S elegancí ježka
Muriel Barbery
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/7851/bmid_s-eleganci-jezka-uUH-7851.jpg
4
1053
214
Jmenuju se Renée. Je mi padesát čtyři a už sedmadvacet let dělám domovnici v čísle 7 na ulici Grenelle. Je to pěkný soukromý dům se dvorem a zahradou uvnitř, který je rozdělený na osm velmi luxusních bytů. Všechny jsou obrovské a v každém někdo bydlí. Jsem malá, ošklivá, tlustá vdova, mám kuří oka a někdy, když mám těžké ráno, sípu jako mamut. Naprosto přesně odpovídám tomu, co obecné společenské vědomí označilo paradigmatem domovnice, takže nikoho by ani ve snu nenapadlo, že jsem sečtělejší a vzdělanější než všichni bohatí obyvatelé našeho domu. Jmenuju se Paloma, je mi dvanáct a bydlím v Paříži v jednom drahým bytě v čísle 7 na ulici Grenelle. Navzdory všemu tomuhle štěstí a všemu tomuhle bohatství už dost dlouho vím, že konečná stanice je stejně akvárko. A jak to, že to vím? Já jsem totiž dost inteligentní. Dokonce výjimečně inteligentní. Proto jsem se taky rozhodla. Na konci tohohle školního roku, v den svých třináctých narozenin, tedy přesně 16. června, spáchám sebevraždu. Muriel Barberyová píše o hlubokých věcech se svůdnou lehkostí, ironickým jazykem vypráví prostý a dojemný příběh o setkávání a míjení, o slepotě a vidění, o pomíjivosti i věčnosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2008 , HostOriginální název:
L'Élégance du hérisson , 2006
více info...
Přidat komentář
Rozhodně se nepovažuji za fundovaného filosofa, který by denně přemýšlel o smyslu bytí, ale lehce a svěže napsaná elegance ježka mě jednoduše dostala. Zajímavý způsob, jak ukázat, že krása a inteligence se mohou skrývat na těch nejneuvěřitelnějších místech a musí čelit hlouposti, ignoraci a předsudkům společnosti, která sama sebe hodnotí výše než ostatní.
Mohlo by se zdát, že malá Paloma je předčasně vyspělá, ale já jsem si ji oblíbila, její filosofování s nadhledem pro mě bylo snadno stravitelné, neměla jsem pocit, že by mi slečna chtěla vtloukat do hlavy své názory a místy mě pobavila, místy překvapila nečekanou a jednoduchou pravdou nebo postřehem.
A stejně tak jsem si našla cestu k ošklivé domovnici s hezkou a vzdělanou duší.
Jistě, místy to působí hodně vykonstruovaně a nereálně, to ovšem nic nemění na tom, že se to dobře čte a já oceňuji podobné úniky od reality. Jsou osvěžující.
Dostala jsem doporučení a díky němu jsem překonala počáteční fázi, kdy jsem se nemohla začíst. Pak mě to chytlo a myslím, že tato kniha bude patřit mezi mé nej... Asi jsem tedy "lidový filozof", protože by mě opravdu bavilo polemizovat s hrdinkami knih. Některé úvahy pojmenovaly to-něco-ve-mně-hluboko-ukryté...
Opět jsem se nechala nalákat doporučujícími a nadšenými komentáři ke čtení knihy, která mě původně zaujala jen názvem.
První dvě třetiny knihy mě nudily, obě hlavní postavy byly těžko uvěřitelné, většinu času nesympatické, hlavně ta mladší. Filozofii neholduji, ale autorčiny filozofické úvahy - a že jich bylo požehnaně - se daly přetrpět, není to žádná "vysoká" filozofie, spíš filozofie všedního dne, nicméně ze všech těch myšlenek mě zaujala jedna jediná (v poslední třetině, krátké zamyšlení nad oblékáním bohatých lidí). Události v poslední třetině nabyly aspoň lehkého děje, konec byl překvapivý, to uznávám, ale nepozdvihl knihu na vyšší level, naopak mě utvrdil v absurditě knihy. Je mi líto, knihu bych znovu nečetla a ani nevím, komu bych ji doporučila... možná snad nějakému "lidovému filozofovi," kterého by bavilo polemizovat s autorčinými výroky.
Jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy četla. Alespoň co se týče emocí a věcí k zamyšlení. O nějakém velkém příběhu kniha není, ale to vůbec není třeba.
Nevím proč, ale v něčem mi S elegancí ježka připomíná Betty MacDonaldovou, ačkoliv je tématikou úplně někde jinde. Postavy si, zdá se, na nic nehrají. Muriel nám neservíruje vysoké vyplastikované postavy bez charakteru, ale celou sortu lidí takových, jací ve skutečnosti jsou - co kus, to originál. Příběh je vyprávěn z pohledu dvanáctileté Palomy, která je moc inteligentní na celou svou generaci, na druhou stranu svůj příběh vypráví životem znuděná domovnice Reneé, která jako by ani nikdy nikoho nezajímala. Kniha je protkána bezpočtem myšlenkových skvostů. Nezbývá než dodat, že doporučuju čtenářům všema deseti.
-Jeane ani nevíte, jak jsem šťastná, že jste dneska přišel, řeknu.
-Opravdu? zeptá se překvapeně. Ale proč?
Proč?
Protože jedna kamélie dokáže změnit náš osud.
Protože krásné je to, co vnímáme, když se to děje. Je to pomíjejíci seskupení věcí ve schvíli, kdy vidíme krásu i smrt zároveň.
Představa, že když se na večírku odvážete a s někým se vyspíte, tak se z vás stane dospělej, je stejně hloupá jako věřit, že převlek z vás udělá třeba indiána.
Myslím, že komentáře podemnou už řekli víceméně všechno a tak jen přidám něco málo z vlastního soudku. Hrozně se mi líbí forma, kterou je psána přímá řeč, kdy se využívá pomlčky a taky-když-jsou-některá-podstatná-jména psána tímhle stylem, protože se tím krásně zdůrazňuje jejich ironičnost. Trochu mi na knížce vadilo, že některé části jsou plytké, nedávají smysl a hlavně postavy jsou málo uvěřitelné, proto jen 3/5.
Knihu bych doporučil nejspíše ženě na dlouhé mateřské unavené stereotypem, nebo možná dospívající studentce, překonávající krizi dospívání, aby získaly pocit, že se čtou "něčem". Na opravdovou "velkou literaturu" si kniha ale jen hraje, ve skutečnosti je to "nic o ničem". Promiňte, je to ale ztráta času.
Tenhle subtilní román jsem si vychutnával, a to hned několikrát. Proč mě už od začátku chytl za srdce, aby jím ke konci pořádně zasmýkal? V čem vlastně spočívá jeho kouzlo? Nejdříve mě napadají jednotlivé věci, které mi byly sympatické: vášeň myšlení, pochopení pro outsidery, ironický nadhled a něco, co by šlo nazvat soucitem nebo snad poněkud pateticky láskou k lidem, která ovšem nesklouzne k laciné abstraktnosti. Ale ono v tom bude ještě něco víc.
Filosofování postarší domovnice a dvanáctileté holky je sice zajímavé, ale není to přednáška z filosofie, a tak je rozhodně nemusíme brát za slovo. Já třeba nesdílím nadšení pro náboženství Umění nebo pro výkřiky o biologickém determinismu, ale požitek z četby mi to nijak nezkazilo. Jejich úvahy jsou především příležitostí, abychom za fasádou kamenných tváří a předvídatelných životních rolí dokázali objevit skrývající se bohatství vnitřního života, hluboká lidská trápení a touhy. Je to především kniha o potkávání: o tom, když někdo naproti všemu očekávání potká toho, koho stojí za to potkat, a když na druhé straně v něm samém naproti vnějšímu zdání dokáže někdo objevit poklady, které skrývá. Není právě tohle společná lidská touha, kterou příběh naplňuje? Je to moc popelkovské? Jenže uvědomte si, že tahle Popelka není mladá a krásná dívka, ale stará a ošklivá domovnice. To samo o sobě brání příliš naivní sentimentalitě. Ostatně, autorka opravdu míří na čtenářovy emoce, ale já přiznávám, že jsem se v tomto případě rád nechal strhnout.
Vadila mi jen jedna věc. Jestliže jsem na začátku zmínil, že jsem si knížku vychutnal několikrát, bylo to ze zoufalství nad překladem. Ne že by byl psán ošklivou češtinou, jen občas nedával smysl. A přiznejme si, to je u knihy založené na myšlenkách dost velký nedostatek. Skoro v každé kapitole jsem se u některé věty zarazil a dlouho hloubal, co vlastně znamená. Nakonec jsem si pořídil francouzský originál a vzhledem k mým mizivým znalostem francouzštiny také anglický překlad a nakonec se většinou ukázalo, že ta věta je úplně jasná, ale nesmyslně přeložená. Někdy překladatel jen mlží, takže smysl vůbec nelze postihnout, jindy to přeloží přesně naopak a úplně tím poruší kontext. Došlo to tak daleko, že jsem překladu už vůbec nevěřil. Tou dobou se ale prvotní zoufalství změnilo ve zvrácenou vášeň, se kterou jsem, ostatně zcela v duchu románu, srovnával různé jazykové verze, vyhledával chyby a pátral po pravém smyslu textu. A tak i této nedokonalosti mohu být nakonec jen vděčný za umocněný čtenářský zážitek.
Knížka mě nadchla, podání těch dvou příběhu, bylo velmi zajímavé a výborně se četla. Jen konec už jsem tušila dřív než přišel. Ale moc pěkné, velice doporučuji. :)
O vylézání z ulit, nacházení vztahů, schovávání za maskami... Vyprávění bohaté myšlenkami až filozofickými a četnými odkazy na klasickou literaturu. Je znát autorčina obliba ruských autorů. Příběh neakčně (což je v tomto případě jednoznačné plus), ale neustále plynoucí, s nenadálým krátkým vzepětím ke konci knihy. Rytmem vyprávění mi evokuje podzimní pomalou širokou řeku. Přesto, nebo možná právě proto, Vás vtáhne do sebe, Renée, Paloma i Kakuro se stanou Vašimi přáteli a jejich snobské okolí Vás bude popouzet, stejně jako je. Doporučuji velmi.
nádherné a jímavé! určitě se k této knize plánuju ještě vrátit. Zatím sem jí plná a okouzlená
Velice zvláštní kniha, působila na mě hodně depresivně. Několikrát jsem ji odkládala na dočtení.
Je ťažké byť iným. Je ťažké nezapadať medzi rovesníkov a nebyť stádovitým typom. Možno práve preto mi táto kniha a jej postavy boli také blízke. Autorka vytvorila úžasné postavičky, ktoré som si zamilovala.
Nieže by som disponovala výnimočnou inteligenciou, ale vždy som bola nikde úplne inde ako ľudia v mojom veku. A práve vtedy som tiež túžila po svojej „skrýši“ a túžim po nej doteraz. Zavrieť sa niekam, preč od ostatných, a mať chvíľu pre seba, v tichu, s knihou alebo len tak, sama so svojimi myšlienkami. Dnes nie je IN dávať najavo, že niečo viete, práve naopak...
Jemná kniha o vážných věcech. Pěkně napsáno, ale neodvážil bych se jí doporučit čtenářům čekajícím bohatý děj a rychlý spád příběhu.
Tuhle knihu jsem přečetla na doporučení naší knihovnice a tělocvikářky a češtinářky v jednom. Tím bych jí chtěla velmi poděkovat,jelikož ta kniha je skutečně úžasná. I když teda nic pro nefilozofy,protože skutečně se u toho musí myslet a klást si různé otázky. Navíc je to psáno tak poutavě,že člověk se u toho i velmi nasměje.
Ale ten smutnej konec,ten je vážně dojemný. A hlavně nečekaný.Každopádně mě se ta kniha velmi líbila a myslím,že si zase nechám něco doporučit.
V krátkosti by sa kniha dala opísať stretnutím veľmi mladého dievčatka a zrelej ženy, ktorých spoločným znakom je nadpriemerná inteligencia. Ale toto je len veľmi obšírne zhodnotenie, pretože pod povrchom, jednoducho sa zdajúceho románu, nájdeme skryté indície, ktoré hovoria o zmysle či nezmysle nášho žitia, o tom, že nie všetko je také, ako sa na prvý pohľad zdá, a aj o tom, že veľa z nás nedokáže vidieť skutočnosť, ale vidí len to, čo chce. V neposlednom rade ma zasiahla spriaznenosť duše medzi Renée a Kakurom, ktorí aj keď sa nehľadali, predsa sa našli. A najsilnejší zásah ponúka koniec knihy, kde som si uvedomila, že osud má svoju cestu, nevyspytateľnú a neočakávanú a predsa v niečom záslužnú.
S elegancí ježka je kniha so silným príbehom, zabaleným do veľmi dobrej filozofie, nútiacej k tomu, aby čitateľ sám uvažoval a hodnotil nie len postoje hlavných postáv, ale aj tie svoje k životu a ľuďom okolo seba.
Podľa mňa si kniha zaslúži plný počet, pretože na "ježkovskú eleganciu" budem ešte veľmi dlho spomínať.
"Co když je literatura vlastně jakási televize, na kterou se člověk díva, aby aktivoval zrcadlové neurony při co nejmenších nákladech aktivního pohybu? A co když - v horším případě - je literatura taková televize, která nám ukazuje všechno, o co jsme přišli?"
Všední-nevšední příběh o naději, hledání krásy, o pomíjivosti a věčnosti a podobně povznášejících věcech. Obě hlavní hrdinky, jejichž prostřednictvím je příběh vyprávěný (i když první část knihy je spíš sledem drobných událostí, postřehů a úvah k příběhu směřujícím), pozorují nepřátelský svět kolem sebe s filozofickou analytičností a jsou uzavřené ve skořápce, kterou se od něj úmyslně-podvědomě distancují, přičemž jejich skryté touhy hrozí definitivně zhořknout. Každá má ke svému vnitřnímu exilu jiné důvody a k závěrečnému prohlédnutí dojdou až díky vzájemnému sblížení. Kniha je plná podnětných myšlenek, podávaných odlehčeným způsobem, snad jen trochu příliš francouzsky estétská, takže mi dovolila dojmout se až v samém závěru. Ale tak to asi i mělo být.
Mám ve zvyku si z knih vypisovat krátké myšlenky, které mě zaujmou, a které bych si chtěl zapamatovat. U této knihy se ale vyskytl problém a to v opravdu vydatném množství takových perel, které by si zasloužili zaznamenat. Ale nemám pocit, že má smysl přepisovat celou knihu. Přitom se jedná o poměrně jednoduchý příběh, jenž je ale popisován pohledem dvou vskutku výjimečně inteligentních postav, jejichž chronickou zálibou je právě přemýšlení. V důsledku se jedná o poměrně hutnou filozofickou nálož, ale napsanou takovým vytříbeným a krásným způsobem, že se z toho opětovaně tají dech a nejednou vlhne oko. Z knihy je cítit autorčino nadšení pro japonskou kulturu a s ní spojený obdivuhodný cit pro krásu a to nejen okamžiku.
Ze současné beletrie mám pocit, že nadprůměrně inteligentní a abnormálně nadaná žena je více než v kurzu. Asi vzniká jakási logická protiváha éry Supermanů a Indiana Jonesů, ale pokavaď budou vznikat díla podobného kalibru jako kniha S elegancí ježka, nemám proti této tendenci ani zblo výtek.
Štítky knihy
humor zfilmováno francouzská literatura ironie
Autorovy další knížky
| 2008 |  S elegancí ježka |
| 2021 |  Růže sama |
| 2009 | Pochoutka |
| 2019 | Život elfů |
| 2023 | Nesčetně hvězd |
Konečně jsem se dostal k přečtení této knihy a - vyklubal se z ní skvost.
Intelektuální pohlazení.
Po celou dobu prakticky nevytáhnete paty z domu číslo 7 na ulici Grenelle a přitom potkáte tolik zajímavého, ozvláštňujícího, filozofického, poetického, lidského...
Kouzelné.