Sám s Bohem
Richard Wurmbrand
„Snažil jsem se do těchto kázání vtělit své nejhlubší myšlenky, myšlenky téměř umírajícího člověka. A pokud kážu, činím tak výhradně proto, že kázání je nějak obsaženo v mé přirozenosti, podobně jako když slavíci zpívají…“ Tyto v češtině dosud nepublikované úvahy jsou ovocem mimořádných okolností, nesmírného strádání a utrpení, kterým autor ve vězení procházel. Je v nich obsažen zvláštní, niterný a výsostně osobitý přístup k biblickému poselství, který může být i pro nás inspirací při kladení otázek a hledání odpovědí o Božích cestách a soudech.... celý text
Literatura světová Náboženství
Vydáno: 2016 , StefanosOriginální název:
Alone with God , 1988
více info...
Přidat komentář
Richard Wurmbrand byl čtrnáct let ve vězení, z toho tři roky na samotce. Žádný kontakt s nikým, žádná možnost si dělat zápisky, žádné vycházky, žádný čerstvý vzduch, žádné barvy, jen velmi nepatrná naděje, že život bude ještě někdy pokračovat na svobodě...
„Normální člověk“ by se z toho zbláznil, ale Wurmbrand se upnul k promýšlení náboženských tezí a přípravě kázání, které si opakoval tak dlouho, až si je zapamatoval.
Už pro tohle není možné číst knihu Sám s Bohem lehkovážně. A není možné ji hodnotit příkře. Ty podmínky jejího vzniku jsou totiž tak unikátní, že už její samotná existence je vlastně zázrak a důkaz lidské nezdolnosti tváří v tvář krutosti nelítostných režimů - dost podobně, jako třeba v případě Deníku Anne Frankové.
Přesto jsem přesvědčen, že Wurmbrandovi myšlenky mají intelektuální a emocionální nosnost a jeho teze by bylo zajímavé číst i bez ohledu na okolnosti jejich vzniku. Mě zaujala nejvíc Wurmbrandova pokora, nacházení myšlenkové svobody v mimořádně těžkých podmínkách, soucit k jeho trýznitelům. A zejména jeho důvěra v Boží přízeň, odevzdání do Božích rukou a přesvědčení, že žádný člověk není Bohem opuštěn. To bylo působivé - věřit, že Bůh mě miluje se zdá být snadné v situaci, kdy se mi vše daří. Ale věřit tomu v temné kobce, ze které není úniku, to už chce pořádnou pevnost charakteru.
Richard Wurmbrand je luterán, takže nemůže být blahořečen, ale já v jeho příběhu - a při čtení jeho kázání - jistý dotek svatosti cítil. Snad není rouhání, to takhle napsat.
A myslím si, že by si Wurmbrandovi myšlenky zasloužili větší pozornost – zdá se mi, že je nespravedlivě neznámou osobností.
Štítky knihy
vězení, věznice samota protestantismus kázání, homilie komunistický režim
Autorovy další knížky
| 2018 |  Marx a Satan |
| 2004 |  Vězeňské zdi kdyby promluvily |
| 2016 | Sám s Bohem |
| 1997 | V božím podzemí |
| 2001 | Od utrpení k triumfu |
Těžko hodnotit knížku, která vznikala během dlouhých let v komunistickém žaláři, na samotce, v mysli autora. Ale pokud odhlédnu od této determinující skutečnosti, pak jsou jednotlivá "kázání" spíše volným tokem myšlenek na určité téma, jehož se ne vždy drží. Každé "kázání" - na rovinu - obsahuje spoustu balastu, ale pak je v něm jako diamant v popelu nějaká ta historka, příhoda nebo historická zajímavost plus jedna skutečně skvěla myšlenka. Jen se k ní dočíst. Ne vždy je to o víře, ne vždy je to o Bohu, ale stejně jde o silnou knihu a myslím, že mnohý si v ní to své najde. A některé úvahy jsou skutečně velmi zajímavé, např. o odpuštění zvláště v rámci toho, jak se komunisté nejen v Rumunsku chovali, že žádný hřích není moc velký, aby se nedal Bohem odpustit, nebo jaká je míra laskavosti vůči druhým, a kde jsou hranice.