Saturnin se vrací
Miroslav Macek
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/354641/mid_saturnin-se-vraci-IA4-354641.jpg
3
942
942
„Slavná humoristická kniha, která baví již několik generací čtenářů, pokračuje!“ Nevypočitatelný sluha Saturnin je zpět! A s ním i další oblíbení hrdinové – laskavý dědeček s novým psím kamarádem Neronem, nesnesitelná teta Kateřina a její poučná přísloví, rozmazlený Milouš i filozofující doktor Vlach. Jaká překvapení si pro všechny připravil Saturnin tentokrát? A co na to podnikavý strýc František, nový manžel tety Kateřiny? Zažijte další nepředvídatelné léto u dědečka!... celý text
Přidat komentář
Podle mě to nebylo tak špatné, jak zde mnozí píší. Ve srovnání s "původním" Saturninem je to ale skutečně slabý odvar. O samotném Saturninovi se nedozvídáme v podstatě nic, jako by procházel knihou spíše náhodně. Také mi dost vadilo, že se Saturninův zaměstnavatel neustále chtěl na něco zeptat, ale raději tu otázku přešel. Ano, jednou, dvakrát, snad i třikrát to bylo vtipné, ale proč tuhle legrandu použít v podstatě na každé stránce? Dál mě vysloveně zklamalo, že příběh se sice posunul o jeden rok, ale de facto se zcela opakuje. Žádný nový nápad, nic.
Nicméně oceňuju snahu udržet styl, dle mého názoru se to do značné míry povedlo. Pokud už tedy bylo nutné Saturnina oživit, myslím, že vybrat Miroslava Macka (ať už si o něm kdokoliv myslí cokoliv), nebylo zlé rozhodnutí.
Za mě - proč ne, ale Jirotku nečekejte.
Kniha navázala na Jirotkova Saturnina. Nepřekonala jej, ale to asi ani nebyla autorova ambice. Tištěnou bych si asi nekoupila, ale v elektronické podobě skvělá na zkrácení čekání, až potomstvu skončí výuka a kroužky. Neurazila, pobavila.
Napsat pokračování Jirotkova románu Saturnin vyžadovalo velkou dávku odvahy a i určité drzosti, jak prohlásil Miroslav Macek, který na poli literárním není rozhodně žádným nováčkem.
Zatímco jeho překlad Poeova Havrana se dá považovat za opravdový skvost a lahůdku, tak Saturnin se vrací nám svým obsahem připomíná navrch luxusní dort, jehož těžká tuková náplň nám ovšem bude ještě hodně dlouho ležet v žaludku.
Macek se sice prokáže jako zdatný imitátor Jirotkova archaizujícího jazyka a stylu, nicméně se velmi rychle prokáže, že vypravěčská (ne)obratnost by lépe sedla povídce, nikoliv románu, kterému zcela chybí ústřední téma i příběh, jelikož autorovi nejspíše schází fantazie, což je pro tento příběh tragické.
Macek sice dokázal navázat na svého předchůdce, ale již nic nového nevymyslel, zůstal tak u pouhého vršení rádoby humorných scének, a to většinou stokrát omletých, obehraných, recyklovaných.
Není to žádné veledílo, nejspíše se z něj nestane stejná legenda jako z díla původního, nicméně i tak v ní lze najít pár vtipných momentů, které osloví nejednoho čtenáře.
Mně dala kniha přesně to, co jsem si představovala. Lehký, inteligentní a místy až ironický humor. Smršť přísloví tety Kateřiny doplněné o stejně působivá životní moudra strýce Františka (II.). Nějaká velká zápletka nenastala ani v původní knize, takže v pokračování mi ani nemohla chybět. Jistěže na originál to nemá, ale dle mého to je důstojné pokračování a stejně jako první knihu si i tuto budu ráda znovu a znovu číst.
Saturnin se vrací nedosahuje zdaleka kvality Saturninovy... Ovšem oceňuji odvahu pustit se do pokračování tohoto jedinečného díla pana Jirotky. Knížka nebyla marná nebo ztráta času, postavy se nezměnily, baví nás stále. Jen mi chybí více pozornosti věnované právě hlavnímu hrdinovi, Saturnin je tu tak nějak upozaděn, což je velká škoda. Zbytečně moc je rozebirána okouzlenost vypravěče slečnou Barborou... Už jsme pochopili v první knize, že je do ní zblázněn. Nicméně knížka byla milá, veselá, jen taková nějaká "plochá". Žádné velké dobrodružství a když už se vypravili na procházku, tak se cestou nic moc nedělo a všichni se v poklidu zase vrátí zpátky...
Nemám vůči p.Mackovi předsudky a věřím, že svůj pokus o pokračování napsal hlavně proto, že má rád originál. Přesto nemůžu hodnotit kladně. Kniha má totiž až příliš slabin - naprostá absence příběhu, v podstatě zopakování prostředí a situace první knihy, křečovitá snaha o napodobení původního jazyka a celkově dost toporný styl, opakující se obraty (zejména co se týká slečny Barbory), zbytečné recyklování pasáží původní knihy (stačilo by přece jen naznačit, netřeba je převyprávět), množství trapně použitých vousatých vtipů (Kameňák 10 ?), snad až na náznak proměny Milouše a na nového strýce Františka jsou postavy méně než ploché. Opakované kulinářské a vinařské vsuvky působí nepatřičně a kostrbatě a spíš jako projev snobismu p.Macka, než jako prvek patřící skutečně k postavám knihy. Po proškrtání těchto zcizených nebo nepovedených pasáží by ale v podstatě nic nezbylo, vlastních nápadů je tu méně než šafránu. Kniha tak není pokračováním, ale podivným plagiátem. Je mi docela líto snahy M.Vladyky, který si s načtěním knihy dal práci a snažil se jako profík - hlavně díky němu jsem audioknihu doposlouchal.
Mrzí mě velice, že samotná postava Saturnina je v knize docela poskrovnu a taky mi vadí, jak je téměř v každé kapitole poněkud zbytečně v nějakém dialogu, apod. připomínán děj a příhody z dílu prvního, což považuji místy za docela násilné. Vtip to má, byť Jirotkův humor to úplně není, což je ovšem v pořádku. To se ani nedá napodobit a snad by se to ani dělat nemělo. Co mě trochu zarazilo je, že kniha je ve skutečnosti svojí strukturou spíše podobná Wodehouseovi Jeevsovi a Woosterovi než Saturninovi. Jirotka se více snažil příhody na sebe vázat a koneckonců i Jirotkův Saturnin měl děj (jak představoval jednotlivé postavy), gradace výstupem na Hradovou a pointou s nemocným dědečkem. Tady žádný děj není a většina knihy se skládá z historek, které si protagonisté mezi s sebou vyprávějí. Často nenavazující příhody má i právě zmíněný Jeeves a Wooster. Takže pro mě je ta změna poměrně dost patrná hlavně ve struktuře a neuceleném pojetí celé knihy. Na což jsem si úplně nemohla při čtení zvyknout. 65%
Ano, je to takový "opis" původního Saturnina. Pan Macek k psaní přistupoval s velkým respektem, a bohužel je to na knize vidět. Spoustu vtipů je tam recyklovaných, a někdy i několikrát, ale na druhou stranu, to knize neubírá na kvalitě. A stejně jsem se několikrát neudržel a musel se začít smát nahlas.....
Kniha byla podle mého názoru spíše rekapitulací prvního Saturnina, okořeněná o pár nových historek. Avšak troufám si říct, že v každé kapitole byl náznak prvního dílu (ať v podobě vzpomínek "co se dělo minule" nebo narážek na nějaký prvek, který se odehrál). Konec knihy je takový nijaký- šup a je konec! Pan Macek má ovšem vytříbený humor a jsem ráda, že jsem si jeho dílo přečetla.
Myslím, že moje myšlenky shrnul autor ve svém doslovu. Chce to "odvahu hraničící s drzostí, na druhé straně však nezbytnou pokoru". Pochopitelně, že to není originál. Ale to snad ani není spravedlivé žádat. Líbila se mi zachycená atmosféra, lehkost vyprávění i vtipné glosy tak nenásilně vkládané do textu. Je pravda, že kniha má sestupnou tendenci, ale vnímám to tak, že se začátek opravdu vydařil. Rozhodně všem doporučuji. A neodpustím si zamilované pasáže:
"Narodil jsem se, abych byl šťastný, ne normální. "
"... zanechávaje tetu Kateřinu v hloučku dam, zpovzdálí připomínajících jedno z velkých Rubensových pláten. Saturnin při pohledu na ně pronesl, že všichni jsme z jednoho těsta, někteří však déle kynuli."
Strašně mě zajímalo po všech těch negativních recenzích, jaký názor na pokračování budu sama mít. No a musím říct, za mě úžasné! Ač je to dlouho, co jsem četla klasického Saturnina, podle mě Macek na původní klasiku skvěle navázal. A zanechal v ní kouzelný Jirotkův styl, přísloví i postavy. Hlavně nehodnotit knihu záporně jenom proto, že ji napsal, kdo ji napsal.
Knížka mě potěšila. Podařilo se navázat na atmosféru a jazyk původního Saturnina. Inteligentní, pohodová a humorná četba.
Navázat na styl Zdeňka Jirotky zvládl Miroslav Macek nad očekávání dobře (ačkoli drobné mouchy by se našly – ty nicméně svědčí spíše o kvalitě práce odvedené korektorem). Co mě však velmi zklamalo, bylo množství historek v podobě převyprávění známých anekdot a soudniček. Myslím, že si tak specifická kniha zasloužila mnohem větší originalitu (a osobně bych uvítal i bohatší děj).
Mně se to i celkem líbilo. Knížka je celkem vtipná a díky krátkým kapitolám se i rychle čte. Líbilo se mi, že se styl psaní podobá původní knize. Jediné co bych vytkla je, že se mi příběhy zdály trochu nedotažené, sotva nějaký děj začal, tak bez větší zápletky zase skončil. Ale jinak bych řekla, že ačkoliv na Jirotku to v žádném případě nemá, tak celkem povedený druhý díl.
Velmi příjemně mě překvapilo, že pokračování má na svědomí Miroslav Macek. Pan Jirotka stvořil geniální knížku. Chápu, že navázat na něco takového je hodně těžké, nekopírovat a dát tam i něco ze sebe taky. To musí jet člověk na stejné vlně. Kniha mě bavila.
Štítky knihy
rodinné vztahy svatba první republika, 1918-1938
Autorovy další knížky
| 2017 |  Saturnin se vrací |
| 2020 | Saturnin zasahuje |
| 2021 | Saturnin se představuje |
| 2018 | Ona, oni a já aneb Vychovatelem snadno a rychle |
| 2018 | 3x na horké stopě |
Není to špatné, ale kdo chce psa bít, hůl si najde. Jde spíše o soubor povídek, tu více, tu méně recyklovaných z díla Jirotky. Některé byly povedené, ale jedna vlaštovka jaro nedělá. Ale kdo nic nedělá, nic nezkazí. A kdo se bojí, nesmí do lesa. Zase tak špatná kniha to není, ovšem smaž hada, jak chceš, úhoře z něj neuděláš.