Sametový rozvod
Jana Karšaiová
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/514063/bmid_sametovy-rozvod-ksj-514063.jpg
4
50
12
Katarína se na vánoční svátky vrací z Prahy do rodné Bratislavy, aby strávila nějaký čas s rodiči a bratrem. U vánoční tabule ovšem chybí dva členové: Dora, její starší sestra, která už několik let žije v USA, a Katarínin český manžel Evžen. Zatímco Dořinu nepřítomnost rodina už dlouho ignoruje a dělá, jako by ani neexistovala, náhlou Evženovu absenci musí Katarína vysvětlit. A to, že manžel už dva měsíce nespí doma a ona vlastně neví, kde je, zřejmě stačit nebude. Rozchod mezi hlavní hrdinkou a jejím manželem je paralelou sametového rozvodu mezi Českou a Slovenskou republikou. Příběh o nepřítomnosti, která tíží, o touhách, které se bojíme vyslovit, o zradě i složitém hledání sebe sama. Slovenská autorka Jana Karšaiová si za svůj literární jazyk zvolila italštinu a za román Sametový rozvod byla roku 2022 nominována na prestižní Cenu Strega.... celý text
Literatura světová Romány Literatura slovenská
Vydáno: 2023 , OdeonOriginální název:
Divorzio di velluto , 2022
více info...
Přidat komentář
Přečteno na jeden zátah. Melancholická zpráva o světě, v němž hraje hlavní roli cizota a nutnost hledat si svou cestu každý sám v tom nejvlastnějším slova smyslu. Katarína a Evžen - dvě strany téże mince. A rozpad Československa je spíš ilustrativní detail.
Nebylo to úplně špatné, ale čekala jsem něco trochu víc. Vadilo mi časté zabíhání do vzpomínek v rámci odstavce, působilo mi to zmatek v ději. Zajímavé postoje Slováků po rozdělení Československa v roce 1993.
Autorka je Slovenka, knihu napsala v italštině a následně byla kniha přeložena. Knihu jsem přečetl na jeden zátah.
Hlavní postavou je mladá žena KATARÍNA, která přijede na Vánoce roku 2005 za svou rodinou do Bratislavy. S její mamkou si příliš nerozumí. Její táta ztratil zaměstnání (učil dějepis na průmyslovce) a propadl alkoholu. Její starší sestra DORA odjela roku 1998 do Ameriky. Její bratr JOJO je chápavý, ale musí se věnovat vlastní rodině. Katarína se provdala za Čecha EVŽENA, který už 2 měsíce nespí doma. Katarína vystudovala filologii. Má kamarádku VIERU, která se rozhodla studovat v Itálii.
V knize se dočteme o tom, jak se seznámila Katarína s jejím mužem Evženem, dočteme se o jejich svatbě, o střípcích z jejich dětství. Mrzelo mě, že si Katarína nerozuměla se svou mamkou a že mezi nimi vládla napjatá atmosféra. Líbilo se mi, že Katarína psala e-maily své sestře Doře do USA a že zůstaly v kontaktu. Některé situace byly smutné a nepředvídatelné. Jak nakonec dopadne vztah mezi Katarínou a Evženem? Zůstanou spolu, anebo si každý půjde svou cestou? O tom se už dočtete v této knize.
Rozchod mezi hlavní hrdinkou a jejím manželem je paralelou sametového rozvodu mezi Českem a Slovenskem.
Kniha se mi líbila včetně tématu rozdělení Československa na 2 samostatné státy Česko a Slovensko. Po 75 letech se tyto státy rozdělily a Česko vzniklo 1. 1. 1993, taktéž Slovensko 1. 1. 1993. Myslím si, že toto rozdělení byla obrovská chyba a je škoda, že o tom rozhodovali politici (Klaus, Mečiar). Zastávám názor, že o takto důležité události měli rozhodovat lidé v referendu. Myslím si, že by se lidé rozhodli pro zachování Československa, což by bylo jedině dobře. Vždyť tyto státy jsou si velmi podobné jak kulturou, tak jazykem a lidé z těchto zemí se navzájem navštěvují a mají k sobě nejblíže.
Mezi lidmi se mluvilo o různých důvodech k rozdělení Československa. Například že Češi chtěli poroučet Slovákům, a jiní zase vinili Slováky, že začali být nacionalističtí. Slovenský jazyk a kultura se vyvinuly později než ty české a nikdy se skutečně nepromísily. Čechů byl téměř dvojnásobek a Slováci byli v Československu ekonomicky a kulturně slabší. Mezi lidmi kolovaly také nemístné vtipy, např. V roce 2012 bude konec světa a víte, kdo se zachrání? Slováci, protože jsou třicet let pozadu. Vzpomínám si na babičku a dědu, kteří pocházeli ze Slovenska a kteří se později nastěhovali do Česka do Karviné. Jednou se o tématu rozdělení Československa bavil táta s dědou a babičkou a táta nadhodil, že by se mohlo stát, že dojde k rozdělení, že se vytvoří hranice a budou muset předkládat cestovní pasy, aby mohli vstoupit na území Slovenska. Táta ještě netušil, že k tomu skutečně dojde, o ničem takovém se ještě nemluvilo, ale možná měl nějaké tušení, kdoví. Každopádně děda, když slyšel tátova slova, se smál, až se za břicho popadal. Netrvalo to dlouho a k rozdělení došlo. Vím, že mnoho lidí, kteří bydleli v pohraničí, byli z tohoto rozhodnutí nešťastní a nemohli se s tím smířit a měli navíc starosti.
Kniha vyšla v nakladatelství Odeon, což znamená pro čtenáře náročnější četbu. Tato kniha se však četla dobře a pochopil jsem, co chtěla autorka vyjádřit. Kniha obsahuje také DOSLOV (Rozvod jako cesta k emancipaci), což oceňuji u tohoto nakladatelství.
4/5*
Vztahovka s lehce naťuknutým tématem rozpadu Československa.
Četlo se to velmi dobře. Je to krátká věc, která zaujme na první dobrou. Autorka se snaží poukázat na rozdělení dvou zemí na svébytné entity skrze nefunkční manželství ústřední dvojice Čecha Evžena a Slovenky Kataríny. Krátce jsou zmíněny i životy jejich rodin a přátel.
Byla bych uvítala víc politických a společensko-ekonomických dopadů na dané události, ale vzhledem k tomu, že se nejedná o rozsáhlé dílo, bylo pojetí více než dostačující.
Italštinu autorky posoudit nemůžu, protože jsem tímto jazykem nepolíbená, ale překlad a strohé jednoduché věty mi absolutně nevadily a k tématu naprosto sedly.
Citace z knihy:
Demokracie se až příliš podobala temným rokům minulosti. Později mělo být Slovensko nazýváno černou dírou Evropy.
Velice povedený rozhovor se nachází také na stranách 108/109 a zdařilá je i e-mailová korespondence na straně 113.
Je to Odeonka a nečekejte lehké čtení. Stalo se mi, že jsem se musela v příběhu i vracet, pokud jsem knihu den, dva nečetla. Přesto se můžete těšit na skvělý příběh, který vám přiblíží nejen rodinné vztahy, ale i historické milníky, které jsme zažili. A jak k dané politické situaci přistupovali mladí a starší občané. Je to zajímavý příběh a doporučuji ho všem, kteří mají rádi hlubší pohled do mezilidských vztahů. Navíc konec je opravdu velice povedený a každý čtenář si ho může přebrat po svém, což mě neskutečně bavilo.
V této knize si přečteme smutný příběh ze života,odehrávající se v době rozdělení Československa. Autorka se v knize snažila zachytit okamžiky změn a jak se s nimi tehdejší obyvatelé bývalého Československa vyrovnávali.
Zajímavý byl názor na tuto dobu pro Čechy to byla Sametová revoluce a pro Slováky Něžná revolúcia.
Ale příběh manželů slovenky Katariny a čecha Evžena mě nijak nenadchl.
Nenadchne, neurazí, nezabere ani moc času. Tahle kniha bohužel nepřinesla pro mě nic nového. Tím, ze byla ale prvně psaná v italštině a potom až přeložena do češtiny a hlavně slovenštiny, mířila pravděpodobně na jiné okruhy osob, kterým vztah Čechů a Slováků chtěla autorka přiblížit. Obavám se, ze za rok už nebudu vědět jméno autorky.
Byla jsem poměrně skeptická, ale vlastně příjemné překvapení.
Životní dramata jsou pojata civilně, zcela proti současnému trendu "rozmazávat, hrotit, dojit". A ač zjevně z nouze ctnost, krátké a stručné věty hodnotím taktéž pozitivně.
Onu zmiňovanou paralelu rozvodu s rozpadem ČSR, včetně popisu tehdejší politické situace, vnímám jako striktně účelovou právě pro cizince. A zjevně to byla úspěšná taktika, když je kniha nominována na prestižní cenu.
Našince tím, holka, ale neobalamutíš :-)
S touto knihou jsem se nějak minula. Nemohu říct, že by byla vyloženě špatná, ale taky ničím zajímavá. Kdybych nevěděla z anotace, že rozpadající se manželství je paralelou k rozdělení Československa, tak mi to nedošlo. A druhá věc - doslov bych uvítala spíš jako předmluvu. Věděla bych, že autorka knihu psala v italštině, místo v rodném jazyce, a proto určitá jazyková strohost je tím dost ovlivněna.
Cca 3.5* - super paralela o manželstve hlavnej hrdinky Slovenky Kataríny s jej manželom Evženom, ktorý je naopak Slovák (príbeh sa odohráva okolo roku 2002) s manželstvom Čechov a Slovákov a ich "nežného"rozchodu. Možno pre niektorých Čechov bude táto kniha románovo obohacujúca v tom, že si uvedomia, že aj Slováci mali názor na rozdelenie ČR/SR, aj keď sa od nich nikto nikdy nepýtal, či to chcú (podobne ako Čechov nie). Inak, štýl je veľmi strohý, úsečný, kľudne by som uvítala viac rozpísaný dej, popisy, postavy, charaktery, konverzácie. Ale možno to súvisí naschvál aj so zámerom autorky, čo predpokladá aj doslov. Jedna z postáv v texte totiž v texte spomína, že ak píšete/hovoríte cudzou a nie materinskou rečou, tak by ste mali používať čo najviac košaté súvetia a celé vety aj napriek chybám, a nie krátke vety, ktorú preferujú naučení ľudia danému cudziemu jazyku. Tak možno, to tak spravila naschvál. A možno sa tak autorka takto dištancovala od svojho jazyka a domoviny, že to celé napísala v taliančine. Bolo by zaujímavé o tom vypočuť nejaký rozhovor alebo diskusiu. Inak, sa to čítalo dobre, ale ako hovorím, uvítala by som ešte +200 strán, lebo som bola zvedavá. A síce, som si myslela, že kniha o ničom, ale nakoniec nad ňou premýšľam ešte niekoľko dní po jej dočítaní a veľmi ma zaujímajú aj jednotlivé vedľajšie postavy, kamoška Viera, rodičia Kataríny, jej súrodenci, hlavne jej matka (kde vidím momentálne úplné podobnosti pri čítaní Ditlevsenovej Kodaňskej trilógie a popisu jej matky v nej!). Čeština mi nevadila, aj keď som tým, že vedela, že sa jedná o pôvodom slovenskú autorku, veľa vecí čítala svojím vnútorným hlasom po slovensky.
Katarína je Slovenka, která se provdala za Čecha. Když přijíždí na Vánoce do Bratislavy k rodičům, je tam sama a ostatní očekávají, že vysvětlí, kde je její manžel. To však ani ona sama netuší. U stolu také chybí Dora, její sestra, o té se však už v rodině dlouho nemluví. Sledujeme tak rozvod hlavní hrdinky, který je paralelou rozvodu mezi Českou a Slovenskou republikou.
V příběhu se ocitáme v Praze, v Bratislavě, ale i na několika místech v Itálii. Vnímáme tu rozdílnost jazyků, národností i kultury. Jaké je to být cizincem a jak se přizpůsobit. Nejen Katarína tu hledá sama sebe i místo, kde je vlastně doma. Každý je jedinečný, každý má své problémy, které ani náš nejbližší přítel nemusí pochopit.
Je to smutné čtení, ale je ze života. Možná, že se v příběhu najdete, možná Vám bude připadat úsměvný, možná, že si u něj pobrečíte. Rozhodně Vaše emoce budou při čtení pracovat.
Autorka střídá místa, čas i vypravěče. Možná byste mohli být lehce zmateni, o jakém období právě čtete, ale postupně jednotlivé části příběhu do sebe začnou zapadat a před očima se vám ukáže celý obraz toho, co nám autorka chtěla sdělit.
Co mě ohromně bavilo, tak názor Slováků na rozdělení Československa. Je to pro mě nový, jiný pohled a bylo tak zajímavé nakouknout do jejich pocitů.
Je tu znát autorčina zkušenost s Itálií a s italštinou. Bylo cítit, jak se v příběhu odráží její vlastní pocity.
Tato kniha je její prvotinou, hned byla nominována na Cenu Strega v Itálii a je mi jasné, že oprávněně. Já byla nadšená moc a věřím, že autorka bude v psaní pokračovat.
Štítky knihy
slovenská literatura podobenství rozvod česko-slovenské vztahy rozdělení Československa (1992)
Sametový rozvodKniha Sametový rozvod je v
| Přečtených | 66x |
| Čtenářské výzvě | 9x |
| Knihotéce | 63x |
| Chystám se číst | 66x |
| Chci si koupit | 16x |
| dalších seznamech | 1x |
varování všem, co čtou doslov dřív než knihu: Piptová shrne obsah a interpretuje ho způsobem natolik vyčerpávajícím, že na Karšaiovou už nic nového nezbude
takže exofonní literatura... a její problém cílového čtenáře: z italštiny do češtiny přeložený text slovenské spisovatelky, pro níž italština není druhým přirozeným, nýbrž samostudiem osvojeným jazykem, působí jaksi šroubovaně, s holými, nerozvitými větami vystavěnými jakoby podle učebnice (hned na první stránce mě třeba udivilo nadužívání zájmen, a to i na pozicích, kde je čeština běžně vypouští), nezdá se, že je to umělecký záměr, spíš hlušina prvotiny
ani s obsahem jsem se nesešel: cizinci nutno podrobně vysvětlovat česko-slovenské reálie, a tak na nějaké metafory, aluze a podobenství není prostor; čekal jsem víc o roce 1993, o rozdělení Československa, nějaké politické, hospodářské, společenské reflexe či názorová střetnutí, ale v příběhu se vyskytují pouze latentní narážky a pár stereotypů (moje zkušenost se soužitím Čechů a Slováků před i po třiadevadesátém je diametrálně odlišná) - vcelku nezáživný popis rodinných a partnerských neshod je k rozpadu ČS jen přirovnáván, takže výsledkem je další z mnoha osobních zpovědí ublíženého já