Saudade – Na kole a v kajaku kolem světa

kniha od:

Saudade – Na kole a v kajaku kolem světa obálka knihy
Mé hodnocení:

KoupitKoupit eknihu

Na začátku byla jedna dívka, zlomené srdce, vážná nemoc a kolo z bazaru. Psal se říjen 2014, když Matěj Balga vybral osm set dolarů a vydal se hledat ztracenou lásku a léčit své rány tam, kde ožívají romány Jacka Kerouaca a kde dny začínají dříve. Hedvábnou stezkou projel Evropou a Asií, pracoval v čínském baru, projel pod polární září Aljašky a Yukonu, stal se bezdomovcem v San Franciscu, vyzval neprostupnou džungli Darién, na nafukovacím člunu přeplul Karibské moře z Panamy do Kolumbie, ztroskotal a přišel o všechno, aby začal zase znovu a proplul Amazonskou džunglí od Pacifiku až k Atlantiku a nakonec projel Saharou až zpět k břehům Evropy. To je Matějova tříletá filosofická cesta nejen kolem světa, ale především do nitra jeho duše, za poetikou a smyslem života....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/386214/p-listovani-saudade-na-kole-a-v-kaj-5zT-386214.jpg 4.479
Žánr
Literatura česká, Cestopisy a místopisy
Vydáno, CPress
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (17)

Kniha Saudade – Na kole a v kajaku kolem světa

Přidat komentář
recept
26. března

Bravo. Knihu som cital behom druheho lockdownu koronakrize, ked namiesto zahranicnej dovolenky sme nemoholi ani mimo okres. Tym je asi moje precitetenie a nadsenie z knihy dost ovplivnene, kazdopadne zazitky z autorova cestovania boli ako balzam na dusu. Putavo pisane, hlavne s humorom a i ta poetickost sa dala vydrzat. Kratke kapitoly, na cestu do prace a z prace do metra uplne ideal.

bigal
26.11.2020

Pozoruhodný mladík na cestě odnikud nikam. Balgovo filozofování o životě sice klouže po povrchu, ale je pro většinu chlapů typické. Akorát o tom nepíšou knihy. U mne se třeba dostavuje zhruba tak po třech pivech. Jinak pádlovačka na kajaku v Amazonii byla super. Inspirativní.


Berg1
31.08.2020

Matěje jsem poprvé slyšel mluvit v Casablance na Wavu a jeho vyprávění mě zaujalo, tak jsem si časem koupil i knihu. Na jejím začátku jsme měl trochu problém s tím, jak stále dokola popisuje svojí nešťastnou lásku a důvody proč vlastně odjel. Přijde mi, že veškeré své zápisky psal hlavně pro sebe a knížka je jen vedlejší produkt.
Postupem času mě to ale začalo bavit. Není to žádný klasický cestopis, je to vlastně jen proud myšlenek a pocitů někoho kdo se vydal na dlouhou cestu a pořádně ani neví proč. Kapitoly jsou krátké, hodně z nich má jen několik vět a tak se to čte snadno a rychle to utíká. Jak taky vtěsnat 3 roky intenzivních prožitků na pár stránek textu?
Druhou polovinu už jsem přečetl skoro na jeden zátah a určitě to řadím k nejlepším cestovatelským knihám, které jsem kdy četl - například Zibura je sice vtipný, ale Matěj jde víc do hloubky a to je mi bližší. Sdílím s ním pohled na svět a i přesto že jsem toho nacestoval relativně hodně, tu jednu velkou cestu jakou udělal on za sebou nemám a dost možná už se k ní nikdy nedostanu. Čtení této knihy mi ale rozhodně dodalo novou motivaci

alice8557
08.08.2020

Kniha se moc hezky četla... Zvlášť pro lidi se střevními problémy. Když člověk chce zvládne toho hodně, ale hlavně se s tím musí ztotoznovat jinak si zadelava na problémy... Pěkná kniha o tom, že člověk před ničim neuteče jak si autor myslel... Úžasné popsané...

Prey
07.06.2020

Mám s tím pár problémů. Zejména ten, že není jasné, jestli je autor nezávislý cestovatel, který s vypětím všech sil, ohrožen na životě, podniká filozofickou pouť, nebo profík s GoPro, který šikovně monetizuje své globální souložení. :-) Protože však dokážu uznale pokývat hlavou nad oběma možnostmi, zůstává mi tu velký obdiv k Matějově otevřenosti světu.

gabriela8591
13.04.2020

Velké zklamání, úchylka čtení až do konce se opravdu nevyplácí, protože se vlastně ani žádného konce nedočkáte... spíš jde celou dobu o léčení svého mindráku, a to většinou stejně chlastem nebo sexem. O cestováním tu opravdu moc nejde..

Verucha
06.03.2020

Ctive, otevrene osobni a velice poutava. Jsem rada, ze jsem ji nahodou objevila a rozhodla bych se pro ni znovu.

Jizi
08.04.2020

Na začátek si uděláme malý pokus - jaké emoce ve vás vyvolává následující věta?
"No jo, jenomže v realitě ve svém srdci jdu místo romantickou japonskou zahradou s růžovýma sakurama jenom smutným osamělým korytem vyschlé řeky, kde už dokonce ani při oblevě mého zmrzlého srdce nepotečou žádné  potoky slz, nýbrž jenom hořké sliny mých nenarozených dětí, a cíl, který mě čeká, není hebký načechraný domácký pelíšek, ale oprýskaný turistický ukazatel nabízející volbu mezi dvěma studenýma polňačkama na kamenitém, větrném konci světa, z nichž jedna vede krajem s otrávenými jablky a ta druhá vyprahlou pustinou k příslibům, ke kterým nikdy nemusím stihnout dojít a které se dost možná nikdy nenaplní." (s. 379)

Jste inspirování? Nadšeni? Uneseni hloubkou myšlenek a poetikou jazyka?
Pak můj komentář ignorujte, přimyslete si, kolik chcete hvězd a šup do krámu pro knížku!

Pokud jste se už jen z téhle věty otočili naruby, bacha na to, tohle možná nebude čtení pro vás.
Pro mě teda rozhodně nebylo.

Ano, autor zvládl objet celý svět na kole, stopem, autobusem, přeletět letadlem a čtyři měsíce (plus mínus autobus) se plavit po jihoamerické Napo a pak i po Amazonce. Zjevně o tom psal blog a pak mu v Albatrosu v rámci vlny rozpoutané Ládíkem Ziburou, na níž se svezl každý, kdo někam šel nebo jel, čím bizarnějším způsobem, tím lépe, ten blog vydali.
Kdo čeká nějaké poznatky z cesty, bude zklamán. Na ty pro velké myšlenky a pravdy nezbylo místo. Z bezmála čtyřsetstránkové knihy mě opravdu bavila jen pasáž z Aljašky a to ještě jen místo, kde se autor snažil přebrodit divokou řeku i s kolem. Tam bylo vidět, že potenciál tu je, leč se totálně utopil v neskutečném množství balastu a takového klišé, že jsem ke konci pojala podezření, že si z nás Balga dělá celou dobu ukrutnou prdel a skvěle se baví tím, jak rádobypoeticko hlubokomyslnou sračku vyplodil a jak na to bude balit holky.
Když bychom text osekali od toho neskutečného množství rozjímavých větiček, zbudou nám tři roky ve společnosti chudáka zlomého ukňouraného svedého opuštěného (pasáže, kdy s autorem pláčeme nad ztracenou láskou, nad zlomeným srdíčkem a nad tím, jak je svět chladné místo), který je téměř nonstop v lihu (kniha by se totiž mohla klidně jmenovat S alkoholikem na kole a kajaku kolem světa a komu vadilo, že Zibura leje v Arménii, Balgovi se vyhne obloukem)/ je sjetej/sjetej a v lihu a zároveň nesmírně poeticky ohne všechno, co se hejbe a ohnout se nechá, případně o ohejbání aspoň (poeticky!) sní. Do toho, asi aby vyvážil tu hlubokomyslnost, máme pravidelnou dávku defekace, její kvality a podoby a nadávání na zkaženost konzumního světa a jeho tupých a nudných obyvatel, loutek, které se nechávají manipulovat systémem.
Ehm.
Po prvních pár stránkách mě napadlo, že takhle by psal Jan Němec, kdyby neuměl psát.
O množství hrubek ani nemluvě (korektorka by měla vrátit honorář - slunce vychází s malým s, měsíc svítí s malým m a mně a mě nestřílíme od boku...)

Já zůstanu u Zibury, na tohle jsem buď moc stará a cynická nebo jsem holt ta loutka uvízlá v tenatech materialismu, co hloubku svobodného ducha českého wannabe Kerouaca prostě nedokáže ocenit.

1