl. Oceňuji, že kniha nestraní, neshazuje, neadoruje, prostě jen podává svědectví o tom, jak se tyhle neobyčejně obyčejné ženy cítí a jak se jim žije. Jsem ráda, že jsem se k této knize náhodou dostala.
Pro mě neznámé téma, o životech řeholních sester jsem nevěděla téměř nic. Zaujaly mě motivace jednotlivých žen k výběru této životní cesty a jejich životní osudy. Kniha je čtivá, pobídla mě k přečtení dalších knih o řeholnicích a jednotlivých řádech.
Zajímavá kniha, ať už šlo o generaci starších sester, která zápolila s komunistickým režimem nebo generace dnešních čtyřicátnic, která ve mně vyvolávala otázku, co je vedlo k tomu stát se řeholnicí. Ačkoliv ani po přečtení nejsem schopna jejich důvody k tomuto kroku pochopit, mají můj obdiv a úctu.
Zajímavé vhledy do osobností řádových sester různých věkových kategorií. O jejich motivacích, rodinném zázemí, zálibách. Hodně se lze dozvědět o perzekucích řádů a těžkém údělu sester v 50.letech.
Nejde o náboženskou knihu. Jedná se o vyprávění sester. Jazyk jednodušší, ale čtivý.
Milé čtení. Pohlazení po duši. Příběhy žen, které se zasvětily bohu. Kniha ve mě pořád rezonuje. Každý příběh mě nutí k přemýšlení nad věcmi mezi nebem a zemí, nad tím uvědomit si okamžik, který prožíváme a hlavně na vztahy mezi lidmi. Nad tím, kam se posunula a posunuje naše společnost, která je konzumně zaměřena. Obdivuji tyto ženy, za jejich skromnost, za pomoc bližním a za to, že se dokázaly svěřit se svým příběhem a osvětlily běžný život řeholnic a jejich poslání.
Autorka i sestry se ke knize postavily čelem. Prostředí řehole znám z osobní zkušenosti v devadesátých letech, proto oceňuji upřímnost zpovídaných. Srdcovky jsou pro mne františkánky, vždycky nejblíže prostému, všednímu životu, bez pozlátka a okázalosti, takže sestřička od Opavských se mi líbila nejvíce. Trošku závisti v dobrém v tom je.
I když mám stále spoustu otázek a svět řeholních sester a bratrů je pro mě stále obestřen spoustou záhad, na které mi tato kniha nedokáže odpověď, jsem naprosto spokojená. Děkuji autorce i sestřičkám za odvahu a hlavně za práci kterou konají.
Těším se na další podobné knihy!
Moc se mi líbily Hornické vdovy - kniha plná života (i když hodně o smrti), lásky, naděje i smíření. Sestry jsou evidentně napsány také s velkou láskou a péčí, ale kniha mi připadá ploší a nudnější. Měla jsem pocit, že jen tak klouže po porvchu, ale skutečně hlubokých témat se nedotýká. Daleko víc se mi líbila kniha s podobnou tématikou Angelika Pintířová (Padá mi to z nebe).
Pět žen, pět generací, pět výpovědí, pět osobních příběhů, které nás zavedou do prostředí pro mnohé z nás nadmíru fascinujícího, opředeného spoustou pověr, domněnek, teorií.
Autorka nechává sestry vyprávět - z jaké rodiny asi tak vzejde řádová sestra? Musí její okolí věřit nebo je to naopak naškodu? A je to s klášterem stejné jako s peklem: co schvátí to už nevydá? Jak vlastně takový život řádové sestry vypadá? Kde žije? A s kým? A co vlastně celé dny dělá?
Co člověka žijícího v nuceně ateizované české společnosti dvacátého století - a ještě podivněji jednadvacátého století - přiměje vzdát se všeho, co mu je nabízeno a odejít žít život, který působí v porovnání s životy mnohých z nás o poznání prostěji a zároveň vlastně o tolik naplněněji.
Mrazivá svědectví o chování komunistické strany bohužel, jak už to tak u tohoto tématu bývá, nejspíš k uším těch, kteří by je měli slyšet nejhlasitěji (a denně a pětkrát - minimálně) nedolehnou.
Je jen logické, že autorka nemohla nebo možná ani nechtěla zabíhat do kontroverznějších, případně vysloveně kontroverzních témat. Výsledkem je milá, zajímavý a po srsti hladící kniha doplněná krásnými fotografiemi.
Vždy když jsem potkal jeptišku tak jsem tak pokukoval a přemýšlel co dělá a jak asi žije.Kniha mi velmi zajímavým způsobem odpověděla.Příběhy žen které se vydaly touto cestou jsou velmi dobře napsané,fotky ještě více dokreslují jejich život.A den po přečtení jsem v obchodě potkal dvě sestry.Kupovaly melouna a ovoce ,byly veselé a já díky knize o nich už věděl.
Pro mě netradiční čtenářské téma, ale chtěla jsem se dozvědět více o této osobní volbě osudu a způsobu života. A také - mojí babičku jako sirotka vychovávaly jeptišky v klášteře a bohužel se ji už na dětství nezeptám, možná proto výběr knihy.
Příběhy jednotlivých sester jsou zajímavě popsané (vyprávěny v ich-formě) a trochu vedou k pocitu obecnosti a opakovaného. Chybělo mi pár přímých otázek, detailnější rozhovory, věřím, že každá část jejich života by mohla být rozepsána minimálně na delší kapitolu, ale chápu, že je těžké se takto veřejně vyzpovídat. S ohledem na to je to dobrá práce.
Tato kniha není o náboženství, je o životních příbězích, historii, o způsobu života pro mě jen těžko představitelného a svým způsobem obdivuhodného. Fotky jsou výborné dokreslení jednotlivých osudů a konkrétních tváří.
Doslov K. Hladké je velmi pěkný a klidně mohl být použitý jako předmluva k uvedení knihy.
Tohle je tak krásná a důležitá kniha…a já si moc přeju, aby se jí dařilo v boji s předsudky.
Ono totiž nejsnazší, co může každý z nás udělat, je zavrhnout ji na základě vnějšího obalu či tématu.
Myslíte si, že je to kniha s ryze náboženskou tematikou? Nebo že budou sestry agitovat za svou pravdu? Odpověď dokonale vystihují tato slova autorky v závěru:
“Nikdy mě žádná nelustrovala a nezeptala se, zda-li jsem věřící.”
Zaznamenané příběhy přináší svědectví o životě řeholních sester napříč různými řády a několika generacemi, z nichž se opravdu mnohé dozvíte a budete překvapeni, jak inteligentní a osobité ženy dokáže hábit ukrývat.
Kamila Hladká vydala (opět) nádhernou knihu. Takovou, od které nečekáte, že vás rozseká, ale na konci vám (zase) tečou slzy a cítíte cosi jako radost, klid a smíření.
Kniha se mi líbila. Zajímavé téma, téměř dokonalá čeština, příjemně seřazené osudy řeholnic. Klidně se i přiznám, že jsem knihu zařadila do fondu knihovny právě z důvodu osobního zaujetí.
Ovšem mám-li srovnat přínos této knihy oproti jiným ostatním - nepřipadám si zas až tak obohacena, proto jen tři hvězdičky. Prostě zajímavá kniha, ale žádné veledílo.
Hornické vdovy byly výborné, ale Sestry jsou ještě lepší. Originální téma, kterému se nikdo v této podobě zatím nevěnoval, zpracované s obdivuhodnou profesionalitou a přitom lidsky, upřímně a s osobním zaujetím. K církevnímu prostředí nemám nijak blízko, spíš naopak, ale o to víc mě výpovědi jednotlivých sester vtáhly. Vůbec mi nepřipadá, že by příběhy těch mladších byly "banální". Jsou jen zcela přirozeně jiné, tak jako je dnes jiná doba než před padesáti či sedmdesáti lety. Právě pestrost osudů je tím, co oproti Vdovám ještě víc vyniká. Co mají sestry společné, je pokora, úcta k druhému člověku, ale třeba také smysl pro humor. V každém případě mi Sestry zprostředkovaly úplně nový pohled na řeholní svět.
Sestry od Kamily Hladké přinášejí přesně to, co slibuje záložka a anotace knihy. Příběhy řeholních sester a jejich vzpomínky. Nejvíc mne oslovily první dva příběhy – tedy příběhy nejstarších sester. Čím mladší sestra vyprávěla, tím méně mi to přišlo zajímavé. Protože například u té nejmladší řeholnice je její příběh vlastně dost banální. Když to člověk porovná s předchozí knihou Hornické vdovy, je vidět rozdíl. Tam jste v každém příběhu našli pohnutí, tady ne.
Sestry jsou i navzdory této poznámce stále extrémně zajímavá kniha, která pomáhá nahlédnout do světa, který je nám většinou ukrytý.
Hodnocení: 80%
Štítky knihy
životopisy, biografie rozhovory paměti, memoáry řeholnice, řádové sestry křesťanství a společnost
Velmi obohacující čtení. Na základě výpovědí jednotlivých sester musím změnit své vnímání "jeptišek". Jsou to velmi různorodé ženy, stejně jako jejich pohnutky pro vstup do kláštera. Jejich život vůbec nemusí být jen zasvěcen bohu a péči o nemocné či potřebné. Mnohé z nich si prošly velmi těžkým obdobím a přesto víru neztratily. Obdivuhodné.