S lodí jež dováží čaj a kávu

1 17.03.2022

„našel jsem její prsy kousla mě za to veverka
má prudká Anděla můj anděl do mdlob padlý
a její tělo pyšné a zářící jako Severka
svítilo nad vodou přes zábradlí”

2 01.02.2021

Kdo jednou k téhle sbírce přivoní, stane se kuřákem opia.

2 04.07.2020

Sbírka básní, která by se mohla líbit i těm, kteří poezii příliš nevyhledávají. Většina básní je snadno čitelná a pochopitelná, navíc zajímavé exotické prostředí, odkazy na mnohé země a vlastenecké velebení Čech, dodává na zajímavosti.

3 05.04.2020

Tak takhle ne. Bohužel tohle mi neříká nic - vlastně ani pořádnou emoci to nevzbuzuje, když už to nic konkrétního neříká. Takové poetické žvatlání o dálných krajích, koření, lidech, palmách, moři, lehké dozvuky války, vzpomínky na domov... OK. A to je vše? Asi tam něco v tom je, určitě tam v tom něco je a určitě se jedná o kvalitní poezii, ale prostě to není pro mě. Pro mě je tohle málo.
Snad jen jedno dvojverší mi stálo za zapamatování:

Náš hřbitov tolik se zvětšil za války
jeden cíp sahá až na Sibiř

Jo, tohle je síla. Škoda, že takových veršů tady není víc. Ještě jednou - všem milovníkům poezie se omlouvám, ale s tímhle se netykám.

1 15.03.2020

Něco tak neskutečně krásného, z básnických sbírek jež jsem četla tato rozhodně nejvýrazněji mi utkvěla v paměti. Líbí se mi vnitřní kompozice básní, kdy první verše navozují atmosféru a tímto mi připomínají básně japonské. Stejně tak volba slov, jde o jazyk srozumitelný a přesto působivý.
Biebl tady nabízí všechno co já od poezie očekávám – mistrné navození atmosféry a útok na emoce, srozumitelnost a zároveň prostor k vlastní imaginaci, vyváženost epické linie a nezbytné lyričnosti, neočekávané asociace které čtenáře nenudí. Nyní musím si to vše jít přečíst ještě jednou.
Ochutnávka:

Návštěva (z části první, Začarovaná studánka)

Letí a letí brašna na zádech jí nestačí
do nedávna byla školačkou posud po chodbách ráda utíká
Já čekám dole se srdcem vzhůru k pavlači
ona odmyká

Má zdravé zuby jako klavír s kterého právě stírá prach
Jdu blíž
a cítím vanout z kláves Odol
a pastu Thymolín
Ví co je láska proto se zimou třese v poduškách
a rukama hájí ňadra
i svůj klín

Holubi k ránu vrkají pod jejími krovy
bohudík
bydlí u staré nahluchlé vdovy

Za okny chodí kominík

16.08.2017

Učili jsme se o ni ve škole, tak jsem si ji ze zvědavosti přečetla. :)

1 21.12.2013

Sbírka obsahuje tři části. V Začarované studánce autor píše o svých láskách, otci, rodném kraji. Jsou to vzpomínky mírně smutné, spíše nostalgické. Další dvě části - S lodí jež dováží čaj a kávu a Protinožci - reflektují dojmy z cesty na dalekou Jávu. Exotické prostředí, zvířena, mentalita domorodých obyvatel - to vše barvitě ožívá v poezii nevšedního, moderního a svěžího stylu. Některé básně nepostrádají vtip (např. V Africe).