Sběratel
John Fowles
https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/59818/bmid_sberatel-q7b-59818.jpg
4
889
162
Hlavním hrdinou, osobitého a experimentálními prvky nabitého „psychothrilleru“ z roku 1963, je psychopatický sběratel motýlů Frederick Clegg, jenž hříčkou náhody získá nemalý obnos, díky tomu si zakoupí nový dům, kam unese a kde vězní krásnou a nadanou studentku malířství Mirandu Greyovou – nechci jí ublížit, chce ji jen vlastnit. Struktura této Fowlesovy prózy je vybudována na střídání dvou působivých vnitřních monologů a především Mirandino vyprávění, jež je pro celou knihu ústřední, vyjevuje děs a absurditu celé situace – stále jasněji se totiž ukazuje, že není vůbec jisté, kdo je zde vězeň a kdo věznitel. Klinicky přesná studie chování člověka a výstavba románu s paralelou k Shakespearově Bouři fascinuje nejen svou bizarní zvráceností, ale i jako alegorie dobra a zla nebo studie niterných muk a vnitřního pekla vychýlené obsese, sublimované do hrozivých a pro okolí nebezpečných libůstek.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 1988 , OdeonOriginální název:
The Collector , 1963
více info...
Přidat komentář
"Četla" jsem jako audioknihu v podání J. Plesla a L. Pernetové. Opravdu mimořádně zdařilé zpracování, úžasný výkon obou herců. A příběh sám o sobě skvěle napsaný, do poslední kapitoly jsem netušila, jak to dopadne. Zajímavé, napínavé, mrazivé...
Za mě skvěle zpracované téma. U knihy jsem se ani chvíli nenudila a trnula jsem stránku po stránce. Mirandy mi bylo líto a vlastně i Fredericka. Za mě doporučuju. A to nejsem na psychothrillery. Klobouk dolů.
Z knihy mám takové rozporuplné pocity. Četla jsem na ni velice pozitivní ohlasy, čekala, že to bude něco šíleného, děsivého, něco, z čeho ani nebudu spát... Ale nakonec to pro mě bylo jen téma, které už jsem viděla xkrát zfilmované nebo o něm četla xkrát v knihách. Na druhou stranu bych měla vzít ale v potaz to, že autor napsal knihu v roce 1963 (snad se nepletu), takže v té době to asi musela být naprostá novinka a příběh musel budit u čtenářů zděšení. V dnešní době už se bohužel dějí takové šílenosti (nebo se o nich možná spíš více mluví), že dnešního čtenáře příběh jen těžko vyděsí.
Na Sběratele jsem slyšela samé chvály. Strašně jsem se těšila. Říkala jsem si, že to určitě bude další kus, který budu shánět po antikvariátech, aby mi obohatil knihovnu. Ale nakonec nic shánět nebudu.
Bavilo mě akorát Fredovo vyprávění, za to bych dala pět hvězd. U Mirandy jsem nějaké pasáže musela přeskočit (což jsem nikdy neudělala). Proto je hodnocení průměrné.
Pribeh muze, ktery vyhral vetsi financni obnos, cehoz zvracenym zpusobem vyuzil. Vyborna psychologie postav. Hlavni hrdina, slaboch, nehodla akceptovat skutecne lidske vztahy. Velmi zajimavy az mrazivy pribeh.
Jedna z nejodpornějších knih, co jsem kdy četla. :-) Geniálně napsáno jak z pohledu omezeného muže, tak z pohledu inteligentní slečny. Doporučuji.
Na knihu jsem narazila náhodou. Na knihu mě vlastně přivedla kamarádka, která čte Skrytá těla a ptala se mě, jestli neznám něco dalšího podobného, co by si mohla v rámci žánru přečíst. Nu, Sběratel pro ni asi nebude úplně to pravé :)
Za sebe ale musím říct, že jsem začátek hltala tak, že když se blížil konec ukázky, už jsem kupovala celý e-book, přestože jsem si přísahala, že tenhle měsíc už za knihy utrácet nebudu ani korunu.
Překvapila mě jakási nadčasovost knihy. Přestože podle různých náznaků typických pro tu dobu víme, že se děj neodehrává v současnosti, nebylo by tak těžké představit si, že by mohl. Já na to osobně po celou dobu zapomínala, což hraje autorovi jen do karet, protože zrovna období, v němž knihu psal, mi v literatuře příliš sympatické nebývá.
Ale k příběhu. Frederickovo vyprávění mě pohltilo. Jeho šílené, a přesto tak sofistikované chování. Je zde krásně popsaná slepota "lásky". Jak si člověk (a ani to nemusí být deviant) vysní celý život s tím, do koho se zakoukal, a pak přijde tvrdé seznámení se skutečnou náturou platonicky vysněného partnera. Ke konci Fredovy části jsem začínala být mírně nervózní, protože se všechno příliš rychle chýlilo k závěru, a to jsem byla ani ne v polovině knihy. Pak jsem pochopila proč.
Deníková část Mirandy Greyové má v knize své opodstatnění. Vysvětluje mnohé, co nám pohled Freda zprostředkovat nemohl. Dokonale popisuje pozvolný rozklad dívčiny psychiky. Jenže... bylo to zkrátka po tom useknutém konci Frederickova vyprávění úmorně zdlouhavé, číst o všem, co už víme z prvního pohledu, ačkoliv nyní očima oběti, v okamžiku, kdy už potřebujeme vědět, jak to dopadlo. Možná by nebylo na škodu pasáže z pohledu Frederika a Mirandy promyšleně prokládat mezi sebou.
Sběratele celkově hodnotím jako nadprůměr. Může ho číst ten, kdo hledá kvalitní thriller, i ten, kdo chce hledat mezi řádky různé náznaky, popřemýšlet si. Konec příběhu byl nakonec takový, jak jsem odhadovala. Což ale neubírá nic na mém kladném hodnocení. Jiný závěr asi ani mít tato kniha nemohla.
Nadprůměrná kniha ve všech ohledech. Téma již mnohokrát zpracované, ale tentokrát pojaté jiným způsobem. Nejprve sledujeme únosce, který mi zpočátku, musím přiznat, přišel celkem sympatický, takový osudem zlomený chudák, který pouze touží po lásce a pochopení. Poslední část knihy z něj však udělá naprosto bezcitnou bestii. Druhá část knihy patří úvahám a pocitům oběti, která si píše po dobu věznění svůj tajný deník. Někoho možná odradí hodně filozofické a naivní uvažování Mirandy, mě naopak přijde docela reálné za dané situace. Jak to bylo vlastně doopravdy? Každý z aktérů na události nazírá po svém. Konec tragický a otevřený.
Mrazivý příběh o psychopatickém Cleggovi s touhou vlastnit objekt své touhy.
Je vyprávěn nejprve z pohledu věznitele, pozastaven vyprávěním téhož, avšak z pohledu vězněné, a následně dokončen výpovědí věznitele.
Mirandina část (psána deníkovou formou) mi přišla zdlouhavá, proto strhávám hvězdičku. Byl jsem totiž příliš v napětí, jak to celé dopadne a některé myšlenkové pochody dvacetileté studentky jsem nechápal.
Závěr mě rozsekal a jistě na knihu nezapomenu, avšak v knihovně něco tak temného a bezvýchodného mít nechci.
Snažilo se to být umělecké, hluboké a filozofické, ale mě to bohužel nepřesvědčilo. Nejlepší je 3. část, čili těch posledních asi 25 stran, ale prokousávat se kvůli tomu těmi předchozími 250? Konec nijak překvapující (upřímně, čekal to někdo jinak?)
Formálně se mi líbila kombinace vyprávění a deníkového záznamu a s tím i náhled na stejnou situaci z pohledu dvou různých aktérů (my lidé zkrátka NEROZUMÍME tomu, co druhý cítí, jak anebo co se nám snaží říct).
Hlavní hrdina na mě působil jako pan Stevens, co si odskočil ze Soumraku dne, páč se nám zabouchnul. Mirandiny pasáže pak typické mladické plácání jednoho přes druhé, vsuvky s malířem spíše nudily, ale chápu, co měla taky v tom sklepě dělat jinýho, než vracet se ke vzpomínkám? Celé to bylo spíše o jednom velkém nedorozumění/nepochopení svých vzájemných tužeb a přání.
Pro mě zklamání, čekala jsem psychologický THRILLER, ale dostala spíše psychologicko-existenciální román s thrillerovými prvky.
Námět zajímavý, ale celkový dojem bohužel průměrný. Části z pohledu únosce jsou výborné, strhující, velmi čtivé. Část z pohledu oběti je příšerně rozvleklá, zdlouhavá.
Výborne rozbehnutý dej so zaujímavou psychológiou postáv a veľmi špecifickým vzťahom únoscu a obete. Od polovice knihy, keď sa pozeráme na príbeh z pohľadu unesenej, však úroveň výrazne klesá.
Zvolená forma, pozerať sa postupne na dianie z oboch pohľadov, je pre mňa veľmi zaujímavá a otvára obrovský potenciál, to by však ten druhý pohľad musel priniesť nejakú pridanú hodnotu. Zápisky unesenej neodhaľujú reálne nič nové, ničím neprekvapia a jej životné spomienky považujem za irelevantnú nudu. Škoda...
* Čitateľská výzva 2018 - kniha, která byla zmíněna v jiné knize
"Já vím, co pro něj jsem. Motýl, kterého chtěl vždy chytit"
To je tak, když slepě milujete a slepě věříte, jste strnulý magor, tyran bez vlastního rozumu, pokřivenej zabedněnec, který v normální společností nemá šanci a ublížená oběť svého nekontrolovatelného sebeklamu, která se vám snaží ve všem vyhovět a dá vám vše na světě, kromě toho, co potřebujete nejvíce. S dlouhodobou osamělostí se těžko bojuje, začnete se dvořit, když jste neustále odmítán můžete se začít izolovat od společností být skeptický vůči všemu a všem, probouzíte v sobě zášť a paranou a začnete fantazírovat. Clegg neměl v životě moc štěstí (Miranda už vůbec ne), za něco si mohl sám, za něco ne, nefunguje zde jako typickej nemilosrdnej záporák, naopak je to člověk, který se snaží být ohleduplný a pozorný, ovšem nikdy by se nesmířil s tím, že by nebyla jeho (lépe řečeno, že by byla někoho jiného) a i když je vztah jednostranný a nemá šanci na úspěch on se jej nikdy nevzdá, já osobně jsem se v něm neskutečně zklamal a je mi jich obou líto, každého trochu jinak jestli mi rozumíte. Jinak nevím jestli to víte, ale Sběratel je jedna z nejoblíbenějších knih u sériových vrahů - shodou okolností i jedna z mých - škoda jen, že se něco podobného skutečně stalo - mrazivé a bravurní.
Moc zajímavý příběh, mrazí z něj, deformovaná láska, deformované sebepojetí, boj soucitu s mocí a egoismem, jehož následkem je tragédie pro všechny. Dokonce i pro hlavního hrdinu, jelikož se tím, co prožívá nemění k lepšímu, jenom propracovává do hloubi svoji patologii. Hezký vnor do vývoje struktury budoucího hromadného vraha. Sleduje vývoj od relativně neškodné myšlenky vlastnit k pocitu, že zabít je také zcela v pořádku.
Intenzívně smutný příběh zachycující různé podoby lásky i "lásky". Pro mne o to silnější, že do literárního Clegga se mi neustále vtěloval konkrétní člověk z mého okolí... Brr!
Fowlesova přesvědčivost je naprosto obdivuhodná a to jak v mužské, tak i v ženské roli. V dalších komentářích zmiňovaná práce se čtenářovými pocity je dokonalá, a to přestože karty zla a dobra jsou rozdány bez jediné pochybnosti. Tím je autorův výkon pozvedán do první spisovatelské ligy.
Opravdu velmi silná kniha, která ovšem vaše emoce příliš nepotěší.
Musím říct, že Fowles mi se svým Sběratelem naprosto vzal dech a zanechal ve mně tíživý pocit, kterého se nezbavím ještě dlouho po jeho dočtení. Klobouk dolů za to, jak mistrně dokázal vystihnout charaktery obou dvou hlavních postav a popsat děj ze dvou naprosto odlišných úhlů pohledu - z pohledu duševně narušeného Fredericka Clegga a z pohledu vzdělané, ctižádostivé Mirandy Greyové, která se stala objektem jeho posedlosti. Dílo není jen mrazivým psycho-thrillerem, který vyústí v tragický konec, ale má i svůj sociologický kontext. Hlavní postavy, které jsou si navzájem protikladem, symbolizují dvě různé sociální vrstvy. Každopádně jsem ho určitě nečetla naposledy a v budoucnu se k němu ráda ještě vrátím.
Úžasná kniha. Fowles nabízí pohledy obou postav kolem kterých se točí celý příběh, který je.. zvláštní. Působila na mě jeho psychologie a z knihy jsem měla nepříjemný pocit, což byl autorův záměr (alespoň doufám). Nedokázala jsem ale skutečně nesnášet Clegga za to, co udělal, protože on sám si ani neuvědomil, co vlastně dělá. Bylo mi ale opravdu nepříjemné, jak se ospravedlňoval.
Wow, tak to byla ta pravá psychothrillerová jízda! 300 stran, dva úhly pohledu. Napětí graduje s každou větou až do úplného, tragického, konce. Kdo by snad cekal cernobile rozdeleni roli, tak se plete, protoze ani chudinka unesena a veznena Miranda neni uplne sympatanda,kterou chcete za kamosku. A její deníkové zápisy, no... bezne si asi ve sklepnim vezeni clovek nespisuje milostne vzpominky, ale proti gustu... Clegg je deviant jak podle příručky. K tomu vice dodavat netreba. Člověku jde z celého příběhu mráz po zádech od začátku do konce.
Štítky knihy
zfilmováno anglická literatura thrillery posedlost psychologické thrillery únosy
Sběratel
Kniha Sběratel je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 1 207x |
| Čtenářské výzvě | 89x |
| Doporučených | 118x |
| Knihotéce | 318x |
| Chystám se číst | 519x |
| Chci si koupit | 85x |
| dalších seznamech | 9x |
Opět výborná kniha od John Fowlese. Jako thriller na mě působil až samotný konec, zbytek spíše jako napínavý psychologický román. Vynikající bylo dvojí vyprávění toho samého příběhu z úhlu únosce i unesené. To jak se obě části lišily použitým jazykem a vystihovaly zjevný rozdíl v inteligenci, vzdělání i rozhledu postav. Clegg byl opravdu duševní ubožák, chvílemi k politování a v závěru mi bylo až nanic z toho, jak všechno zpackal svojí neschopností hraničící s debilitou. Věznění Mirandy bylo samozřejmě neomluvitelné a jako čtenář jsem jí moc přála, aby se dostala ven. Ale chvílemi byla přesně taková, jak si střední vyšší třídu Clegg představoval (resp. co jí vyčítal) – samolibá, přehnaně sebejistá svými názory, až mírně nafoukaná. Jedinou připomínku mám k tomu, že nejdříve celý příběh vypráví Clegg a pak celý příběh Miranda. Jsem už poněkud zapomnětlivá a víc by mi vyhovovalo, kdyby se střídali po kratších úsecích. V druhé části jsem se občas musela vrátit ke Cleggovu vyprávění, protože jsem si popisovanou situaci prostě nepamatovala.