Roj
Arthur Herzog
Strhující román má svým dějem blízko k hororu. Tým vynikajících vědců má k dispozici všechny dostupné prostředky moderní vědy k tomu, aby zabránil šíření smrtonosných včel. Vyčerpávající úsilí vědců, úspěchy a nezdary, často nebezpečné jejich životu, zobrazuje autor se znalostí vědeckého prostředí i života včel.
Literatura světová Horory Sci-fi
Vydáno: 1992 , Gemini (ČR)Originální název:
The Swarm , 1974
více info...
Přidat komentář
Vraj keď zahynie posledná včela, čaká ľudstvo pár rokov života. Nie som mizantrop (fakt nie), ale vravím: konečne! Nič lepšie si nezaslúžime. Treba prenechať priestor niečomu inteligentnejšiemu. Napr. planktónu. Včely v Roji majú na vec rovnaký názor. Rozhodli sa do toho praštiť a zničiť nás skôr, než to urobíme my im. Začnem zoširoka. Spielbergove Čeľuste síce v r. 1975 odpálili vlnu zvieracích hororov. Málokto však vie, že ju monštruózne podporoval svet literatúry. Ostatne, už Čeľuste vznikli podľa knihy. Jej autor následne pridal vraždiaceho kalamára (Beštia). V knihách zabíjal pes (Cujo), dokonca slimáky (Slimáci od Hutsona) a samozrejme hlodavce (kingovka Nočná zmena, Herbertova krysia trilógia). No a včely, pričom podľa Herzogovho Roju bol v r. 1978 natočený film s Michaelom Caineom. Roj zároveň reflektoval na v tom čase obľúbené hollywoodske katastrofické veľkofilmy (Sklenené peklo, Dobrodružstvo Poseidona). Mám včely rád. Keď som bol malý, chovali sme na chalupe niekoľko rodín. Keď dnes vidím toto krásne chlpaté stvorenie, usmejem sa naňho ako na starého známeho. Dokonca sme si túto sezónu zaobstarali rastliny prospešné včelám. V Roji sú včely poňaté samozrejme ako zabijacke tvory. Autor zvolil realistický prístup, vďaka ktorému som sa cítil ako keby som sledoval dokument. Herzog je technický typ, ktorého nezaujíma povaha hrdinov, ale to, akí sú vysokí a koľko majú rokov. Vyjadrujú sa odborne, ale má to logiku, keďže máme dočinenia s doktormi, vedcami, zamestnancami univerzít, či s ľuďmi vlastniacimi doktoráty z medicíny a filozofie. V tomto Herzog pripomína Crichtona. To ale niektorým čitateľom môže vadiť. Ja vlastne netuším, či by som Roj s čistým svedomím označil za horor. Kým besný bernardín budí rešpekt a žraločej plutvy režúcej vodnú hladinu sa dá reálne báť (a je to nepríjemné a zlovestné), drobné včely strach proste nevyvolávajú. Ak na ne človek nie je alergický. Viac ako horor mi to pripomenulo lekárske trilery, ibaže infekčnú chorobu kváriacu ľudstvo nahradili včely. Prípadne môže Roj niekomu pripomenúť Kingovu Carrie (pochádzajúca z rovnakého roku), keďže neosobný technický štýl je kombinovaný s novinovými článkami, či dokonca mapami. Neviem posúdiť, či sú informácie o včelách pravda alebo blbosť, ale autor ich napísal tak zručne, že som mu veril (nedalo mi to a overil som si aspoň pozoruhodný spôsob rozmnožovania včiel a áno, naozaj je to plus-mínus takto). Zároveň je však Roj poplatný dobe svojho vzniku (70. roky 20. storočia), čo je vidno na scénach s počítačom. A miestami je (neviem, tak nejak celkovo) naivný. No možno to bola chyba ťažkopádneho SK prekladu (jeden príklad za všetky: „Teraz sa nehodlám šíriť o tejto otázke“). Mňa každopádne Roj nebavil. Pripadal mi strašne mdlý a nezáživný, s nijakými postavami, ktoré si nemáte absolútne žiadnu šancu obľúbiť (spisovateľovi o niečo také zjavne ani nešlo) a nudnými dialógmi. Niekedy je fajn, ak je kniha napísaná chladným, odťažitým, neosobným štýlom. Ale toto žiaľ nie je ten prípad. Čakal som viac. Ako-tak ma chytilo snáď len apokalyptické, mrazivé finále.
Skvělý, místy až mrazivě horrorový, sci-fi horror s výborně vykresleným vědeckým pozadím. Snad je škoda jen toho rychlého a náhlého závěru, ale jednak si myslím, že o něj v tomhle případě ani tak nešlo (tady je vyloženě cesta cíl) a uvědomuju si, že asi moc variant, jak to zakončit nebylo.
Při slově včela se mi vybaví včelí úl, žihadlo roj a med. Jsou však i včely mstivé, útočné a smrtonosné. V knize je popsán život včel a včelařů, ale i jejich mutace a vědecký výzkum, jak tomu zabránit.
Mám ráda katastrofické příběhy a vždy mě nejvíc baví sledovat situaci, která katastrofě předchází. I v tomto příběhu je začátek velmi zajímavý a vynahradí nám nudnější střední pasáž. Kdy vědecké bádání a především práce s počítačem je spíš úsměvná, než-li zábavná, či snad v něčem poučná. Ale vzhledem k faktu, že je kniha z roku 1974, mi nezbývá než smeknout, před vizionářstvím spisovatele. Samotný závěr příběhu je opět nesmírně zajímavý, kdy do samotného konce se nedá odhadnout, jak příběh skončí. Přiznám se, že jsem ke konci fandila spíš včelám. Na audioknižním zpracování je příliš znát doba jeho vzniku a tak kvalitu nahrávky nezachrání ani velice příjemný hlas pana Rudolfa Pellara.
pre mňa nič moc....aj keď som sa možno viac dozvedela o správaní včiel, očakávala som niečo s väčším napätím. Aj keď včely napádali obyvateľov, čo spôsobovalo ich smrť, nevedela som to nejako prežívať....
Začátek nebyl špatný, ale čím dále jsem četla, tím mi celý děj připadal méně a méně realistický, konec pak už byl vyloženě přitažený za vlasy. Celkový dojem - nic moc. Ale přiznám se, že včel jsem se bála ještě dlouho potom :-)
Roj
V pondělí 26. září začínám číst, jak Wood v pondělí 26. září začíná číst. A z novin se dozvídá, že...!
Oproti roztěkané odlehčené katastrofické Sahaře se generačně starší katastrofický (taky zfilmovaný) Roj soustředěně přetěžuje vědátorskými tezemi, zdroji, grafy, výpočty - kdoví, zda pravdivými či vyfabulovanými na efekt. Až se za včelou ztrácí člověk.
Kdo jako já četl románovou Vlnu od Hyda, může do téže poličky pověsit i Herzogův Roj. 32/22