Návrat Santiaga
Mike Resnick
Uběhlo více než sto let od chvíle, kdy se na Vnitřní Hranici naposledy objevil Santiago. Mnoho lidí si oddechlo, ale Demokracie toho využila a zase o trochu víc povolila uzdu vykořisťování hraničních planet. Je zvláštní, že na Vnitřní Hranici se bez krále zločinců žilo hůř, než s ním. Zdá se, že pomalu uzrává čas, aby se Santiago zase zjevil. Nebo to alespoň tvrdí nový Černý Orfeus… Říká se, že jeho otcem byla kometa a matkou kosmický vítr, že žongluje planetami, jako by to byla pouhá peříčka a zápasí s černými dírami jen z hravosti, aby dostal lepší chuť k jídlu. Říká se, že jeho oči planou zářivěji než nova a že pouhým výkřikem dokáže srovnat se zemí horský masiv. Říkají mu Santiago… -- zdroj: legie.info --... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2005 , WalesOriginální název:
The Return of Santiago , 2003
více info...
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2002 |  Kirinyaga – Bajka o Utopii |
| 1994 | Santiago: Mýtus daleké budoucnosti |
| 1999 | Věštkyně |
| 1995 |  Dobrodružství |
| 2008 | Kdo je vrah? |
Kniha Návrat Santiaga je v
| Přečtených | 18x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 29x |
| Chystám se číst | 4x |
Zatímco první „Santiago, mýtus daleké budoucnosti“ mě oslovil nekomplikovanou, westernovou atmosférou jako teenagera i jako starou pažbu, „Návratem Santiaga“ jsem se prokousávala bez většího zájmu.
Děj se odehrává o století později a mustr je podobný, akorát místo pinožení se za pravdou o Králi psanců, tentokrát jde o jakési improvizované výběrové řízení na tento dávno uvolněný post. Mladý zloděj objeví básně Černého Orfea, jejich přečtením prozří, stane se samozvaným poetou a usoudí, že utlačující mezigalaktický moloch Demokracie potřebuje protiváhu v novém Santiagovi. Dante Alighieri (jak sám sebe Orfeův následovník pojmenoval) vyráží hledat nejtvrdšího, nejodhodlanějšího a nejúchvatnějšího borce ve vesmíru, aby z něj udělal tajného revolucionáře, postrach Demokracie a legendu. A napsal o tom báseň. Zní to pitomě a po celou knihu jsem se nemohla zbavit dojmu, že to pitomé JE. Resnick sice celou tu zjednodušenou formu místy odlehčuje humorem, ale muselo by ho být mnohem víc, aby román fungoval. Takhle zůstalo u nevěrohodného, zdlouhavého konkurzu na hrdinu, s pointou nepřekvapivou a neobratně podanou.
Kniha obsahuje pár dobrých úvah, ty by však uživily leda delší povídku. Neokleštit tolik fungování reality, mohlo z toho být obstojné sci-fi dobrodružství. Kdyby se autor odvážil celé dílo pojmout vtipněji, třeba jako postavu Indoše Virgila, schopného ošukat snad i mouchu v letu, mohl vzniknout konkurent pro „Stopařova průvodce“. Takhle? Jde to, ale dře to... 55%