Řeznice z Malé Barmy
Håkan Nesser
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/486884/reznice-z-male-barmyjFG6XX-OnX-.jpg
4
80
27
Inspektor Gunnar Barbarotti série
< 5. díl >
Inspektor Barbarotti je vzhledem ke své rodinné situaci pověřen, aby se podíval na starý nevyřešený případ, který leží v policejním archivu v Kymlinge. Jenže pokud nemá na kusy rozsekanou oběť vraždy z roku 1989 na svědomí Ellen Bjarneboová, která byla za tento čin odsouzena a odpykala si jedenáct let ve vězení, tak kdo tedy? Inspektor Barbarotti je nucen vydat se na cestu Švédskem, která ho od statku poblíž Kymlinge, kterému se říká Malá Barma, zavede až k odlehlému penzionu v horách.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno:
2021
,
MOBA (Moravská bastei)
Originální název:
Styckerskan från Lilla Burma , 2012
více info...
Přidat komentář
85%
.Musíš se soustředit, pokračovala Marianne, aniž ho nechala zformulovat myšlenky. Nesmíš se vymlouvat na to, že jsi smutný, musíš myslet s jasnou hlavou. Možná si říkáš, že tenhle případ je jen způsob, jak zabít čas, ale tak to není. Hrozí ti nebezpečí, Gunnare. Rozumíš, co ti říkám?
Přečetla jsem si další parádní detektivku od pana Nessera. Ani tady nechybí autorův jemný humor, i když knížka je, co se týče inspektora Barbarottiho vážnější, promlouvá k Bohu a ke své zemřelé Marianne, je to emotivní, pokorné, s trochou duchařiny. Příběh plyne poklidně, jak jsme u autora zvyklí, ale v závěru se dočkáme hned několika zásadních zvratů, které hodně překvapí.
Je to jasných pět hvězdiček a knížku doporučuji.
Kniha se nečetla špatně, přesto mi v ní k udělení plného počtu bodů něco chybělo. Ve srovnání se sérií s Van Veeterenem se mi ale tento titul líbil víc.
Tak podivný název a tak skvělé čtení. Nejen vraždy, ale i emoce, pokora, víra, trochu duchařiny, ale vše v přiměřené míře. Mohu jen doporučit.
Kniha se mi moc líbila. Oba předchozí komentáře mohu podepsat a jen přidávám větu z přebalu knihy: "Znovu musíme říct, že Hakan Nesser patří mezi elitu severských spisovatelů". Opět výborný.
V mnoha detektivkách bývá všechno jinak, ale autor si zlomové okamžiky nechává jako překvapení. Håkan Nesser v této sérii už od začátku dává najevo, že žánr je pouhou formou. Daleko více jde o život, jeho smysl, jeho přesah. I o to, co je nebo není někde mimo nás. Zločiny, které nelze trestat, protože je otázkou, zda jsou vůbec zločiny. Moc jsem si to užil.
Nesser směle vsadil na mou lásku k jeho stylu – a může si to u mě dovolit. Mhouřím pak oko nad tím, že se dopustil „podrazu“ vůči hlavní postavě (tentokrát je Gunnarův příběh velice osobní) i hříšku proti pravidlům detektivky (čtenář sleduje i myšlenkové pochody Řeznice, takže je o krok napřed před vyšetřovatelem, ten ale náhle všechno i tak prokoukne - a jak, to je spíš naznačeno než vysvětleno). Jenže způsob jeho vyprávění je pro mě ohromně přitažlivý. Vede v podstatě dialog se svou hlavní postavou: na autorskou řeč navazují Gunnarovy reakce, např. otázkou ve vnitřním monologu. Jeho součástí jsou opět „dialogy“ s Bohem, které už minule dostaly vážnější ráz, tady jdou až do podoby smutné, už to není ani zdaleka vtipné smlouvání z prvních dílů. Série s Van Veeterenem byla racionálnější, v této je víc „duchařiny“, nebo spíš víry v podobě vnitřního hlasu. Obě jsou ale vtipné, citové, napínavé – zkrátka parádní čtení.
Štítky knihy
tajemství domácí násilí severská krimi
Autorovy další knížky
| 2015 |  Muž bez psa |
| 2012 | Síť |
| 2016 | Dívka, která nikomu nechyběla |
| 2013 | Hlavolam |
| 2013 | Čtvrtá oběť |
Velmi vydařená detektivka s opravdu překvapivým koncem.
Nejsem příliš zběhlá v severských detektivkách a teď zpětně zjišťuji, že je to velká chyba.
Opravdu jsem mile překvapena, ve jménech ani postavách jsem se neztrácela, řekla bych, že jich tam bylo přiměřené množství.
Charaktery postav byly dobře vykresleny, stejně tak jako místa.
Od poloviny knihy jsem si říkala, že je to čtivá detektivka, ale že je škoda, že už jsem odhadla, jak to celé bylo a bude.
Jak jsem se ale mýlila, ke konci přišel tak překvapivý zvrat, až jsem přestala dýchat.
Více se mi líbily pasáže s vyprávěním Ellen, bylo mi ji líto, co si musela vytrpět. Chápala jsem její pohnutky k tomu, co udělala.
Detektiv Barbaritti byl velký sympaťák, i se svým smutným osudem se snažil jít dál a být stále ten správný "klaďas." Zajímavé pro mě byly jeho myšlenkové postupy i jeho víra ve vnitřní hlas a Boha.
Jinak knihu jsem měla přečtenou za dva dny, ke konci jsem nemohla přestat číst.
Takže dávám plný počet hvězdiček a doporučuji.