Ruce houslisty
Alena Ježková
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/478031/bmid_ruce-houslisty-CXY-478031.jpg
5
137
42
Strhující příběh česko - německo - židovské rodiny na pozadí událostí našich dějin 20. století. Citlivé zachycení 20. století v podání Aleny Ježkové se úspěšně může řadit do současného trendu ženských autorek Mornštajnové a Lednické, které pečlivě a bez přehnaného sentimentu prozkoumávají českou identitu a minulost. V sedmi volně navazujících povídkách, jejichž protagonisty jsou příslušníci pěti generací fiktivní rodiny Schillerů, autorka mistrovsky vyobrazuje, jak se dějinné události promítají do osobních životů. Tuto linii sledujeme od zákopů 1. světové války přes rozvíjející se průmyslu Československé republiky, nacistickou okupaci a s ní spojený Holocaust, sčítání ztrát po válce a nástup komunismu, až po invazi „bratrských“ vojsk v srpnu 1968. Příběh rodiny Schillerů se uzavírá v Londýně v roce 2005 pátráním proslulého houslového virtuosa po vlastních kořenech.... celý text
Přidat komentář
Netuším, s jakou vizí pracovala a psala paní Ježková, ani nemám ponětí o záměrech nakladatelství Práh.
Za mě jsou RUCE HOUSLISTY kredibilním románem se vším všudy. Zvolená forma vyprávění jen zvýrazňuje odvahu autorky, zaobalit epický rozměr románu do lidského hávu a vyprávěním v mnoha tóninách jej povýšit na literární skvost, který dokáže stvořit jen skutečný virtuos...
Velice inteligentní jazyk, ani špetka pyšného psaní, které mnohdy v knihách lze nalézt.
Autorka spojuje historická fakta s osudy postav velice jemným způsobem a čtenář musí mít pocit naprostého zapojení se do příběhu, stává se nečinným spolupozorovatelem všeho a nezbývá mu nic jiného, než plakat nad osudy všech členů rodiny Schillerových.
Paní Ježková též mistrovsky prohnětla nacisty s komunisty, udělila jim stejný punc ohavnosti a nelidského chování.
Její styl je přímočarý, precizní, ale zároveň citlivý a vnímavý k záměru, s kterým napsala celou knihu.
A nakonec chci ještě jednou upozornit na fakt, který je zavádějící a pro mě nepochopitelný. Na přebale knihy je uvedeno, že se jedná o na sebe volně navazující povídky.
Nenechte se tím zmást a přečtěte si jedinečný román, který ze sebe budete sestřásat ještě měsíce po jeho přečtení...
Mistrovské dílo, paní Ježková...
Děkuji.
(SPOILER)
Jsem trochu na rozpacich, jak tuhle knihu popsat. Nektere povidky pro me byly velmi ctive (vtahly me casti s dejem v Rybicich, bavila me budovatelska romantika, dojal me zaver; pri cteni povidky o vpadu "spratelenych" vojsk v 68 se mi udelalo lehce spatne a musela jsem si dat pauzu a overit si, ze je kniha vydana pred unorem 22). Nachazim tam dobre napady - popsat Vanoce 1914 v zakopech z perspektivy obou valcicich stran, zachytit zivot v Terezine pohledem mlade divky, ... Ale tato temata jsem uz cetla drive a lepe zpracovana (napr. u Remarqua nebo te Mornstajnove, ktera je zminovana anotaci), takze se zadne velke "wow" nekonalo. Nalepit vsechny udalosti na jednu rodinu mi v teto knize prislo neverohodne a i ty povidky byly takove... poslepovane, jako celek to na me jednoduse nezapusobilo.
[minispojler] Ale palec nahoru za rodokmen na zacatku knihy (k tomu jsem se teda dost vracela) a Deus ex machina - postavu Pokorneho: "Soudruzi, vy jste komuniste?" :D Pokorny je tam snad jen vuli tomuhle momentu...
Smutné čtení. Téměř celé dvacáté století vykreslené na osudech jedné rodiny. Moc mě to dojalo. Tyhle příběhy mě vždy úplně "sejmou", nečtu je proto často. Moc všem doporučuju, klidně i jako doporučenou četbu studentům.
Já zase jednou nemám slov. Tak citlivě, trefně a očividně erudovaně zachycené milníky jedné rodiny.
Vánoční příměří v zákopech první světové, rodinná sešlost v předvečer druhé světové, Terezín očima dítěte, poválečné shledání, srpen 1968, virtuóz bez kořenů v Londýně... Vše jmenované má pro sebe svou kapitolu a svého vypravěče z početné rodiny.
Fakt smekám před tou barvitostí, očividnou přípravou autorky a tou sílou slov, rozehranou v úspornosti povídek.
Zase jsem si jednou připomněla nesmyslnost války, zmařené lidské životy, okrádání majetku, a hlavně, že komunismus je zlo, nebylo sakra líp a je šílené, že si to musíme připomínat. Jak lehce se zapomíná...
Rodinná kronika v průběhu století - končící houslovým koncertem J. S. Bacha ....
Sedm po sobě jdoucích kapitol, které mají návaznost a zachycují osudy rodiny v určitých obdobích - začínaje první světovou válkou a konče po roku 2000 ....
Pro mne měla nejlepší náboj kapitola " vánoční mír " ....
" to zlo, které mělo být ztělesněno v nepříteli, jsem v protějším zákopu nenašel ....
byli tam jen stejní lidé, jako my ...."
A také deník malé Hildy z Terezína ..... " skrz slzy se usmívám ...."
Slzy pro rodinu, kterou ztrácím ... a úsměv naděje, že se sejdeme ....
Je to kniha plná smutku, ale i optimismu ....
Přečteno téměř jedním dechem. Obdivuhodné nacpat důležité milníky dějin 20. století do tak celkem utlé knihy. Doporučuji. V určitých ohledech mi ta kniha zas rozšířila obzory.
Výborně napsaná kniha, ze začátku jsem si neuměl představit jak na relativně malém prostoru může být popsán osud jedné rodiny v průběhu 20. století, ještě v podstatě povídkovým stylem, ale kniha je fakt úžasná. Máte pocit, že o osudech rodiny, ale i historii našeho státu víte v podstatě vše. Některé historické události jsou popsány velmi působivě, např. rok 1968 v Praze (asi jsem nečetl lépe vystiženou atmosféru doby) nebo Terezín v období 2. sv. války (popsány hrůzy, ale i pozitivní prvky - jestli se to dá vůbec takto napsat). Na cca 164 stranách - klobouk dolů, velmi pěkná kniha.
Zpočátku jsem se nemohla začíst, nicméně postupně mne kniha vtáhla. Na příběhu jedné rodiny jsou zde dobře vykresleny tragické milníky minulého století našich dějin. Knížka mne přivedla k přemýšlení, jak tyto události prožívali moji rodiče a prarodiče......
Moc hezká kniha, sice jsem ji ze začátku odložila, protože ten první příběh z 1. světové války mne moc nezaujal, ale poté jsem se začetla. Příběh rodiny do sebe krásně zapadl, škoda jen, že kniha není delší :-)
„Jakou setrvačnost má život, jeho vyježděné koleje! Milenci se drží za ruce. Pražský hrad se majestátně tyčí. Babi dělá škubánky. A přitom všude visí stručné sdělení: Raněné a mrtvé hlaste na telefonním čísle 38 20 45.“
Výborná rodinná sága a pro mě naprosto výjimečná kniha. Historii fiktivní rodiny Schillerových jsem sledovala s nemalými obavami o jejich životy. Hned v úvodní kapitole jsem se ocitla v roce 1914 v zákopech a stala se svědkem vánočního veselí. Herbert Schillerem mi poskytl nevídaný pohled na 1. světovou válku. Četla jsem se slzami v očích, byla jsem dojatá jako blázen, ale říkala jsem si, že je to přehnané, že realita taková určitě nebyla. Pak jsem si ale dohledala, jak probíhaly první Vánoce 1. sv. války a zjistila jsem, že Alena Ježková tak úplně uzdu své fantazii nepopustila. … Krásné rodinné okamžiky jsou narušeny neslavnými obdobími našich dějin. S dospívající dívkou Hilde jsem prožila rok a něco v Terezíně. Prostřednictvím Hildiných deníkových záznamů jsem se seznámila s životem v ghettu a sledovala, jak se postupně život Židů za 2. sv. války smrskával. Poznala jsem profesorku Zdeňku Brumlíkovou, výtvarnici Friedl Brandeisovou a další skutečné významné osobnosti, které do mizerného života v Terezíně vnášely trochu radosti a světla. Dětské výtvarné práce, které vznikly v Terezíně pod vedením Friedl Brandeisové, bych si ráda prohlédla. Podařilo se je zachránit a jsou k vidění v Židovském muzeu v Praze. … Další vypjaté období, kterým si rodina Schillerových prošla, byl srpen 1968. Reportážním způsobem mi Alena Ježková přiblížila radost lidí ze socialismu s lidskou tváří, kterou vystřídalo rozčarování z tanků, jejich naděje vkládané do Dubčeka, a vždyť víte, jak to celé dopadlo. Zaujalo mě, co podnikla v té době v Rusku na Rudém náměstí skupinka 8 lidí. Natalia Gorbaněvská byla jednou z nich a napsala o tom knihu Poledne.
„Nesnáším, jak válka a Terezín pořád okupují mou mysl. Máme se radovat z každé hodiny života, která nám byla dána, i za naše mrtvé, tedy dvojnásob, trojnásob, mnohonásobně. Jenže smutku člověk neporučí, přilétne na křídlech jediné myšlenky nebo věci, která zas všechno připomene, rodinná podoba nebo spálené růže…“
Závěr knihy tvoří povídka Ruce houslisty a tu už jsem četla kdysi. Díky ní mi kniha upoutala, protože se podle ní jmenuje. Procházela jsem v dospělém oddělení kolem novinek a okamžitě mě uhodil do očí název Ruce houslisty. Byla jsem „nadšená“, že se mi konečně poodkryje neveselá rodinná historie, která se dala z povídky očekávat. I když jsem věděla, o čem je, tak jsem ji nemohla skoro přes slzy číst. Celkově jsem u této knížky byla hodně naměkko. Rodinu Schillerových jsem si zamilovala.
Alena Ježková se snažila o velkou historickou věrohodnost. Osudy jednotlivých postav umně zakomponovala do dění popisované doby. Úplně si dokážu představit, jak dětem prostřednictvím úryvků z této knihy záživně přiblížit např. život v terezínském ghettu nebo rok 1968.
DOPORUČUJI. Myslím si, že si tato kniha zaslouží více pozornosti. 30 hodnocení je žalostně málo!
Zajímavý a hlavně smutný příběh židovské rodiny od první republiky,Německého fašismu,komunistického poválečného režimu až po okupaci vojsky Varšavské Smlouvy.Holokaust je hodně rozepsán i v jiných knihách. Rusové tu jsou snad největší zlo.Museli udržet všechny státy pohromadě,jinak by se východní blok rozpadl.
To samé provedli Američané CIA v Chile. Rozdíl byl v tom že narozdíl od Sovětů v Chyle bylo zavražděno tisíce lidí včetně demokraticky zvoleného prezidenta Aliendeho a mučení civilistů bylo snad horší jak za ss.
Opravdu povedená kniha po všech stránkách, aspoň dle mého gusta. Nalákala mě povedená obálka a ilustrace paní Kukovičové. A samotný příběh rodiny Schillerů je také velice nápaditě rozporcován do několika častí, kdy se každý díl odehrává na pozadí velkých historických událostí naší země. Je pozoruhodné, čím vším mohla jedna rodina projít během několika desítek let minulého století a jak je čas neúprosně pomíjivý. (A také jak kouzelné jsou staré dopisy a fotografie.)
Četl jsem rozhovor s autorkou v Reflexu a její názory mi byly velice sympatické.
Kniha je očividně psána s dobrým úmyslem podat osudy lidí na pozadí divokých dějin 20. století. Ale bohužel je psána velice povrchně, školometsky, popisuje již popsané a je plná historických i literárních klišé.
Terezínský deník jedné z postav, kterou autorka nechala prožít vše, co se v ghettu událo (aby ukázala celou jeho historii), jsem doslova přetrpěl.
Čtení možná tak pro starší děti, pro mě je kniha zklamáním.
"Jsou tu Rusáci, obsadili nás! Pusťte si rádio, hned!" - kde už jsem tuhle větu slyšel? Ve filmu Pelíšky?
Krátké povídky týkající se rozvětvené rodiny a nejdůležitějších dějin minulého století. Některé mě zaujaly více, některé méně, všechny nějakým způsobem ukazují, jak zrovna vládnoucí režim ovlivňuje chování a myšlení lidí. Kniha obsahuje zajímavé koláže.
Moc se mi líbilo, jak byla kniha uspořádaná, jak na sebe krásně jednotlivé příběhy navazovaly a propojily se. Člověk musel trochu zapojit mozkové závity, ale vše to nakonec do sebe krásně zapadlo a vytvořilo to celistvý, dějově velice pestrý příběh jedné rozvětvené židovské rodiny. Bylo to opět hodně smutné počtení, ale je dobře, že se stále podobné příběhy připomínají, člověk by neměl zapomenout na to, jaké hrůzy se v minulosti děly a jak snadné bylo zničit nejeden lidský osud.
V sedmi volně navazujících povídkách představuje autorka prostřednictvím pěti generací fiktivní židovské rodiny Schillerů události 20. století. Začíná první světovou válkou, následují idylická dvacátá léta a začátek let třicátých, druhá světová válka, poválečná a budovatelská 50. léta, rok 1968 a současnost, v níž poslední člen rodiny intenzivně vnímá, že o svých předcích vlastně skoro nic neví. Knížka je psána velice klasicky, žádné experimenty ve formě ani stylu, někdo by možná namítl, že tohle už tu všechno bylo, ovšem já myslím, že neuškodí si znovu a znovu připomínat, jaké naše dějiny byly a co se všechno událo, i když lidé tehdy naprosto nevěřili, že se něco takového může stát. Díky zpracování si myslím, že by knížka byla vhodná i jako takový trochu edukativní dárek pro starší děti, tak od dvanácti výš...
Dobře zpracované téma moderní historie, oceňuji měnící se styl i hlavní postavy povídek. Nechci být hnidopich, ale nemělo by utéct, že A. Dubček byl předsedou vlády.... Přesto i pro naléhavost takových knih 5 hvězdiček.
Krásná kniha. Kombinuje pohled na rodinnou historii (fiktivní) s několika významnými momenty dějin 20. století. Najdete v ní momenty smutné (často) i veselé (o hodně míň),. V konečném součtu jednoznačně ukazují, že v těžkých chvílích musí rodina stát při sobě
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) Židé druhá světová válka (1939–1945) česká literatura 50. léta 20. století okupace pro děti od 14 let holokaust, holocaust prolínání minulosti a současnosti přeživší holokaustu
Část díla
Autorovy další knížky
| 2011 |  Dračí polévka |
| 2005 | Staré pověsti české a moravské |
| 2013 | Tichá srdce – kláštery a jejich lidé |
| 2006 |  77 pražských legend |
| 2021 | Ruce houslisty |
Malý člověk a původně soudržná rodina v průběhu dvacátého století plus banalita každodennosti s velkými dějinami na dosah. Všeobecně známé konkrétní situace (vánoční příměří v zákopech první světové, život v terezínském ghettu, poválečné vzpatovávání se židovských zdecimovaných rodin, budování socialismu se zapíráním nepohodlných příbuzných a uranovými lágry v pozadí a komplexně vylíčený konec Pražského jara plus dvě kapitoly čistě rodinné) jsou však popsány tak obecně a zároveň líbezně (jiné slovo mě nenapadá), že emočně ve mně nevzbudily vůbec nic. A ilustrace, které mě přiměly si knihu půjčit, odpovídají.