Saturnin se vrací
Miroslav Macek
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366026/bmid_saturnin-se-vraci-dge-366026.jpg
3
941
343
„Slavná humoristická kniha, která baví již několik generací čtenářů, pokračuje!“ Nevypočitatelný sluha Saturnin a jeho vynalézavost, pragmatičnost a netypický postoj k životu jsou zpět. A zároveň i všechny postavy, které jste si zamilovali: nesnesitelná teta Kateřina, krásná slečna Barbora, mudrující doktor Vlach, rozmazlený Milouš a laskavý, ale šibalský dědeček. Jaké jsou jejich nové eskapády, které jim Saturnin uchystá? Vzpomeňte si na knihu svého srdce a opět prožijte idylické léto u dědečka plné neuvěřitelných historek, gagů a komických příhod, jak je mistrně podává Miroslav Macek v pokračování Jirotkova nejslavnějšího humoristického románu.... celý text
Přidat komentář
Nechci říci, že toto pokračování nemělo vzniknout. Není rozhodně špatně napsané, stylově se přibližuje originálu, postavy celkem vzato zůstávají věrny samy sobě. Nové postavy mi byly sympatické, nijak nenarušovaly prostředí.
Chybí mi tu však děj, nějaká větší zápletka, delší napětí, vyvrcholení celé knihy, zkrátka něco, cokoliv. V jistých chvílích jsem už čekala, že teď se to rozjede, začne se něco dít, a ono nic. Neříkám, že původní Saturnin má hlavní děj nějaký moc složitý, ale tady mi zkrátka vyloženě chyběl.
Dále mi vadilo stálé opakování. Opakování toho, co jsme již znali, opakované opěvování krásy slečny Barbory (a hlavně těch jejích dokonalých rtů, kdybyste to napopáté ještě nechytili), opakování některých frází... Podle mého názoru by se takovéto opakování sneslo v knize tak pětkrát delší, nikoliv na tomto rozsahu.
Neříkám, že jsem se nezasmála, ale zkrátka to "nebylo ono" - což už zkrátka není možné, zvláště když pokračování píše jiný autor (který se často, nebo mně to tak aspoň přišlo, bojí něco rozvinout, jak by sám chtěl, aby nedejbože nějak neublížil originálu - nevím úplně, jak tenhle pocit vyjádřit, snad ho někdo pochopí).
Takže neříkám, nečtěte to, ale spíš přečtěte si to, třeba vás to nadchne a bude vám připadat, že mám sklon k přehánění (stejně jako Saturnin, jak bylo několikrát zmíněno).
Prvni chyba byla, kdyz jsem zjistila, ze knihu napsal TEN Miroslav Macek. Coz se dozvite az na prebalu knihy. A predsudek byl na svete.
Kniha jako takova je sice objemna, nez ji otevrete. Velka pismena jak pro prvnaka, ilustrace na kazde treti strance. Tady slo zrejme o novinku - texty pod ilustraci. Aby si tupy ctenar spravne spojil obrazek s vypravenim. Paradoxem je, ze nekdy se obrazek objevi po precteni textu. Ok. Nekdy se ale jaksi predbehne a vztahujici se text najdete az o stranku dal :). Vlastne to tak je ve vetsine knizky.
Co do obsahu. Chvilemi jsem mela blazeny pocit, ze ctu opravdu pana Jirotku. Pokazde jsem z tohoto stavu byla vytrzena a hozena do reality nezazivnosti.
Chapu, ze navazat na takovy skvost, jakym Saturnin bezesporu je, je tezke a spis nemozne. Otazkou je, zda Saturnin pokracovani vubec potrebuje.
Já jsem s pokračováním velmi spokojena. Jako politika jsem sice p. Macka zrovna "nemusela", ale na poli literárním mne velmi příjemně překvapil. Jirotkův styl napodobil perfektně, upřímně řečeno, nepoznala bych, že knihu nepsal Jirotka. Je zde vše, jak jazyková specifika původního Saturnina, tak atmosféra, postavy, všechno sedí. Občasné stručné připomenutí prvního dílu není na škodu a rozhodně ho nepovažuji za nějaké nevhodné opakování, nové příběhy a situace jsou opravdu nové, pouze udržují "ducha" a prostředí původní knihy. (V kontrastu třeba s Bočkovou "Aristokratkou", kde se tytéž vtipy a situace stále dokola opakují ve všech třech dílech.) I výprava knihy, ilustrace a "body" na začátku kapitol se povedly a přispívají k pocitu kontinuity s původní knihou. Bez rozpaků jsem si zařadila do knihovny vedle původního Saturnina a s chutí bych si přečetla i další pokračování z pera p. Macka.
Myslím, že toto pokračování je milé a důstojné, ale nejsem si jistá, že bych ho potřebovala číst znova. Jak už tady bylo řečeno, vadilo mi neustálé opěvování slečny Barbory, jak zaseknutý gramofon. A příhody také mohly být více rozpracovány, místo rychlých konců. Takže za mě takový pěkný průměr.
Oceňuji, že se autorovi podařilo zachytit atmosféru z původní knihy, nicméně zbytek dle mého silně pokulhává. Neustálé odkazování na původní děj a příhody, popřípadě nové příhody silně připomínají ty staré. Ale přečtení knihy určitě nepovažuju za ztrátu času.
Příjemné čtení na sváteční dny. Občas se člověk zasmál... Jen mě mrzí, jak často se autor opakoval...
+ původní vypravěčský styl
+ některé příhody
+ reference na originál
- nemotorná souvětí
- klišé
- polarizace charakterů
- absence jakéhokoliv smysluplného příběhu
- některé okopírované, trapné a nedomyšlené příhody
Bála jsem se. Po předchozích komentářích.. naprosto nebyl důvod! Pan Jirotka je pan Jirotka, je nelehký úkol psát podobně pokračování. Avšak, na pana Macka tady mají všichni jen nějaké předsudky. Tohoto býv. politika neznám, ani jsem se o něj nijak nezajímala, proto jsem neměla předsudky. Knihu napsal bravurně! Strašně jsem se u ní nasmála, strašně mě do sebe vtáhla, a já jsem šťastna! Dočetla jsem ji s úsměvem na tváři, není nic, co bych vyčetla. A vůbec, kdo by to dokázal sepsat lépe, nebo kdo by se o to alespoň pokusil? :) za mě to je jedno velké plus.
Byla jsem v očekávání, jaká kniha bude, kor po přečtení rozporuplných recenzí a musím říci, že mně se to zrovna líbilo! Ten lehký závan léta a bezstarostných dnů a nocí byl blahodárným zážitkem.
Co je potřeba říci - není to pan Jirotka, a nemůžeme ani po panu Mackovi chtít, aby jím byl, to prostě nejde, ale nutno říci, že je to vcelku povedené pokračování - řekla bych i důstojné. Zasmála jsem se, což se mi jen tak často nestává, takže plusové body k dobru. Akorát se mi zdálo, že teta Kateřina byla trochu upozaděna, Saturnin se vyznal ve všem, což je zcela v pořádku, jen chyběla nějaká historka, kde se čeho naučil, ne dokola opakovat, že se vypravěč zapomněl zeptat, to po chvíli ztratilo kouzlo..; co mi trochu vadilo, tak přílišné chvalozpěvy na slečnu Barboru.. přišlo mi to už nadbytečné.
Každý si najde nějaké mouchy, pokračování je vždy takovou sázkou do loterie, ale řekla bych, že pro milovníky Saturnina to s přivřeným očkem bude příjemná četba.
Mám smíšené pocity. Kniha měla potenciál mohla být daleko lepší (opravdu věřím, že by to autor zvládl).Tak jak je, se mi zdá odbytá a šitá horkou jehlou.
Plusy: Výborně vystižený Jirotkův styl a některé opravdu vtipné bonmoty, u kterých jsem se hlasitě smála. A smála jsem se docela často.
Mínusy: Jak už bylo napsáno přede mnou, opravdu mne štvalo, číst takřka doslova opsané situace z originálu. Já přece vím, proč Saturninovi chybí doporučení z posledního místa, nemusím si to číst podruhé.
Použití známých vtipů nemusí být zas tak nic moc špatného, ale vzhledem k poměrně malému rozsahu knihy s nimi autor mohl šetřit. (K tomu rozsahu - kniha vypadá poměrně rozsáhlá, než si uvědomíte, že z přibližně dvou set dvaceti stran je dobrých sedmdesát prázdných - přesněji, obsahujících popis kapitol a obrázky - a nakladatel použil velikost písma vhodnější do čítanky pro druhou třídu než pro dospělé čtenáře. To bude ten zmiňovaný důvod, proč knihu přečtete za odpoledne. Ale toto uvedení v omyl je spíše chyba nakladatele než autora.)
Největším záporem pro mě ale bylo promrhání některých dobrých nápadů - představte si, že autor uvede své hrdiny do svízelné situace, vy s napětím čekáte ohňostroj vtípků, které se z toho dají vytěžit, a ono... nic. Než se stačíte začít opravdu bavit, autor postavy bryskně z oné svízelné situace vytáhne. Když se to opakuje poněkolikáté, propadnete frustraci.
Suma sumárum - přečíst si tuto knihu není promrhaný čas, ale zázraky nečekejte.
Důstojné a zralé pokračování. Velké překvapení. Originál je nepřekonatelny, ale i toto více než zahřeje!
Dobré to bylo. Původní knize to nedělá ostudu, ba naopak. Jirotkův Saturnin je jen jeden, ale Mackův příspěvek je slušná pocta, která plynule navazuje takovým způsobem, že by člověk řekl, že to je ve skutečnosti nějaké skryté původní Jirotkovo pokračování nalezené někde v jeho pozůstalosti. Jediným rozdílem je množství chvalozpěvů na krásu slečny Barbory, které původní dílo dalece překonávají, to samé platí o uvádění všech různých dobových značek, názvů, jmen, příjmení atd. a kadenci použitých přísloví tety Kateřiny. Ne, že bych si vyloženě stěžoval, ale kdyby se autor trošku krotil, tak by to knize trochu prospělo.
Příjemné, humorné čtení. Miroslav Macek se úkolu napsat pokračování Saturnina zhostil se ctí. Spíše než plané srovnávání s dílem Zdeňka Jirotky je na místě otázka, proč byl úkol vůbec zadán a co od něj zadavatel - nakladatel očekával (kromě finančního zisku).
Napadají mne samé parafráze. Například když v Kytici divadla Semafor přijede král z vítězné bitvy a Dora ho zdraví: "Jak teda musí vypadat ten poražený!" Jak asi musely vypadat práce vyloučených adeptů pokračování, když Miroslav Macek použije alespoň čtyři všeobecně rozšířené historky a vtipy, když mne donutil se usmát jen jednou, což je na humoristickou knihu docela málo. To dědicům nevadilo a nevadí? Když porovnám s jinými díly, tak i třetí díl Aristokratky je vtipnější, promiňte, pane Bočku. Ještě že jsem si koupil e-knihu a tak jsem panu Mackovi přispěl na vánoční dárky menším dílem, i když i tak je to hodně na to nic.
Dlouho jsem o tom premyslel a asi nejlepe muj nazor na knihu ilustruji nasledujici rozdily:
Jirotkuv Saturnin plyne jako vlazne odpoledne, kdy u dobre kavy v pohodlnem kresilku Kavarny Slavia ctete denni tisk a premyslite o zivote.
Mackuv Saturnin je jako rychle kafe v McCafe, kdy se snazite absorbovat dostatek kofeinu na preziti dalsiho hektickeho odpoledne.
Takze je to vlastne takova znamka doby, rekl bych.
Oficiální pokračování Saturnin se vrací, tentokrát sepsáno Miroslavem Mackem. Knihu jsem vyhrála a hned se do ní pustila, je to jednohubka, kterou máte přečtenou za odpoledne či večer. Děj čtivý a myslím, že se panu Mackovi povedlo pokračovat v tomto mistrovské díle od pana Jirotky. Ano, některé vtipné glosy jsou opakovány, ale mě kniha pobavila, děj má spád, zasmála jsem se klasickému humoru a to je hlavní. Negativní recenze vidím spíš kvůli samotnému politikovi, který se nebál pustit do pokračování klasiky. Lidé se v recenzích spíše nechali unést ne knihou, ale předsudky. Nečekejte trhák, ale zá mě knihu hodnotím kladně
Velmi zdarila kopie originalu, ale stale jenom kopie, to je jasne. Od Jirotky asi o stupen horsi, mozna o dva - nektere ty stokrat omilane vtipy byly uplne mimo. Neni pravdepodobne, ze v te dobe by muz z lepsi spolecnosti vypravel pred damami vtip o penisu. I na mnohych dalsich mistech autor zapomina, v jake dobe se dej odehrava. Nova postava stryce Frantiska je brilantni! Parkrat jsem se dobre zasmala, lehky styl vypraveni odpovida Jirotkovi, obcas se zbytecne opakuji veci ze Saturnina - autor zrejme pocital i s ctenari neznalymi prvniho dilu, ale ubira tim misto pro nove veci a navic zapletku vzal uplne stejnou jako byla v Saturninovi a kniha konci tak nejak nijak. Spis se dozvite, kam se postavy posunuly, nez ze by se neco dramatickeho odehravalo v tomto okamziku. Podle me by mel autor na vic.
Když jsem zjistila, že Miroslav Macek napsal pokračování kultovního Saturnina, říkala jsem si, že je opravdu odvážný. Ale jelikož čtu autorovy glosy, připadalo mi, že tento počin možná nebude úplně od věci. Takže jsem si knížku koupila a přečetla. Mám tři výhrady:
1. Některé pasáže jsou "opsané" z původní knihy.
Ano, jsou, však je pan Jirotka v knize coby autor uveden. Můj dojem je, že to rozhodně nebylo nutné, aspoň ne v takové míře. Půl bodu dolů.
2. "Kameňák"
I u použití starých a všeobecně známých vtipů mám pocit, že to opravdu nebylo nutné. Půl bodu dolů.
3. Pranic, pražádný, ...
Tyhle tvary znám jen a pouze z článků Miroslava Macka. A ač znějí docela hezky prvorepublikově, tady mě trochu rušily.
Celkově přečtení knihy rozhodně nelituji. Celé dlouhé pasáže jsem se v duchu pohybovala v krásném a pohodovém Saturninově světě a užila jsem si to možná tím víc, že tento prosinec (pro mne) nepatřil zrovna ke klidným. Máte-li rádi Saturnina (četla jsem ho snad stokrát a znám ho skoro zpaměti), oprosťte se od autorova jména a pokračování si přečtěte. Já si ho rozhodně ráda přečtu i znovu. :)
Já se bála, že to bude hloupost, ale líbila se mi, pobavila mě, tak, že ve vlaku se na mě dívali jak na blázna, že se směju nahlas.
Štítky knihy
rodinné vztahy svatba první republika, 1918-1938
Autorovy další knížky
| 2017 |  Saturnin se vrací |
| 2020 | Saturnin zasahuje |
| 2021 | Saturnin se představuje |
| 2018 | Ona, oni a já aneb Vychovatelem snadno a rychle |
| 2018 | 3x na horké stopě |
Jelikož připouštím, že i masový vrah dokáže namalovat krásný obraz, napsat knihu atd., je mi autorova osobnost šumafuk. Hodnotím pouze knihu. Cílem knihy bylo pobavit a to se jí povedlo. Proto ji nemohu hodnotit jako odpad nebo ji odbýt jen jednou hvězdičkou. Rovněž druhý díl čehokoliv je srovnáván s dílem prvním a málokdy se mu vyrovná či ho dokonce překoná. Tady to měl autor těžší. 5 hvězdiček nemohu dát proto, že autor "vykrádá sám sebe" a recykluje své průpovídky, které použil jinde. Rovněž mi celá kniha připadá "šitá rychlou nití". Některé pasáže by si prostě zasloužily přeformulovat. Za mě tedy slabší 4 hvězdičky a čas strávený s knihou nepovažuji za ztracený.